24 Cdo 294/2023-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci soudní úschovy movitých věcí pro příjemce SKR s.r.o., se sídlem v Malé Hrašici č. 168, IČO 46348662, zastoupeného Mgr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1041/12, za účasti přihlašovatelů 1) P. s.r.o., se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 153, a 2) LIVATOP s.r.o., se sídlem v Obrnicích, Nová výstavba č. 218, IČO 01771213, zastoupeného Mgr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1041/12, o vydání předmětu soudní úschovy příjemci, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 26 Sd 7/2016, o odvolání přihlašovatele 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2022, č. j. 24 Co 306/2022-144, takto:
I. Řízení o odvolání přihlašovatele 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j. 24 Co 306/2022-144, se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze v rámci probíhajícího řízení o odvolání přihlašovatele 1) proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 9. 2022, č. j. 26 Sd 7/2016-117, usnesením ze dne 1. 12. 2022, č. j. 24 Co 306/2022-144, nepřiznal přihlašovateli 1) osvobození od soudních poplatků. Usnesení odvolacího soudu napadl přihlašovatel 1) podáním ze dne 27. 12. 2022, jenž označil jako „odvolání a žádost o osvobození od soudních poplatků do usnesení č. j. 24 Co 306/2022-144“ (srov. § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.
s. ř.“), ač byl v citovaném usnesení náležitě poučen, že proti němu není odvolání přípustné. Nejvyšší soud, jemuž byl spis k rozhodnutí o podaném opravném prostředku předložen, po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o odvolání přihlašovatele 1) musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno. Odvolání není opravným prostředkem, jejž by bylo možno podat proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího (§ 201 a § 10 odst. 2 o. s. ř.). Není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy.
To platí i pro ta procesní rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3295/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 133/2012). V posuzovaném případě Krajský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl o nepřiznání osvobození od soudních poplatků přihlašovateli 1), a to v průběhu odvolacího řízení o odvolání přihlašovatele 1) proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Usnesení krajského soudu vydané v rámci odvolacího řízení je usnesením odvolacího soudu. Funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soud řád neupravuje; nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 85, ročník 2001; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 139, ročník 2002; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 133/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1700/2021). Nejvyšší soud proto řízení o odvolání přihlašovatele 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j.
24 Co 306/2022-144, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že i kdyby přihlašovatel 1) napadl předmětné rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, bylo by objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.