23 Cdo 75/2025-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce Jana Vtípila, se sídlem v Janských Lázních, Černohorská 319, identifikační číslo osoby 02783894, zastoupeného Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737/3, proti žalované OLFIN Car s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Na Rybárně 1670, identifikační číslo osoby 60913312, zastoupené JUDr. Lukášem Haasem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 866/27, o zaplacení 230 073,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 41/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 2024, č. j. 47 Co 134/2024-100, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 11 567,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované.
Stručné odůvodnění:
1. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 9 C 41/2024-81, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 230 073,50 Kč spolu s úrokem z prodlení a částky 1 200 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 230 073,50 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Žalobce jako kupující a žalovaná jako prodávající uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod nového a nepoužitého vozidla. Žalobce tvrdil, že od kupní smlouvy odstoupil dopisem ze dne 20. 11. 2023 z důvodu prodlení žalované s dodáním vozidla. Z důvodu porušení povinnosti žalované vozidlo dodat a následného odstoupení žalobce od smlouvy vznikla žalobci škoda, která je dána rozdílem mezi „ceníkovou (katalogovou) hodnotou“ vozidla a ujednanou kupní cenou předmětného vozidla. Tento rozdíl činí částku 230 073,50 Kč.
3. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 47 Co 134/2024-100, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby, k tomuto závěru však dospěl z jiných důvodů. Podle soudu prvního stupně odstoupila od smlouvy rovněž žalovaná, a to z důvodu porušení smluvních povinností žalobcem. Žalobce podle soudu prvního stupně v rozporu s kupní smlouvou předmětné vozidlo dále nabízel k prodeji jako nové a nepoužité, přičemž žalovaná v návaznosti vyzvala žalobce k zaplacení jistoty. Po jejím nezaplacení žalovaná od smlouvy odstoupila, v důsledku čehož žalované mimo jiné zanikla povinnost vozidlo dodat. Žalovaná se tak podle soudu prvního stupně nedopustila porušení smluvní povinnosti, jestliže vozidlo v dohodnutém termínu nedodala, a nebyl proto dán základní předpoklad pro založení povinnosti žalované hradit škodu ve smyslu § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Podle odvolacího soudu však žalobci povinnost zdržet se dalšího prodeje předmětného vozidla z kupní smlouvy neplynula, neboť kupní smlouva obsahovala toliko prohlášení žalobce, že vozidlo nekupuje za účelem jeho dalšího prodeje. Od kupní smlouvy tak podle odvolacího soudu platně odstoupil pouze žalobce z důvodu prodlení žalované s dodáním vozidla. Příčinou (eventuálně) vzniklé škody na straně žalobce je však podle odvolacího soudu právě odstoupení žalobce od kupní smlouvy. Mezi jednáním žalované spočívajícím v prodlení s dodáním vozu a tvrzenou škodou není příčinná souvislost a odvolací soud proto zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
5. Rozsudek odvolacího soudu napadl výslovně v rozsahu obou výroků žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to při posouzení, co bylo samostatnou a výlučnou příčinou vzniku škody.
6. Žalobce spatřuje nesprávnost právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil výlučnou a samostatnou příčinu vzniku škody. Podle něj nelze jako takovou příčinu posoudit jeho odstoupení od smlouvy bez ohledu na porušení smluvní povinnosti žalované v podobě nedodání vozidla žalobci.
7. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. Žalovaná se k dovolání žalobce vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem [§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.], posuzoval, zda je dovolání přípustné.
10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
13. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se při řešení dovolatelem vymezené otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
14. Nejvyšší soud se k otázce posuzování příčinné souvislosti jako jednoho z nezbytných předpokladů vzniku závazku k náhradě škody vyjádřil v řadě svých rozhodnutí. V poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 například v rozsudku ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2128/2020, uveřejněném pod číslem 36/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uvedl, že zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit.
15. Tamtéž Nejvyšší soud uvedl, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Řetězec příčin přitom nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1043/2022).
16. K přerušení příčinné souvislosti dochází jen za situace, kdy nová okolnost působila jako rozhodující příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2586/2021). Jinými slovy řečeno, k přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1267/2020, uveřejněný pod číslem 59/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
17. V projednávané věci se žalobce domáhá plnění, které považuje za náhradu škody, jež dle žalobce spočívá v tom, že neobdržel vozidlo za sjednanou kupní cenu ve výši 536 859,50 Kč bez DPH, přičemž faktická hodnota vozidla v době odstoupení žalobce od smlouvy byla 766 933 Kč bez DPH. Rozdíl mezi těmito částkami dle žalobce představuje újmu na jeho jmění.
18. Při takto žalobcem vymezeném nároku je závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti jako podmínky vzniku závazku k náhradě škody v souladu se shora uvedenou judikaturou dovolacího soudu, neboť žalobcem požadovaný nárok vyplývající z nezískání předmětného vozidla právě za sjednanou slevu (jež žalobce požaduje svojí žalobou zaplatit) není důsledkem porušení povinnosti žalované včas dodat žalobci předmětné vozidlo, nýbrž důsledkem ukončení smlouvy, podle které mělo být předmětné vozidlo právě s takovouto sjednanou slevou poskytnuto. Odstoupení žalobce od předmětné kupní smlouvy tak bylo samostatnou příčinou jím tvrzeného nároku a odvolací soud se svým závěrem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
19. K tomu pak lze doplnit, že porušení povinnosti smluvní strany splnit řádně a včas svůj závazek z uzavřené smlouvy vskutku může být podle konkrétních okolností důvodem vzniku škody způsobené druhé smluvní straně. Přitom se může jednat též o škodu spočívající v nutně a účelně vynaložených vícenákladech této strany na opatření náhradního plnění (na základě tzv. krycí smlouvy), kdy příčinnou vzniku takové škody je samotné nedodání sjednaného plnění (resp. porušení povinnosti dlužníka splnit sjednaný dluh řádně a včas), a nikoli bez dalšího ukončení takto porušené smlouvy (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 580/2021, a tam citovanou judikaturu). Vznik takové škody (resp. vynaložení nutných nákladů pořízení jiného, náhradního, vozidla) však žalobce v řízení netvrdil a náhradu takové škody nepožadoval.
20. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že ačkoli žalobce ve svém dovolání ohlásil, že napadá rozsudek odvolacího soudu v rozsahu obou výroků, z dalšího obsahu dovolání je zřejmé, že dovolání žalobce ve skutečnosti směřuje pouze proti prvnímu výroku napadeného rozsudku v části, jíž bylo rozhodnuto o věci samé, když ke zbývající části prvního výroku a k druhému výroku neobsahuje dovolání žalobce žádnou argumentaci. S přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) tak Nejvyšší soud dovodil, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ostatně v této části by dovolání ani nebylo objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
21. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 9. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu