24 Cdo 2133/2024-268
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila, ve věci pozůstalosti po V. S., narozené dne XY a zemřelé dne XY, za účasti I. S., zastoupeného JUDr. Petrem Čichovským, advokátem se sídlem v Týnci nad Sázavou, Družstevní č. 411, o odvolání opatrovníka a jmenování zvláštního opatrovníka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 D 198/2021, o dovolání I. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2023, č. j. 15 Co 155/2023-185, takto:
Dovolání I. S. se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 37 D 198/2021-160, odvolal J. S. z funkce opatrovníka poz. dcery N. S. (výrok I.) a ustanovil podle § 119 z. ř. s. Mgr. Tomáše Kutnara, advokáta se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, opatrovníkem poz. dcery N. S. „k ochraně jejích práv a zájmů v tomto pozůstalostním řízení“ (výrok II.). Na základě zjištění, že V. S., zemřelá dne XY (dále jen „zůstavitelka“) zanechala závěť sepsanou notářským zápisem, jíž povolala k dědění jako svého jediného dědice svoji dceru N. S., a že Obvodní soud pro Prahu 1 v řízení o svéprávnosti a opatrovnictví N. S. usnesením ze dne 17. 5. 2022, č. j. 33 Nc 1806/2021-44, jmenoval podle § 62 o. z. závětní dědičce opatrovníka I. S., soud prvního stupně dovodil, že „odpadl důvod pro funkci opatrovníka jmenovaného podle § 118 z. ř. s.“ usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2021, č. j. 37 D 198/2021-66, J. S. Zároveň však dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že účastníkem pozůstalostního řízení je též pozůstalý syn I. S., který „se pozůstalostního řízení účastní v souladu s § 113 z. ř. s. v postavení nepominutelného dědice s uplatněným nárokem na povinný díl“, a že závětní dědička v zastoupení J. S. neuznala nárok pozůstalého syna na povinný díl, došlo v tomto případě „ke kolizi zájmů opatrovníka I. S. se zájmy závětní dědičky“, a proto přistoupil k ustanovení opatrovníka Mgr. Tomáše Kutnara, advokáta se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, jako osoby nikoliv blízké oběma účastníkům řízení.
2. K odvolání I. S. a J. S. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 9. 2023, č. j. 15 Co 155/2023-185, usnesení soudu prvního stupně zrušil „v bodu I. výroku“ (výrok I.) a potvrdil „v bodu II. výroku“ (výrok II.). Na základě zjištění, že poté, co soud prvního stupně jmenoval opatrovníkem N. S. pro řízení o pozůstalosti dle ustanovení § 118 z. ř. s. J. S., Obvodní soud pro Prahu 1 v opatrovnickém řízení jmenoval dle ustanovení § 62 o. z. jejím opatrovníkem I. S., odvolací soud dovodil, že tak „odpadl důvod, pro nějž byl jmenován opatrovník v rámci řízení o pozůstalosti“, a že „zastoupení N. S. J. S. proto zaniklo“, a protože „o zániku této funkce není nutné rozhodovat usnesením soudu“, zrušil usnesení soudu prvního stupně v bodu I. výroku „pro nadbytečnost“. Ke jmenování zvláštního (kolizního) opatrovníka N. S. dle ustanovení § 119 z. ř. s., a to osoby „bez osobních vazeb k účastníkům řízení“, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl z důvodu, že „N. S. nadále v řízení o pozůstalosti zastupoval opatrovník I. S., který je současně jejím bratrem, který následně jako syn zůstavitelky uplatnil svůj nárok na povinný díl pozůstalosti, čímž „mezi ním a N. S. tím okamžikem vznikl střet zájmů“, a že ani v případě J. S., jenž „je synem I. S., tedy osobou jemu blízkou, by střet zájmů nebyl zhojen“.
3. Vzhledem k tomu, že po vydání rozhodnutí odvolacího soudu zemřela dne XY účastnice řízení N. S., Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. 5. 2024, č. j. 37 D 198/2021-249, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 6. 2024, č. j. 37 D 198/2021-258, rozhodl, že „v řízení bude pokračováno s poz. synem I. S., též jako s procesním nástupcem poz. dcery a záv. dědičky N. S.“.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal I. S. dovolání, doplněné o dovolání sepsané advokátem, přičemž předpoklad přípustnosti dovolání v projednávané věci vymezil citací ustanovení § 237 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že „nedefinoval“, k jakým střetům zájmů by mělo dojít mezi I. S. a J. S., když nadto shledává, že „nedochází ke střetu zájmů, ale ke sporu mezi opatrovníkem N. S. J. S., který hájí její nároky v dědickém řízení vyplývající ze závěti zůstavitelky a I. S., který uplatnil svůj zákonný nárok na podíl z dědictví“, a tedy že „střet zájmů je naprosto nesmyslný“.
5. Nově ustanovený opatrovník - advokát Mgr. Tomáš Kutnar - považuje dovolání I. S. za nepřípustné a nedůvodné a nadto za bezpředmětné z důvodu úmrtí N. S.
6. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.).
7. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil dovolací důvod a konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
8. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014).
9. Zároveň není povinností dovolacího soudu dovolací důvod či předpoklady přípustnosti dovolání za dovolatele dotvářet. V této souvislosti lze připomenout např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, v němž dovolací soud vyjádřil právní názor, že „úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14)“.
10. Nejvyšší soud však konstatuje, že dovolání I. S., doplněné o dovolání sepsané advokátem, směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje způsobilé vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel pouze cituje ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by konkrétně uvedl, která ze čtyř v úvahu přicházejících variant předpokladů přípustnosti dovolání by měla být splněna. Přitom z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že k projednání dovolání pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části) nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nevymezuje-li dovolatel konkrétním způsobem předpoklad přípustnosti dovolání.
11. Nadto Nejvyšší soud dodává, že v důsledku úmrtí N. S. (a to v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí, avšak ještě před podáním dovolání) se dovolání I. S. proti rozhodnutí odvolacího soudu soudu o jmenování opatrovníka N. S. dle ustanovení § 119 z. ř. s. stalo bezpředmětným.
12. Nejvyšší soud (jako soud dovolací) proto z výše uvedených důvodů dovolání I. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2023, č. j. 15 Co 155/2023-185, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 9. 2024
JUDr. Roman Fiala předseda senátu