23 Odo 1450/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce
J. K., zastoupeného JUDr. J. H., CSc., advokátkou, proti žalovanému Ing. L. N.,
zastoupenému JUDr. M. S., advokátem, o zaplacení částky 3 698 057,70 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 169/99, o
dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června
2006, č. j. 15 Co 213/2006-328, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2006, č. j. 15 Co
213/2006-328, s výjimkou části, ve které byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu
pro Prahu 3 ze dne 2. prosince 2005, č. j. 12 C 169/99-307, ve výroku pod bodem
II, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. prosince 2005, č. j. 12 C
169/99-307, ve výrocích pod body I, III a IV se zrušují a věc se v tomto
rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
% p.a. od 15. 9. 1998 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výroky pod body III a IV). Soud prvního stupně zjistil, že mezi
účastníky byla dne 1. 7. 1997 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla
novostavba rodinného domu v M. Původní cena díla byla sjednána na částku 5 604
796 Kč bez DPH. V průběhu stavby docházelo opakovaně ke změnám oproti
projektové dokumentaci. Na rozdíl od původní projektové dokumentace bylo
osazeno více ohřívačů vody, byly použity ohřívače jiného typu, byla provedena
kanalizace, „dodělávána“ kuchyňka, došlo ke změně vytápění v objektu, včetně
regulace a vytápění bazénu, byl vystavěn bazén v přístavbě, místnost nad tímto
bazénem, včetně hromosvodů, došlo ke změně vodoinstalace a namísto žumpy byla
provedena čistírna odpadních vod. Podle znaleckého posudku, který nechal
vypracovat soud prvního stupně, byl rozsah díla oproti původnímu dílu navýšen
cca o 1/3. Na základě tohoto skutkového zjištění soud prvního stupně dovodil,
že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo řídící se obchodním zákoníkem.
Ve smlouvě si strany sjednaly, že veškeré změny musí být provedeny písemně.
Tyto změny při výstavbě a změny na zařizovacích předmětech byly zachyceny ve
stavebním deníku v písemné podobě a byly podepsány oběma smluvními stranami.
Tyto zápisy je třeba považovat za změnu smlouvy o dílo. Pokud se týká stavby
přístavku na bazén a stavby čističky odpadních vod, dospěl soud prvního stupně
k závěru, že v tomto případě strany uzavřely nové smlouvy o dílo podle § 536
obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“), a to ústní formou. Skutečnost, že na
tato díla nebyla sjednána cena, nemění nic na platnosti smlouvy, neboť podle
ustanovení § 546 a § 536 odst. 3 ObchZ je objednatel povinen zaplatit cenu,
která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy. Soud
prvního stupně aplikoval ustanovení § 549 odst. 1 ObchZ, podle něhož
dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy o dílo na rozšíření díla a nesjednají-
li jeho důsledky na výši ceny, je objednatel povinen zaplatit cenu přiměřeně
zvýšenou. Ze znaleckého posudku znalce Ing. V. Š. vyplývá, že toto přiměřené
zvýšení ceny činí částku 3 670 312,07 Kč. Žalovaný k započtení namítal svou
pohledávku, kterou měl za žalobcem z titulu smluvní pokuty za pozdě provedené
dílo ve výši 369 916 Kč, přičemž uvedl, že dílo mělo být provedeno 30. 6. 1998,
avšak bylo provedeno až dne 4. 9. 1998 (smluvní pokutu požaduje za období od 1.
7. 1998 do 4. 9. 1998 z původně sjednané ceny díla). Soud prvního stupně však
dospěl k závěru, že žalovaný nárok na tuto smluvní pokutu nemá, neboť i když
dílo bylo provedeno o 2 měsíce a 4 dny později, stalo se tak v důsledku
požadavků žalovaného, který po žalobci požadoval zvýšený rozsah prací. Pokud se
týká námitky žalovaného, že má vůči žalobci pohledávku ve výši cca 80 000 Kč z
titulu náhrady škody vzniklé vadným dodáním díla v roce 1998, jde pouze o
námitku účelovou, kterou žalovaný blíže nespecifikoval.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. června 2006, č.
j. 15 Co 213/2006-328, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění
učiněného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením
věci. Nepřisvědčil námitce žalovaného, že smlouva o dílo je neplatná, neboť
dohoda o použití obchodního zákoníku zhoršuje postavení žalovaného. Odvolací
soud dále dovodil, že projev vůle stran učiněný v písemné podobě ve stavebním
deníku naplňuje požadavek na písemnou formu změny smlouvy. Soud prvního stupně
rovněž nepochybil, jestliže dovodil, že mezi účastníky došlo k uzavření dalších
smluv o dílo podle § 536 ObchZ ústní formou. Soud prvního stupně proto na daný
vztah správně aplikoval ustanovení § 549 odst. 1 ObchZ. Odvolací soud se
ztotožnil i se závěry soudu prvního stupně, že žalovaný nemá právo na započtení
smluvní pokuty a částky představující výši škody, přičemž odkázal na odůvodnění
rozsudku soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
spatřuje v naplnění podmínek ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle
žalovaného odvolací soud nesprávně posoudil skutkový stav a věc nesprávně
právně posoudil. Podle názoru dovolatele soudy obou stupňů zcela nesprávně
posoudily a vyložily už písemnou smlouvu o dílo ze dne 1. 7. 1997. V článku IV
bylo ujednáno, že změny projektové dokumentace, které budou mít za následek
změnu ceny díla, musí být písemně schváleny oběma smluvními stranami. To samé
bylo ujednáno pro případ nutnosti víceprací. V tomto článku smlouvy o dílo je
sice předpokládáno rozšíření díla o „přístavbu na bazén“, ovšem jen za podmínky
uzavření dodatku ke smlouvě o dílo. Závěrečné ustanovení smlouvy zavazuje obě
strany provést veškeré změny této smlouvy o dílo písemnými dodatky. Veškerá
ujednání účastníků smlouvy o rozšíření díla podmiňují i ujednání účastníků o
ceně rozšířeného díla ve formě dodatku ke smlouvě. V řízení nebyl žádný dodatek
o sjednání ceny jako důkaz předložen a soudy obou stupňů za změnu smlouvy
považují chybně zápisy ve stavebním deníku. V žádném rozhodnutí není uveden
žádný příklad zápisu ve stavebním deníku a zůstává tak nejasné, jaký zápis ve
stavebním deníku je soudem považován za ujednání stran o změně či rozšíření
díla nebo za ujednání bez sjednání důsledků na výši ceny. Dovolatel nesouhlasí
taktéž se závěrem odvolacího soudu o uzavření dvou ústních smluv o dílo, neboť
je jednak v rozporu s tvrzením obou účastníků – žalobce považuje veškeré práce
provedené bezesmluvně za vícepráce a žalovaný uzavření ústních smluv zcela
vylučuje a jednak chybí projev vůle obou účastníků uzavřít ústní smlouvu o dílo
a taktéž chybí sjednání alespoň základních náležitostí takové smlouvy. Soud v
tomto smyslu neprováděl dokazování, tedy nezjišťoval, zda strany měly vůli
uzavřít v rozporu s písemnou smlouvou další ústní smlouvy, kdo uzavřel ústní
smlouvu, kdy byla uzavřena, co bylo jejím předmětem, proč nebyla v rozporu s
písemnou smlouvou dohodnuta cena, proč nebyl stanoven způsob určení ceny a zda
existovala vůbec vůle žalovaného uzavřít smlouvu bez tohoto určení. Žalovaný
již v písemné smlouvě projevil zájem na znalosti přesné ceny vždy před
uzavřením jakékoliv další dohody. Za změnu smlouvy o dílo či dodatek k této
smlouvě nelze podle názoru dovolatele považovat ani zápisy ve stavebním deníku
provedené žalobcem, neboť zde nebyly sjednány důsledky změny díla na jeho cenu. Soudy obou stupňů podle názoru dovolatele nesprávně aplikovaly ustanovení § 549
odst. 1 ObchZ, podle něhož dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na
rozšíření díla a nesjednají důsledky na výši ceny, je objednatel povinen
zaplatit cenu přiměřeně zvýšenou. Takový postup je v dané věci v rozporu s
rozhodnutím Nejvyššího soudu vydaným pod sp. zn. 29 Odo 214/2003 a rozhodnutím
sp. zn. 32 Odo 728/2005, ve kterých Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dohoda
stran podle § 549 odst.
1 ObchZ by vyžadovala písemnou formu tehdy,
obsahovala-li by původní (měněná) písemně uzavřená smlouva o dílo ustanovení,
že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné formě. O takový
případ se jedná i v dané věci. Současně soudy obou stupňů opominuly přihlédnout
k ustanovení § 272 odst. 2 ObchZ. Aplikace ustanovení § 549 odst. 1 ObchZ
odvolacím soudem je zcela nepřiléhavá, když podle soudu prvního stupně se
jednalo nejen o rozšíření díla, ale i o nespecifikovanou změnu díla. Odvolací
soud dále pochybil v tom, že se nevypořádal s odvolací námitkou žalovaného
spočívající v žádosti o přezkoumání platnosti dohody o volbě režimu obchodního
zákoníku pro vztah účastníků. Žalovaný má za to, že žalobce využil svého
postavení podnikatele, neboť se ukázalo být jeho skutečnou výhodou, když mu
soud přiznal právo na zaplacení uplatněného nároku, přestože nedošlo k uzavření
dodatku k původní smlouvě o dílo nebo k uzavření další smlouvy. Takové důsledky
by podle názoru žalovaného nemohly nastat při posuzování smlouvy o dílo podle
občanského zákoníku. Žalovaný nesouhlasí ani s posouzením jeho obrany, když se
domáhal zaplacení smluvní pokuty za opožděně předané dílo. Rozšíření díla bylo
písemnou smlouvou o dílo předpokládáno a podle stavebního deníku byl přístavek
na bazén zhotovován od samého počátku stavby. Rozšířením díla nemělo dojít k
prodlení v předání. Žalovaný navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu
prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání namítl, že dovolání není přípustné. Žalovaný
vůbec neuvádí, v čem spatřuje rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným
právem. Žalobce navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou
zastoupenou advokátem ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve
posuzoval, zda je dovolání přípustné. Dovodil, že dovolání je v rozsahu, ve
kterém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2. prosince
2005, č. j. 12 C 169/99-307, ve výroku pod bodem I, přípustné podle ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud řešil právní otázku v
rozporu s hmotným právem.
Dovolání však není přípustné v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II, jímž soud prvního stupně
zamítl žalobu co do částky 27 745 Kč s příslušenstvím.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy
dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen
ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně
vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na
jejích právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje
též jako subjektivní přípustnost dovolání. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne
30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní
judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, jakož i v dalších svých
rozhodnutích (například v rozsudku ze dne 26. února 2002, sp. zn. 29 Odo
579/2001) formuloval a odůvodnil závěr, podle nějž je k podání dovolání
oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu
nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Částí
výroku rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v
zamítavém výroku pod bodem II, nemohla být žalovanému způsobena žádná újma na
jeho právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení.
V tomto rozsahu proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b
odst. 5 a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud poté posoudil rozsudek odvolacího soudu v části, ve které
odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, z
hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je podle ustanovení § 242 odst.
3 o. s. ř. vázán, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení.
Z toho, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a § 237
odst. 3 o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku odvolacího
soudu po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro
posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání
odůvodnit, je zásadně důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy
že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav. Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 549 odst. 1 věty za středníkem ObchZ dohodnou-li se strany
po uzavření smlouvy na rozšíření díla a nesjednají-li jeho důsledky na výši
ceny, je objednatel povinen zaplatit cenu přiměřeně zvýšenou.
Podle ustanovení § 549 odst. 2 ObchZ dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy
na změně díla a nesjednají-li její důsledky na výši ceny, je objednatel povinen
zaplatit cenu zvýšenou nebo sníženou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné
činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla.
V obou případech jde o ustanovení dispozitivní povahy, aplikuje se tedy v
případě, pokud strany ve smlouvě nesjednaly jinak. Ze skutkového zjištění soudu
prvního stupně odlišná dohoda stran ohledně podmínek pro úhradu rozšíření díla,
resp. pro úhradu změněného díla nevyplývá. Dovolací soud je přitom ve smyslu
ustanovení § 241a odst. 3 a 4 o. s. ř. v případě dovolání přípustného podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vázán skutkovým zjištěním učiněným
soudem prvního stupně, resp. soudem odvolacím.
Soud prvního stupně zjistil, že oproti původnímu projektu došlo k osazení více
ohřívačů vody, byly použity ohřívače jiného typu, byla provedena kanalizace, v
patře domu dodělávána kuchyňka, došlo ke změně ve vytápění objektu, včetně
regulace a vytápění bazénu, byl vystavěn bazén, prostor nad tímto bazénem
včetně hromosvodů, došlo ke změně vodoinstalace, na místo žumpy byla vystavěna
čistírna odpadních vod.
Z tohoto skutkového zjištění vyplývá, že došlo jednak k rozšíření díla, jednak
k jeho změně. Soudem mělo být proto aplikováno nejen ustanovení § 549 odst. 1
ObchZ, nýbrž i ustanovení § 549 odst. 2 ObchZ, v závislosti na tom, zda jde o
rozšíření předmětu díla, či změnu díla.
Soud prvního stupně současně dovodil, že veškeré změny při výstavbě a změny na
zařizovacích předmětech byly zachyceny ve stavebním deníku a byly podepsány
oběma smluvními stranami. Tyto zápisy je třeba považovat za změnu původní
smlouvy o dílo. Pokud se pak týká přístavku na bazén a stavby čističky
odpadních vod, má soud prvního stupně za to, že v tomto případě uzavřely strany
nové smlouvy o dílo podle obchodního zákoníku v ústní formě.
Odvolací soud z tohoto skutkového zjištění soudu prvního stupně vyšel a
ztotožnil se s jeho právními závěry.
Tyto právní závěry jsou však z hlediska učiněného skutkového zjištění a
uplatněných dovolacích důvodů nesprávné.
Pokud se týká závěru odvolacího soudu, že zápisy ve stavebním deníku došlo ke
změnám uzavřené smlouvy o dílo, je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, že i
zápisy ve stavebním deníku je možno učinit dohodu o změně smlouvy. Je tomu však
pouze v případě, že k tomu směřoval projev vůle stran; nikoliv každý zápis ve
stavebním deníku podepsaný oběma stranami představuje dohodu o změně smlouvy.
Tato skutečnost pak musí vyplývat ze skutkového zjištění soudu. Tomu tak však v
daném případě není, skutkové zjištění soudu prvního stupně, jež převzal
odvolací soud, se omezuje na konstatování, že veškeré změny při výstavbě a
změny na zařizovacích předmětech byly zachyceny a oběma stranami podepsány ve
stavebním deníku. Skutkové zjištění neobsahuje ani popis těchto zápisů a projev
vůle stran směřující ke změně smlouvy z kusých skutkových zjištění soudu
prvního stupně dovodit nelze.
Nesprávný je i závěr odvolacího soudu o uzavření ústních smluv o dílo na
provedení přístavku na bazén a čističky odpadních vod. Takový závěr je v prvé
řadě v rozporu s ujednáním stran, že změny uzavřené smlouvy o dílo je možno
provádět pouze v písemné formě. O takovou změnu smlouvy o dílo nepochybně jde.
Není odůvodněno, proč by v případě přístavku na bazén a čističky odpadních vod
měl platit jiný režim, než režim ustanovení § 549 odst. 1, resp. 2 ObchZ, tedy
jiný režim než u ostatních změn díla, resp. dalších případů rozšíření díla. Ze
skutkových zjištění soudů obou stupňů přitom ani nevyplývá, kdy mělo k uzavření
těchto smluv dojít. Tyto smlouvy by se navíc nemohly řídit obchodním zákoníkem,
neboť z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že strany podřídily svůj závazkový
vztah obchodnímu zákoníku dohodou podle ustanovení § 262 odst. 1 ObchZ. Tato
dohoda však ke své platnosti vyžadovala písemnou formu. Soud by proto nemohl
aplikovat ustanovení § 549 ObchZ. To by konečně nemohl učinit v žádném případě,
neboť pokud by mělo jít o nové smlouvy, nemohl by aplikovat předmětné
ustanovení § 549 ObchZ upravující situaci v případě změny smlouvy. Odvolací
soud navíc pominul i skutečnost, že pokud by měla být sjednána smlouva o dílo
podle obchodního zákoníku bez dohody o ceně, musely by podle obchodního
zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2000 strany projevit vůli uzavřít smlouvu
o dílo bez určení ceny, přičemž tato vůle by musela být projevena ve smlouvě (§
536 odst. 3). Takové skutkové zjištění však soud neučinil.
Nesprávný je i závěr odvolacího soudu, že žalovanému nemohlo vzniknout právo na
smluvní pokutu v důsledku prodlení žalobce se zhotovením díla, odůvodněný tím,
že se žalovaný nemohl dostat do prodlení se zhotovením díla, neboť pozdní
předání díla bylo způsobeno žalovaným, který trval na změně rozsahu díla
spočívající v jeho rozšíření. Tento závěr je nesprávný, neboť pokud žalobce
přistoupil na změny předmětu díla, aniž se dohodl na změně času plnění, nemůže
být tato skutečnost považována za okolnost vylučující prodlení žalobce. Navíc
podle logiky rozhodnutí odvolacího soudu by nemohlo být přihlíženo k nově
uzavřeným smlouvám o dílo.
Nedůvodná je však námitka žalovaného, že dohoda stran o podřízení jejich
závazkového vztahu obchodnímu zákoníku podle ustanovení § 262 odst. 1 ObchZ je
neplatná, neboť směřovala ke zhoršení jeho postavení. Podle ustanovení § 262
odst. 1 ObchZ je neplatná dohoda stran, že jejich závazkový vztah, který
nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem, jestliže taková
dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není
podnikatelem. Tato úprava však byla zakotvena do obchodního zákoníku až novelou
provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. s účinností od 1. 1. 2001. Aniž by bylo
potřeba zjišťovat, zda žalovaný byl v době uzavírání smlouvy podnikatelem, je
nepochybné, že se tato úprava na daný závazkový vztah aplikovat nemůže.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není v části, ve které
je dovolání přípustné, z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný.
Nejvyšší soud jej proto v tomto rozsahu včetně závislého výroku o potvrzení
rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích pod body III a IV, jimiž bylo
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a včetně závislého výroku pod bodem II o
náhradě nákladů odvolacího řízení podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za
středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší
soud podle ustanovení § 243b odst. 3 o. s. ř. v odpovídajícím rozsahu (tedy ve
výroku pod bodem I a v závislých výrocích pod body III a IV) i rozsudek soudu
prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu