24 Cdo 2620/2023-456 24 Cdo 2621/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 424/16, o zaplacení 610.164,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Co 28/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. července 2022 č. j. 5 Co 79/2022-223y a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2023 č. j. 5 Co 256/2022-223al, takto:
I. Řízení o dovoláních žalobce se zastavují. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23.7.2022 č.j. 5 Co 79/2022-223y potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 č.j. 35 Co 28/2019-223p ve výrocích I., III a IV., jimiž bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, byla zamítnuta žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a byl zamítnut návrh žalobce na odklad vykonatelnosti; současně odvolací soud odmítl odvolání žalobce proti výroku II. tohoto usnesení, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení věci k samostatnému řízení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce (nezastoupen advokátem) dovolání, ve kterém požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení konkrétního zástupce z řad advokátů (Mgr.
Tomáše Marka). Následně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22.2.2023 č.j. 5 Co 256/2022-223al potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.10.2022 č.j. 35 Co 28/2019-223ad, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce (opět nezastoupen advokátem) další dovolání, ve kterém také požádal o osvobození od soudních poplatků o ustanovení konkrétního zástupce z řad advokátů (Mgr.
Tomáše Marka). Dovolatel byl poté usneseními Městského soudu v Praze ze dne 15.11.2022 č.j. 35 Co 28/2019-223ah a ze dne 21.6.2023 č.j. 35 Co 28/2019-223bc vyzván k zaplacení soudních poplatků za obě dovolání. Dovolatel ve stanovené lhůtě znovu požádal o osvobození od soudních poplatků „ze všech jeho dovolání“ a o ustanovení zástupce z řad advokátů, a soudní poplatky nezaplatil. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo a vyplývá to i z obsahu spisu, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním mimořádného množství vesměs neodůvodněných a neurčitých procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12.2.2009 sp. zn. III.
ÚS 480/06 nebo ze dne 27.10.2011 sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl již i dovolací soud, a to v obecné poloze např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2016 sp. zn. 30 Cdo 1417/2016 nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2020 sp. zn. 30 Cdo 4138/2019. Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o.s.ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení odlišných od žalobce.
Takový zneužívající procesní postup žalobce však ve shodě s ustanoveními § 2 a § 6 o.s.ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení § 41a odst. 3 o.s.ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2016 sp. zn. 22 Nd 159/2016].
Jelikož žádost žalobce o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce, další z řady neodůvodněných a nedůvodných žádostí, představuje jen další z jeho opakovaných obstrukčních jednání, nebylo k této žádosti podle ustanovení § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému úkonu přihlíženo a dovolací soud proto podle ustanovení § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dovolací řízení zastavil a žalobce již znovu k zaplacení soudních poplatků za dovolání nevyzýval (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14.10.2004 sp. zn. III.
ÚS 404/04). Tímto postupem nemohla být ohrožena procesní práva žalobce, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné obstrukční žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. O tom, že k jeho dalším obstrukčním žádostem již nebude podle ustanovení § 41a odst. 3 o.s.ř. přihlíženo, byl nadto vyrozuměn již soudy nižších stupňů.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.