Rozhodčí nález, který ve svém výroku ukládá povinnost zaplatit smluvní pokutu z určené částky v procentní výši od konkrétního data do zaplacení jistiny, je materiálně vykonatelný.
Rozhodčí nález, který ve svém výroku ukládá povinnost zaplatit smluvní pokutu z určené částky v procentní výši od konkrétního data do zaplacení jistiny, je materiálně vykonatelný.
Pověřený soudní exekutor usnesením ze dne 10. 2. 2014 částečně zamítl návrh oprávněné ze dne 15. 11. 2013 pro vymožení smluvní pokuty ve výši 0,15 % denně z částky 41 445 Kč od 20. 9. 2013 do zaplacení.
Takové rozhodnutí učinil dle závazného pokynu exekučního soudu (Okresního soud v Pardubicích) podle § 43a odst. 6 ex. ř., jenž dovodil, že v této části není exekuční titul materiálně vykonatelný. Okresní soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 1975, sp. zn. 1 Cz 62/1975, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že plnění v budoucnu splatné nemůže soud uložit, je-li tato ukládaná povinnost závislá na tom, zda dojde k další skutečnosti, která je předpokladem vzniku přiznávaného nároku. Odkázal dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4656/2008, a vyložil, že smluvní pokuta je samostatným právem, vzniká teprve za přistoupení další skutečnosti, o níž v době vydání exekučního titulu není jisto, zda vůbec nastane. Nelze tak rozhodnutím soudu (rozhodce) platně přiznat smluvní pokutu, o níž bude teprve v budoucnu jisté, zda na ní právo oprávněné vznikne či nikoliv. Uzavřel, že právo oprávněné na zaplacení smluvní pokuty tak v rozsahu exekučního titulu nemůže být exekučně vymoženo a návrh musí být částečně zamítnut.
Proti citovanému usnesení soudního exekutora podala oprávněná odvolání. Nesouhlasila s tím, že exekuční titul je nevykonatelný, neboť příslušný výrok exekučního titulu, jež se dotýká povinnosti povinného hradit smluvní pokutu, je dostatečně určitý a srozumitelný. Exekučnímu soudu nepřísluší posuzovat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí. Oprávněná dále odkázala na rozhodnutí krajských soudů (např. Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 752/2013, 11 Co 650/2013-26, Krajského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 620/2013 či Krajského soudu v Brně sp. zn. 54 Co 859/2013), které dospěly ke shodnému závěru o vykonatelnosti shora uvedené smluvní pokuty, je-li vymezena pevnou částkou 0,15 % denně z konkrétní částky a dobou vymezenou od pevného data (počátek) a okamžikem zaplacení jistiny, na níž je navázána (konec doby). Takové vymezení je dostatečně určité, neboť okamžik zaplacení jistiny lze v budoucnu spolehlivě určit. Oprávněná navrhla, aby odvolací soud usnesení soudního exekutora zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K r a j s k ý s o u d v Hradci Králové změnil usnesení soudního exekutora tak, že návrh oprávněné nezamítl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudního exekutora podle § 55c odst. 2 ex. ř. za užití § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
slem: 13 / 2015
Pověřený soudní exekutor usnesením ze dne 10. 2. 2014 částečně zamítl návrh
oprávněné ze dne 15. 11. 2013 pro vymožení smluvní pokuty ve výši 0,15 % denně
z částky 41 445 Kč od 20. 9. 2013 do zaplacení.
Takové rozhodnutí učinil dle závazného pokynu exekučního soudu (Okresního soud
v Pardubicích) podle § 43a odst. 6 ex. ř., jenž dovodil, že v této části není
exekuční titul materiálně vykonatelný. Okresní soud vycházel z rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 1975, sp. zn. 1 Cz 62/1975, ve kterém Nejvyšší
soud vyslovil právní názor, že plnění v budoucnu splatné nemůže soud uložit,
je-li tato ukládaná povinnost závislá na tom, zda dojde k další skutečnosti,
která je předpokladem vzniku přiznávaného nároku. Odkázal dále na rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4656/2008, a vyložil, že
smluvní pokuta je samostatným právem, vzniká teprve za přistoupení další
skutečnosti, o níž v době vydání exekučního titulu není jisto, zda vůbec
nastane. Nelze tak rozhodnutím soudu (rozhodce) platně přiznat smluvní pokutu,
o níž bude teprve v budoucnu jisté, zda na ní právo oprávněné vznikne či
nikoliv. Uzavřel, že právo oprávněné na zaplacení smluvní pokuty tak v rozsahu
exekučního titulu nemůže být exekučně vymoženo a návrh musí být částečně
zamítnut.
Proti citovanému usnesení soudního exekutora podala oprávněná odvolání.
Nesouhlasila s tím, že exekuční titul je nevykonatelný, neboť příslušný výrok
exekučního titulu, jež se dotýká povinnosti povinného hradit smluvní pokutu, je
dostatečně určitý a srozumitelný. Exekučnímu soudu nepřísluší posuzovat věcnou
správnost vykonávaného rozhodnutí. Oprávněná dále odkázala na rozhodnutí
krajských soudů (např. Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 752/2013,
11 Co 650/2013-26, Krajského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 620/2013 či Krajského
soudu v Brně sp. zn. 54 Co 859/2013), které dospěly ke shodnému závěru o
vykonatelnosti shora uvedené smluvní pokuty, je-li vymezena pevnou částkou 0,15
% denně z konkrétní částky a dobou vymezenou od pevného data (počátek) a
okamžikem zaplacení jistiny, na níž je navázána (konec doby). Takové vymezení
je dostatečně určité, neboť okamžik zaplacení jistiny lze v budoucnu spolehlivě
určit. Oprávněná navrhla, aby odvolací soud usnesení soudního exekutora zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K r a j s k ý s o u d v Hradci Králové změnil usnesení soudního exekutora
tak, že návrh oprávněné nezamítl.
V souzené věci je exekučním titulem rozhodčí nález JUDr. E. V. ze dne 19. 9. 2013 (§ 40 odst. 1 písm. c/ ex. ř., vydaný dle zákona č. 216/1994 Sb.), který ukládá povinnému zaplatit oprávněné pohledávku ve výši 52 202 Kč spolu se 7,05% úrokem z prodlení od 17. 4. 2013 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 875,42 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 41 445 Kč od 9. 4. 2013 do zaplacení a náklady řízení ve výši 9618,40 Kč. Materiální vykonatelnost rozhodčího nálezu je třeba posuzovat podle ustanovení § 261a o. s. ř. (dle § 30 zákona č. 216/1994 Sb.), neboť zákon o rozhodčím řízení nemá samostatnou právní úpravu. Bez ohledu na věcnou správnost exekučního titulu v části, ve které přiznává oprávněné právo na zaplacení smluvní pokuty ode dne následujícího po jeho vydání (ve výši 0,15 % denně z částky 41 445 Kč od 9. 4. 2013 do zaplacení), je třeba uzavřít, že exekuční titul je i v této části materiálně vykonatelný, neboť individualizuje oprávněnou a povinnou, práva a povinnosti k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a stanovenou lhůtu k plnění.
Odvolací soud tak nesdílí právní názor okresního soudu, že tento exekuční titul nemůže být vykonán v části, ve které přiznává právo na zaplacení smluvní pokuty po vydání rozhodčího nálezu do budoucna (ve výši 0,15 % denně za každý den prodlení z částky 41 445 Kč od 20. 9. 2013 do zaplacení), neboť exekuční řízení je řízením formálním, v němž je z hlediska exekučního titulu pouze rozhodné, zda byl vydán oprávněným orgánem (§ 251, 254 o. s. ř., § 40 ex. ř.) a zda je formálně a materiálně vykonatelný (má potřebnou formu a obsah, který ukládá určitému subjektu něco plnit, a zda přesně vymezuje rozsah povinností, které mají být splněny). Případné vady nalézacího řízení se nepřenášejí do exekučního řízení a věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být jakkoliv, tedy ani nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení v exekučním řízení zpochybněna.
K nápravě vad nalézacího řízení mohou sloužit pouze zákonem stanovené příslušné jiné procesní prostředky, než námitky uplatňované v rámci exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 742/2013, ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, publikovaném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z o d ů v o d n ě n í :
Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudního exekutora podle § 55c odst. 2 ex. ř. za užití § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř., ve znění
účinném do 31. 12. 2013, dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., a dospěl k
závěru, že odvolání je důvodné. V souzené věci je exekučním titulem rozhodčí nález JUDr. E. V. ze dne 19. 9. 2013 (§ 40 odst. 1 písm. c/ ex. ř., vydaný dle zákona č. 216/1994 Sb.), který
ukládá povinnému zaplatit oprávněné pohledávku ve výši 52 202 Kč spolu se 7,05%
úrokem z prodlení od 17. 4. 2013 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 875,42 Kč
a dále smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně za každý den prodlení s úhradou
částky 41 445 Kč od 9. 4. 2013 do zaplacení a náklady řízení ve výši 9618,40
Kč. Materiální vykonatelnost rozhodčího nálezu je třeba posuzovat podle
ustanovení § 261a o. s. ř. (dle § 30 zákona č. 216/1994 Sb.), neboť zákon o
rozhodčím řízení nemá samostatnou právní úpravu. Bez ohledu na věcnou správnost
exekučního titulu v části, ve které přiznává oprávněné právo na zaplacení
smluvní pokuty ode dne následujícího po jeho vydání (ve výši 0,15 % denně z
částky 41 445 Kč od 9. 4. 2013 do zaplacení), je třeba uzavřít, že exekuční
titul je i v této části materiálně vykonatelný, neboť individualizuje
oprávněnou a povinnou, práva a povinnosti k plnění, přesný rozsah a obsah
plnění a stanovenou lhůtu k plnění. Odvolací soud tak nesdílí právní názor okresního soudu, že tento exekuční titul
nemůže být vykonán v části, ve které přiznává právo na zaplacení smluvní pokuty
po vydání rozhodčího nálezu do budoucna (ve výši 0,15 % denně za každý den
prodlení z částky 41 445 Kč od 20. 9. 2013 do zaplacení), neboť exekuční řízení
je řízením formálním, v němž je z hlediska exekučního titulu pouze rozhodné,
zda byl vydán oprávněným orgánem (§ 251, 254 o. s. ř., § 40 ex. ř.) a zda je
formálně a materiálně vykonatelný (má potřebnou formu a obsah, který ukládá
určitému subjektu něco plnit, a zda přesně vymezuje rozsah povinností, které
mají být splněny). Případné vady nalézacího řízení se nepřenášejí do exekučního
řízení a věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být jakkoliv, tedy ani
nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení v exekučním řízení
zpochybněna. K nápravě vad nalézacího řízení mohou sloužit pouze zákonem stanovené příslušné
jiné procesní prostředky, než námitky uplatňované v rámci exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 742/2013, ze dne
25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo
554/2002, publikovaném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Okresní soud založil své rozhodnutí na závěrech, které formuloval Nejvyšší soud
v rozsudku ze dne 27. 9. 1975, sp. zn. 1 Cz 62/1975, v němž tento soud vyslovil
závěr, že v budoucnu splatné opětující se plnění nemůže soud uložit, je-li tato
ukládaná povinnost závislá na tom, zda dojde k další skutečnosti, která je
předpokladem vzniku přiznávaného nároku.
Okresní soud založil své rozhodnutí na závěrech, které formuloval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 1975, sp. zn. 1 Cz 62/1975, v němž tento soud vyslovil závěr, že v budoucnu splatné opětující se plnění nemůže soud uložit, je-li tato ukládaná povinnost závislá na tom, zda dojde k další skutečnosti, která je předpokladem vzniku přiznávaného nároku. Jedná se o závěry vyslovené pro nalézací a nikoliv exekuční řízení, a byť na ně Nejvyšší soud odkazuje v usnesení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4656/2008, nelze pominout, že v tomto usnesení Nejvyšší soud odmítl dovolání oprávněné (která brojila proti zamítnutí návrhu na nařízení exekuce pro smluvní pokutu běžící po vydání rozhodčího nálezu) v případě, kde soudy shledaly neurčité a nepřesné stanovení splatnosti smluvní pokuty a na základě toho dovodily materiální nevykonatelnost exekučního titulu. O takový případ se ale v souzené věci nejedná.
Odvolacímu soudu je známa i další judikatura Nejvyššího soudu, týkající se problematiky materiální vykonatelnosti smluvní pokuty a úroků z prodlení (srov. usnesení ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4088/2008, ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006); ta na souzenou věc nedopadá, neboť se zabývá materiální vykonatelností notářských zápisů dle ustanovení § 71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu, který má odlišnou právní úpravu oproti občanskému soudnímu řádu.
V souzené věci je exekuční titul materiálně vykonatelný, a protože již marně uplynula lhůta k jeho přezkoumání, je také formálně vykonatelný (§ 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.).
S ohledem na výše uvedené odvolací soud usnesení soudního exekutora změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že se návrh nezamítá.
Jedná se o závěry vyslovené pro
nalézací a nikoliv exekuční řízení, a byť na ně Nejvyšší soud odkazuje v
usnesení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4656/2008, nelze pominout, že v
tomto usnesení Nejvyšší soud odmítl dovolání oprávněné (která brojila proti
zamítnutí návrhu na nařízení exekuce pro smluvní pokutu běžící po vydání
rozhodčího nálezu) v případě, kde soudy shledaly neurčité a nepřesné stanovení
splatnosti smluvní pokuty a na základě toho dovodily materiální nevykonatelnost
exekučního titulu. O takový případ se ale v souzené věci nejedná. Odvolacímu soudu je známa i další judikatura Nejvyššího soudu, týkající se
problematiky materiální vykonatelnosti smluvní pokuty a úroků z prodlení (srov. usnesení ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4088/2008, ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006); ta na souzenou věc nedopadá, neboť se zabývá materiální
vykonatelností notářských zápisů dle ustanovení § 71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu, který má odlišnou právní úpravu oproti
občanskému soudnímu řádu. V souzené věci je exekuční titul materiálně vykonatelný, a protože již marně
uplynula lhůta k jeho přezkoumání, je také formálně vykonatelný (§ 28 odst. 2
zákona č. 216/1994 Sb.). S ohledem na výše uvedené odvolací soud usnesení soudního exekutora změnil (§
220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že se návrh nezamítá.