32 Cdo 3295/2017-275
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci
žalobkyně MONETA Auto, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a,
identifikační číslo osoby 60112743, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem,
advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, proti žalovanému E.
Ch., zastoupenému JUDr. Sylvou Vartovou, advokátkou se sídlem v Ostravě,
Musorgského 1077/14, o zaplacení částky 77 425,68 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 41 EC 190/2011, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, č. j. 15 Co
338/2016-224, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů
dovolacího řízení částku 5 469 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k
rukám jeho zástupkyně.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 18. 1. 2016, č. j. 41 EC
190/2011-176, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 77 425,68 Kč s
příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu
prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení částky 77 425,68 Kč s příslušenstvím
se zamítá (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou
stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž co do
přípustnosti odkazuje na ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále též
jen „o. s. ř.“) a uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud
napadený rozsudek změnil tak, že žalovanému uloží zaplatit žalobkyni částku 77
425,68 Kč s příslušenstvím a náklady řízení před soudy všech stupňů. Žalovaný má za to, že dovolání postrádá dostatečné vymezení dovolacího důvodu,
a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, případně - pokud dovolání shledá
přípustným - aby je jako nedůvodné zamítl, a žalobkyni uložil nahradit
žalovanému náklady dovolacího řízení. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení
řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných
ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení
části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle
obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené
rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“
se řešení právní otázky odvolacím soudem odchyluje a o kterou konkrétní otázku
hmotného nebo procesního práva jde. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála,
neboť otázku hmotného ani procesního práva, na jejímž řešení spočívá rozhodnutí
odvolacího soudu, neformulovala.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nebyla řádně poučena podle ustanovení §
118a o. s. ř. Jestliže však neformulovala žádnou otázku procesního práva, není
tato námitka vady řízení relevantní, neboť podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o vadě řízení
nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by
splňovala předpoklady vymezené ustanovením § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání
tudíž založit nemůže, i kdyby se soudy nižších stupňů procesního pochybení
dopustily (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015,
jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí
Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Nejvyšší soud ve své rozhodovací
praxi opakovaně zdůrazňuje, že námitky o nedostatečném poučení účastníka o jeho
procesních právech nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237
o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 23
Cdo 1857/2015, či ze dne 30. 12. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3328/2016). Rovněž v
rozsudku ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1020/2007, na nějž odkazuje
dovolatelka, Nejvyšší soud uvedl, že nesplnil-li soud poučovací povinnost podle
ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., zatížil řízení vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (což, jak bylo uvedeno výše, není
způsobilým dovolacím důvodem podle občanského soudního řádu ve znění účinném od
1. 1. 2013). Pro úplnost se dodává, že dovolatelkou citovaná rozhodnutí vycházejí z
odlišného procesního stavu. V usnesení ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo
3665/2009, se Nejvyšší soud zabýval situací, kdy žalobci nebylo poskytnuto
poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., neboť se on ani jeho zástupce přes
řádné předvolání nedostavili na jednání soudu. V rozsudku ze dne 15. 5. 2008,
sp. zn. 21 Cdo 2725/2007, Nejvyšší soud posuzoval stav, kdy žalobce přes
poučení soudu prvního stupně podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. nedoplnil
vylíčení rozhodných skutečností opisem údajů z listin, z nichž žalobce
vycházel, jež navrhl jako důkaz a jež byly oběma účastníkům známy. Pouhý nesouhlas dovolatelky s právním posouzením věci soudy nižších stupňů
nemůže založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu
odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro vady. Dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné vzhledem
k ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť výše nákladů řízení, k
jejichž úhradě byla žalobkyně zavázána za řízení před soudy obou stupňů (21
646,90 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30
Cdo 3141/2013). Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle
ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
jako nepřípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 20. 2. 2018
JUDr.
Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu