23 Cdo 72/2023-232
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny
Hornochové, a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve
věci žalobkyně Green–Swan Pharmaceuticals CR a.s., se sídlem v Praze 4,
Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo osoby 06680437, zastoupené JUDr. Vítem
Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 4, Obrovského 2407, proti žalované Pharma
Activ Czech s.r.o., se sídlem ve Vestci, Vídeňská 104, identifikační číslo
osoby 28625005, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v
Olomouci, Wellnerova 1322/3, o žalobě na ochranu proti jednání v nekalé
soutěži, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 102/2020, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 8. 2022,
č. j. 4 Cmo 40/2022-184, t a k t o :
I. Dovolání se v rozsahu, v jakém směřuje proti části výroku I rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 8. 2022, č. j. 4 Cmo 40/2022-184, kterou
byly potvrzeny výroky I, II a IV rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.
8. 2021, č. j. 7 Cm 102/2020-116, a proti výroku II tohoto rozsudku, odmítá.
II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 8. 2022, č. j. 4 Cmo
40/2022-184, se ve výroku I v části, kterou byly potvrzeny výroky III a IV
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2021, č. j. 7 Cm 102/2020-116,
a ve výroku II a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2021, č. j. 7
Cm 102/2020-116, ve výroku III a IV zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu
Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
1. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 8. 2021, č. j. 7 Cm
102/2020-116, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované bylo
uloženo zdržet se nabízení, propagace, distribuce a uvádění na trh výrobků s
označením Melatonin, 100 tabl., Melatonin, 30 tabl., Melatonin 5 mg FORTE, 100
tabl., Melatonin 5 mg FORTE, 30 tabl., Melatonin 5 mg SNÍČEK, 100 tabl.,
Melatonin MUČENKA MEDUŇKA B6, 100 tabl., Melatonin MUČENKA MEDUŇKA B6, 30 tabl.
(výrok I), zdržet se uvádění na trh, nabízení, distribuce a propagace doplňků
stravy obsahujících účinnou látku melatonin (výrok II), zaplatit žalobkyni
přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 400 000 Kč (výrok III) a rozhodl o
nákladech řízení (výrok IV).
2. Rozhodl tak o žalobě, v níž žalobkyně tvrdila porušení svých práv
jednáním žalované, která nabízí, propaguje a uvádí na trh výrobky obsahující v
různé koncentraci účinnou látku melatonin, přičemž své výrobky klamavě označuje
jako doplňky stravy, ač jí nabízené výrobky dle žalobkyně zcela nepochybně
naplňují definici léčivého přípravku. Žalobkyně tvrdila, že uvedené jednání je
způsobilé přivodit jí újmu v důsledku poklesu prodeje jejích výrobků, přivodit
újmu na zdraví spotřebitelům a dále tvrdila vznik nemajetkové újmy spočívající
v oslabení jejího postavení na trhu.
3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci dovoláním napadeným
rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (výrok II).
4. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu
prvního stupně. Uvedl, že mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že jsou
soutěžitelkami na trhu s doplňky stravy, které napomáhají přirozenému usínání a
spánku. S ohledem na existující soutěžní vztah mezi účastnicemi se odvolací
soud dále zabýval posouzením otázky, zda jednání žalované naplňuje další znak
nekalé soutěže ve smyslu § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku (dále též jen „o. z.“), a sice rozpor s dobrými mravy soutěže, přičemž
shledal, že nikoliv.
5. Odvolací soud uvedl, že jednání žalované, která nabízela,
propagovala, distribuovala a uváděla na trh shora vyjmenované výrobky
obsahující účinnou látku melatonin, a tyto deklarovala jako doplňky stravy, ač
se dle přesvědčení žalobkyně jedná o léčivé přípravky, které musí projít
rozsáhlým a náročným registračním procesem, rozpor s dobrými mravy soutěže
nevykazuje. Poukázal na skutečnost, že žalovaná uvedené výrobky dovážela ze
Slovenska, kde je výrobek potravinou řádně uvedenou do oběhu, neboť Slovensko
zákaz přidávání melatoninu do potravin, resp. doplňků stravy, nezakotvilo.
Jednání žalované, která se při dovozu výrobků do ČR řídila pravidly pro volný
pohyb zboží v EU a sdělením příslušných státních orgánů, že dovozu těchto
výrobků na území ČR nic nebrání, nelze označit za jednání v rozporu s dobrými
mravy soutěže.
6. Odvolací soud dále uvedl, že Státní ústav pro kontrolu léčiv ani u
jednoho z jmenovaných výrobků autoritativně neurčil, že se jedná o léčivý
přípravek a že žalovaná navíc produktovou řadu jmenovaných výrobků před podáním
žaloby prodala společnosti Clinical nutricosmetics s. r. o., která s ní není
nijak personálně propojena. Odvolací soud se pak ztotožnil i se závěrem soudu
prvního stupně, že žalobkyní navrhovaný první petit jde nad rámec předmětné
žaloby, neboť by zákaz dopadal i na výrobky nabízené jako léčivé přípravky, a
to i za splnění veškerých zákonem stanovených podmínek. Uzavřel, že druhá
podmínka generální klauzule, tedy rozpor jednání žalované s dobrými mravy
soutěže, nebyla naplněna a pro nadbytečnost se již třetí podmínkou generální
klauzule ani naplněním zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže nezabýval.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž
napadla všechny výroky napadeného rozsudku v celém jejich rozsahu, a které
považuje za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť dle dovolatelky napadený rozsudek
závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyly řešeny.
8. Konkrétně lze z obsahu dovolání dovodit následující otázky. Zaprvé,
zda předmětné výrobky jsou léčivými přípravky, zadruhé, zda výrobek, který je
léčivým přípravkem, může být uváděn na trh v České republice bez jeho
registrace podle zákona o léčivech pouze na základě toho, že je v jiném
členském státě EU kvalifikován jako doplněk stravy, a zatřetí, zda skutečnost,
že žalovaná při uvádění předmětných výrobků na trh vycházela ze sdělení
státních orgánů, že dovozu těchto výrobků do České republiky nebrání předpisy
veřejného práva, vylučuje možnost jednání žalované v nekalé soutěži související
s porušením těchto předpisů.
9. Žalobkyně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení
věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. To dle žalobkyně spočívá v nesprávné
aplikaci zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících
zákonů (zákon o léčivech). Dle žalobkyně je bez významu, že Státní ústav pro
kontrolu léčiv autoritativně neurčil, že předmětné výrobky jsou léčivými
přípravky, neboť výrobek se nestává léčivým přípravkem rozhodnutím úřadu, nýbrž
již v okamžiku, kdy naplňuje zákonem stanovené znaky, přičemž předmětné výrobky
žalované tyto znaky splňují. Dodržení zákonem stanovených podmínek pro uvádění
léčiv na tuzemský trh není dle žalobkyně vyloučeno ani tím, že v jiném členském
státě Evropské unie je takový výrobek klasifikován jako doplněk stravy a z
tohoto státu je do České republiky dovážen, neboť zájem na ochraně zdraví je
legitimním důvodem pro omezení volného pohybu zboží. Dle žalobkyně není jednání
žalované v nekalé soutěži vyloučeno ani zjištěním, že Státní zemědělská a
potravinářská inspekce sdělila žalované, že dovozu předmětných výrobků do České
republiky nic nebrání.
10. Kromě toho žalobkyně namítla, že odvolací soud nedostatečně zjistil
skutkový stav a rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné.
11. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího
soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně
k dalšímu řízení.
12. K doplnění dovolání žalobkyně ze dne 21. 4. 2023 dovolací soud
nepřihlédl (srov. § 241b odst. 3 o. s. ř., srov. též např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4218/2017).
13. Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila v tom smyslu, že je
považuje za nepřípustné, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně
zamítl.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem
(§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
15. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
16. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 není
přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
17. Proto v části, ve které žalobkyně svým dovoláním napadá rozsudek
odvolacího soudu i v části, v níž byl potvrzen nákladový výrok rozsudku soudu
prvního stupně, a v nákladovém výroku dovolání být přípustné podle § 238 odst.
1 písm. h) o. s. ř. nemůže.
18. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
19. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z
důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)
uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí
napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh) (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní
posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
20. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních
otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve
smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo
dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje
předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních
závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při
vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým
vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li
(popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na
němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí
odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10.
2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn.
29 Cdo 2303/2013, nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016).
21. Pokud jde o námitky dovolatelky směřující proti potvrzení výroku I a
II soudu prvního stupně, dovolací uvádí, že odvolací soud svůj závěr o
nedůvodnosti tzv. zápůrčích nároků odůvodnil nikoli pouze tím, že jednání
žalované nebylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, nýbrž (především) zjištěním,
že navrhovaný petit jde nad rámec skutkových tvrzení v žalobě a těmto nárokům
nelze vyhovět pro absenci dalšího závadného jednání či jeho hrozby, vzhledem k
ukončení předmětné činnosti žalovanou. Zdržovací nárok má preventivní povahu,
nelze proto uložit povinnost zdržet se jednání, kterého se žalovaná v době
rozhodnutí (již) nedopouští, a nehrozí ani jeho pokračování či opakování (srov.
např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 10. 3.
1939, sp. zn. Rv I 662/38, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2013, sp.
zn. 23 Cdo 3893/2010, a ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2939/2011).
22. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, zda předmětné výrobky
jsou léčivými přípravky, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí odvolacího
soudu nezávisí, když odvolací soud se takto vymezenou otázkou ve svém
rozhodnutí nezabýval. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání
přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti
předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na
níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013).
23. Dovolání nečiní přípustným ani námitky, kterými dovolatelka
zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu. Skutkové závěry odvolacího
soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím
soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení
§ 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního
řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
24. Stejně tak přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky,
že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Dovolatelka touto námitkou nepředkládá žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení
napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, nýbrž tvrdí tím jinou vadu řízení,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž může dovolací
soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Podle § 237 o. s. ř. přípustnost dovolání může založit jen
skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou námitky dovolatele ke
konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vada řízení sama o sobě přípustnost
dovolání nezakládá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020,
sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2014,
sp. zn. 23 Cdo 1453/2014, ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4905/2014, či ze
dne 20. 2. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3295/2017).
25. Dovolání je nicméně přípustné pro řešení dovolatelkou předložené
otázky, zda výrobek, který je léčivým přípravkem, může být uváděn na trh v
České republice bez jeho registrace podle zákona o léčivech pouze z důvodu, že
v jiném členském státě EU, odkud je tento výrobek dovážen, je kvalifikován jako
doplněk stravy, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací
praxí Soudního dvora Evropské unie (k přípustnosti dovolání z tohoto důvodu
srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 2522/19).
26. Dovolací soud shledal dovolání přípustným i pro řešení otázky
dovolatelky, zda skutečnost, že žalovaná při distribuci předmětných výrobků
vycházela ze sdělení státních orgánů, že dovozu těchto výrobků do České
republiky nebrání předpisy veřejného práva, vylučuje možnost jednání žalované v
nekalé soutěži související s porušením těchto předpisů, neboť odvolací soud se
při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
27. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá při
vyřešení těchto otázek na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.
s. ř.).
28. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení
zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní
normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či
nikoliv.
29. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci
práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
30. Podle článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze
dne 6. 11. 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků
(dále jen „směrnice 2001/83/ES“), se léčivým přípravkem rozumí jakákoliv látka
nebo kombinace látek určená k léčení nebo předcházení nemoci u lidí. Za léčivý
přípravek se rovněž považuje jakákoliv látka nebo kombinace látek, které lze
podat lidem za účelem stanovení lékařské diagnózy nebo k obnově, úpravě či
ovlivnění fyziologických funkcí u lidí.
31. Podle článku 6 směrnice 2001/83/ES nesmí být žádný léčivý přípravek
uveden na trh v členském státě, aniž by příslušný orgán daného členského státu
vydal rozhodnutí o registraci v souladu s touto směrnicí nebo aniž by byla
udělena registrace v souladu s nařízením (EHS) č. 2309/93.
32. Podle § 2 zákona o léčivech léčivým přípravkem se rozumí a) látka
nebo kombinace látek prezentovaná s tím, že má léčebné nebo preventivní
vlastnosti v případě onemocnění lidí nebo zvířat, nebo b) látka nebo kombinace
látek, kterou lze použít u lidí nebo podat lidem, nebo použít u zvířat či podat
zvířatům, a to buď za účelem obnovy, úpravy či ovlivnění fyziologických funkcí
prostřednictvím farmakologického, imunologického nebo metabolického účinku,
nebo za účelem stanovení lékařské diagnózy.
33. Podle § 25 odst. 1 zákona o léčivech (ve znění účinném do 30. 11.
2022) léčivý přípravek nesmí být uveden na trh v České republice, pokud mu
nebyla udělena a) registrace Ústavem, jde-li o humánní léčivý přípravek, nebo
Veterinárním ústavem, jde-li o veterinární léčivý přípravek, nebo b) registrace
postupem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.
34. Podle ustanovení § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s
dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo
zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.
35. Dovolací soud dospěl ve svém rozhodování k ustálenému závěru, že
dobré mravy soutěže jsou jedním z předpokladů, které musí být splněny, aby
určité jednání mohlo být v souladu s § 2976 odst. 1 o. z. označeno za nekalou
soutěž. Právě užití pojmu dobré mravy soutěže řadí toto ustanovení k právním
normám s relativně neurčitou hypotézou. Dobré mravy judikatura ustáleně
charakterizuje jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v
historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické
tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem
základních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn.
23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a judikaturu tam citovanou).
36. Tamtéž dovolací soud uvedl, že pojem dobré mravy soutěže je však
třeba poněkud modifikovat, a to právě proto, že se uplatňují v hospodářské
soutěži, tj. v prostředí, kde cílem je na trhu se prosadit, získat zde oproti
jiným výhodu, což předpokládá jistou míru agresivity a podnikatelské
vychytralosti. Je však třeba vždy dodržet korektní a soutěžně přijatelné
metody, samozřejmým předpokladem jednání v souladu s dobrými mravy soutěže je
zachovat poctivost a slušnost. Platí rovněž, že „určité jednání, jež jest o
sobě bezvadné, může se státi z hlediska dobrých mravů soutěže závadným, bylo-li
předsevzato za jistých okolností nebo v určité konstelaci“ (srov. též
rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 10. 6.
1932, sp. zn. RV I 898/31, uveřejněné pod č. 11742/1932 Sbírky rozhodnutí
nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských). Nekalou
soutěží je rovněž takové jednání, jímž si soutěžitel v rozporu s dobrými mravy
soutěže zjedná na újmu ostatních soutěžitelů mezi nimi soutěžní výhodu, jíž
vzniká ve vzájemných soutěžních vztazích a stycích soutěžitelů porucha, jeho
soutěžní přednost a soutěžní újma ostatních soutěžitelů (srov. rozhodnutí
bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 6. 6. 1930, sp. zn.
RV I 1557/29, uveřejněné pod č. 9971/1930 Sbírky rozhodnutí nejvyššího soudu
československé republiky ve věcech občanských).
37. Ustanovení § 2976 odst. 1 a násl. o. z. chrání hospodářskou soutěž
jako takovou. Ochrana hospodářské soutěže znamená na straně jedné dodržení fair
pravidel soutěže, zejména nastavení alespoň srovnatelných výchozích podmínek
nutných pro to, aby výsledky, jichž soutěžitel dosáhl, odpovídaly především
jeho poctivě vynaloženému úsilí, na straně druhé vyžaduje též zachování
přiměřeně „bezpečného“ trhu pro zákazníka (újma nemá být jednáním v rozporu s
dobrými mravy soutěže způsobena nejen soutěžitelům, ale ani zákazníkům).
38. Proto jednání v nekalé soutěži může představovat i porušení předpisů
veřejného práva, pokud jeho důsledkem je jednání v hospodářském styku, jež
představuje porušení dobrých mravů soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným
soutěžitelům nebo zákazníkům (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 4285/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4.
2018, sp. zn. 23 Cdo 4554/2017, či již shora citovaný rozsudek ze dne 29. 7.
2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019).
39. V souladu s výše uvedenými východisky je třeba v poměrech
projednávané věci posuzovat okolnosti, za nichž žalovaná uvedla na trh
předmětné výrobky. Odvolací soud svůj závěr, že jednání žalované není v rozporu
s dobrými mravy hospodářské soutěže, odůvodnil mimo jiné zjištěním (jež
dovolacímu přezkumu nepodléhá, srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první
o. s. ř.), že předmětné výrobky obsahují účinnou látku melatonin, žalovaná je
však dovážela ze Slovenské republiky, kde jsou tyto výrobky považovány za
potravinu řádně uvedenou na trh, a při dovozu uvedených výrobků na území České
republiky se žalovaná řídila pravidly stanovenými pro volný pohyb zboží v rámci
Evropské unie.
40. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 9. 6. 2005, ve spojených
věcech HLH Warenvertriebs GmbH a Orthica BV proti Spolkové republice Německo,
C-211/03, C-299/03 a C-316/03 až C-318/03, uvedl, že za současného stavu práva
Společenství je (stále) možné, že přetrvávají rozdíly mezi členskými státy
ohledně kvalifikace výrobků jako léčivých přípravků nebo potravin, potažmo
doplňků stravy. Okolnost, že výrobek je v jiném členském státu kvalifikován
jako potravina, tak nemůže členskému státu dovozu zakazovat, aby mu přiznal
povahu léčivého přípravku, pokud vykazuje jeho vlastnosti.
41. Soudní dvůr tak dospěl k závěru, že výrobek, který je léčivým
přípravkem ve smyslu směrnice 2001/83/ES, může být dovezen do jiného členského
státu pouze prostřednictvím registrace udělené v souladu s ustanoveními této
směrnice, a to i když je legálně prodáván v jiném členském státě jako potravina.
42. Odvolací soud se tedy svým závěrem, že jednání žalované v nekalé
soutěži vylučuje skutečnost, že předmětné výrobky jsou žalovanou dováženy na
základě pravidel pro volný pohyb zboží v Evropské unii ze Slovenské republiky,
kde jsou tyto výrobky považovány za potravinu, odchýlil od citované judikatury
Soudního dvora, neboť sama tato skutečnost nevylučuje nutnost splnění
povinností při nakládání s takovým léčivým přípravkem na území jiného členského
státu, a tudíž nevylučuje ani s tím případně související nekalou soutěž v
důsledku takového nakládání.
43. Odvolací soud své rozhodnutí dále odůvodnil tím, že žalovaná při
distribuci předmětných výrobků vycházela ze sdělení příslušných státních
orgánů, podle kterých dovozu těchto výrobků do České republiky nebrání
veřejnoprávní předpisy, což vylučuje možnost nekalosoutěžního jednání žalované
související s případným porušením těchto předpisů.
44. Takový závěr odvolacího soudu však v projednávané věci neobstojí,
neboť podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu takové ujištění
státních orgánů samo o sobě nemůže vyloučit, že důsledkem porušení
veřejnoprávních předpisů je jednání v nekalé soutěži. Dovolací soud ve svém
rozhodování dovodil, že soutěžitel se může dostat do rozporu s dobrými mravy
soutěže i tehdy, pokud uvede na trh výrobek sice v souladu s individuálním
správním aktem, který je v souladu s českým právem, ale v rozporu s přímo
použitelným předpisem práva Evropské unie. Pokud totiž výrobek byl uveden na
trh v rozporu se zákonem (s Nařízením), který má dopad do soutěžních vztahů, je
takové jednání vždy v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to objektivně, tudíž
bez ohledu na to, kdo rozpor takového stavu se zákonem způsobil. Odpovědnost za
nekalé soutěžní jednání má objektivní charakter, což znamená, že nekalé soutěže
se může dopustit i ten, kdo rozpor s dobrými mravy soutěže nezavinil, kdo si
jednání v rozporu s pravidly soutěže ani není vědom, tedy slovy zákona, „kdo se
dostane“ v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním
způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4554/2017).
