24 Cdo 2484/2024-630
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně J. G., zastoupené Mgr. Šárkou Gregorovou, LL.M, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, proti žalovanému F. S., zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 153, o 711 327,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 17 C 24/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2024, č. j. 25 Co 180/2023-589, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 36 542 Kč k rukám advokátky Mgr. Šárky Gregorové, LL.M. do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, č. j. 25 Co 180/2023-589, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolatelem vytýkané provedení důkazů před soudy (výslechem svědkyň R. K. a Š. G. a obsahem listin – „účetní či jiné doklady“) odpovídá ustálené judikatuře soudů, podle níž za důkaz mohou sloužit výpovědi svědků a všechny další prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (srov. § 125 o. s. ř.), ledaže by bylo jejich provedení protiprávní nebo nadbytečné, a podle níž není provedení důkazu výslechem svědků protiprávní jen proto, že by svědci byli vůči účastníkům v příbuzenském nebo pracovněprávním vztahu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2516/2008; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3178/2021; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1751/97, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod č. 18, ročník 1999, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2221/2023), nebo proto, že by svědkyně R. K. a Š. G. porušily povinnost mlčenlivosti podle zákona o advokacii, jestliže je nepochybné, že ve věci nevypovídaly proti vůli žalobkyně jako své klientky (byla-li vůbec žalobkyně v době podání svědecké výpovědi jejich klientkou).
2. Dovolání žalovaného navíc jednak neobsahuje způsobilé vymezení údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání z hledisek uvedených v ustanovení § 237 až 238a o. s. ř. (§ 241a odst. 2 o. s. ř.; k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSCR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4807/2015), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (namítá-li dovolatel nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem, zejména jejich hodnocení z hlediska zákonnosti a věrohodnosti) a v dovolacím řízení nelze pro posléze uvedené nedostatky pokračovat.
3. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2024
JUDr. Roman Fiala předseda senátu