23 Nd 522/2024-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobců a) AAAAA (pseudonym), a b) E. T., obou zastoupených Mgr. Rudolfem Bartošíkem, advokátem se sídlem v Břeclavi, Národních hrdinů 12/1, proti žalovaným 1) J. S., a 2) K. S., o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 25 C 86/2024, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 25 C 86/2024 se nepřikazuje k projednání Okresnímu soudu v Břeclavi.
Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu v Děčíně, jakožto obecného soudu žalovaných ve smyslu § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na žalovaných domáhají zaplacení částky v celkové výši 1 084 883,05 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy na zdraví. Dne 21. 11. 2024 Okresní soud v Děčíně předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Soud tak učinil s odůvodněním, že vzhledem k místu bydliště nezletilého žalobce a), jenž v důsledku protiprávního jednání žalovaného 1) utrpěl zdravotní postižení, místu bydliště jeho matky [žalobkyně b)] a sídlu jejich právního zástupce, jakož i s ohledem na to, že žalobce a) je nezletilý, přičemž soud, jemuž má být věc přikázána, bude schvalovat podání žaloby za nezletilého žalobce a), a v případě potřeby zpracování znaleckého posudku bude pravděpodobně ustanoven znalec v místě co nejbližším bydlišti nezletilého, má za to, že je namístě, aby věc byla přikázána k projednání Okresnímu soudu v Břeclavi.
Žalobci se podáním ze dne 7. 7. 2024 vyjádřili tak, že s přikázáním věci Okresnímu soudu v Břeclavi souhlasí. Žalovaní se k přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyjádřili, přičemž byli soudem poučeni o důsledcích své nečinnosti podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Děčíně a Okresnímu soudu v Břeclavi dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Předpokladem přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. je existence takových okolností, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní (ústavně zaručenou) zásadou, a že případné přikázání věci jinému soudu představuje výjimku z této zásady, kterou je nutno – jako výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutečnost, že žalobci mají v současnosti bydliště v obvodu Okresního soudu v Břeclavi, jakož i skutečnost, že v obvodu dotčeného soudu má své sídlo právní zástupce žalobců, nemohou být důvodem pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, jímž je Okresní soud v Děčíně.
Obecně totiž platí, že okolnosti toho druhu, že některý z účastníků či jeho zástupce nemá bydliště či sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi svým bydlištěm nebo sídlem a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, ze dne 28.
2. 2022, sp. zn. 29 Nd 112/2022, a ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 23 Nd 706/2023). Případná potřeba provedení důkazu znaleckým posudkem v místě bydliště žalobců rovněž neodůvodňuje přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř., neboť Okresnímu soudu v Děčíně nic nebrání v tom, aby znalcem ustanovil osobu, jejíž sídlo se nachází v blízkosti bydliště žalobců (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 29 Nd 218/2017, a ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 22 Nd 496/2021). Lze rovněž připomenout, že žalobci se jednání u Okresního soudu v Děčíně mohou účastnit prostřednictvím jimi zvoleného právního zástupce, přičemž případnou nezbytnou osobní účast žalobců či svědků (potažmo i soudem ustanoveného znalce) při určitém úkonu je možno řešit dožádáním podle § 39 o.
s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007, ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Nd 127/2013, a ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 23 Nd 61/2020). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalobce a) je nezletilý (srov. obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Nd 127/2013, ze dne 1. 2. 2022, sp. zn. 27 Nd 641/2021, a ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 33 Nd 45/2024). Jelikož Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o.
s. ř., rozhodl, že se věc k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Břeclavi nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2025
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu