24 Cdo 2695/2024-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci řízení o soudní úschově částky 1 417 986 Kč, za účasti složitele E.R.O.C. s.r.o., se sídlem v Praze 5, Petřínská č 489/5, IČO 63672332, zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická č. 1090/14, za účasti příjemce DELTA CENTER a. s., se sídlem v Praze 7, Bubenské nábřeží č. 306/13, IČO 45148007, a osoby uplatňující právo na předmět úschovy (přihlašovatele) hlavního města Prahy, se sídlem Magistrátu hlavního města Prahy v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2/2, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1107/15, o návrhu přihlašovatele na vydání předmětu úschovy v částce 1 006 313,65 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 352/2014, o dovolání přihlašovatele - hlavního města Prahy proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2024, č. j. 29 Co 169/2024-212, takto:
Dovolání hlavního města Prahy se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání přihlašovatele – hlavního města Prahy proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2024, č. j. 29 Co 169/2024-212, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť je napadené usnesení odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7.2014, sp. zn. 21 Cdo 2429/2013; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 21 Cdo 293/2009; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2914/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2429/2013, v nichž Nejvyšší soud zdůraznil, že žádá-li o vydání předmětu úschovy někdo jiný než příjemce, tedy ten, pro něhož složitel plnění dané do soudní úschovy neurčil, ačkoliv po něm plnění požadoval a pro jehož postoj došlo ke složení plnění do úschovy, pak této osobě (přihlašovateli) lze předmět úschovy vydat [jak vyplývá z § 185d odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, a pro řízení zahájená po uvedeném datu z prakticky totožně koncipovaného znění § 298 odst. 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“] jen se souhlasem složitele a příjemce, nebo bude-li jejich souhlas nahrazen pravomocným rozsudkem soudu. Pro právní otázku nastolenou podaným dovoláním pak Nejvyšší soud svou argumentaci o nepřípustnosti dovolání ve skutkově i právně zcela srovnatelné věci podrobně shrnul v usnesení ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2700/2024. Nejvyšší soud proto dovolání přihlašovatele, který netvrdí, že by disponoval souhlasem k vydání úschovy (její zbývající části) od složitele, tím méně, že by měl k dispozici pravomocné rozhodnutí soudu vydané v řízení podle části třetí o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Jelikož se řízení o úschově nekončí, Nejvyšší soud nerozhodoval o náhradě nákladů dovolacího řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu