23 Cdo 899/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové v právní
věci žalobkyně České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se
sídlem Praha 8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby
63998530, zastoupené Mgr. Tomášem Šetinou, advokátem se sídlem Praha 4,
Doudlebská 1699/5, proti žalovanému P. H., zastoupenému JUDr. Jiřím Kozákem,
advokátem se sídlem Pelhřimov, Příkopy 25, o 1 547 997 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 17 C 100/2012, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v
Táboře ze dne 26. srpna 2013, č. j. 15 Co 481/2013-225, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 18 440 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k
rukám JUDr. Jiřího Kozáka, advokáta se sídlem Pelhřimov, Příkopy 25.
Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích –
pobočka v Táboře ze dne 26. srpna 2013, č. j. 15 Co 481/2013-225, není
přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení
otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř., jestliže
dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v nesprávném právním posouzení soudu
založeném na skutkových zjištěních soudu o příčině dopravní nehody a vzniku
škody, s nimiž dovolatelka nesouhlasí. Napadá závěr obou soudů, kdy oba soudy
shodně považovaly za důkazně podložené, že příčinou vzniku dopravní nehody byl
epileptický záchvat žalovaného. S ohledem na zjištěnou příčinu vzniku dopravní
nehody proto soudy dospěly v souladu se zákonem závěru, že žalobkyně nemá vůči
žalovanému nárok na náhradu za poskytnuté pojistné plnění poškozenému podle §
10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění
odpovědnosti z provozu vozidla, nebyla-li prokázána příčinná souvislost mezi
vznikem škody při dopravní nehodě a porušením povinnosti spočívající v řízení
vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo
psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010,
dospěl k závěru, že otázka existence příčinné souvislosti je předně otázkou
skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá
škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku.
Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru
jde o otázku skutkových zjištění.
Nejvyšší soud setrval na uvedeném závěru i v rozhodnutí ze dne 29. 8. 2013, sp.
zn. 23 Cdo 2136/2013, v němž rovněž dovodil, že námitkami k neexistenci
příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením určité právní povinnosti
dovolatelka polemizuje se skutkovými závěry soudu, z nichž bylo dovozeno, že
příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou škodou není.
Obě rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího
soudu – www.nsoud.cz.
Z uvedeného vyplývá, že skutkové závěry o existenci či neexistenci příčinné
souvislosti mezi vznikem škody a porušením určité právní povinnosti nemohou být
v dovolacím řízení s úspěchem zpochybňovány, nezávisí-li rozhodnutí odvolacího
soudu na vyřešení právní otázky.
Pokud dovolatelka nesouhlasí s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, které bylo
založeno na tom, že žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, nutno konstatovat, že
ani tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť rozhodnutí obou
soudů je v souladu s právní úpravou nároku na náhradu nákladů řízení (§ 142
odst. 1 o. s. ř.) a hlavní zásadou, která ovládá rozhodování o nákladech
řízení, a to zásadou úspěchu ve sporu a zásadou odpovědnosti za výsledek.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.