23 Cdo 98/2025-190
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a
soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně
SALOMON S.A.S., se sídlem v Les Croiselets, F74370 Metz-Tessy, Francouzská
republika, zastoupené JUDr. Petrem Holým, advokátem se sídlem v Praze 9,
Místecká 567, proti žalované ROAD STAR GROUP s.r.o., se sídlem v Praze 10, K
Valu 343/7, identifikační číslo osoby 27956776, zastoupené Mgr. Tomášem
Bejčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 976/12, o určení, že
zadržené zboží porušuje práva duševního vlastnictví, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 2 Cm 28/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 19. 8. 2024, č. j. 3 Cmo 73/2023-151, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2024, č. j. 3 Cmo 73/2023-151, se
zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 2 Cm
28/2021-103, určil, že nakládáním se zbožím zajištěným žalované Celním úřadem
pro hlavní město Prahu ve věci sp. zn. 306364/2021-510000-61, blíže
specifikovaným v rozsudku, bylo porušeno právo žalobkyně k jejímu duševnímu
vlastnictví (výrok I), uložil žalované povinnost sdělit žalobkyni informace
obsahující: a) jméno a příjmení nebo obchodní firmu či název a místo trvalého
pobytu nebo sídla výrobce, zpracovatele, skladovatele, distributora, dodavatele
a jiného předchozího držitele zboží uvedeného ve výroku I, b) údaje o
vyrobeném, zpracovaném, dodaném, skladovaném, přijatém nebo objednaném množství
2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala shora uvedeného
určení (přičemž se nejednalo o určovací žalobu podle § 80 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, nýbrž o zvláštní druh
žaloby podle § 20 odst. 1 zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů Celní
správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví) s
tím, že k porušení práva z duševního vlastnictví žalobkyně dochází na základě
skutečnosti, že zboží žalované je označeno označeními shodnými nebo
zaměnitelnými se zapsanými ochrannými známkami a vzhled tohoto zboží odpovídá
zapsaným průmyslovým vzorům žalobkyně.
3. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 8. 2024,
č. j. 3 Cmo 73/2023-151, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a
II tak, že se žaloba o určení a uložení povinnosti žalované sdělit výše uvedené
informace zamítá (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů (druhý výrok).
4. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně měl k dispozici
dostatek skutkových zjištění, nicméně neztotožnil se s jeho právními závěry.
Odvolací soud částečně zopakoval dokazování a zjistil, že vzhled zajištěného
zboží (obuvi) žalované odpovídá průmyslovým vzorům Společenství č.
004160273-0002 a č. 005299955-0004, jejichž vlastníkem je žalovaná. Ačkoliv tak
žalobkyně disponuje staršími průmyslovými vzory, nebyla-li platnost mladších
průmyslových vzorů žalované zpochybněna, pohlíží na ně soud jako na platné.
Žalované tak svědčí výlučné právo užívat průmyslový vzor ve smyslu § 19 zákona
č. 207/2000 Sb., zákon o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č.
527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve
znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ochraně průmyslových vzorů“),
resp. ve smyslu čl. 19 nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o
(průmyslových) vzorech Společenství (dále též „Nařízení č. 6/2002“). Nakládání
žalované se zbožím, jež vzhledem odpovídá zapsaným průmyslovým vzorům žalované,
je tak podle odvolacího soudu realizací práva, které žalované ze zapsaných
průmyslových vzorů vyplývá a nelze dovozovat, že tím porušuje práva žalobkyně
vyplývající z jejích ochranných známek a průmyslových vzorů. Odvolací soud
proto žalobu zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož
přípustnost spatřovala v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení
otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské
Unie (dále jen „SDEU“), a to při posouzení následujících otázek:
(i) Lze pozdější registrací stejného či konfliktního průmyslového statku
získat další a rovnocenné výlučné právo k takovému průmyslovému statku?
(ii) Může pozdější formální registrace stejného či konfliktního
průmyslového statku odůvodnit užívání takového průmyslového statku navzdory již
existujícímu staršímu výlučnému právu jiného?
(iii) Je ochrana staršího průmyslového práva podmíněná formálním
zrušením mladší konfliktní registrace?
6. Žalobkyně namítá nesprávnost právního posouzení věci ve smyslu § 241a
odst. 1 o. s. ř. Má za to, že právní režim průmyslových práv je postaven na
principu jejich výlučnosti a jejich působení erga omnes, přičemž výjimky z
takové výlučné ochrany jsou taxativně stanoveny příslušnou právní úpravou.
Zápis mladšího práva přitom takovou výjimkou z výlučnosti staršího práva není.
7. Žalobkyně dále namítá rozpor mezi skutkovým stavem a právním
hodnocením odvolacího soudu způsobující nepřezkoumatelnost a překvapivost
napadeného rozhodnutí.
8. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
9. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila tak, že je navrhuje jako
nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem [§
240 odst. 1 a
§ 241 odst. 1 o. s. ř.], posuzoval, zda je dovolání přípustné.
11. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů
uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným
vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229
odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3
o. s. ř.).
14. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázek
vymezených žalobkyní v dovolání, jejichž společná podstata spočívá v posouzení,
zda se právo ke starší ochranné známce a průmyslovému vzoru uplatní vůči
předmětu mladšího práva průmyslového vlastnictví, aniž by došlo k zániku tohoto
práva (prohlášení jeho neplatnosti), neboť odvolací soud se při jejich řešení
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a rovněž rozhodovací
praxe SDEU (k takto vymezené přípustnosti dovolání srov. například rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 72/2023, či nález
Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 2522/19).
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
15. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu při vyřešení
položených otázek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1
o. s. ř.).
16. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení
zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní
normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či
nikoliv.
17. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci
práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Relevantní právní úprava ochrany průmyslových vzorů
18. Podle čl. 10 Nařízení č. 6/2002 se rozsah ochrany práva k
(průmyslovému) vzoru vztahuje na jakýkoliv (průmyslový) vzor, který nezapůsobí
na informovaného uživatele odlišným celkovým dojmem.
19. Podle čl. 19 odst. 1 Nařízení č. 6/2002 poskytuje zápis zapsaného
(průmyslového) vzoru Společenství jeho majiteli výlučné právo jej užívat a
zabránit třetí osobě užívat (průmyslový) vzor bez jeho souhlasu.
20. Podle § 19 odst. 1 zákona o ochraně průmyslových vzorů poskytuje
zápis průmyslového vzoru jeho vlastníku výlučné právo užívat průmyslový vzor,
bránit třetím osobám užívat jej bez jeho souhlasu, poskytnout souhlas s
užíváním průmyslového vzoru jiným osobám nebo na ně právo na průmyslový vzor
převést. Užíváním průmyslového vzoru se rozumí zejména výroba, nabízení,
uvedení na trh, dovoz, vývoz nebo užívání výrobku, ve kterém je tento
průmyslový vzor ztělesněn nebo na kterém je aplikován, nebo skladování takového
výrobku k uvedeným účelům.
Relevantní právní úprava ochrany ochranných známek
21. Podle čl. 9 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (kodifikované
znění) (dále jen „Nařízení č. 2017/1001“) vyplývají ze zápisu ochranné známky
EU pro jejího vlastníka výlučná práva.
22. Podle čl. 9 odst. 2 Nařízení č. 2017/1001 aniž jsou dotčena práva
vlastníků získaná přede dnem podání přihlášky nebo dnem vzniku práva přednosti
ochranné známky EU, je vlastník ochranné známky EU oprávněn bránit všem třetím
osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly pro výrobky
nebo služby jakékoli označení, je-li:
a) toto označení totožné s ochrannou známkou EU a je užíváno pro výrobky
nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je ochranná známka EU zapsána;
b) toto označení totožné s ochrannou známkou EU, nebo je jí podobné a je
užíváno pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s výrobky nebo službami, či
podobné výrobkům nebo službám, pro něž je ochranná známka EU zapsána, jestliže
existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti
asociace s ochrannou známkou;
c) toto označení totožné s ochrannou známkou EU, nebo je jí podobné bez
ohledu na to, zda je užíváno pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s
těmi, pro které je ochranná známka EU zapsána, nebo jsou či nejsou jim podobné,
pokud má tato ochranná známka v Unii dobré jméno a pokud by užívání takového
označení bez řádného důvodu neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo
dobrého jména ochranné známky EU nebo jim bylo na újmu.
23. Podle čl. 10 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU)
2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy
členských států o ochranných známkách (přepracované znění) (dříve čl. 5
směrnice 2008/95/ES), vyplývají ze zápisu ochranné známky pro jejího vlastníka
výlučná práva. Podle čl. 10 odst. 2 aniž jsou dotčena práva vlastníků nabytá
přede dnem podání přihlášky nebo dnem vzniku práva přednosti zapsané ochranné
známky, je vlastník této zapsané ochranné známky oprávněn bránit všem třetím
osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly pro výrobky
nebo služby jakékoli označení, je-li:
a) toto označení totožné s ochrannou známkou a je užíváno pro výrobky
nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je ochranná známka zapsána;
b) toto označení totožné s ochrannou známkou nebo jí podobné a je
užíváno pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s výrobky nebo službami či
podobné výrobkům nebo službám, pro něž je ochranná známka zapsána, jestliže
existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti
asociace s ochrannou známkou;
c) toto označení totožné s ochrannou známkou nebo jí podobné bez ohledu
na to, zda je užíváno pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro
které je ochranná známka zapsána, nebo jsou či nejsou jim podobné, jestliže má
tato ochranná známka v členském státě dobré jméno a užívání takového označení
bez řádného důvodu by neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo
dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu.
24. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o
změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě
soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění
pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), (dále také jen „ZOZ“) má
vlastník ochranné známky výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s
výrobky nebo službami, pro něž je chráněna. Své právo prokazuje vlastník
zapsané ochranné známky výpisem z rejstříku, popřípadě osvědčením o zápisu.
Vlastník ochranné známky je oprávněn používat spolu s ochrannou známkou značku
®.
25. Podle § 8 odst. 2 ZOZ nestanoví-li tento zákon jinak (§ 10 až 11),
nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky užívat
a) označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které
jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána,
b) označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou
známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou
známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti,
včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou,
c) označení shodné s ochrannou známkou nebo jí podobné bez ohledu na to,
zda je užíváno pro shodné, podobné nebo nepodobné výrobky nebo služby, pro
které je ochranná známka chráněna, a jde o ochrannou známku, která má dobré
jméno v České republice, a jeho užívání bez řádného důvodu by neoprávněně
těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim
bylo na újmu.
Rozhodovací praxe
26. SDEU ve své rozhodovací praxi řešil otázku, zda se vztahuje ve sporu
o porušení výlučného práva vyplývajícího ze zapsaného (průmyslového) vzoru
Společenství právo zakázat třetím osobám užívat uvedený (průmyslový) vzor,
které je stanoveno v čl. 19 odst. 1 Nařízení č. 6/2002, na všechny třetí osoby,
které používají jiný (průmyslový) vzor, jenž na informovaného uživatele
nepůsobí celkovým odlišným dojmem, nebo naopak vylučuje třetí osobu, která
užívá svůj později zapsaný (průmyslový) vzor Společenství, dokud nebude tento
(průmyslový) vzor prohlášen za neplatný. Odpovědí na takto předloženou otázku
pak bylo, že čl. 19 odst. 1 Nařízení č. 6/2002 musí být vykládán v tom smyslu,
že se ve sporu o porušení výlučného práva vyplývajícího ze zápisu
(průmyslového) vzoru Společenství vztahuje právo zakázat třetím osobám užívat
uvedený (průmyslový) vzor na jakoukoliv třetí osobu, která užívá (průmyslový)
vzor, jenž na informovaného uživatele nepůsobí odlišným celkovým dojmem, včetně
třetí osoby, která je majitelem (průmyslového) vzoru Společenství zapsaného
později (rozsudek SDEU ze dne 16. 2. 2012, Celaya Emparanza y Galdos
Internacional SA proti Proyectos Integrales de Balizamientos SL, C-488/10, bod
52).
27. Ve vztahu k uplatnění práv z ochranných známek (konkrétně ochranných
známek Společenství) přijal SDEU závěr, podle kterého čl. 5 odst. 1 směrnice
2008/95/ES je třeba vykládat v tom smyslu, že se výlučné právo majitele
ochranné známky Společenství zakázat všem třetím osobám užívat v obchodním
styku označení totožná nebo podobná s jeho ochrannou známkou vztahuje na třetí
osobu, jež je majitelem pozdější ochranné známky Společenství, aniž je nutné,
aby tato pozdější ochranná známka byla nejdříve prohlášena za neplatnou
(rozsudek SDEU ze dne 10. 3. 2015, Rosa dels Vents Assessoria SL proti U
Hostels Albergues Juveniles SL, C-491/14, bod 31). Rovněž čl. 9 odst. 1
nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce
Společenství (v současnosti čl. 9 odst. 1 Nařízení č. 2017/1001) je třeba
vykládat v tom smyslu, že se výlučné právo majitele ochranné známky
Společenství zakázat všem třetím stranám užívat v obchodním styku označení
totožná nebo podobná s jeho ochrannou známkou vztahuje na třetí stranu, jež je
majitelem pozdější ochranné známky Společenství, aniž je nutné, aby tato
pozdější ochranná známka byla nejdříve prohlášena za neplatnou (rozsudek SDEU
ze dne 21. 2. 2013, Fédération Cynologique Internationale proti Federación
Canina Internacional de Perros de Pura Raza, C-561/11, bod 52).
28. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dospěl v případě konfliktu
dvou zapsaných průmyslových vzorů k závěru, že v občanském soudním řízení
nemůže dojít k výmazu zápisu průmyslového vzoru – tato pravomoc je svěřena
pouze Úřadu průmyslového vlastnictví (§ 27 a násl. zákona o ochraně
průmyslových vzorů). Zároveň však dospěl k závěru, že posouzení zápisné
způsobilosti zapsaného vzoru je třeba odlišovat od situace, kdy majitel
zapsaného průmyslového vzoru brání užívání později zapsaného průmyslového
vzoru. Právo zabránit užívání průmyslového vzoru třetí osobou (majitelem
mladšího průmyslového vzoru) převáží nad právem této osoby užívat mladší
průmyslový vzor vyplývající ze zápisu mladšího průmyslového vzoru (rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4219/2013, uveřejněný pod
č. 49/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
29. Ve vztahu k ochranným známkám Nejvyšší soud dospěl ve své
rozhodovací praxi k závěru, že skutečnost, že je označení zapsáno jako ochranná
známka, neznamená, že vlastník starší ochranné známky nemůže zakázat užívání
pozdější ochranné známky, která je shodná či obdobná se starší ochrannou
známkou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 7/2013).
Posouzení v projednávané věci
30. Dovolací soud je v projednávané věci vázán zjištěným skutkovým
stavem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Podle skutkových zjištění soudů je žalobkyně
vlastníkem předmětných průmyslových vzorů s datem přihlášky 10. 1. 2017 a
obrazových ochranných známek EU s právem přednosti 7. 7. 2006 a 14. 3. 2013.
Jednatel a společník žalované a žalovaná je vlastníkem kombinované ochranné
známky s právem přednosti 31. 7. 2014, obrazové ochranné známky s právem
přednosti 22. 4. 2017 a průmyslových vzorů s datem přihlášky 23. 8. 2017 a 6.
6. 2018 blíže specifikovaných v rozhodnutích. Soud prvního stupně dospěl k
závěru, že označení zboží žalované porušuje práva žalobkyně k ochranné známce a
k průmyslovým vzorům, neboť ve vztahu ke zboží uváděnému žalovanou na trh
existuje pravděpodobnost záměny ochranných známek žalobkyně s označeními
použitými na tomto zboží a celkový dojem jeho vzhledu je obdobný jako u
průmyslových vzorů žalobkyně.
31. Odvolací soud poté založil napadené rozhodnutí na závěru, podle
kterého nebyla-li platnost průmyslových vzorů žalované (účinně) zpochybněna,
pohlíží soud na průmyslové vzory jako na platné. Nakládání s předmětným zbožím
pak představuje realizaci práva žalované, které jí ze zapsaných průmyslových
vzorů vyplývá, a žalovaná tak do práv duševního vlastnictví žalobkyně
nezasahuje.
32. Odvolací soud však pomíjí, že prohlášení průmyslových vzorů žalované
za neplatné není předpokladem pro ochranu práv žalobkyně plynoucí jí z jejích
průmyslových vzorů (a obdobně u práv z ochranných známek).
33. Soudy totiž v případě posuzování, zda došlo použitím vzhledu výrobku
tvořícího obsah (později) zapsaného průmyslového vzor k zásahu do práva
plynoucího ze (staršího) zapsaného průmyslového vzoru, neposuzují zápisnou
způsobilost (později) zapsaného průmyslového vzoru, nýbrž pouze to, zda použitý
vzhled výrobku spadá do rozsahu ochrany (staršího) průmyslového vzoru žalobce a
zda tak dochází k zásahu do práva plynoucího z jeho (staršího) průmyslového
vzoru (a obdobně u práv z ochranných známek, s výjimkou situace podle § 10b
ZOZ, ve znění účinném od 1. 1. 2019, a čl. 16 Nařízení č. 2017/1001).
34. Jestliže odvolací soud založil napadené rozhodnutí na závěru, že
zápis průmyslových vzorů žalované vylučuje práva plynoucí z dříve zapsaných
průmyslových vzorů a ochranných známek žalobkyně, resp. že z důvodu zápisu
mladších průmyslových vzorů žalované se žalobkyně nemůže domáhat ochrany svých
práv plynoucích jí ze starších zapsaných průmyslových vzorů a ochranných
známek, aniž by předtím byly mladší průmyslové vzory prohlášeny za neplatné,
když nakládání se zbožím, jehož vzhled odpovídá zapsaným průmyslovým vzorům
žalované, je realizací jejího práva z těchto vzorů, je právní posouzení
odvolacího soudu nesprávné.
35. V dalším řízení odvolací soud posoudí v kontextu shora uvedených
závěrů zejména to, zda nakládáním s žalobou specifikovaným zbožím žalovaná
zasahuje do práv žalobkyně plynoucí jí z (dříve) zapsaných průmyslových vzorů a
ochranných známek.
36. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud takové vady
řízení nezjistil, a to ani žalobkyní namítanou nepřezkoumatelnost a
překvapivost napadeného rozhodnutí.
V. Závěr
37. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné
(dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně) a není
možné vzhledem k dosavadním výsledkům řízení o věci v dovolacím řízení
rozhodnout [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž ve věci
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek
odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil.
38. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g
odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.)
39. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne
soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí.
P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu