24 Cdo 3520/2020-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mgr. Marka Del
Favera, Ph.D., ve věci dodatečného projednání pozůstalosti po I. G., narozeném
dne XY, zemřelém dne 16. prosince 2016, posledně bytem XY, za účasti 1) Městské
části Praha 7, se sídlem Úřadu městské části v Praze 7, U Průhonu č. 1338/38, a
2) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se
sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, Územní pracoviště Střední Čechy,
vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 20 D 3/2017, o dovolání
účastníka 1) Městské části Praha 7 proti usnesení Krajského soudu v Praze ze
dne 7. dubna 2020, č. j. 102 Co 8/2020-121, takto:
I. Dovolání účastníka 1) Městské části Praha 7 se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 19. 5. 2017, č. j. 20 D 3/2017-44,
řízení o pozůstalosti zastavil a rozhodl, že zůstavitelův majetek nepatrné
hodnoty, spočívající v hotovosti 93 Kč, se vydává Městské části Praha 7, která
vypravila zůstaviteli pohřeb a s nabytím zůstavitelova majetku vyslovila
souhlas.
Posléze zahájil Okresní soud Praha-západ řízení o dodatečném projednání
pozůstalosti, které usnesením ze dne 12. 3. 2019, č. j. 20 D 3/2019-85,
zastavil, neboť zůstavitel zanechal majetek nově najevo vyšlý, „společnost s
obchodní firmou T. A.“, jehož hodnotu nelze zjistit, a tento majetek soud vydal
Městské části Praha 7. Soud vyšel ze zjištění, že předmětná obchodní společnost
nevykazovala od převodu na zůstavitele žádnou činnost, zůstavitel byl osobou
bez domova, a proto uzavřel, že se jedná o majetek bez hodnoty.
K podnětu rejstříkového soudu odůvodněnému tím, že Městská část Praha 7 „není
subjektem s právní subjektivitou“, vydal Okresní soud Praha-západ opravné
usnesení ze dne 11. 9. 2019, č. j. 20 D 3/2019-85, kterým změnil výrok o
zastavení řízení tak, že řízení o pozůstalosti nově najevo vyšlé se zastavuje,
neboť její hodnotu nelze zjistit, a celý podíl v obchodní společnosti T. A. se
vydává státu, jelikož vypravitelem pohřbu byla Městská část Praha 7. Své
rozhodnutí odůvodnil tak, že při psaní usnesení došlo k chybě v opisování.
K odvolání 2) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 4. 2020, č. j. 102 Co
8/2020-121, změnil usnesení soudu I. stupně tak, že řízení o dodatečném
projednání pozůstalosti se zastavuje a zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty
spočívající v podílu o velikosti 100 % v obchodní společnosti T. A., IČO XY, se
vydává Městské části Praha 7. V judikatuře není pochyb o tom, že městské části
hlavního města Prahy mají v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem hlavního
města Prahy vlastní právní osobnost, což platí i pro nabývání majetku podle §
154 odst. 1 z. ř. s. Prostřednictvím opravného usnesení nelze měnit obsah
(smysl) původního rozhodnutí, „oprava“ výroku v části o vydání majetku státu
namísto ve výroku původně uvedené Městské části Praha 7 nadto ani neměla věcné
opodstatnění, odvolací soud proto rozhodnutí soudu I. stupně změnil a vydal
majetek nepatrné hodnoty Městské části Praha 7.
Proti tomuto usnesení podal účastník 1) Městská část Praha 7 dovolání, v němž
namítá, že vyslovila souhlas s nabytím nepatrného majetku zůstavitele pouze
ohledně částky 93 Kč v původním pozůstalostním řízení, v řízení o dodatečném
projednání pozůstalosti (nepatrného majetku) však již nebyla kontaktována a
nemohla se vyjádřit, zda souhlasí s nabytím nově projednaného majetku či
nikoli. Souhlas se vztahoval pouze k hotovosti, nikoli k dodatečně
projednávanému podílu v obchodní společnosti. Hodnotu podílu dovolatelka
považuje za zápornou, musela by přistoupit k likvidaci společnosti, což by
znamenalo další náklady, zůstavitel byl osobou bez domova a dovolatelka
vyslovuje domněnku, že byl ve společnosti pouze jako tzv. bílý kůň. Pokud
majetek představuje zátěž pro vypravitele pohřbu, musí mít možnost vyjádřit
nesouhlas s jeho nabytím, k tomu dovolatelka odkazuje na nálezy Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 3185/13 a II. ÚS 550/18. K účasti dovolatelky na již založené
právnické osobě by bylo navíc podle dovolatelky zapotřebí souhlasu
zastupitelstva na základě § 89 odst. 1 písm. j) zákona č. 131/2000 Sb. Dále
spatřuje dovolatelka porušení práva na soudní ochranu v tom, že jí nebyl
doručen opis odvolání účastníka 2), nemohla se k věci vyjádřit a nebyla ani
informována o tom, že odvolací řízení probíhá. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu, dále jen „o. s. ř.“) se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právní otázky,
jestli vypraviteli pohřbu, který vyslovil souhlas s nabytím majetku nepatrné
hodnoty, lze vydat i další majetek nepatrné hodnoty, který vyšel dodatečně
najevo až po udělení souhlasu vypravitele, nebo zda je zapotřebí si znovu
vyžádat vypravitelův souhlas s nabytím dodatečně najevo vyšlého majetku
nepatrné hodnoty. Protože tato otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi
dovolacího soudu vyřešena, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ve smyslu
ustanovení § 237 o. s. ř. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Podle ustanovení § 154 odst. 1 zákona č.
292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné
hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o
pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení
zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k
němu nabývají vlastnické právo jiné osoby. Zákon o zvláštních řízeních soudních v ustanovení § 154 odst. 1 na rozdíl od
předchozí právní úpravy (srov. § 175h odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013) již výslovně stanovuje, že
vypraviteli pohřbu lze zůstavitelův majetek bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty
vydat, jen jestliže s tím vypravitel vysloví souhlas. Přitom i za předchozí
právní úpravy již shledal Ústavní soud porušení práva na spravedlivý proces
vypravitele pohřbu, když mu byl vydán majetek nepatrné hodnoty zůstavitele,
aniž by s tím vypravitel souhlasil, kdy tento závěr odůvodnil tím, že možnost
požadovat úhradu nákladů spojených s pohřbem je právem, a nikoliv povinností
toho, kdo se postaral o pohřeb; záleží tedy na vypraviteli pohřbu, zda svou
pohledávku uplatní či nikoliv, neboť opačný výklad by vedl k tomu, že by se
právo vypravitele požadovat náhradu nákladů pohřbu transformovalo v povinnost
převzít majetek zůstavitele, jež nestíhá žádného věřitele zůstavitele, dokonce
ani jeho dědice (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3185/13). V projednávané věci dovolatelka vyslovila souhlas s tím, aby jí byl vydán
zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty. Po vyslovení souhlasu vyšel dodatečně
najevo další zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty, který jí byl vydán, aniž by
soud znovu zjišťoval, zda s tím dovolatelka souhlasí. Jelikož dovolatelka během řízení vyslovila souhlas s nabytím zůstavitelova
majetku nepatrné hodnoty, byť předtím, než vyšel najevo další majetek nepatrné
hodnoty, není projednávaná věc totožná se situací, která byla řešena v nálezu
Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3185/13, neboť v citované
věci se zabýval Ústavní soud situací, kdy vypravitel pohřbu vůbec nevyslovil
souhlas s převzetím majetku zůstavitele nepatrné hodnoty. Obdobnou situací jako v právě projednávané věci se sice zabýval Ústavní soud v
nálezu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 550/18, v něm však věc označil za
prakticky totožnou s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3185/13, a byť tehdy napadená rozhodnutí k ústavní stížnosti vypravitele
pohřbu rovněž zrušil, kromě odkazu na nález sp. zn. IV. ÚS 3185/13 v něm
neuvedl žádnou novou právní argumentaci, která by vystihovala právě situaci
jako v projednávané věci, kdy došlo k dřívějšímu vyslovení souhlasu vypravitele
pohřbu s nabytím zůstavitelova majetku nepatrné hodnoty. Nejvyšší soud však
nyní projednávanou věc, jak vyloženo výše, nepovažuje za prakticky totožnou s
věcí řešenou nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3185/13. Souhlas s nabytím zůstavitelova majetku nepatrné hodnoty či bez hodnoty nemá
podobu vyjádření souhlasu zvláště ke každé jednotlivé věci, kterou zůstavitel
zanechal.
Vypraviteli pohřbu není ponecháno na výběr, které věci bez hodnoty či
nepatrné hodnoty přijme, a které nikoli. Je-li vyjádřen souhlas s nabytím
zůstavitelova majetku bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty, pokrývá proto takový
souhlas všechen zůstavitelův majetek bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty. Jde-li
o vydání nepatrného majetku zůstavitele, musí být totiž převzat všechen majetek
zůstavitele, nikoliv jen některé jeho části (srov. rozsudek býv. Nejvyššího
soudu ČSR ze dne 31. 8. 1984, sp. zn. 4 Cz 36/84). Pokud vypravitel pohřbu
vyslovil souhlas s nabytím zůstavitelova majetku bez hodnoty nebo nepatrné
hodnoty, a až následně vyjde najevo další takovýto majetek zůstavitele,
umožňuje proto dříve vyslovený souhlas vypravitele pohřbu vydat mu i dodatečně
najevo vyšlý majetek bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty zůstavitele, aniž by
bylo nutné si od vypravitele pohřbu opětovně vyžádat souhlas s nabytím takového
majetku. Obdobně se např. prohlášení o odmítnutí nebo neodmítnutí pozůstalosti
vztahuje na celé dědictví po zůstaviteli, tedy i na majetek nově objevený. I za
předchozí právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 Nejvyšší soud dospěl k závěru,
že jestliže nově najevo vyšlý majetek zůstavitele má, spolu s majetkem známým v
původním řízení, jen nepatrnou hodnotu, zastaví soud rovněž řízení o dodatečném
projednání dědictví a nově najevo vyšlý majetek vydá vypraviteli pohřbu,
kterému byl vydán majetek nepatrné hodnoty již v původním dědickém řízení (§
175h odst. 2 o. s. ř.). Jestliže nově najevo vyšlý majetek takové opatření již
neodůvodňuje, soud dědictví projedná a rozhodne o něm; nabytí majetku nepatrné
hodnoty vypravitelem pohřbu z původního dědického řízení tím není dotčeno
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 30 Cdo 2426/2004). Námitka dovolatelky, že k její účasti na již založené právnické osobě by bylo
zapotřebí souhlasu zastupitelstva na základě ustanovení § 89 odst. 1 písm. j)
zákona č. 131/2000 Sb., nemá opodstatnění. V projednávané věci totiž dochází k
nabytí podílu na právnické osobě rozhodnutím soudu a nikoli právním jednáním,
proto na tuto věc nedopadá pravidlo, že rozhodování o účasti městské části v
již založených nebo zřízených právnických osobách je vyhrazeno zastupitelstvu
městské části. Samotným vyslovením souhlasu s vydáním zůstavitelova majetku bez
hodnoty nebo nepatrné hodnoty přitom k nabytí vlastnického práva nedochází. Srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.10.2004, sp. zn. 21 Cdo
857/2004, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4, ročník 2005, a v
něm formulovaný závěr, že vypravitel pohřbu nabývá zůstavitelův majetek
nepatrné hodnoty nikoli z titulu dědění, ale na základě rozhodnutí soudu jako
státního orgánu. Ačkoli vzhledem k tomu, že opravným usnesením soudu I.
stupně bylo měněno, komu
se vydává dodatečně najevo vyšlý zůstavitelům majetek bez hodnoty, nebyl opis
odvolání účastníka 2) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových, doručen účastníkovi 1) Městské části Praha 7, s ohledem na výše
uvedené právní závěry, kdy napadené rozhodnutí záleželo výlučně na právním
posouzení a námitky dovolatelky byly vypořádány alespoň v rámci dovolacího
řízení, se nejedná o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci. K situaci, kdy nebylo nedoručení opisu odvolání jinému účastníkovi rovněž
považováno za vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sen. zn. 29
ICdo 96/2015, uveřejněné pod číslem 51/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správné a že nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu
bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., §
229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou
vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší
soud České republiky dovolání účastníka 1) Městské části Praha 7 podle
ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl. Protože dovolatelka neměla v dovolacím řízení úspěch a ostatním účastníkům
žádné náklady dovolacího řízení nevznikly, nemá nikdo z účastníků právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu