25 Cdo 1092/2020-319
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: K. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ing. Martinem Janouškem, advokátem se sídlem Národní obrany 758/23, Praha 6, proti žalovanému: V. K., narozený XY, bytem XY, o neoprávněné obohacování a zaplacení 3 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 211/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2018, č. j. 14 Co 22/2018-35,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
uplatňování práva neurčitou žalobou) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 2 2018, č. j. 14 Co 22/2018-35, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 10. 2017, č. j. 5 C 211/2017-7, vyzván ve smyslu § 43 odst. 1 a § 79 odst. 1, 2 o. s. ř., aby doplnil svůj žalobní návrh o rozhodující skutečnosti a náležitosti podání, které mu byly podrobně vysvětleny.
Tato výzva byla srozumitelná, jasná a konkrétní a její obsah byl takový, že i účastník řízení bez právního zastoupení by měl být schopen na tuto výzvu podání doplnit. Žalobce na výzvu reagoval doplněním svého návrhu, vady podání však neodstranil, proto nebylo možno v řízení pokračovat. Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jež označil za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. s tím, že soud prvního stupně dostatečně nepoučil žalobce o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce, odvolací soud tuto skutečnost v rámci odvolacího řízení nijak nezohlednil, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu.
Namítá, že soud prvního stupně měl postupovat tak, že po seznámení se s návrhem žalobce, který se mu jevil neurčitý, při znalosti žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, měl dříve, než žalobce vyzval k odstranění nejasností a než jej poučil o následcích neuposlechnutí výzvy, žalobce obeslat s formulářem, na základě kterého by po jeho vyplnění posoudil, zda žalobce bude osvobozen, třeba i částečně, od soudních poplatků. Zároveň jej měl podle § 30 odst. 1 o. s. ř. poučit o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce.
I z neurčitosti návrhu žalobce musel mít soud prvního stupně za prokázané, že žalobce není znalý práva, a tedy je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Má za to, že rozhodnutím Nejvyššího soudu je třeba zodpovědět otázku, zda pouhá citace zákona stran poučovací povinnosti soudu vůči účastníku řízení (neprávníkovi a osobě vyššího věku) je dostačující ke splnění povinnosti soudu podle § 5 o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně zrušil i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Především je třeba konstatovat, že rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na závěru, že pouhá citace zákona stran poučovací povinnosti soudu vůči účastníku řízení (neprávníkovi a osobě vyššího věku) je dostačující ke splnění povinnosti soudu podle § 5 o.
s. ř. Proto takto formulovaná právní otázka není způsobilá založit přípustnost dovolání v dané věci. Žalobce byl řádně poučen o vadách žaloby, o tom, jak je má odstranit i o následcích, pokud tak neučiní. Jelikož vady žaloby ve stanovené lhůtě neodstranil, byla žaloba podle § 43 odst.
2 o. s. ř. odmítnuta, což je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1696/2019, ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2465/2017, nebo ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4484/2016. Namítá-li dovolatel, že odvolací soud nevytkl nebo nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který měl dovolatele nedostatečně poučit o možnosti požádat soud o ustanovení zástupce, v důsledku čehož nedošlo k odstranění vad návrhu na zahájení řízení z hlediska jeho náležitostí, a dále, že použil nevhodnou formu
těchto poučení s ohledem na osobu dovolatele, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu, na kterém by záviselo napadené rozhodnutí, nýbrž namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení však (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou zásadně způsobilé založit přípustnost dovolání. Aby se jimi dovolací soud mohl zabývat, musela by být splněna podmínka vyplývající z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (tj. že dovolací soud shledá dovolání přípustným z jiného důvodu), případně jestliže by takové vady představovaly v rámci uplatněného dovolacího důvodu otázky procesního práva, na jejichž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, resp. záviselo, a ve vztahu k nimž by dovolatel vymezil předpoklady přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 1 až 3 ve spojení s § 237 o. s. ř.). Tak tomu ovšem v posuzovaném případě není. Pokud pak dovolatel ve svém dovolání naznačuje, že měl být osvobozen od soudních poplatků, neboť soud prvního stupně informoval o své nemajetnosti, je k tomu třeba uvést, že proti výrokům, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudních poplatků, není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. objektivně přípustné. Nelze-li pak v dovolacím řízení zpochybnit závěry soudu prvního stupně a soudu odvolacího o nepřiznání osvobození od soudního poplatku žalobci, nemůže logicky obstát ani názor žalobce, že měl být poučen o možnosti žádat o ustanovení zástupce. Úspěšnost takové žádosti je totiž mimo jiné podmíněna právě splněním předpokladů pro osvobození od soudních poplatků (§ 30 odst. 1 o. s. ř.). V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, které dovolatel sám cituje, poučovací povinnost o možnosti ustanovení zástupce má soud jen tehdy, jedná-li se o účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. Na uvedeném závěru nic nemění okolnost, že pro dovolací řízení byl zástupce z řad advokátů dovolateli ustanoven. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení pak není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2022
JUDr. Robert Waltr předseda senátu