24 Nd 220/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Areál Zákolany, s.r.o., identifikační číslo osoby 06265171, se sídlem v Zákolanech 103, zastoupené Mgr. Jiřím Maškem, advokátem, se sídlem v Plzni, Pod Všemi svatými 427/17, proti žalovanému Úřad evropského veřejného žalobce, zahraniční osoba registrovaná pod č. 08884714, se sídlem Lucemburk, Avenue John F. Kennedy 11, Lucemburské velkovévodství, o žalobě „na určení že žalovaný porušil právo (Evropské) unie“ a o „přikázání povinnosti žalovanému, aby zanechal protiprávního jednání v rozporu s právem Unie“, podané k Nejvyššímu soudu, v řízení vedeném před ním pod sp. zn. 24 Nd 220/2025, takto:
I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Nd 220/2025 jsou věcně příslušné okresní soudy. II. Věc vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Nd 220/2025 se postupuje k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 10.
1. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu 22. 4. 2025 žalobkyně předkládá žalobu, kterou se vůči Úřadu evropského veřejného žalobce domáhá toho, aby soudy v občanskoprávním řízení svým rozsudkem 1) určily, že „žalovaný ve věci sp. zn. I.000076/2021 porušil právo Unie tím, že neučinil procesní úkony podle Čl. 25 odst. 1 a 3, Čl. 25 odst. 1 a odst. 3 písm. a), Čl. 26 odst. 1, Čl. 34 a Čl. 39 Nařízení Rady (EU) 2017/1939 [ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, dále jen „nařízení“]“ a b) „přikázal žalovanému, aby zanechal protiprávního jednání v rozporu s právem [Evropské] Unie a postupoval ve věci sp. zn. I.000076/2021 v souladu s Čl. 25 odst. 1 a 3, Čl. 25 odst. 1 a odst. 3 písm. a), Čl. 26 odst. 1, Čl. 34 a Čl. 39 nařízení“.
2. Z obsahu spisu (z příloh k žalobě a z vyjádření žalovaného k otázce věcné příslušnosti včetně jeho příloh) se podává, že na základě rozhodnutí stálé komory žalovaného č. 13 ze dne 17. 6. 2022 byla dne 28. 6. 2022 podle čl. 10 odst. 3 písm. a) nařízení podána obžaloba na žalobkyni a další osoby, trestní řízení je vedeno u Krajského soudu v Praze, pod sp. zn. 3 T 30/2022, věc se nachází ve stádiu konání hlavních líčení. Nyní podaná občanskoprávní žaloba vychází z tvrzení, že žalovaný nemá pravomoc „ani žalobkyni, ani trestní věc jako celek, trestně stíhat“. V okamžiku, kdy se žalovaný rozhodl obvinit a následně obžalovat žalobkyni ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 a 5c zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, tedy postupovat podle čl. 22 odst. 3 nařízení, byl – podle mínění žalobkyně – povinen provést test své věcné pravomoci podle čl. 25 odst. 3 písm. a) nařízení EPPO, což buď vůbec nebo alespoň se správným výsledkem (o absenci své pravomoci) neučinil. Tím měl dle žalobkyně porušit právo EU a [v trestním řízení] učiněné procesní úkony jsou dle její úvahy od počátku „procesně neúčinné, tedy neplatné“, a žalovaný je povinen podle čl. 34 nařízení rozhodnout o odložení trestní věci, resp. podle čl. 39 nařízení trestní řízení zastavit. Žalobkyně dne 15. 8. 2024 zaslala žalovanému výzvu proti nečinnosti podle druhého odstavce čl. 265 Smlouvy o fungování EU, v níž důrazně upozornila žalovaného, že dlouhodobě a rozsáhle porušuje právo Unie, že nemá pravomoc ani žalobkyni, ani trestní věc jako celek trestně stíhat a veškeré jím učiněné procesní úkony jsou od počátku procesně neúčinné (neplatné). Její námitky však žalovaný nevyslyšel, pročež se v občanskoprávním řízení nyní domáhá určení, že došlo k (blíže popsanému) porušení práva Evropské unie a současně se domáhá zadržovacího nároku, jímž má být žalované přikázáno, aby od takového tvrzeně protiprávního jednání nadále upustila.
3. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nyní účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Nejvyšší soud je k řízení v prvním stupni příslušný jen tehdy, stanoví-li tak zvláštní právní předpis (viz § 9 odst. 4 o. s. ř.). Přitom občanský soudní řád ani jiný právní předpis nesvěřují Nejvyššímu soudu, aby jako soud prvního stupně rozhodoval o žalobách směřujících proti (ne)činnosti Úřadu evropského veřejného žalobce či jiných orgánů Evropské unie nebo jim ukládal povinnost zdržet se určitého jednání. Nejde přitom ani o žádnou z věcí, které procesní předpis svěřuje do pravomoci krajského soudu jako soudu prvního stupně (srov. § 9 odst. 2 písm. a/ až r/ o. s. ř.).
4. Podle § 104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li (jako v poměrech projednávané věci) řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
5. Jelikož řízení bylo zahájeno u Nejvyššího soudu, který prima facie není věcně příslušný, rozhodl Nejvyšší soud podle § 104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v souladu s § 9 odst. 1 o. s. ř. v prvním stupni příslušné okresní soudy.
6. V usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 o. s. ř. (o možnosti soudu, jemuž byla takto věc postoupena zkoumat svou příslušnost místní) tím není dotčeno. Za situace, kdy tzv. evropští pověření žalobci (České republiky) sídlí na pracovišti Justičního areálu Na Míčánkách, ulice 28. pluku 1533/29b, Praha 10, vyslovil Nejvyšší soud že věc bude postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 10.
7. Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a wsoudy vázáni (§ 104a odst. 7 o. s. ř.).
8. Na soudu, jemuž je věc postupována, nyní bude, aby se (nejen k podrobně odůvodněné námitce žalovaného) z úřední povinnosti zabýval ve vztahu ke každému jednomu z uplatněných žalobních nároků především tím, zda jde o věc, která náleží k projednání do pravomoci soudů rozhodujících v občanském soudním řízení (§ 103 a § 7 odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), přihlédne přitom i k závěrům, jichž v mezidobí dosáhl Městský soud v Praze jako soud rozhodující věci správního soudnictví ve svém usnesení ze dne 21. 1. 2025, č. j. 5 As 129/2024-64, které je nyní k podané kasační stížnosti žalobkyně přezkoumáváno Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 22 As 13/2025, ale též k závěrům Tribunálu Soudního dvora Evropské unie obsaženým v jeho usnesení ze dne 17. 3. 2025, ve věci sp. zn. T-509/24 R. K otázce vzájemného poměru pravomoci orgánů činných v trestním řízení na straně jedné a soudů rozhodujících v občanském soudním řízení na straně druhé posoudí aplikovatelnost úvah vtělených do rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1526/2004, nebo ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 30 Cdo 57/2005.
9. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení bude končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 5. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu