24 Nd 176/2025-765
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická č. 874/8, IČO 24729035, zastoupené Mgr. Vladimírem Uhdem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1207/10, za účasti ŠKO-ENERGO, s.r.o., se sídlem v Mladé Boleslavi, Tř. Václava Klementa č. 869, IČO 61675938, zastoupené Mgr. Petrem Fojtkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská č. 540/7, a za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně OTE, a.s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 192/79, IČO 26463318, zastoupené Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem v Praze 10, Krátká č. 1148/32, o nahrazení rozhodnutí správního úřadu, o zaplacení 113 275 817,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 13 C 221/2021, ve věci dovolání účastníka řízení ŠKO-ENERGO, s.r.o., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2024, č. j. 103 Co 17/2022-644, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 524/2025, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu Mgr. Jiřího Němce, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., LL.M., takto:
Soudci Nejvyššího soudu Mgr. Jiří Němec, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., LL.M., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 524/2025.
1. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 18. 3. 2025 účastnice ŠKO- ENERGO, s.r.o., vznesla námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu Mgr. Jiřího Němce, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., LL.M., kteří mají podle rozvrhu práce rozhodovat o dovolání účastnice proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2024, č. j. 103 Co 17/2022-644, vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 524/2025. Návrh odůvodnila tvrzením, že „senát v personálně zcela shodném obsazení“ rozhodl rozsudkem ze dne 17.
4. 2024, č. j. 23 Cdo 3400/2022-534, o dovolání účastnice proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 103 Co 17/2022 -422, a to tak, že rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, že poté Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 8. 2024, č. j. 103 Co 17/2022-644, znovu rozhodl v neprospěch účastnice, která uvedený rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním ze dne 8. 11. 2024, které je u Nejvyššího soudu vedeno pod předmětnou sp. zn. 23 Cdo 524/2025.
Vzhledem k tomu, že předpoklad přípustnosti dovolání účastnice shledává v tom, že otázky hmotného práva, na kterých závisí dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze, jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, poukazuje-li na právní závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2019, č. j. 32 Cdo 3744/2017-354, na který se následně plně odvolal v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, č. j. 23 Cdo 3635/2018-188, dle nichž „mezi výrobcem a provozovatelem distribuční soustavy musel existovat příslušný právní vztah, který provozovateli distribuční soustavy umožňoval účtovat výrobci cenu za distribuci elektřiny“, a že takovým vztahem „byla smlouva o distribuci elektřiny podle § 50 odst. 6 energetického zákona“, s tím, že ohledně předmětné otázky hmotného práva, jakož i otázky zaplacení složky ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny ve smyslu § 28 odst. 1 zákona o POZE, ve znění účinném od 1.
1. 2013 do 1. 10. 2013, dospěl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 23 Cdo 3400/2022-534 (v personálně zcela shodném obsazení jako v předmětném dovolacím řízení), k rozdílnému závěru, že příslušný soukromoprávní smluvní vztah mezi provozovatelem regionální distribuční soustavy a výrobcem elektřiny „mohl být založen i netypickou smlouvou uzavřenou mezi těmito účastníky trhu s elektřinou řešící jejich vztahy související se samotným provozem tohoto připojeného zařízení“. Důvod podjatosti označených soudců tedy účastnice řízení shledává v tom, že tito soudci mají v předmětném řízení posuzovat, „zda se ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 17.
4. 2024, č. j. 23 Cdo 3400/2022-534, ve stejné věci a mezi týmiž účastníky odchýlili od dovolatelkou uvedené judikatury Nejvyššího soudu“, tj. mají „rozhodovat sami o sobě ve vztahu ke svému dřívějšímu rozhodnutí“.
2. JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M., k námitce podjatosti uvedl, že nemá vztah k projednávané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, který by zakládal důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Také uvedl, že má za to, že skutečnost, že byl členem senátu ve věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 3400/2022 s ohledem na § 14 odst. 4 o. s. ř. takový důvod nezakládá.
3. Mgr. Jiří Němec sdělil, že k účastníkům řízení, jejich zástupcům, ani k věci samotné nemá žádný vztah, jež by zakládal důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, s tím, že skutečnost, že v uvedené věci již rozhodoval jako člen senátu v předchozím zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu neshledává s ohledem na § 14 odst. 4 o. s. ř. jako důvod pro pochybnost o jeho nepodjatosti.
4. JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., LL.M., se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že nemá žádný vztah k věci ani účastníkům řízení či jejich zástupcům, a že neshledává důvody svého vyloučení z jejího projednání a rozhodnutí.
5. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
6. Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
7. Podle ustanovení § 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
8. V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2025 byla věc o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 524/2025 předložena senátu 24 Cdo.
9. Z vyjádření soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., Mgr. Jiřího Němce, a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., LL.M., ani z obsahu spisu nevyplývají žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti těchto soudců senátu 23 Cdo Nejvyššího soudu, a účastnice řízení ani neuvádí žádné relevantní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na existenci zákonem předvídaných důvodů vylučujících toho kterého soudce z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
10. K tomu si Nejvyšší soud dovoluje poznamenat, že podle jeho ustálené rozhodovací praxe soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85, ročník 2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 29 Nd 266/2019).
11. Dále - a to především - Nejvyšší soud poukazuje na skutečnost, že podle výslovné dikce ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Výše uvedené námitky uplatněné účastnicí řízení proto nejsou způsobilé vést k vyloučení soudce Mgr. Jiřího Němce, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ani JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., LL.M., z projednávané věci.
12. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože zákonné důvody k vyloučení soudců senátu 23 Cdo Nejvyššího soudu Mgr. Jiřího Němce, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., LL.M., z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. nebyly zjištěny a účastnicí řízení uváděné důvody týkající se postupu označených soudců v řízení o projednávané věci nejsou dle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce, Nejvyšší soud rozhodl tak, že soudci Nejvyššího soudu Mgr. Jiří Němec, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavel Tůma, Ph.D., LL.M., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 23 Nd 524/2025.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 4. 2025
JUDr. Roman Fiala předseda senátu