U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve
věci žalobkyně BENEOB s.r.o., se sídlem v Hati, K Remízce 301/54, identifikační
číslo osoby 25875434, zastoupené JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem v
Opavě, Masařská 323/6, proti žalované LAAX development a.s., se sídlem Praze 5,
Lipová alej 695/1, identifikační číslo osoby 26795710, zastoupené opatrovníkem
JUDr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 5, Lidická 336/28, o
zaplacení 200.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod
sp. zn. 31 C 83/2014, o dovolání KDT - development s.r.o., se sídlem v Praze 2,
Mánesova 1379/61, identifikační číslo osoby 28443527, zastoupené Mgr. Annou
Větrovskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 630/57, proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2015, č. j. 29 Co 229/2015-93, takto:
Dovolání se odmítá.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soudu pro Prahu 5 usnesením ze dne 15. května 2015, č. j. 31 C
83/2014-77, nepřipustil vstup vedlejšího účastníka společnosti KDT -
development s.r.o. na straně žalovaného.
K odvolání společnosti KDT - development s.r.o. odvolací soud usnesením v
záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost KDT - development s.r.o.
dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s.
ř.“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1
o. s. ř.
K dovolání se žalobkyně ani žalovaná dle obsahu spisu nevyjádřily.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu
oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval
přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným
dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho
mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na
vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být
posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř.
přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že
dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v
tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud,
který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.),
dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237
o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné jen tehdy,
jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí
odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
K legitimaci KDT - development s.r.o. podat dovolání proti rozhodnutí, jímž
nebylo připuštěno její vedlejší účastenství na straně žalované, srov. obdobně
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014,
uveřejněné pod číslem 94/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Odvolací soud se svým rozhodnutím neodchýlil od závěrů judikatury Nejvyššího
soudu, kdy pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku
řízení pro potřeby ustanovení § 93 o. s. ř. nepostačuje (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013). Dovoláním
zpochybňovaný závěr odvolacího soudu, podle něhož není právní zájem vedlejšího
účastníka na výsledku předmětného řízení podle ustanovení § 93 odst. 1 o. s. ř.
dán jen proto, že je účastníkem jiného řízení, je v souladu s judikaturou
Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2009,
sp. zn. 25 Cdo 2829/2008). Dovolatelkou předložená otázka tak není způsobilá
založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dovolání společnosti KDT -
development s.r.o. podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v
rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2016
JUDr. Pavel H o r á k
, Ph.D.
předseda senátu