23 Cdo 4815/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobce JUDr. P. L., zastoupeného Mgr. Petrem Adámkem, advokátem se sídlem
v Praze 1, Na Perštýně 1, proti žalované Městské části Praha – Čakovice, se
sídlem v Praze 9, nám. 25. března 121, identifikační číslo osoby 00231291,
zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 15, o
191 855 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn.
51 C 291/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
5. května 2010, č. j. 69 Co 136/2010-327, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení 23 412 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ivana
Chytila, advokáta se sídlem v Praze 1, Maiselova 15.
Obvodní soud pro Prahu 9, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 14. září
2009, č. j. 51 C 291/2004-278, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne
18. ledna 2010, č. j. 51 C 291/2004-308, výrokem I. uložil žalované povinnost
zaplatit žalobci částku
191 855 Kč s 0,05% úrokem z prodlení denně od 30.12.2003 do zaplacení a výroky
II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce, jako zhotovitel, a žalovaná,
jako objednatelka, uzavřeli dne 31.10.2002 smlouvu o dílo podle § 536
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jejímž předmětem byla přestavba a
půdní nástavba objektu v Č. Rozsah prací byl specifikován projektovou
dokumentací, zpracovanou v srpnu 2002 Ing. J. Z., kterou žalovaná předala
žalobci. V průběhu zhotovování díla (podlah) došlo k průhybu podlah a praskání
spár mezi dlaždicemi, o čemž žalobce provedl zápis ve stavebním deníku dne
11.8.2003 a žádal o stanovisko k dalšímu postupu výrobce desek, projektanta i
žalovanou. Žalobce podlahy předělal a dílo předal žalované. Náklady na
předělání podlah ve výši žalované částky žalobce požadoval po žalované, ta je
ale odmítla zaplatit. Z inspekční zprávy Technického a zkušebního ústavu
stavebního Praha ze dne 14.11.2003, vypracované na podnět žalobce, vyplynulo,
že projekt měl nedostatky, zejména poddimenzování konstrukce, nejednoznačnou
dokumentaci a specifikaci materiálů. Podle výpovědi Ing. Č. K., stavebního
dozoru žalované, byl projekt jasný a nedalo se od počátku zjistit, že má vady.
Ze znaleckého posudku ze dne 11.12.2008 vypracovaného z podnětu soudu Českým
vysokým učením technickým v Praze, fakulta stavební, bylo zjištěno, že
předmětná posuzovaná projektová dokumentace nebyla dostatečná a srozumitelná a
postrádala především jasné určení podlahového systému Centris. Podle předané
dokumentace nebylo možné zhotovit podlahy tak, aby nevykazovaly vady, přičemž
důvodem byl špatný statický výpočet a návrh konstrukce podlahy. V posudku bylo
dále uvedeno, že při běžných zkušenostech zhotovitele bylo možné zjistit
případné vady a nedostatky projektové dokumentace před samotnou realizací
podlah či v jejím průběhu. Soud založil své právní posouzení ustanovení § 551
odst. 1 obch. zák., podle něhož je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez
zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo
pokynů daných mu objednatelem k provedení díla. Námitku žalované, že měl
žalobce vady projektové dokumentace zjistit již při započetí prací, neshledal
za důvodnou. Žalobce byl povinen podle smlouvy o dílo při zhotovení díla
postupovat podle projektu, předaného žalovanou, a těžko mohl jakožto podnikatel
provádějící řemeslné práce posoudit, že projektant – autorizovaný inženýr
provedl nesprávný statický výpočet a poddimenzoval nosnost podlah. Soud
přihlédl i k tomu, že chybu se statickém výpočtu nezjistil ani stavební úřad
při schvalování projektové dokumentace ve stavebním řízení. Soud prvního stupně
ze skutkových zjištění dovodil, že na žalobci jako podnikateli provádějící
řemeslné práce, nelze požadovat, aby zjistil uvedenou chybu projektu před
prováděním prací, a pokud byl nucen na základě vadné projektové dokumentace
vynaložit náklady na předělání podlah, vzniklo mu podle závěru soudu prvního
stupně právo na jejich zaplacení, a to včetně úroků z prodlení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. května 2010, č.j. 69 Co 136/2010-327,
výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na
zaplacení 191 855 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil zaplatit žalované
náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně; výrokem II. a III. rozhodl o
náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem.
Odvolací soud doplnil dokazování výpovědí znalce, z níž zjistil, že projektová
dokumentace neodpovídá tomu, aby mohlo být podle ní položení podlah detailně
provedeno a že odborná firma (žalobce), pokud má potřebné zkušenosti, si mohla
všimnout, že rozpětí, které bylo v projektové dokumentaci mezi trámy, které
jsou pod deskami Cetris a tloušťka těchto desek, jsou nepřiměřené.
Odvolací soud konstatoval, že žalobce uplatňuje nárok na úhradu nákladů, které
vynaložil na opravu podlah, tedy na bezvadné zhotovení díla podle smlouvy, což
je jeho povinností jako zhotovitele, a že nárok na úhradu nákladů spojených s
přerušením díla a nákladů v souvislosti s použitím nevhodných věcí, by měl v
případě, že by splnil svoji informační povinnost vůči žalované ohledně
nedostatků předaných věcí (projektové dokumentace). Žalobce však nesplnil
informační povinnost podle § 551 odst. 1 obch. zák., ukládající zhotoviteli
upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí
převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla,
jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. V
daném případě upozornil žalobce žalovanou na nevhodnost předané projektové
dokumentace až v době, kdy zhotovené podlahy začaly praskat. Ze znaleckého
posudku, jakož i z doplňující výpovědi znalce však vyplynulo, že žalobce mohl
při vynaložení odborné péče zjistit nevhodnost předané projektové dokumentace
již před započetím prací, případně v jejím průběhu. Odvolací soud uzavřel, že
pokud žalobce takto nepostupoval a svou informační povinnost nesplnil, odpovídá
za vadu díla – podlah, které byly žalovanou reklamovány. Jestliže žalobci byla
vadnou projektovou dokumentací způsobena škoda v podobě nákladů, které
vynaložil na předělání podlah v důsledku vad projektové dokumentace, pak
odpovědnou osobou za tyto náklady žalobce je projektant; odkázal přitom na
rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo1417/2006. Odvolací
soud dále konstatoval, že pokud k provedení díla bylo třeba dalších věcí
(doplnění projektové dokumentace, upřesnění technických postupů) a smlouva o
dílo neukládala žalované jako objednateli tyto věci opatřit, byl tak povinen
učinit žalobce jako zhotovitel (§ 539 obch. zák.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů uvedených v §
241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který vychází pouze ze
znaleckého posudku ze dne 11.12.2008, vypracovaného Českým vysokým učením
technickým v Praze, fakulta stavební a výslechu zástupce zpracovatele posudku
Ing. B. Š., PhD. Namítá, že odvolací soud pominul ostatní skutková zjištění a
provedené důkazy, a že uvedený znalecký posudek vykazuje nedostatky,
nepřesnosti, neúplnosti a nejednoznačnosti některých odpovědí na otázky soudu,
které neodstranil ani výslech Ing. B. Š., PhD. Podle dovolatele měl být za
jediný a pravý důvod toho, že žalobce musel zrekonstruované podlahy předělat,
považováno poddimenzování podlah z důvodu špatného statického návrhu
projektanta. Tato vada projektu měla být podle dovolatele označena jako vada
skrytá, na kterou není možné běžně přijít ze strany jakékoli stavební firmy. Na
uvedenou vadu by bylo možné přijít pouze provedením nového statického výpočtu,
ke kterému ale nebyl ze strany žalobce při započetí prací žádný důvod, když
navíc projekt byl pro žalobce závazný. Dovolatel má za to, správně věc posoudil
soud prvního stupně, který dospěl k závěru, že žalobce, jako podnikatel
provádějící řemeslné práce, těžko mohl posoudit, že projektant – autorizovaný
inženýr provedl nesprávný statický výpočet a poddimenzoval nosnost podlah, a to
za situace, kdy projektová dokumentace byla schválena stavebním úřadem ve
stavebním řízení. Dovolatel je přesvědčen, že řemeslník provádějící stavbu na
základě projektové dokumentace vypracované autorizovaným inženýrem a schválené
stavebním úřadem, musí mít důvěru v odbornost a pečlivost projektanta a ve
schopnost stavebního úřadu případnou vadu projektu odhalit. Z toho vyplývá, že
žalobce mohl při vynaložení odborné páče, tak jak předpokládá ustanovení § 551
odst. 1 obch. zák., přijít na vadu projektu ohledně poddimenzování podlah až
při jejich provedení. Po zjištění problémů při zhotovování podlah provádění
díla přerušil a informoval o nich stavební dozor žalované, projektanta,
starostku žalované a projektanta; žalovanou žádal o pokyny, jak postupovat
dále. Sám žádal o stanovisko i výrobce desek Centris. Dovolatel připomíná, že
podle uzavřené smlouvy o dílo nebyl povinen nechat vypracovat nový projekt či
doplnit stávající, naopak byl povinen provádět dílo podle projektu dodaného
žalovanou. Dovolatel nesouhlasí ani s právním hodnocení odvolacího soudu podle § 539 obch. zák., kdy jeho aplikaci považuje pro daný případ za nadbytečnou a irelevantní,
neboť nesouvisí s řešením daného problému a nemá ani oporu v provedeném
dokazování.
Nesouhlasí ani s právním posouzením, týkajícím se samotného
uplatněného nároku, kdy odvolací soud dovodil, že žalobce uplatňuje nárok na
úhradu nákladů, které vynaložil na opravu podlah, tedy na bezvadné zhotovení
díla podle smlouvy, což je jeho povinností jako zhotovitele, a že nárok na
úhradu nákladů spojených s přerušením díla a nákladů v souvislosti s použitím
nevhodných věcí by měl žalobce v případě, že by splnil svoji informační
povinnost vůči žalované ohledně nedostatků předaných věcí (projektové
dokumentace). Dovolatel namítá, že při takovém právním názoru by žádný
zhotovitel, který předělává část svého díla nikoliv z jeho viny, neměl vůči
objednateli žádný nárok na úhradu víceprací a nákladů spojených s použitím
nových vhodných věcí na bezvadné dokončení díla, což je podle dovolatele
neakceptovatelné. Dovolatel je přesvědčen, že pokud důvodem předělání podlah
nebylo použití nevhodných věcí z jeho strany, ale důvodem byla vada projektové
dokumentace dodané žalovanou, podle níž byl povinen podlahy zrekonstruovat, má
nárok na zaplacení víceprací a dodání nových potřebných materiálů na předělání
podlah. Jestliže žalovaná více práce a nově dodané materiály žalobci
nezaplatila, vznikla tím žalobci škoda, za níž odpovídá žalovaná, či o
bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je povinna žalobci vydat. Právní názor odvolacího soudu, že za žalobcem vynaložené náklady spojené s
předěláním podlah je odpovědný projektant, nebrání podle dovolatele tomu, aby
žalobce uplatnil svůj nárok tak, jak to učinil. Vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatel v tom, že soudy
neprovedly relevantní důkazy navržené žalobcem, konkrétně důkaz výslechem
svědka Ing. V. V., znalce a osoby, která zpracovala inspekční zprávu
Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha ze dne 14.11.2003. S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl
zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí, neboť má za to, že
odvolací soud posoudil věc správně. Za zásadní pro právní posouzení, které
odvolací soud podle žalované správně učinil, považuje zjištění, že při běžných
zkušenostech zhotovitele bylo možné vady a nedostatky projektové dokumentace
zjistit před realizací díla, případně v průběhu realizace, což bylo zásadní pro
posouzení odpovědnosti žalobce za vady díla podle § 551 obch. zák. Poukazuje na
svědecké výpovědi, z nichž vyplynulo, že žalobce měl podlahy provádět
prostřednictvím osob, které měly běžné zkušenosti s prováděním podlah, což však
žalobce nezajistil, jestliže připustil, aby podlahy pokládaly nekvalifikované
osoby, čímž nevynaložil při pokládce podlah náležitou odbornou péči zhotovitele
při provádění díla. Nesplnění upozorňovací povinnosti zhotovitele podle § 551
obch. zák. nemůže jít podle žalované k její tíži, která nemá na rozdíl od
žalobce za povinnost mít příslušnou kvalifikaci pro provádění díla při
podnikání v daném oboru stavebnictví.