45. Žalovaná sice dle skutkových zjištění odvolacího soudu vycházela ze
sdělení státních orgánů, že dovozu předmětných výrobků do České republiky nic
nebrání, takové zjištění však samo o sobě není způsobilé vyloučit možnost
jednání žalované v nekalé soutěži v souvislosti s případným porušením
veřejnoprávních předpisů o podmínkách uvádění předmětných výrobků na český trh,
neboť, jak uvedeno shora, nekalé soutěže se může dopustit i ten, kdo rozpor s
dobrými mravy soutěže nezavinil.
46. Proto rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního
stupně, ze shora uvedených důvodů neobstojí.
47. V dalším řízení soudy znovu posoudí, zda žalobkyní tvrzené jednání
žalované představuje jednání v nekalé soutěži ve smyslu § 2976 odst. 1 o. z.,
které není samo o sobě vyloučeno tím, že předmětné výrobky jsou žalovanou
dováženy ze Slovenské republiky, kde jsou tyto výrobky považovány za potravinu,
ani že žalovaná při tom vycházela ze sdělení příslušných státních orgánů o
nezávadnosti takového dovozu. Soudy však rovněž neopomenou, že předmětem
dalšího řízení je nadále pouze nárok žalobkyně na poskytnutí přiměřeného
zadostiučinění (o němž bylo rozhodnuto výrokem III rozsudku soudu prvního
stupně). Proto rovněž posoudí, zda ve smyslu § 2988 o. z. ve spojení s § 2911 a
§ 2894 odst. 2 o. z. žalobkyni (skutečně) vznikla zaviněním žalobkyně (jež se
presumuje) nemajetková újma v příčinné souvislosti s případným jednáním
žalované v nekalé soutěži.
48. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
49. Řízení netrpí žalobkyní namítanou vadou spočívající v tvrzené
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu pro nedostatek důvodů.
Otázka, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za
nepřezkoumatelné, byla v rozhodování dovolacího soudu již vyřešena a
rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila v závěru, že měřítkem toho, zda
lze v dovolacím řízení považovat rozhodnutí odvolacího za přezkoumatelné, je
především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít dovolání
jako opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí odvolacího
soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla
nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu
dovolání na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu je
nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči
němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat
důvody dovolání, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá
náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné
takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo
rozhodnuto (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp.
zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo
3814/2015).
50. Kromě toho Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva
na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné
oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví
vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží
tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a usnesení
Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).
51. Z obsahu dovolacích důvodů formulovaných žalobkyní je přitom patrné,
že jí bylo zřejmé, na základě jakých důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že
uvádění předmětných výrobků na trh nepřestavuje jednání žalované v nekalé
soutěži, a tudíž napadené rozhodnutí vadou spočívající v jeho
nepřezkoumatelnosti netrpí.
V. Závěr
52. Dovolací soud s ohledem na výše uvedené důvody dospěl k závěru, že
dovolání žalobkyně je z části nepřípustné, proto dovolání podle § 243c odst. 1
o. s. ř. v této části odmítl. V části, v níž je dovolání přípustné, není
rozhodnutí odvolacího soudu správné a dovolání je proto částečně důvodné.
53. Jelikož vzhledem k dosavadním výsledkům řízení není možné v
dovolacím řízení o věci rozhodnout [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], dovolací
soud napadený rozsudek odvolacího soudu ze shora uvedených důvodů podle § 243e
odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) v příslušném rozsahu,
včetně závislého výroku o nákladech řízení, zrušil.
54. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu,
platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v dotčeném
rozsahu rovněž rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení
(§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
55. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního
stupně závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení
včetně tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se u něho
řízení končí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 11. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu