24 Cdo 1972/2019-756
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v
právní věci žalobce LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., se sídlem v
Londýně, EC3V 3LT, Suite 319-3, Royal Exchange Avenue, Spojené království Velké
Británie a Severního Irska, reg. č. 4115679, zastoupeného JUDr. Martinem
Salokou, advokátem se sídlem v Košicích, Zvonárska č. 8, Slovenská republika,
se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v
Praze 2, Václavská č. 316/12, za účasti WPB Capital, spořitelní družstvo v
likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, IČO 25780450, zastoupeného
JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, o
vkladu práv do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.
zn. 38 C 7/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 8. listopadu 2018, č. j. 4 Co 208/2018-692, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 4 Co
208/2018-692 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2018, č. j. 38
C 7/2015-557 [s výjimkou výroku I. v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o
návrhu na vklad vlastnickým práv specifikovaných pod písm. a), a s výjimkou
výroku I. v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu na vklad změny v osobě
zástavního věřitele ohledně zástavních práv specifikovaných pod písm. p), q),
r)], se zrušují věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2018, č. j. 38 C 7/2015-557, zamítl
žalobu ze dne 22. 11. 2015, kterou se žalobce (dále také jen „LCCD“) domáhal
nahrazení zamítavého rozhodnutí katastrálního úřadu a povolení vkladu změny v
osobě zástavního věřitele z účastníka řízení (dále také je „WPB“ či „WPB
Capital“) na žalobce k v žalobě specifikovaným nemovitostem pod písm. a) – qq)
do katastru nemovitostí, a kterou se žalobce dále domáhal povolení vkladu změny
v osobě vlastníka z účastníka řízení na žalobce u vlastnických práv k v žalobě
specifikovaným nemovitostem do katastru nemovitostí, které měl nabýt na základě
zajišťovacího převodu práva. Soud vyšel ze zjištění, že vykonatelnost
rozhodčího nálezu, na základě kterého se žalobce domáhal vkladu práv do
katastru nemovitostí, byla odložena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze
dne 24. 7. 2014, č. j. 65 C 101/2014-22, následně tento soud vydal předběžné
opatření, kterým žalobci zakázal nakládat s pohledávkami a jejich zajištěním, o
nichž bylo rozhodnuto předmětným rozhodčím nálezem. Protože usnesení o odkladu
vykonatelnosti rozhodčího nálezu ani o nařízení předběžného opatření nebyla
dosud zrušena, dospěl soud na základě těchto skutečností k závěru, že návrh na
vklad do katastru nemovitostí pozbyl podle ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. právních účinků, tudíž není splněna taxativní podmínka uvedená v § 17
katastrálního zákona, spočívající v oprávnění účastníků vkladového řízení
nakládat s předmětem právního jednání, a zároveň vkladová listina nesplňuje
náležitosti listiny pro zápis do katastru nemovitostí. Podle § 18 odst. 1 věta
druhá katastrálního zákona přitom platí, že ztratil-li návrh před rozhodnutím o
povolení vkladu své právní účinky, katastrální úřad návrh zamítne. Žalobci bylo
uloženo zaplatit účastníkovi řízení náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2018, č. j. 4 Co
208/2018-692, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou části předmětu
řízení, o kterém odvolací soud rozhodl samostatným usnesením (kterým bylo
rozhodnuto o částečném zrušení rozsudku prvního stupně a zastavení řízení v
tomto rozsahu pro zpětvzetí žaloby). Odvolací soud doplnil dokazování a
vycházel rovněž ze zjištění, že „usnesením Vrchního státního zastupitelství v
Praze“ (správně usnesením Vrchního soudu v Praze) ze dne 16. 2. 2017 ve věci
sp. zn. 6 To 48/2016 bylo podle § 79e odst. 2 tr. ř. (ve znění účinném do 17. 3. 2017) majiteli pohledávek, tj. žalobci (LCCN), popř. účastníkovi (WPB)
zakázáno, aby nakládal se specifikovanými pohledávkami, jejich příslušenstvím a
právy s nimi spojenými, zejména zástavními právy, a převedl je na někoho
jiného, nebo je zatížil. Opatřením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze
dne 4. 8. 2017, č. j. VZN 1577/2014-1633 byl správou těchto pohledávek pověřen
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Z rozhodnutí České národní
banky ze dne 29. 6. 2018, č. j. 2018/84013/570 odvolací soud zjistil, že podle
zákona č. 87/1996 Sb. a § 61 odst.
1 správního řádu bylo nařízeno předběžné
opatření, kterým bylo účastníkovi (WPB) uloženo, aby se ode dne doručení
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, sp. zn. 5 Af 31/2014
zdržel mj. nakládání s majetkem. Odvolací soud dospěl k závěru, že sice nelze
uzavřít, že by nebyly naplněny náležitosti podle § 17 odst. 2 a 4 katastrálního
zákona, když předběžné opatření o odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu
nebylo ke dni zahájení vkladového řízení doručeno oběma účastníkům a nestalo se
vykonatelným, a předběžné opatření, kterým bylo nynějšímu žalobci zakázáno
disponovat s pohledávkami a zajišťovacími právy, nebylo ke dni zahájení
vkladového řízení vydáno, vklad však nelze povolit podle § 18 odst. 1
katastrálního zákona ani tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení
vkladu své právní účinky, neboť v tomto případě katastrální úřad (resp. soud v
řízení o novém projednání věci) nezkoumá tuto rozhodující skutečnost ke dni
podání návrhu na vklad, nýbrž k okamžiku rozhodnutí o tomto návrhu. Návrh na
vklad podle odvolacího soudu ztratil své právní účinky již v důsledku usnesení
o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu, kdy takovýto závěr odpovídá též
ustálené rozhodovací praxi katastrálních úřadů, přestože s tímto typem
rozhodnutí zákon výslovně nespojuje zánik účinků návrhu na vklad do katastru
nemovitostí. Namítá-li žalobce, že nelze odložit vykonatelnost rozhodčího
nálezu, kterým je rozhodnuto o tom, zda tu právo je či není, napadá věcnou
správnost samotného usnesení o odložení vykonatelnosti, k takovému posouzení
však katastrální úřad ani soud v tomto řízení nejsou oprávněni, neboť se
nejedná o opravný prostředek proti tomuto usnesení. Ke ztrátě účinků návrhu na
vklad došlo také usnesením o zajištění předmětných pohledávek včetně jejich
zajištění žalobci i účastníkovi. Zákon s tímto rozhodnutím (§ 79d odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 17. 3. 2017) výslovně spojuje zánik účinků návrhu na
vklad (ve smyslu § 18 odst. 1 katastrálního zákona) týkajícího se zajištěné
nemovitosti, a v případě ztráty právních účinků návrhu na vklad zákon
nerozlišuje, zda je návrh opodstatňován soukromou či veřejnou vkladovou
listinou, ani jestli by měl vklad účinky intabulační, nebo deklaratorní. Návrh
na vklad proto ztrácí právní účinky vždy, je-li tu skutečnost, pro kterou
vkladová listina bez ohledu na vůli účastníků a konkrétní subjektivní práva a
povinnosti účastníků ztrácí závaznost pro některého z účastníků, byť třebas jen
dočasně. Takovou skutečností je rozhodnutí soudu nebo orgánu veřejné správy,
sledující zamezení majetkové dispozice s předmětem vkladové listiny,
rozhodující je proto povaha a účel takového rozhodnutí, a není významné, zda
zákon s příslušným rozhodnutím výslovně spojuje ztrátu účinků návrhu na vklad. Byť předmětné rozhodnutí o zajištění pohledávek bylo vydáno na základě
ustanovení § 79e odst. 2 tr. ř., upravujícího zajištění nehmotné věci (ve znění
účinném do 17. 3. 2017), směřuje rovněž vůči jejich zajištění, a zástavní práva
jsou podle § 498 odst. 1 o. z. samy o sobě nemovitou věcí.
Ztrátu právních
účinků návrhu na vklad způsobuje rovněž rozhodnutí České národní banky, kterým
bylo účastníkovi řízení zakázáno nakládat s majetkem, jelikož přestože tak
zákon výslovně nestanoví, je nutno s předběžným opatřením orgánu veřejné správy
spojovat obdobné účinky, jako v případě soudního rozhodnutí o nařízení
předběžného opatření podle § 76f odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud nepřisvědčil
ani názoru žalobce, že nebude-li vklad povolen, mělo by být řízení alespoň
přerušeno, neboť § 109 odst. písm. c) o. s. ř. stanoví, kdy soud může (nikoli
musí) přerušit řízení. Je-li tu skutečnost, pro kterou může soud řízení
přerušit, neznamená to, že nemohou být dány i jiné důvody, pro které vklad
povolit nelze. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá,
že ztráta právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí nemůže nastat
v případech, kdy má vklad deklaratorní účinky a nikoli účinky konstitutivní,
přičemž ztráta právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí musí být
zákonem výslovně stanovena a nelze ji dovozovat výkladem či analogií. Tuto
argumentaci považuje dovolatel za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu
dosud neřešenou. Dále k vymezení přípustnosti dovolání namítá, zda má odklad
vykonatelnosti rozhodčího nálezu s určujícím výrokem za následek ztrátu
právních účinků návrhu na vklad, když odklad vykonatelnosti je u výroků na
určení pojmově nemožný. Dovolatel rovněž namítá rozpor napadeného rozhodnutí
odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, kdy tento
rozpor spatřuje v zamítnutí žaloby, když namísto toho mělo být řízení
přerušeno, k čemuž odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, byť dovolatel
uvádí, že se s tímto právním názorem dovolacího soudu ohledně přerušení řízení
neztotožňuje. Následně dovolatel k vymezení přípustnosti dovolání pokládá
otázku, zda lze aplikovat právní účinky zajištění nehmotné věci podle § 79d tr. ř. na zajištění nehmotné věci podle § 79e tr. ř. (ve znění účinném do 17. 3. 2017), kdy tuto otázku považuje za dosud neřešenou. Konečně dovolatel vymezuje
přípustnost dovolání otázkou podle něj dosud v rozhodovací praxi dovolacího
soudu neřešenou, a sice zda předběžné opatření vydané ve správním řízení
způsobuje ztrátu právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí, a to
za situace, má-li mít vklad toliko deklaratorní účinky. Na základě uvedeného
navrhuje, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen. K dovolání podal vyjádření účastník, v němž uvádí, že řízení podle části páté
o. s. ř. představuje nové projednání věci a není přezkumem zákonnosti
rozhodnutí správního orgánu, proto lze v řízení zohlednit vydaná usnesení o
odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu, usnesení o zajištění majetku v
trestním řízení, i předběžné opatření České národní banky. K odkladu
vykonatelnosti rozhodčího nálezu účastník konstatuje, že i určovací rozsudky
nabývají v širším smyslu vykonatelnost, spočívající v jejich mocenské realizaci
např. zápisem do katastru nemovitostí. K námitce nepřerušení řízení vyjadřuje
názor, že je v diskreci soudu, zda řízení přeruší či nikoli. Závěrem účastník
navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, ve lhůtě uvedené
v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti
dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V projednávané věci záviselo rozhodnutí odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení
právní otázky, zda návrh na vklad do katastru nemovitostí na základě rozhodčího
nálezu, vydaného před zajištěním věci (která byla součástí předmětu řízení, o
němž bylo tímto rozhodčím nálezem rozhodnuto) v trestním řízení ztrácí právní
účinky ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 katastrálního zákona, má-li mít vklad
toliko deklaratorní povahu, a je-li současně podána žaloba na zrušení tohoto
rozhodčího nálezu. Protože tato právní otázka v rozhodovací praxi dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolání žalobce podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), jestliže jsou
podmínky pro povolení vkladu splněny, katastrální úřad vklad povolí, nejdříve
však po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne odeslání informace podle § 16 odst. 1. V
opačném případě, nebo i tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení
vkladu své právní účinky, návrh zamítne. Podle ustanovení § 79d odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním, ve znění do 17. 3. 2017 (dále jen „tr. ř.“), zápis vlastnického nebo
jiného práva k zajištěné nemovitosti na základě právního jednání, kterým ten,
komu byla nemovitost zajištěna, nakládá s nemovitostí, lze po vyrozumění
příslušného katastrálního úřadu podle odstavce 2 povolit jen s předchozím
souhlasem orgánu, který rozhodl o zajištění podle odstavce 1. Byl-li podle
katastrálního zákona podán návrh na zápis práva k nemovitosti do katastru
nemovitostí na základě právního jednání, kterým ten, komu je následně
nemovitost zajištěna, nakládá s nemovitostí, před vydáním usnesení o jejím
zajištění a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí
podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím
zajištění. Podle ustanovení § 79e odst. 1 tr. ř. ve znění do 17. 3. 2017, nasvědčují-li
zjištěné skutečnosti tomu, že jiná nehmotná věc, než která je uvedena v § 78 až
79c, je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, nebo
je výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení
státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové nehmotné
věci. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas
státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v
naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém
případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s
ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění nehmotné
věci je přípustná stížnost. Podle ustanovení § 76f odst. 1 o. s. ř.
právní jednání, které bylo učiněno tím,
pro něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření
závazný, je neplatné, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným
usnesením o nařízení předběžného opatření. Soud k neplatnosti přihlédne i bez
návrhu. Podle ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. bylo-li účastníku předběžným opatřením
uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva
týkajícího se této nemovité věci, o němž dosud nebylo příslušným orgánem
pravomocně rozhodnuto, své právní účinky; to platí i tehdy, jestliže účastník
učinil právní jednání týkající se nemovité věci dříve, než se usnesení o
nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným. Podle ustanovení § 32 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu
rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení rozhodčího
nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té
straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon
jinak (odst. 1). Podání návrhu podle odstavce 1 nemá odkladný účinek na
vykonatelnost rozhodčího nálezu. Na žádost povinného může však soud
vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit, jestliže by neprodleným výkonem
rozhodčího nálezu hrozila závažná újma nebo jestliže je z návrhu na zrušení
rozhodčího nálezu možné usuzovat, že je důvodný (odst. 2). Z hlediska skutkového stavu bylo zjištěno, že žalobce uplatnil opční právo
(jako postupník) k postoupení pohledávek, zajištěných zástavními právy (a
jedním zajišťovacím převodem práva) od účastníka řízení (postupitele) WPB
Capital. Ohledně tohoto postoupení následně vznikl mezi účastníky spor, který
byl řešen v rozhodčím řízení. Rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu Hospodářské
komory ČR a Agrární komory ČR ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. Rsp 286/14, vydaným
rozhodcem doc. JUDr. Milanem Kindlem bylo rozhodnuto o vlastnictví 125
pohledávek z úvěrového portfolia WPB a jejich zajištění ve prospěch LCCD. Českou národní bankou bylo dne 29. 6. 2018 vydáno předběžné opatření, kterým
bylo účastníkovi řízení WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci uloženo,
aby se od doručení rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Af 31/2014,
vyhlášeného dne 15. 6. 2018 1) zdrželo nakládání s majetkem a zavazování k
novým plněním nad rámec běžného provozu, 2) zdrželo zpětvzetí žalob nebo jiné
dispozice s předmětem již zahájených soudních nebo rozhodčích řízení, které
byly zahájeny na základě jeho návrhu, 3) zdrželo poskytování úvěrů a uzavírání
nových smluv o úvěru, včetně provádění změn stávajících smluv …, 4) zdrželo
přijímání vkladů od svých členů, 5) zdrželo přijímání nových členů, členských
vkladů a vypořádání členských vkladů …, 6) zdrželo udělení zmocnění, které by
opravňovalo třetí osobu k výše uvedeným jednáním. ČNB vycházela ve svém
předběžném opatření ze zjištění, že na základě Smlouvy o odborné spolupráci a
finanční záruce ze dne 20. 11. 2002, ve znění pozdějších dodatků č.
2 a 3 mohla
LCCD uplatnit opční právo na převod pohledávek z úvěrového portfolia WPB,
přičemž podle výslovného znění smlouvy mělo k účinnosti převodu dojít již
okamžikem uplatnění opčního práva, nezávisle na zaplacení nebo stanovení ceny
za postoupení pohledávek. V trestním řízení Vrchní soud v Praze usnesením ze
dne 16. 2. 2017 ve věci sp. zn. 6 To 48/2016 zrušil usnesení policejního orgánu
a znovu rozhodl tak, že „se podle § 79e odst. 1 tr. ř. zajišťují pohledávky
vzniklé z blíže specifikovaných úvěrových smluv a jedné kupní smlouvy uzavřené
mezi WPB a ve výroku blíže specifikovanými dlužníky, ke kterým uplatnila opční
právo obchodní společnost LCCD na základě Smlouvy o odborné spolupráci a
finanční záruce ze dne 20. listopadu 2002 ve znění dodatků č. 1 až 3. O
vlastnictví těchto pohledávek přitom bylo rozhodnuto ve prospěch LCCD rozhodčím
nálezem Rozhodčího soudu Hospodářské komory ČR a Agrární komory ČR ze dne 2. června 2014 sp. zn. Rsp 286/14, jehož vykonatelnost byla odložena usnesením
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. července 2014 č. j. 65 C 101/2014-22. Současně se zajišťuje i příslušenství pohledávek a veškerá práva s nimi
spojená, zejména v podobě zástavních práv k nemovitým a movitým věcem, ve
výroku blíže specifikovaným, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že
předmětné pohledávky jsou výnosem z trestné činnosti“ (první výrok). Dále bylo
druhým výrokem rozhodnuto, že „se podle § 79e odst. 2 tr. ř. LCCD, popřípadě
WPB, zakazuje, aby nakládaly s těmito pohledávkami, jejich příslušenstvím a
právy s nimi spojenými, převedly je na někoho jiného nebo je zatížily“. Vrchní
soud v Praze tedy vyhověl pouze té námitce LCCD, že usnesení o zajištění je
třeba směřovat nejen vůči ní, ale i vůči WPB, neboť vlastnictví daných
pohledávek je v současné době nadále sporné (pohledávky byly původně zajištěny
pouze LCCD). Citované usnesení vycházelo z podezření, že dosud blíže
neustanovené osoby mohly svým jednáním spočívajícím v antedatování dodatků ke
smlouvě způsobit neoprávněné vyvedení majetku z WPB ve prospěch LCCD. Smyslem zajištění v trestním řízení je zabránit tomu, aby s majetkovou
hodnotou, která je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla
užita, případně která představuje výnos z trestné činnosti, bylo jakkoliv
nakládáno, a to až do doby, kdy bude možné rozhodnout o jejím dalším osudu (§
80, ve spojení s § 81a tr. ř., ve znění do 17. března 2017) (viz usnesení
Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1744/17). Lze rovněž konstatovat, že ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. (ve znění do 17. 3. 2017) sleduje zabránění převodu či zatížení nemovitosti ve prospěch jiné osoby,
které tato nemovitost nebyla zajištěna, a předejít tak možnosti zmaření účelu,
za kterým je nemovitost orgánem činným v trestním řízení zajišťována.
V
projednávané věci byly předmětné pohledávky spolu se souvisejícími zástavními
právy (které jsou samostatnými nemovitými věcmi) zajištěny jak LCCD, tak také
WPB z důvodu, že je nejisté, komu z nich tyto pohledávky a související
zajištění v současnosti náleží (vzhledem k probíhajícímu řízení o zrušení
rozhodčího nálezu). Ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. ve větě první (ve znění účinném do 17. 3. 2017) stanoví, že zápis vlastnického nebo jiného práva k zajištěné nemovitosti
na základě právního jednání, kterým ten, komu byla nemovitost zajištěna,
nakládá s nemovitostí, lze po vyrozumění příslušného katastrálního úřadu podle
odstavce 2 povolit jen s předchozím souhlasem orgánu, který rozhodl o zajištění
podle odstavce 1. Podle věty druhé citovaného ustanovení, byl-li podle
katastrálního zákona podán návrh na zápis práva k nemovitosti do katastru
nemovitostí na základě právního jednání, kterým ten, komu je následně
nemovitost zajištěna, nakládá s nemovitostí, před vydáním usnesení o jejím
zajištění a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí
podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím
zajištění. Z věty první výše citovaného ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. (ve znění účinném
do 17. 3. 2017) vyplývá, že předmětné ustanovení směřuje na případy návrhů na
zápis práv do katastru nemovitostí činěných na základě právních jednání. Uvedené nasvědčuje tomu, že primárním účelem tohoto ustanovení, upravujícího
ztrátu právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí, je zabránit
dokončení převodu či vzniku práv zapisovaných do katastru nemovitostí, jejichž
podkladem jsou právní jednání uskutečněná ještě před vydáním usnesení o
zajištění majetku, avšak o jejichž zápisu do katastru nemovitostí ještě nebylo
rozhodnuto, a to ohledně těch práv, pro jejichž vznik či změnu je kromě
právního titulu (titulus adquirendi) zapotřebí ještě předepsaný způsob nabytí
(modus adquirendi), a kdy z důvodu doposud chybějícího zápisu do katastru
nemovitostí (modu adquirendi), lze ještě převodu či vzniku těchto práv
zabránit. Z hlediska uvažovaného by potom bylo významné, zda má zápis do
katastru nemovitostí zakládat konstitutivní účinky (a zápis do katastru
nemovitostí tudíž představuje modus adquirendi), nebo zda bude mít zápis práva
do katastru nemovitostí pouze deklaratorní účinky (a k převodu práv došlo již
účinností právního jednání). Za účelem výkladu předmětného ustanovení lze
nahlédnout do důvodové zprávy k zákonu č. 86/2015, kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Citovaným zákonem bylo ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. novelizováno do
rozhodného znění účinného do 17. 3. 2017, přičemž ze zvláštní části důvodové
zprávy k novelizaci § 79d odst. 5 tr. ř.
se podává, že „v návaznosti na nový
katastrální zákon a NOZ se ustanovení vyžadující předchozí souhlas orgánů
činných v trestním řízení s provedením zápisu práva k zajištěné nemovitosti do
katastru nemovitostí zpřesňuje vtom smyslu, že takový souhlas je vyžadován
pouze v případě, kdy je zápis činěn na základě právního jednání osoby, jíž byla
nemovitost zajištěna, s takovou nemovitostí. Naopak se takový souhlas
nevyžaduje pro případy, kdy je zápis činěn z jiného důvodu, typicky je-li
zapisováno právo na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci
právo a zápis do katastru nemovitostí má v tomto případě pouze deklaratorní
účinky. V takovém případě skutečnost, že je nemovitost zajištěna, nemůže bránit
provedení zápisu do katastru nemovitostí, neboť k přechodu či vzniku práva k
nemovitosti již došlo v době před zajištěním. Obdobným způsobem se ze stejných
důvodů upravuje i ustanovení o ztrátě účinků návrhu na vklad práva do katastru
nemovitostí podaného před vydáním usnesení o zajištění dotčené nemovitosti.“. Jelikož však zákon u ztráty právních účinků návrhu na zápis do katastru
nemovitostí výslovně nerozlišuje, zda by měl tento zápis konstitutivní, nebo
pouze deklaratorní povahu, lze s ohledem na dikci předmětného ustanovení a s
přihlédnutím k důvodové zprávě považovat především za rozhodné, zda je návrh na
zápis činěn na základě právního jednání, nebo na základě rozhodnutí soudu či
jiného orgánu, se kterým je následně spojen již jen deklaratorní zápis do
katastru nemovitostí. V projednávaném případě byl vkladovou listinou rozhodčí nález Rozhodčího soudu
při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR sp. zn. Rsp 286/14, kterým bylo
ve prospěch žalobce určeno vlastnictví předmětných pohledávek a jejich
zajištění. Rozsudek o určení, že existuje určitý právní vztah nebo právo, lze
jednoznačně pokládat za rozhodnutí deklaratorní (uvedené přitom obdobně platí
též pro rozhodčí nález). Hmotné subjektivní právo, jehož existence byla takovým
rozsudkem deklarována, tu proto existovalo již v době před vydáním rozsudku
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 3589/2007). Jelikož již bylo rozhodnuto o vlastnictví pohledávek a jejich zajištění, měl by
následný zápis, kterým by se odstraňoval nesoulad stavu zapsaného v katastru
nemovitostí se skutečným právním stavem, deklaratorní povahu. Ostatně i se samotným postoupením pohledávky, kdyby bylo vkladovou listinou
právní jednání (souhlasné prohlášení postupitele a postupníka), by se pojil
deklaratorní zápis do katastru nemovitostí ohledně změny v osobě zástavního
věřitele k zástavnímu právu zajišťujícímu postupovanou pohledávku (je-li
zástavní právo zřízené k věci zapisované do katastru nemovitostí). Podle
ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její
příslušenství a všechna práva s ní spojená (obdobně též § 1880 o. z. -
postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s
pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění).
Jelikož již o vlastnictví pohledávek a souvisejících zajišťovacích právech bylo
rozhodnuto rozhodčím nálezem, který v dané věci slouží jako vkladová listina, a
který byl nadto vydán ještě před vydáním usnesení o zajištění majetku (byť byla
podána žaloba u obecného soudu na jeho zrušení a jeho vykonatelnost byla
odložena), přičemž následný zápis změny v osobě zástavního věřitele k zástavním
právům do katastru nemovitostí by měl pouze deklaratorní povahu, nejedná se o
případ, pro nějž by ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. svým účelem stanovovalo
ztrátu právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí, když předmětné
ustanovení směřuje primárně na zabránění dokončení převodu či vzniku práv,
které se konstituují až zápisem do katastru nemovitostí, a kdy je takový návrh
činěn na podkladu právního jednání (a nikoli soudního rozhodnutí, příp. rozhodčího nálezu, kdy již k převodu či vzniku práva došlo bez ohledu na zápis
do katastru nemovitostí). Zároveň tímto dovolací soud ponechává stranou otázku,
zda by ztrácel své právní účinky i návrh na zápis do katastru v případě, pokud
by byl činěn na základě soukromoprávní vkladové listiny (právního jednání), se
kterým by právní předpisy spojovaly pouze deklaratorní zápis do katastru
nemovitostí. Důvod pro zamítnutí žaloby spočívající v závěru, že v důsledku zajištění
předmětných pohledávek a zástavních práv v trestním řízení ztratil návrh na
vklad do katastru nemovitostí právní účinky, proto na základě výše uvedeného
neobstojí. Zamítnutí žaloby bylo dále vystavěno na závěru, že na základě nařízeného
předběžného opatření ztratil návrh na vklad podle ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. své právní účinky ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 katastrálního zákona. V projednávané věci bylo vydáno předběžného opatření v civilním řízení o návrhu
na zrušení předmětného rozhodčího nálezu, jakož i předběžné opatření České
národní banky. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že je-li činností soudu v
řízení podle části páté občanského soudního řádu nové projednání téže věci
soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení před správním orgánem,
vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného
práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní
orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a
mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž "na místě správního
orgánu" rozhoduje, znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. § 250f o. s. ř.), o téže
věci. Také proto se v ustanovení § 250b odst. 3 o. s. ř. předepisuje, že
předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již)
bylo předmětem rozhodování správního orgánu. Listinou, na jejímž základě lze zapsat právo do katastru nemovitostí vkladem
(vkladovou listinou), může být též rozhodčí nález, který nabyl účinku
pravomocného soudního rozhodnutí [srov. § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o
rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o rozhodčím řízení“)].
Rozhodčí nález, který má účinky
pravomocného soudního rozhodnutí, katastrální úřad zkoumá jako vkladovou
listinu – stejně jako rozhodnutí soudu - jen z toho hlediska, zda splňuje
náležitosti listiny pro zápis do katastru a zda je tento nález závazný i pro
osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno (srov. § 17 odst. 4
katastrálního zákona). V posuzované věci byl vkladovou listinou rozhodčí nález, proti němuž byla
podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu, a jehož vykonatelnost byla
odložena. Podle ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona platí, že je-li vkladovou
listinou rozhodnutí soudu, zkoumá katastrální úřad splnění podmínek jen podle
odstavce 2 písm. a) a dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v
jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno. Podle ustanoveni § 17 odst. 2 písm. a) katastrálního zákona katastrální úřad zkoumá, zda vkladová listina,
která je veřejnou listinou, splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru. Z uvedeného je patrné, že pokud je vkladovou listinou rozhodnutí soudu, nepatří
mezi podmínky, jejichž splnění katastrální úřad zkoumá, zda je účastník
vkladového řízení omezen v oprávnění nakládat s nemovitostí, neboť takovouto
skutečnost katastrální úřad zkoumá, pouze je-li vkladovou listinou soukromá
listina (srov. § 17 odst. 1 písm. d/ a f/ katastrálního zákona), nebo veřejná
listina o právním jednání (srov. § 17 odst. 3 katastrálního zákona), avšak
nikoli, je-li vkladovou listinou rozhodnutí soudu (srov. § 17 odst. 4
katastrálního zákona). Ačkoli je v projednávané věci vkladovou listinou rozhodčí nález a nikoli
rozhodnutí soudu, rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27 zákona o
rozhodčím řízení, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o
přezkoumání podle § 27 zákona o rozhodčím řízení, nabývá dnem doručení účinku
pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Rozhodčí nález, který
má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, proto katastrální úřad zkoumá jako
vkladovou listinu – stejně jako rozhodnutí soudu - jen z toho hlediska, zda
splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru a zda je tento nález závazný
i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno (srov. § 17
odst. 4 katastrálního zákona). Jde-li o závěr o ztrátě právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí
podle ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř., je obdobně zapotřebí činit rozlišení,
zda je vkladovou listinou právní jednání, nebo rozhodnutí soudu (příp. rozhodčí
nález, který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí). Uvedené ustanovení
upravující ztrátu právních účinků návrhu na vklad do katastru je formulováno
obdobně jako ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. (ve znění do 17. 3. 2017)
(formulační rozdíl těchto ustanovení ohledně ztráty právních účinků „návrhu na
zápis“ a „návrhu na vklad“ není významný, jelikož zápisy jsou podle
katastrálního zákona č.
256/2013 Sb., prováděny mimo jiné vkladem, a zápisy
záznamem nebo poznámkou nejsou v této souvislosti podstatné), při jeho výkladu
je proto zapotřebí zohlednit východiska, která již byla vyložena výše ke ztrátě
účinků návrhu na zápis podle ustanovení § 79d odst. 5 tr. ř. (ve znění do 17. 3. 2017). Již ze samotné dikce ustanovení § 76f o. s. ř. vyplývá, že směřuje
na případy, kdy je návrh na vklad do katastru nemovitostí činěn na podkladě
právního jednání. Ustanovení § 76f odst. 1 o. s. ř. stanovuje neplatnost
právního jednání, které bylo učiněno tím, pro něhož je výrok vykonatelného
usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, jestliže jím byla porušena
povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření. Z
ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. se následně podává, že bylo-li účastníku
předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, pozbývá
návrh na vklad práva týkajícího se této nemovité věci, o němž dosud nebylo
příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, své právní účinky; to platí i tehdy,
jestliže účastník učinil právní jednání týkající se nemovité věci dříve, než se
usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným. Byť část věty před
středníkem ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. výslovně neuvádí, že se ztráta
právních účinků vztahuje pouze na návrhy na vklad učiněné na podkladě právních
jednání, část věty za středníkem již opět vychází z předpokladu, že je návrh na
vklad učiněn na základě právního jednání. Potřeba rozlišování mezi návrhy na vklad do katastru nemovitostí učiněných na
základě právního jednání a na základě rozhodnutí soudu (příp. rozhodčího
nálezu) za účelem posouzení, zda dochází ke ztrátě právních účinků návrhu na
vklad do katastru nemovitostí, je dána především zájmem na zachování důvěry v
rozhodovací činnost soudní moci, jenž je jedním ze základních atributů právního
státu. Pokud by návrh na vklad do katastru nemovitostí učiněný na základě
soudního rozhodnutí ztrácel právní účinky nařízením předběžného opatření soudem
v jiném řízení, docházelo by tím v obecné rovině k popření účinků meritorního
soudního rozhodnutí ve věci samé pouze na základě předběžného opatření a
nežádoucího narušení důvěry účastníků řízení v závaznost soudního rozhodnutí,
kterým bylo rozhodnuto v jejich věci. Z výše uvedených důvodů proto neobstojí závěr, že předmětný návrh na vklad do
katastru nemovitostí ztratil právní účinky. Ani se samotným odkladem vykonatelnosti rozhodčího nálezu nespojují právní
předpisy výslovně ztrátu právních účinků návrhu na vklad do katastru
nemovitostí, jako je tomu u předběžného opatření podle ustanovení § 76f odst. 2
o. s. ř., nebo u zajištění nemovité věci v trestním řízení podle ustanovení §
79d odst. 5 tr. ř. (ve znění účinném do 17. 3. 2017), které však, jak bylo
vyloženo výše, nelze vztáhnout na projednávaný případ. K odkladu vykonatelnosti
rozhodčího nálezu lze proto přistoupit obdobně jako k situaci, kdy je podána
žaloba na zrušení rozhodčího nálezu, který je vkladovou listinou, podání
takovéto žaloby je přitom důvodem k přerušení řízení.
Žaloba na zrušení
rozhodčího nálezu byla v projednávané věci podána (námitky žalobce stran
odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu proto z hlediska potřebnosti přerušení
řízení nejsou podstatné). Dovolací soud totiž již ve své judikatuře formuloval a odůvodnil závěr, že
probíhá-li občanské soudní řízení podle části třetí občanského soudního řádu,
jehož předmětem je návrh na zrušení rozhodčího nálezu, podle něhož má být
proveden zápis práva do katastru nemovitostí vkladem, je to - obdobně jako ve
vkladovém řízení vedeném u katastrálního úřadu - důvodem pro přerušení řízení o
žalobě podané podle části páté občanského soudního řádu ve smyslu ustanovení §
245 a § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť v probíhajícím řízení o zrušení
rozhodčího nálezu je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu
o zápisu práva do katastru nemovitostí vkladem. V případě zrušení rozhodčího
nálezu by se totiž na tento nález pohlíželo, jako by nebyl nikdy (a tedy ani v
okamžiku podání návrhu na vklad, k němuž se ve vkladovém řízení i v řízení
podle části páté občanského soudního řádu zkoumají skutečnosti uvedené v
ustanovení § 17 odst. 1 až 4 katastrálního zákona) vydán, a proto by nemohl být
listinou, na jejímž základě by bylo možné povolit vklad práva do katastru
nemovitostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 21
Cdo 973/2017 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo
3366/2017). S ohledem na výše uvedené je proto namístě řízení přerušit a vyčkat rozhodnutí
o žalobě na zrušení předmětného rozhodčího nálezu. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný; protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího
řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku
odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil (§ 243e
odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek
odvolacího soudu, platí převážně i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil
Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí (v rozsahu, ve kterém
nebylo pro následné částečné zpětvzetí žaloby v odvolacím řízení rozhodnuto o
částečném zastavení řízení) a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu
v Praze) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první
věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu