33 Cdo 3689/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobce Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v
Ostravě - Moravské Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, proti žalované E. B.,
zastoupené JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Mariánských
Horách, Prostorná 4, o zaplacení 284.200,-Kč s příslušenstvím vedené u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 285/2008, o dovolání žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2010, č. j. 71 Co
303/2009-74, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2010, č. j. 71 Co
303/2009-74, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 284.200,-Kč s příslušenstvím. Uváděl,
že tato částka představuje pohledávku jeho zesnulého otce za žalovanou z titulu
nevypořádaných členských práv a povinností k družstevnímu bytu, která mu byla
potvrzena usnesením o dodatečném nabytí dědictví. Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. června 2009,
č. j. 80 C 285/2008-39, žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech
řízení. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. ledna 2010, č. j. 71 Co
303/2009-74, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil
povinnost zaplatit žalobci 284.200,-Kč s 10,75% úrokem z prodlení od 1. 7. 2008
do 31. 12. 2008, s 9,25% úrokem z prodlení od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, s 8,5%
úrokem z prodlení od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, s 8% úrokem z prodlení od 1. 1. 2010 do 28. 1. 2010 a s úrokem z prodlení od 29. 1. 2010 do zaplacení ve
výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů
k 1. dni každého pololetí (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Soudy obou stupňů shodně vycházely ze zjištění, že žalovaná a otec žalobce J. B. st. se stali za trvání jejich manželství společnými členy Stavebního
bytového družstva Hlubina se sídlem v Ostravě - Zábřehu, Rudná 1131/70, a
společnými nájemci družstevního bytu č. 3 v domě čp. 2535/73 v O. (dále jen
„předmětný byt“, popř. „byt“). Manželství otce žalobce a žalované bylo
rozvedeno; rozsudek o rozvodu nabyl právní moci 7. 8. 1998. Protože jejich
zaniklé společné jmění manželů (dále jen „SJM“) nebylo po rozvodu vypořádáno
ani dohodou, ani rozhodnutím soudu, podala žalovaná dne 11. 4. 2001 žalobu, jíž
se domáhala jeho vypořádání. Otec žalobce v průběhu řízení o vypořádání SJM
zemřel (dne 2. 4. 2004) a do řízení vstoupil na jeho místo žalobce, který
souhlasil se zpětvzetím žaloby žalovanou; řízení o vypořádání SJM bylo
zastaveno usnesením Okresního soudu v Ostravě, které nabylo právní moc dne 14. 9. 2007. Předmětný byt obývali po smrti J. B. st. žalobce se svou manželkou, a
to na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu
uzavřené dne 28. 11. 1996, kterou otec žalobce s žalobcem uzavřel bez vědomí
žalované. Rozsudkem ze dne 23. 2. 2006, č. j. 5 Cmo 343/2005-62, který nabyl
právní moci dne 6. 4. 2006, Vrchní soud v Olomouci změnil (žalobu zamítající)
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2002, č. j. 26 Cm 311/2001-13,
tak, že určil, že smlouva o převodu členských práv a povinností k družstevnímu
bytu uzavřená mezi otcem žalobce a žalobcem je (absolutně) neplatná. Okresní
soud v Ostravě pak rozsudkem ze dne 22. 1. 2007, č. j. 25 C 34/2003-125, který
nabyl právní moci dne 13. 9. 2007, žalobci a jeho manželce uložil povinnost
předmětný byt vyklidit a předat žalované; dospěl k závěru, že žalovaná se smrtí
svého bývalého manžela (otce žalobce) stala ve smyslu ustanovení § 707 odst. 2
obč. zák. výlučnou členkou bytového družstva a výlučnou nájemkyní předmětného
bytu, neboť i po rozvodu manželství zůstali společnými členy bytového družstva
a společnými nájemci předmětného bytu.
V návaznosti na tato soudní rozhodnutí
žalobce požádal, aby nevypořádaná členská práva a povinností k předmětnému
družstevnímu bytu byla dodatečně projednána v dědickém řízení. Okresní soud v
Ostravě usnesením ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 99 D 2769/2007, potvrdil, že
žalobce je dědicem pohledávky J. B. st. za žalovanou z titulu nevypořádaných
členských práv a povinností k předmětnému družstevnímu bytu, přičemž hodnotu
této pohledávky určil částkou 284.200,-Kč. Žalobce žalovanou dne 11. 6. 2008
vyzval k zaplacení 284.200,-Kč a po marném uplynutí lhůty k plnění podal dne
16. 7. 2008 žalobu. Při rozhodování dané věci soudy obou stupňů převzaly právní závěry, které soudy
učinily v předchozích řízeních ohledně neplatnosti smlouvy o převodu členských
práv a povinností k družstevnímu bytu uzavřené mezi J. B. st. (otcem žalobce) a
žalobcem a ohledně zániku společného členství žalované a J. B. st. v bytovém
družstvu a jejich společném nájmu předmětného bytu, a na podkladě vlastních
zjištění se zabývaly v prvé řadě námitkou promlčení práva žalobce, kterou
vznesla žalovaná, prosazujíc názor, že pro počátek běhu promlčecí doby je
rozhodný den následující po dni úmrtí J. B. st. Soud prvního stupně za počátek běhu tříleté promlčecí doby stanovil den, kdy
nastala právní fikce podle § 150 odst. 4 obč. zák. Dovodil, že vzhledem k tomu,
že do tří let od právní moci rozvodu (tj. k 7. 8. 1998) nedošlo k vypořádání
SJM žalované a jejího bývalého manžela, a tedy ani jejich majetkových práv v
bytovém družstvu, nastala dne 7. 8. 2001 právní fikce, podle níž se tato práva
(jako ostatní majetková práva a pohledávky) stala podílovým spoluvlastnictvím
rozvedených manželů, které mělo být vypořádáno podle § 149 odst. 4 obč. zák. Vypořádání podílového spoluvlastnictví je majetkovým právem jednoho z manželů
vůči druhému, které musí být u soudu uplatněno v obecné tříleté promlčecí době
(§ 101 obč. zák.) počínaje dnem, kdy nastaly účinky právní fikce podle § 150
odst. 4 obč. zák. Žalobce, jako nástupce zemřelého otce, měl svůj nárok na
vypořádání zděděného majetkového práva v podílovém spoluvlastnictví v této
lhůtě (tj. do 7. 8. 2004) uplatnit u soudu, což neučinil, a jeho právo na
vypořádání majetkových práv v bytovém družstvu je proto promlčeno. Soud prvního
stupně nepřisvědčil námitce žalobce, že svůj nárok nemohl uplatnit dříve, než
soudy rozhodly o neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností k
předmětnému bytu uzavřené mezi ním a otcem. Konstatoval, že probíhající řízení
nemohlo bránit žalobci, aby po žalované požadoval zaplacení pohledávky, kterou
vůči ní měl jeho otec z titulu vypořádání členského podílu, a jíž po otci
zdědil. Stejně tak neshledal důvodnou námitku žalobce, že došlo ke stavení běhu
promlčecí doby k 11. 4. 2001, kdy žalovaná podala žalobu na vypořádání SJM;
protože žalovaná vzala žalobu o vypořádání SJM zpět, běžela promlčecí doba po
celou dobu takového řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že se počátek běhu promlčecí
doby váže na vznik právní fikce podle § 150 odst. 4 obč.
zák., avšak za
rozhodný označil den, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o zastavení
řízení o vypořádání SJM, k němuž došlo po smrti otce žalobce v důsledku
zpětvzetí žaloby žalovanou. Na rozdíl od soudu prvního stupně považoval za
podstatné, že žalovaná podala žalobu o vypořádání SJM dne 11. 4. 2001, tj. před
uplynutím tříleté lhůty podle § 150 odst. 4 obč. zák. (tato lhůta uplynula 7. 8. 2001) a právní fikce podle tohoto ustanovení nemohla tudíž k 7. 8. 2001
vůbec nastat. Po smrti J. B. st. (bývalého manžela žalované a otce žalobce)
vzala žalovaná v pozici žalobkyně žalobu o vypořádání SJM se souhlasem žalobce
(v pozici právního nástupce žalovaného) zpět a řízení bylo pravomocně zastaveno
14. 9. 2007; k tomuto dni nastala podle úvahy odvolacího soudu právní fikce
podle § 150 odst. 4 obč. zák.; žalovaná se stala ve smyslu ustanovení § 707
odst. 2 obč. zák. výlučnou členkou bytového družstva a nájemkyní bytu. Podíl J. B. st. na majetkové hodnotě členských práv a povinností k předmětnému bytu,
který na něj připadl v důsledku právní fikce podle § 150 odst. 4 obč. zák., se
jeho smrtí stal předmětem dědictví. Vzhledem k tomu, že právní fikce nastala až
k 14. 9. 2007, mohl se žalobce nároku na zaplacení podílu na majetkové hodnotě
členských práv poprvé domáhat 15. 7. 2007, a to i přesto, že neznal jeho výši;
postačovalo, že znal všechny skutečnosti významné pro jeho uplatnění. Odvolací
soud proto uzavřel, že k promlčení práva právo žalobce nedošlo. Námitce
žalované, že promlčecí doba běžela ode dne úmrtí J. B. st., odvolací soud
nepřisvědčil s odůvodněním, že vzhledem k probíhajícímu řízení o určení
neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu
uzavřené mezi J. B. st. a žalobcem nebylo ke dni úmrtí J. B. st. zřejmé, zda
vůbec bude mít žalobce za žalovanou pohledávku z titulu dědictví, a promlčecí
doba proto dříve běžet ani nemohla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. V rámci dovolacího
důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zpochybnila závěr
odvolacího soudu, že právo žalobce na zaplacení žalované částky není promlčeno,
neboť promlčecí doba začala běžet od právní moci rozhodnutí soudu o zastavení
řízení o vypořádání SJM (tj. od 14. 9. 2007), kdy nastala právní fikce podle §
150 odst. 4 o. s. ř. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že promlčecí doba
k uplatnění tohoto práva uplynula 2. 4. 2007. Nadto má za to, že žalobce, který
vstoupil po úmrtí svého otce jako jeho právní nástupce do řízení o vypořádání
SJM, si musel být vědom právních důsledků svého souhlasu se zpětvzetím žaloby o
vypořádání SJM. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s.
ř. žalovaná spatřuje ve způsobu, jakým byla soudy určena hodnota podílu J. B.
st. na členských právech a povinnostech k předmětnému bytu; majetkové právo
totiž nebylo oceněno ke dni úmrtí J. B. st. V této souvislosti žalovaná
připomíná, že nebyla účastnicí dědického řízení vedeného u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 99 D 2769/2007 a neměla tudíž možnost se k tržní hodnotě
členských práv a povinností vyjádřit. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací
soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (žalovanou) za splnění
podmínek uvedených v § 241 odst. 1 a 4 a § 241a odst. 1 o. s. ř. a je přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž
lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci, vytýká žalovaná odvolacímu soudu nesprávnost právního závěru,
že právo žalobce na zaplacení poloviny hodnoty členského podílu není promlčeno.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu -
sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je
promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
Podle § 149 odst. 1 obč. zák. zaniká společné jmění manželů zánikem manželství.
Podle § 150 odst. 4 obč. zák. platí, že nedošlo-li do tří let od zániku
společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od
jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, jsou ostatní
movité věci a nemovité věci v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou
spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových
právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.
Podle § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák., nedohodnou-li se rozvedení manželé,
rozhodne soud na návrh jednoho z nich o zrušení společného nájmu družstevního
bytu, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím
zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu.
Podle § 707 odst. 2 obč. zák. zanikne smrtí jednoho z manželů společný nájem
družstevního bytu manžely a bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání
manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský
podíl.
Podle § 460 obč. zák. se dědictví nabývá smrtí zůstavitele.
K otázce společného členství v bytovém družstvu a vypořádání SJM se Nejvyšší
soud vyjádřil již v řadě svých rozhodnutí (srovnej například rozsudky ze dne
20. 9. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1242/99, ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo
2244/99, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C
334, ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2380/2007, uveřejněný v Souboru
civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 6283, ze dne 18. 12. 2008, sp.
zn. 21 Cdo 4994/2007, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2008, sp. zn.
22 Cdo 5384/2007), v nichž krom obecného závěru, že společný nájem bytu ani
členství v družstvu nezanikají jako SJM zánikem manželství (§ 149 odst. 1 obč.
zák.), ale teprve na základě jiné právní skutečnosti (§ 705 odst. 2 obč. zák.),
přijal a odůvodnil závěr, že rozvedenému manželovi vzniká pohledávka za
manželem, kterému společná členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu
připadla, již při vzniku jiné právní skutečnosti rozhodné pro zrušení
společného členství v bytovém družstvu a společného nájmu k družstevnímu bytu,
a nikoliv teprve na základě vypořádání jejich SJM. Z výše uvedeného vyplývá, že
o vypořádání hodnoty členského podílu lze rozhodnout teprve po zrušení práva
společného nájmu bytu a společného členství manželů v družstvu (§ 705 odst. 2
obč. zák.). Do té doby totiž toto právo trvá jako společné a není ani zjevné,
kdo se stane výlučným nájemcem a tedy ani nelze stanovit, komu přísluší náhrada
za pozbyté společné právo. Na rozdíl od SJM, které zaniká k okamžiku zániku
manželství, zaniká společný nájem družstevního bytu a společné členství
rozvedených manželů v družstvu až na základě dohody bývalých manželů nebo
rozhodnutím soudu (nejde-li o případ uvedený v první větě § 705 odst. 2 obč.
zák.). Do doby zániku společného nájmu a společného členství v družstvu nelze
vypořádání ohledně hodnoty práv a povinností spojených s užíváním bytu provést
a proto společný nájem bytu ani členství v bytovém družstvu nemohou být
součástí vypořádání SJM.
V dané věci nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo, že by společný nájem
družstevního bytu a společné členství žalované a J. B. st. v bytovém družstvu
do doby podání žaloby o vypořádání SJM zanikly (ať již dohodou nebo rozhodnutím
soudu); naopak ze zjištění vyplývá, že žalovaná podala dne 11. 4. 2001 návrh na
vypořádání SJM v přesvědčení, že soud současně se zaniklým SJM, jehož
vypořádání se domáhala, „vypořádá“ i trvající společný nájem družstevního bytu
a společné členství v bytovém družstvu. Za této situace ovšem nebylo možné
hodnotu členského podílu v bytovém družstvu do vypořádání SJM zahrnout a
samotné řízení o vypořádání SJM tak bylo pro posouzení promlčení práva žalobce
na zaplacení žalované částky irelevantní, neboť pohledávka za žalovanou z
titulu vypořádacího podílu v bytovém družstvu, kterou žalobce v průběhu řízení
o vypořádání SJM v důsledku smrti svého otce nabyl, do SJM nepatřila. Nebyla-li
(ani nemohla-li být) hodnota členského podílu součástí řízení o vypořádání SJM,
neobstojí závěr odvolacího soudu, že počátek běhu promlčecí doby k uplatnění
práva žalobce z titulu zděděné pohledávky z nevypořádaných členských práv a
povinností k družstevnímu bytu, je vázán na právní moc rozhodnutí soudu o
vypořádání SJM (tj. usnesení o zastavení tohoto řízení ze dne 14. 9. 2007),
neboť tehdy nastala právní fikce podle § 150 odst. 4 obč. zák. Vzhledem k tomu,
že po rozvodu žalované s J. B. st. (7. 8. 1998) nedošlo ke zrušení jejich
společného členství v bytovém družstvu a společného nájmu družstevního bytu na
základě dohody ani rozhodnutím soudu, trvaly společný nájem a společné členství
(§ 705 odst. 2 obč. zák.) až do okamžiku smrti J. B. st. Jeho smrtí dne 2. 4.
2004 nastaly dvě právní skutečnosti rozhodné pro vznik práva, které žalobce
uplatnil předmětnou žalobou. Zaniklo společné členství žalované a J. B. st. v
bytovém družstvu a jejich společný nájem družstevního bytu, přičemž žalovaná se
podle § 707 odst. 2 obč. zák. stala jediným členem družstva a jedinou nájemkyní
družstevního bytu s povinností vypořádat hodnotu členských práv a povinností,
resp. vyplatit podíl na majetkovém právu připadající na J. B. st. (jak už bylo
uvedeno výše, pohledávka manžela na vypořádací podíl vzniká právní skutečností
mající za následek zrušení nebo zánik společného členství v bytovém družstvu a
společného nájmu družstevního bytu), a žalobce nabyl dědictví po svém otci (§
460 obč. zák.); protože v okamžiku smrti J. B. st. se žalovaná stala výlučnou
členkou bytového družstva a jedinou nájemkyní družstevního bytu ze zákona, bylo
postaveno najisto, že by vypořádací podíl připadl J. B. st. Vypořádací podíl
připadající na J. B. st., resp. pohledávka za žalovanou z titulu vypořádacího
podílu se stala předmětem dědictví. Nabyl-li žalobce právo na vypořádací podíl
(tj. pohledávku za žalovanou) v okamžiku smrti svého otce, mohl ho vůči
žalované uplatnit v obecné tříleté promlčecí době (§ 101 obč. zák.) počínaje 3.
4. 2004. Usnesení soudu o dodatečném projednání a nabytí dědictví ze dne 29. 5.
2008 nemohlo být právním titulem k vymáhání nároku z titulu dědictví, neboť
pouze deklarovalo existenci práv a povinností, pro jejichž vznik byl rozhodný
den smrti zůstavitele J. B. st.; takto deklarované právo na vypořádací podíl
již bylo v době vydání tohoto rozhodnutí promlčeno (žalovaná nebyla účastnicí
dědického řízení a nemohla v něm námitku promlčení uplatnit). Významné z
hlediska promlčení práva žalobce nebylo ani řízení o určení neplatnosti smlouvy
uzavřené dne 28. 11. 1996, jíž otec žalobce na žalobce bez souhlasu a vědomí
žalované převedl členská práva a povinnosti v bytovém družstvu. Podání určovací
žaloby netvoří překážku litispendence a pravomocné rozhodnutí o žalobě o určení
netvoří překážku věci pravomocně rozsouzené pro žalobu o plnění, i když je
založena na stejném právním vztahu nebo právu. Ve věcech občanskoprávních
vztahů se podáním určovací žaloby nestaví běh promlčecí doby.
Nezbývá než uzavřít, že žalované se prostřednictvím dovolacího důvodu podle §
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost závěru odvolacího
soudu, že k promlčení práva žalobce na zaplacení žalované částky nedošlo, a
dovolacímu soudu nezbylo než rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátil k
dalšímu řízení (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.). Dovolací námitkou, jíž
žalovaná odvolacímu vytýká vady řízení (kritizuje, že nebylo provedeno
dokazování ke zjištění hodnoty vypořádacího podílu na členských právech a
povinnostech k družstevnímu bytu), se s ohledem na důvody, pro které byl
rozsudek odvolacího soudu zrušen, již nezabýval.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne
soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení
původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s.
ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu