ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v
právní věci žalobců a) L. H. a b) D. G., obou zastoupených Mgr. Kateřinou
Krejčí, advokátkou se sídlem v Brně Příkop č. 843/4, proti žalované Z. H.,
zastoupené JUDr. Romanem Brablecem, advokátem se sídlem v Prostějově,
Havlíčkova č. 2923/18, o určení, že družstevní podíl patřil ke dni úmrtí
zůstavitel do společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Blansku pod
sp. zn. 6 C 255/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 14. března 2023, č. j. 37 Co 129/2022-141, takto:
I. Rozsudek krajského soudu se mění takto:
Rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 10. 3. 2022, č. j. 6 C 255/2020-113,
se mění tak, že žaloba o určení, že ke dni úmrtí L. H. patřil do jeho
společného jmění manželů se žalovanou Z. H. družstevní podíl v družstvu s
názvem Bytové družstvo XY, družstvo, se sídlem XY, spojený s užíváním
družstevního bytu č. 13 na ulici XY, se zamítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na
náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 24 316,40 Kč, na náhradě
nákladů odvolacího řízení 10 411 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení 17
388 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Romana
Brablece, advokáta se sídlem v Prostějově, Havlíčkova č. 2923/18.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 10. 3. 2022, č. j. 6 C
255/2020-113, určil, že ke dni úmrtí zůstavitele zemřelého dne XY, patřil do
jeho společného jmění manželů se žalovanou v rozsudečném výroku specifikovaný
družstevní podíl spojený s užíváním specifikovaného družstevního bytu, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobci v žalobě uváděli, že v pozůstalostním
řízení byli soudní komisařkou u jednání dne 9. 9. 2020 vyrozuměni, že do
společného jmění manželů (dále jen „SJM“) zůstavitele a žalované nebude zařazen
družstevní podíl s odkazem na ustanovení § 162 odst. z. ř. s. a byli komisařkou
poučeni, že pokud se dědici neshodnou na rozhodných skutečnostech o tom, co vše
patří do aktiv pozůstalosti, tak se ke spornému majetku nepřihlíží, a že mohou
podat žalobu na určení rozsahu SJM. Soud konstatoval, že žalobci mají naléhavý
právní zájem na určení, že věc je součástí pozůstalosti, neboť bez tohoto
určení by bylo jejich právní postavení ohledně družstevního podílu nejisté.
Soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaná neunesla důkazní břemeno o
tom, že by celá částka členského vkladu, hrazená žalovanou za trvání
manželství, byla uhrazena z výlučných prostředků žalované. Protože nebyl
prokázán původ peněz, kterými byl za trvání manželství zaplacen členský vklad,
tvoří družstevní podíl součást SJM.
2. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 3. 2023,
č. j. 37 Co 129/2022-141, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu nespočívá naléhavý
právní zájem na požadovaném určení v možnosti vypořádání družstevního podílu v
dědickém řízení, když tento podíl přešel podle ustanovení § 737 odst. 1 zákona
č. 90/2012 Sb. přímo na žalovanou, nicméně podstatné je, že podle odst. 2
citovaného ustanovení má být k tomuto (přechodu družstevního podílu na
pozůstalého manžela) přihlédnuto, nejspíše v rámci konečného finančního
vypořádání dědictví. Jelikož se tak podle obsahu dědického spisu dosud nestalo,
je na určení dán naléhavý právní zájem, neboť tak bude v dědickém řízení
postaveno najisto, k čemu má být přihlédnuto. Není relevantní námitka, že
žalobci měli vyžalovat finanční vypořádání v samostatném řízení, neboť nějaké
řízení bude muset být vedeno tak jako tak, je proto možností volby žalobců, aby
šlo o pokračování dědického řízení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. K
vymezení jeho přípustnosti předkládá následující otázky: 1) zda je dána
existence naléhavého právního zájmu na určovací žalobě, má-li právní otázka, o
níž má být určovacím výrokem rozhodnuto povahu předběžné otázky; 2) existence
právního zájmu na určovací žalobě, je-li promlčen nárok z právního vztahu,
který je předmětem určovací žaloby; 3) zda má dědic právní zájem na určení, že
družstevní podíl, který přešel na manžela zůstavitele podle ustanovení § 737
zákona č. 90/2012 Sb., patřil do SJM zůstavitele a jeho manžela. Dovolatelka ad
1) argumentuje, že v případě přechodu družstevního podílu na pozůstalého
manžela se stává předmětem pozůstalosti pohledávka zemřelého manžela na
vypořádací podíl vůči pozůstalému manželovi, k tomu odkazuje na rozsudek
Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3689/2010, a tvrdí, že tato pohledávka na
vypořádací podíl je oním přihlédnutím ve smyslu ustanovení § 737 odst. 2 zákona
č. 90/2012 Sb. Podle dovolatelky se jedná o posouzení předběžné otázky, na níž
není naléhavý právní zájem. Dále dovolatelka ad 2) namítá, že žalobci mohli
žalovat na plnění ve tříleté promlčecí lhůtě ode dne smrti zůstavitele do 6. 6.
2022. Námitku promlčení nelze vznést v řízení o určovací žalobě, z tohoto
důvodu však na určení není naléhavý právní zájem, k tomu odkazuje na usnesení
Nejvyššího soudu sp. zn. „28 Cdo 1861/2011“ (správně zřejmě 28 Cdo 1681/2011).
Konečně dovolatelka ad 3) uvádí, že se jedná o otázku Nejvyšším soudem dosud
neřešenou, a namítá, že do pozůstalosti nemůže být zahrnut družstevní podíl,
který ze zákona přešel na pozůstalého manžela, zahrnuta do pozůstalosti však
může být pohledávka z titulu vypořádacího podílu vůči pozůstalému manželovi.
Existence této pohledávky se ale žalobci nedomáhají, proto nepovažuje za
naplněnou podmínku naléhavého právní zájmu na požadovaném určení. Dovolatelka
navrhuje, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žaloba, které
bylo rozsudkem soudu I. stupně potvrzeným rozsudkem odvolacího soudu vyhověno,
se zamítá.
4. Žalobci ve vyjádření k dovolání žalované navrhli, aby dovolací soud
dovolání odmítl, neboť žalovaná neuvádí žádnou judikaturu Nejvyššího soudu, od
které se měl odvolací soud odchýlit, a rovněž sama dovolatelka označuje některá
rozhodnutí Nejvyššího soudu, který se otázkou naléhavého právního zájmu dědiců
na určení zabývala, neobstojí tak ani předpoklad, že jde o otázku v judikatuře
Nejvyššího soudu dosud neřešenou. Odvolací soud nepochybil, pokud dovodil
naléhavý právní zájem žalobců z ustanovení § 737 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb.,
kdy při vypořádání dědictví má být přihlédnuto právě k přechodu družstevního
podílu na pozůstalého manžela. Žalovanou tvrzené promlčení nemůže mít vliv na
právo domáhat se určovací žaloby, navíc promlčení je sporné za situace, kdy
žalobci uplatnili nárok na vypořádání družstevního podílu v dědickém řízení
vedeném u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 60 D 654/2019. V případě, že by
dovolání bylo shledáno přípustným, navrhuje jeho zamítnutí, neboť rozhodnutí
odvolacího soudu je věcně správné.
III. Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst.1 o. s. ř, se
nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. V projednávané věci záviselo rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení
právní otázky, zda je dán naléhavý právní zájem na určení, že ke dni úmrtí
zůstavitele patřil do jeho společného jmění manželů s pozůstalým manželem
družstevní podíl za situace, kdy již v době rozhodování soudu prvního stupně
bylo pozůstalostní řízení pravomocně skončeno a k předmětnému družstevnímu
podílu se v něm s ohledem na sporná tvrzení dědiců s pozůstalým manželem ve
smyslu ustanovení § 162 odst. 2 věty druhé z. ř. s. nepřihlíželo. Protože se
odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ve smyslu
ustanovení § 237 o. s. ř.
IV. Důvodnost dovolání
9. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242
o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší
soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
10. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo
právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý
právní zájem.
11. Podle ustanovení § 737 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních
společnostech a družstvech (dále jen „z. o. k.“), družstevní podíl, který byl
ve společném jmění manželů, přechází na pozůstalého manžela; k tomu se
přihlédne při vypořádání dědictví.
12. Podle ustanovení § 162 odst. 2 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních
řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), nedojde-li k dohodě podle odstavce 1,
soud usnesením podle zásad uvedených v občanském zákoníku, určí, jaký majetek
ze společného jmění patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří
pozůstalému manželovi, popřípadě též stanoví pohledávku, potřebnou k vypořádání
majetku ze společného jmění. Neshodnou-li se dědici s pozůstalým manželem na
rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného jmění manželů, ke
spornému majetku se nepřihlíží.
13. Podle ustanovení § 162 odst. 3 z. ř. s. ukáže-li se dříve, než je
řízení o pozůstalosti pravomocně skončeno, že zůstavitel měl s pozůstalým
manželem ve společném jmění ještě další majetek, vypořádá se dodatečně podle
odstavce 1 nebo 2; soud přitom vychází z původního usnesení.
14. Podle ustanovení § 189 odst. 1 z. ř. s. nepřihlíží-li se v řízení a
při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku
postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173
věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.
15. Podle ustanovení § 193 odst. 1 z. ř. s. objeví-li se po právní moci
rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě
též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený
soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o
aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty
druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.
16. Podle ustálené soudní praxe je naléhavý právní zájem o určení, zda
tu právní vztah nebo právo je či není, dán zejména tam, kde by bez tohoto
určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní
postavení stalo nejistým, určovací žaloba nemůže být zpravidla opodstatněná
tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti) má určovací žaloba podle ustanovení
§ 80 o. s. ř. především preventivní charakter a má místo především tam, kde
její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a
k odpovídající nápravě nelze dospět jinak (srov. např. rozsudek bývalého
Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č.
17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972).
17. V posuzované věci se z obsahu připojeného pozůstalostního spisu
podává, že usnesením Obvodního soudu v Blansku prostřednictvím soudní komisařky
JUDr. Aleny Havránkové, Ph.D., ze dne 14. 9. 2020, č. j. 60 D 654/2019-51, s
vyznačenou právní mocí ke dni 22. 10. 2020, byla výrokem I. stanovena obvyklá
cena majetku ve společném jmění zůstavitele a pozůstalé manželky a schválena
dohoda zůstavitelovy manželky s dědici o vypořádání společného jmění, výrokem
II. byla stanovena obvyklá cena aktiv a výše pasiv pozůstalosti, a výrokem III.
byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti. V odůvodnění tohoto
usnesení se uvádí, že se dědici s pozůstalou manželkou neshodli na tom, zda byl
členský vklad za předmětný družstevní podíl zaplacen z výlučných prostředků
pozůstalé manželky, a jelikož vlastnictví tohoto družstevního podílu mezi nimi
zůstalo sporným, soud k tomuto spornému majetku proto podle ustanovení § 162
odst. 2 z. ř. s. nepřihlížel. Žaloba o určení, že družstevní podíl patřil do
SJM, byla v projednávané věci podána dne 13. 10. 2020, soud I. stupně vydal
rozhodnutí o této žalobě dne 10. 3. 2022.
18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo
2680/2022, uveřejněném pod číslem 84/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, formuloval a odůvodnil právní závěr, že dědic se může podle § 189
odst. 1 z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého
právního zájmu (§ 80 o. s. ř.) určení, že věc, právo nebo jiná majetková
hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, jen do doby, než nabude právní moci
rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s, a to za současného předpokladu, že
jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody
dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel (§ 172 odst. 2 věty druhé nebo §
173 věty druhé z. ř. s.). V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu
(§ 185 z. ř. s.) se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči
ostatním dědicům ohledně sporných aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti ve svůj
prospěch zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení
práva nebo právního vztahu. Uvedené platí i tehdy, byla-li spornost aktiv
(popř. pasiv) pozůstalosti zjištěna až v řízení o dodatečném projednání
pozůstalosti (§ 193 odst. 1, část věty za středníkem z. ř. s.). Tyto závěry lze
přiměřeně vztáhnout i na majetek, ohledně kterého je mezi dědici a pozůstalým
manželem spor o to, zda byl ke dni smrti zůstavitele součástí společného jmění
manželů (§ 162 odst. 2 věty druhé z. ř. s.).
19. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud podrobně vysvětlil, že naléhavý
právní zájem na určení, že určitá mezi dědici sporná věc, právo nebo jiná
majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, může být dán z logiky věci
jen do doby, než soud v řízení o pozůstalosti pravomocně rozhodne o dědictví (§
185 z. ř. s.), neboť jen do té doby lze případný rozsudek o podané žalobě
odstraňující spornost aktiv (či pasiv) ještě zohlednit v rámci pozůstalostního
řízení, a to změnou usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele, jak to ostatně
plyne i z § 180 odst. 2 z. ř. s. Nicméně od okamžiku, kdy nabude usnesení o
dědickém právu právní moci, zákon vylučuje, aby následně odstraněná spornost
aktiv (či pasiv) byla ve smyslu § 189 odst. 1 ve spojení s § 193 odst. 1 část
věty za středníkem z. ř. s. jakkoliv zohledněna v rámci pozůstalostního řízení
(řízení o dodatečném projednání pozůstalosti). Zákon naopak výslovně stanoví,
že po právní moci usnesení o dědictví se spor o aktiva (či pasiva) pozůstalosti
může definitivně vyřešit jen v řízení sporném, přičemž – z hlediska zvažovaného
naléhavého právního zájmu – je vyloučeno, aby se rozhodovalo o rozsahu aktiv
(či pasiv) náležejících ke dni smrti zůstaviteli.
20. Žaloba byla v projednávané věci podána až poté, co soud prvního
stupně v pozůstalostním řízení vydal usnesení o schválení dohody pozůstalé
manželky s dědici o vypořádání SJM (i o schválení dohody dědiců o rozdělení
pozůstalosti), byť ještě předtím, než uvedené rozhodnutí pozůstalostního soudu
nabylo právní moci. Již rozhodnutí soudu I. stupně bylo v projednávané věci o
určení, že družstevní podíl patřil do SJM, vydáno téměř rok a půl poté, co
pozůstalostní řízení bylo pravomocně skončeno. Z uvedeného je zřejmé, že
dovoláním napadený rozsudek o podané žalobě odstraňující spornost aktiva
(družstevního podílu), již není možné zohlednit v rámci pozůstalostního řízení
změnou usnesení o obvyklé ceně majetku ve společném jmění zůstavitele a
pozůstalé manželky, jak to plyne z § 162 odst. 3 z. ř. s., a že dodatečné
projednání družstevního podílu (resp. práva na vyrovnání hodnoty podílu z
vypořádání společného jmění manželů – když podle odvolacího soudu mělo být
požadované určení podkladem pro přihlédnutí k přechodu družstevního podílu ve
smyslu ustanovení § 737 odst. 2 z. o. k.), by již po právní moci rozhodnutí
pozůstalostního soudu odporovalo výslovnému znění ustanovení § 189 odst. 1 ve
spojení s § 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s.
21. Ve výše citovaném rozsudku ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo
2680/2022, uveřejněném pod číslem 84/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené argumenty uzavřel, že po
právní moci usnesení o dědickém právu se může dědic domáhat ve svůj prospěch
vůči ostatním dědicům zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení
nebo určení práva nebo právního vztahu.
22. Ačkoli tedy žalobci podali určovací žalobu ještě několik dní
předtím, než rozhodnutí pozůstalostního soudu o pozůstalosti nabylo právní
moci, nemohou již mít nyní naléhavý právní zájem na určení, že družstevní podíl
patřil ke dni smrti zůstavitele do jeho SJM s pozůstalou manželkou. Výše
uvedený závěr v předchozím odstavci znamená, že jakmile je o dědictví
pravomocně rozhodnuto, žaloba o určení, že aktivum náleželo zůstaviteli (resp.
do jeho SJM s pozůstalým manželem) ke dni jeho smrti, ztrácí nezbytný naléhavý
právní zájem (na základě pozdějšího určení už nelze aktivum v pozůstalostním
řízení dodatečně projednat) a žalobce buď musí v probíhajícím sporném řízení
určovací žalobu změnit (např. na plnění, nebo sice na určení, ale nikoliv práva
zůstavitele, ale již samotného dědice), nebo bude jeho původně podaná určovací
žaloba pro dodatečně nastalý nedostatek naléhavého právního zájmu zamítnuta,
neboť pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o.
s. ř.).
23. Protože napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci, a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je
možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky rozsudek krajského soudu
změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba zamítá
[§ 243d písm. b) o. s. ř.].
24. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího
řízení a dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty
první, § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná v nich měla
ve věci plný úspěch, a má proto proti žalobcům právo na náhradu nákladů
potřebných před soudem prvního stupně, odvolacím soudem a dovolacím soudem k
účelnému uplatňování svého práva. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení
advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 3 písm. a), § 6
odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“),
z tarifní hodnoty 35 000 Kč, která činí po 2 500 Kč za přípravu a převzetí
právního zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 4. 5. 2021,
účast u jednání soudu dne 19. 10. 2021, účast u jednání soudu dne 3. 3. 2022,
za odvolání, za účast u jednání odvolacího soudu dne 14. 3. 2023, a za dovolání
(§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, k/ a. t.), a 1 250 Kč za účast při jednání
soudu ze dne 10. 3. 2022, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí (§ 11
odst. 2 písm. f/ a. t.), včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle
§ 13 odst. 4 a. t., celkem 23 950 Kč. Dále náklady sestávají z náhrady
cestovného za 4 cesty tam a zpět mezi sídlem advokáta žalované a Okresním
soudem v Blansku celkem 384 km a za 1 cestu tam a zpět mezi sídlem advokáta
žalované a Krajským soudem v Brně celkem 124 km (41,20 Kč za litr paliva podle
vyhlášky č. 467/2022 Sb.) při průměrné spotřebě 6 l/100 km ve výši 1 255,80 Kč
a za amortizaci vozidla 5,20 Kč/km podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 2
641,60 Kč a náhrada za ztrátu času v trvání 20 x 30 minut v částce 2 000 Kč
podle § 14 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty 21 % z částky 29 847,40 Kč ve
výši 6 268 Kč. Celkem výše uvedené náklady včetně DPH činí 36 115,40 Kč.
Náklady žalované jsou dále tvořeny zaplacenými soudními poplatky za odvolání (2
000 Kč) a za dovolání (14 000 Kč). Celkem činí náhrada nákladů řízení 52 115,40
Kč. Žalobci jsou povinni zaplatit náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně
žalované k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval (§ 149 odst. 1
o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D.
předseda senátu