Poukazuje též na část znaleckého posudku,
z níž vyplynulo, že při demontáži podlah, která by byla prováděna odborným
způsobem, by bylo možno opětovně použít pro předělání podlah některé
demontované materiály, které však žalobce žalované účtoval jako nově dodané. Žalobce si tak vlastním pochybením způsobil nemalou část tzv. „vícenákladů“. Stejně tak, když při přepracování podlah realizoval podlahy ve vyšším
standartu, než odpovídá stanovené normě (ČSN), jak též vyplynulo ze znaleckého
posudku. Na závěr zopakovala své přesvědčení, že není ve sporu ani pasivně
legitimována, když tato pasivní legitimace leží na straně projektanta. Rovněž
nesouhlasí se žalobcem, že by řízení bylo postiženo vadami spočívající v
neúplném dokazování. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu
oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1
o. s. ř.), je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o
způsobilé dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř.,
rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady řízení
nenamítá. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje v
tom, že soud neprovedl všechny jím navržené důkazy, zejména důkaz výslechem
svědka Ing. V. V., znalce a osoby, která zpracovala inspekční zprávu
Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha ze dne 14.11.2003. Podle §120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání
svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Za jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
je třeba považovat okolnost, že soud neprovedl účastníkem navržený důkaz k
prokázání skutečnosti, jež byla pro řešení daného sporu podstatná (srov. k tomu
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2001, sp. zn. 33 Cdo 748/2000,
publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaným nakladatelstvím C. H. Beck, Svazek 1, pod C 76, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.11.2003,
sp.zn. 22 Cdo 510/2003 – rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou publikovaná na
webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Vzhledem k tomu, že žalobcem navržený důkaz výslechem svědka Ing. V. V., znalce
a osoby, která zpracovala inspekční zprávu Technického a zkušebního ústavu
stavebního Praha ze dne 14.11.2003, nepovažoval soud za důkaz, který by měl
prokázat skutečnost, jež by byla pro řešení daného sporu podstatná, v souladu s
§ 120 o. s. ř. se rozhodl, že žalobcem uvedený důkaz neprovede.
Za dané situace
neprovedení tohoto důkazu nelze považovat za vadu řízení, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže soud využil svého oprávnění v
souladu se zákonem a zdůvodnil-li, že navržený důkaz nebyl pro rozhodnutí věci
podstatný, když příslušná skutková zjištění vyplývala ze znaleckého posudku
vypracovaného Českým vysokým učením technickým v Praze, fakulta stavební a z
výslechu znalce Ing. B. Š., PhD. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené neshledal oprávněnost uplatnění
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatel dále uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., kterým lze namítat že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí
vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Uvedený dovolací důvod se ale nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému
skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž
obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí
vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí
se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které
byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému
ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku
úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud
z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky
vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §
241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní
dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených
důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo,
nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy
prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna
výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů
účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti,
zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek
hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z
ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Dovolatel konkrétně neuvádí, v čem spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu. Skutkové zjištění, na němž soud založil své právní posouzení o odpovědnosti
žalobce za vady díla podle § 551 obch. zák., tj., že žalobce, jako zhotovitel
mohl při běžných zkušenostech zhotovitele vady a nedostatky projektové
dokumentace zjistit před realizací díla, případně v průběhu realizace, a že
nesplnil svoji povinnost upozornit objednatele (žalovanou) na vady projektové
dokumentace, vyplývá ze závěrů znaleckého posudku ze dne 11.12.2008,
vypracovaného Českým vysokým učením technickým v Praze, fakulta stavební a
výslechu zástupce zpracovatele posudku Ing. B. Š., PhD.
Dovolatel ostatně ani ničeho k výše uvedeným skutkovým zjištěním nenamítá,
pouze má námitky k hodnocení důkazů, ale jeho námitky nesměřují k tomu, že by v
hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo
které vyšly najevo jinak, byl - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti,
pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů
neodpovídal tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133
až § 135 o. s. ř. Dovolací soud tedy dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež
by naplňovala předpoklady dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 3 o. s. ř. Rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které má v podstatné části oporu v
provedeném dokazování. Dovolací soud dále přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu uplatněného
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat
nesprávné právní posouzení věci, jimž je ve smyslu tohoto ustanovení pochybení
soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl
skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být
správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale
soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v
hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo,
stanovené dispozicí právní normy). Pro posouzení věci odvolacím soudem bylo rozhodující ustanovení § 551 obch. zák., podle jehož odstavce 1 je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez
zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo
pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto
nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Jestliže nevhodné věci nebo
pokyny překážejí v řádném provádění díla, je zhotovitel povinen jeho provádění
v nezbytném rozsahu přerušit do doby výměny věcí nebo změny pokynů objednatele
nebo písemného sdělení, že objednatel trvá na provádění díla s použitím
předaných věcí a daných pokynů. O dobu, po kterou bylo nutno provádění díla
přerušit, se prodlužuje lhůta stanovená pro jeho dokončení. Zhotovitel má
rovněž nárok na úhradu nákladů spojených s přerušením provádění díla nebo s
použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna. Ustanovení § 551 odst. 2 obch. zák.stanoví, že zhotovitel, který splnil
povinnost uvedenou v odstavci 1, neodpovídá za nemožnost dokončení díla nebo za
vady dokončeného díla způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny, jestliže
objednatel na jejich použití při provádění díla písemně trval. Při nedokončení
díla má zhotovitel nárok na cenu sníženou o to, co ušetřil tím, že neprovedl
dílo v plném rozsahu. V § 551 odstavci 3 obch. zák. je řešena situace, kdy zhotovitel nesplnil
povinnost uvedenou v odstavci 1, tak, že zhotovitel odpovídá za vady díla
způsobené použitím nevhodných věcí předaných objednatelem nebo pokynů daných mu
objednatelem.
Odvolací soud po doplnění dokazování zjistil ze znaleckého posudku, jakož i z
doplňující výpovědi znalce, že projektová dokumentace neodpovídá tomu, aby
mohlo být podle ní položení podlah detailně provedeno. Pozornost zhotovitele
měla být podle znalce zaměřena na situaci ohledně vzdáleností v souvislostí s
tím, že desky Centris jsou pružné a na ně se pokládá keramická dlažba. Znalec
uvedl, při běžných zkušenostech zhotovitele, pokud má potřebné zkušenosti, si
mohl zhotovitel všimnout, že rozpětí, které bylo v projektové dokumentaci mezi
trámy, které jsou pod deskami Cetris, a tloušťka těchto desek, jsou
nepřiměřené. Z uvedené výpovědi tedy pro odvolací soud správně vyplynulo, že
žalobce mohl při vynaložení odborné péče zjistit nevhodnost předané projektové
dokumentace k provedení díla (podlah) již před započetím prací, případně v
jejím průběhu. Toto skutkové zjištění není rozporu s jinými skutkovými
zjištěními. Z tohoto skutkového zjištění odvolací soud poté dovodil správný závěr, že
žalobce ve smyslu § 551 odst. 1 obch. zák. nesplnil informační povinnost,
tj.upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí
převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla,
jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. V
daném případě upozornil žalobce žalovanou na nevhodnost předané projektové
dokumentace až v době, kdy zhotovené podlahy začaly praskat. Ze znaleckého
posudku, jakož i z doplňující výpovědi znalce však vyplynulo, že žalobce mohl
při vynaložení odborné péče zjistit nevhodnost předané projektové dokumentace
již před započetím prací, případně v jejím průběhu. Odvolací soud proto správně
uzavřel, že pokud žalobce takto nepostupoval a svou informační povinnost
nesplnil, odpovídá za vadu díla – podlah, která byla způsobena použitím
nevhodných pokynu objednatele, tj. nevhodnou projektovou dokumentací. Za neoprávněnou považoval dovolací soud námitku žalobce, že je
neakceptovatelné, aby zhotovitel, který předělává část svého díla pro
objednatele, kde se částečná vadnost předělávaného díla projevila nikoliv z
jeho viny a nikoliv použitím z jeho strany nevhodných věcí, neměl vůči
objednateli žádný nárok na úhradu víceprací a nákladů spojených s použitím
nových vhodných věcí na bezvadné dokončení díla. Je namístě odkázat v tomto
směru na § 551 odst. 3 obch. zák., podle něhož zhotovitel, který nesplnil
povinnost uvedenou v odstavci 1 (upozornit objednatele bez zbytečného odkladu
na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu
objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit
při vynaložení odborné péče), odpovídá za vady díla způsobené použitím
nevhodných věcí předaných objednatelem nebo pokynů daných mu objednatelem. Při
porušení povinnosti ve smyslu uvedeného ustanovení § 551 obch. zák. tedy
zhotovitel nese i náklady na odstranění vad díla, tj. na bezvadné dokončení
celého díla. Z uvedeného vyplývá, že ani dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nebyl uplatněn důvodně, proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a
odst.
1 o. s. ř. ), dovolání žalobce podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má
žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z
odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 19 210 Kč (§ 3 odst. 1,
§ 10 odst. 3, § 16, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví
paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování
o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální
částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění) a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši
3 902 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty), tedy celkem ve výši 23 412 Kč. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná
navrhnout výkon rozhodnutí.