USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem ve věci projednání pozůstalosti po O. F., zemřelé 14. 10. 2009, naposledy bytem v XY, za účasti B. F., vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 34 D 1415/2009, o dovolání B. F. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2023, č. j. 18 Co 248/2022-763, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 6. 2021, č. j. 34 D 1415/2009-674, zamítl návrh B. F. na prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu B. F. napadl dovoláním, řízení o něm však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, zastavil, neboť dovolání nebylo sepsáno a podepsáno advokátem. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, přitom představuje zvláštní a obligatorní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku představuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, (jen) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 20. 11. 2024, č. j. 34 D 1415/2009-842, soud prvního stupně vyzval B. F. k odstranění nedostatku povinného zastoupení a současně k doplnění odvolání prostřednictvím zvoleného advokáta, a připomenul, že nebude-li ve vytčené lhůtě uvedený nedostatek odstraněn, bude dovolací řízení zastaveno. Soud prvního stupně žádost B. F. o ustanovení zástupce z řad advokátů (pro dovolací řízení) zamítl, a to usnesením ze dne 11. 9. 2024, č. j. 34 D 1415/2009-821, které, poté, co jej potvrdil i odvolací soud, nabylo právní moci dne 11. 11. 2024.
Z dovolání nevyplývá, že by B. F. byl právně zastoupen. Označený účastník řízení přitom neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení § 241b odst. 3 věta třetí
o. s. ř.), aniž by mu bylo dovolatelem umožněno napadené usnesení věcně přezkoumat. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017). Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí (dovolání se týkalo procesního rozhodnutí, které nevedlo ke skončení řízení), bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 2. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu