23 Nd 54/2025-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně TOI TOI, sanitární systémy, s r.o., se sídlem ve Slaném, Pražská 264, identifikační číslo osoby 49551655, zastoupené JUDr. Tomášem Richtrem, advokátem se sídlem v Praze, Vodičkova 791/39, proti žalované JVS GROUP s.r.o., se sídlem v Praze, Revoluční 2137/8b, identifikační číslo osoby 25865005, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Truhlářská 1104/13, o zaplacení částky 45.668,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 326/2023, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 326/2023 se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 4 ani jinému pražskému obvodnímu soudu.
Okresní soud v Ostravě předložil Nejvyššímu soudu věc vedenou pod sp. zn. 26 C 326/2023 s návrhem žalované, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 4, případně jinému pražskému obvodnímu soudu za použití § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná odůvodnila svůj návrh tak, že má v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4 provozovnu, v níž vykonává významnou část své podnikatelské činnosti. Rovněž sídlo žalobkyně je nedaleko Prahy a právní zástupci žalobkyně i žalované mají sídlo v Praze.
Kromě toho žaloba souvisí s plněním pro koncert DJ Borise Brejchy, který se konal v Praze. Dojíždění k soudu do Ostravy by bylo pro oba účastníky řízení časově i finančně náročné, čímž by oběma účastníkům zbytečně narůstaly náklady za právní zastoupení a cestovní výdaje. Žalovaná dále poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 27 Nd 481/2023, v němž byla obdobná věc související rovněž s koncertem DJ Borise Brejchy přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Žalovaná se domnívá, že by měla být nynější věc posouzena obdobně v souladu s § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Žalobkyně se k návrhu žalované vyjádřila tak, že by přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 4 mohlo způsobit průtahy v projednávání věci, rozhodnutí nicméně nechává na úvaze soudu. Dle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. Dle § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o.
s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15.
11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000). Delegace vhodná je tedy výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v ojedinělých případech. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Skutečnost, že účastníci či jejich zástupci nemají v současnosti v obvodu místně příslušného soudu sídlo, nemůže být sama o sobě důvodem k přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu.
Obecně totiž platí, že situace, že některý z účastníků či jeho zástupce nemá sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi svým sídlem a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro ně spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013). V posuzované věci důvody pro postup podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nebyly shledány. Okolnosti, které žalovaná v návrhu uvádí, mohou sice vést k závěru, že i pro žalobkyni by projednání věci u Obvodního soudu pro Prahu 4 mohlo přinést časové i finanční úspory, nedokládají ovšem, že by delegace věci uvedenému soudu mohla vést k významné procesně ekonomické výhodě. Jak plyne z citované judikatury, delegaci vhodnou lze užít výjimečně a uplatnění nachází zejména v situacích, v nichž by se vedení řízení u soudu stanoveného podle zákonných kritérií z procesně ekonomického hlediska (a vzhledem ke konkrétním podmínkám) jevilo jako značně nevhodné, přičemž od delegace by bylo možné očekávat významnou eliminaci této nevhodnosti.
O danou situaci se v daném případě nejedná, neboť žalovaná uvádí pouze běžné okolnosti spojené s přítomností u soudního jednání mimo místa sídel (resp. provozovny) účastníků a jejich zástupců. Místo sídel zástupců účastníků je navíc skutečností, kterou pro toto rozhodování v zásadě nelze zohlednit, neboť pokud by k ní mělo být přihlíženo, účastníci řízení by volbou zástupce mohli nepřípustně ovlivňovat sudiště (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, 30 Nd 494/2020). Kromě časové a finanční náročnosti spojené s dojížděním žalovaná neuvádí žádné okolnosti, kvůli kterým by delegace měla přinést hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci.
V tomto ohledu je třeba přihlédnout k názoru žalobkyně, která naopak vyjádřila obavu, že by delegace mohla způsobit průtahy. Pro rozhodnutí nynější věci nejsou určující ani závěry usnesení sp. zn. 27 Nd 481/2023, na něž odkazuje žalovaná. V tehdejším případě Nejvyšší soud rozhodoval za situace, kdy se žalovaná k návrhu na delegaci vůbec nevyjádřila, přestože byla poučena, že se v takovém případě má za to, že proti návrhu nemá námitky. V nynějším případě žalobkyně naopak námitky měla. Její vyjádření proto Nejvyšší soud chápe spíše jako nesouhlas, byť ne zcela rezolutní.
Právě nesouhlas jedné ze stran je přitom okolností, kvůli níž běžné finanční či časové obtíže (srov. výše) tím spíše neodůvodňují přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 29 Nd 532/2021). S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou podle § 12 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že věc vedená u Okresního soudu v Ostravě se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 ani jinému pražskému obvodnímu soudu nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2025
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu