25 Cdo 1092/2024-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a Mgr. Radka Kopsy v právní věci žalobce: F. J., zastoupený JUDr. Michalem Morawskim, advokátem se sídlem Rybná 678/9, 110 00 Praha 1, proti žalované: Barrandov Televizní Studio a.s., IČO 41693311, se sídlem Kříženeckého náměstí 322/5, 152 00 Praha 5, zastoupená JUDr. Martinem Richterem, Ph.D., advokátem se sídlem Seifertova 2919/12, 130 00 Praha 3, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 99/2022, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti výroků II a), III, IV a), V a) a VI rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2024, č. j. 22 Co 183/2023-352, takto:
I. Vykonatelnost výroků III, IV a), V a) a VI rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2024, č. j. 22 Co 183/2023-352, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání. II. Návrh na odklad vykonatelnosti výroku II a) rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2024, č. j. 22 Co 183/2023-352, se zamítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 5. 9. 2023, č. j. 10 C 99/202-317, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zdržet se sdělování veřejnosti tam popsaných výroků týkajících se žalobce (výrok I), na uložení povinnosti žalované odstranit z vyjmenovaných pořadů žalované jejich konkrétní části (výrok II), na uložení povinnosti žalované zdržet se předávání označených částí pořadů žalované třetím osobám (výrok III), na uložení povinnosti žalované uveřejnit omluvy v navržených zněních v pořadu žalované Týden podle Jaromíra Soukupa (výrok IV), v pořadech žalované VIP svět a VIP svět speciál (výrok V) a na webových stránkách www.vip-svet.cz (výroky VI a VII), rozhodl o náhradě
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 1. 2024, č. j. 22 Co 183/2023-352, zrušil výroky II a III rozsudku obvodního soudu a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I), změnil výrok IV rozsudku obvodního soudu a uložil žalované povinnost uveřejnit omluvu žalobci v pořadu Týden podle Jaroslava Soukupa tam uvedeným způsobem a v tam uvedeném znění (výrok III), dále a) změnil částečně výrok V rozsudku obvodního soudu tak, že uložil žalované uveřejnit omluvu žalobci v pořadu žalované VIP svět a VIP svět speciál tam uvedeným způsobem a v tam uvedeném znění, a b) ve zbytku výrok V rozsudku obvodního soudu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok IV), dále a) změnil částečně výrok VI rozsudku obvodního soudu tak, že uložil žalované uveřejnit omluvu žalobci na webových stránkách www.vip-svet.cz tam uvedeným způsobem a v tam uvedeném znění, a b) ve zbytku výrok VI rozsudku obvodního soudu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok V), změnil výrok VII rozsudku obvodního soudu a uložil žalované povinnost uveřejnit omluvu žalobci na webových stránkách www.vip-svet.cz tam uvedeným způsobem a v tam uvedeném znění (výrok VI), a konečně zrušil výroky IX a X rozsudku obvodního soudu a věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok VII).
3. Žalovaná podala proti celému rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání a zároveň s dovoláním též návrh na odklad vykonatelnosti výroků II a), III, IV a), V a) a VI rozsudku odvolacího soudu s odůvodněním, že podle jejího názoru je dovolání bez vad a přípustné, lhůta k plnění podle označených výroků rozsudku odvolacího soudu již uplynula, a neprodleným výkonem rozhodnutí hrozí žalované závažná újma na jejích právech. Pokud by žalovaná byla nucena zveřejnit omluvy tak, jak jí to ukládá rozsudek odvolacího soudu, avšak v dovolacím řízení by uspěly, nemohla by je již účinně vzít zpět, neboť toto splnění povinnosti je v podstatě nevratné. K tomu poukázala i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, č. j. 25 Nd 32/2023.
4. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
5. S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17).
6. Na podkladě shora uvedených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v této věci Nejvyšší soud uzavírá (v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné, je podané oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, dále směřuje-li proti výrokům, jejichž odklad vykonatelnosti je navrhován, pak není zjevně nepřípustné (pro dovolání v této věci neplatí žádné z omezení přípustnosti uvedených v § 238 o. s. ř.), důvod přípustnosti dovolání, jakož i důvod dovolání, jsou vymezeny do té podoby, že obsahově vyhovují požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 237 a § 241a odst. 1 o. s. ř., podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci), a případný odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, neboť nositelem práv přiznaných napadeným rozhodnutím je pouze žalobce.
7. Neprodleným výkonem (exekucí) výroků napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo žalované uloženo uveřejnit omluvy žalobci, by v posuzované věci žalované hrozila závažná újma, odvíjející se od povahy uložené povinnosti. Lze přisvědčit dovolatelce, že její splnění je ve své podstatě nevratné, neboť zveřejnění omluvy jak v televizním vysílání, tak na souvisejících webových stránkách, by nebylo v případě úspěchu dovolání reparovatelné (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1300/2021). Nejvyšší soud proto (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se vykonatelnost výroků III, IV a), V a) a VI rozsudku odvolacího soudu odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v označené věci žalovanou [§ 243 písm. a) o. s. ř.].
8. Na druhou stranu splněním povinností uložených žalované ve výroku II a) rozsudku odvolacího soudu, či jejich neprodleným výkonem, tedy povinností zdržení se sdělování veřejnosti tam označených výroků týkajících se žalobce, zjevně žádná nereparovatelná újma v právech žalované nenastane; ostatně žalovaná v tomto směru neuvedla žádné argumenty na podporu svého požadavku. Proto Nejvyšší soud návrh na odklad vykonatelnosti výroku II a) rozsudku odvolacího soudu jako nedůvodný zamítl. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 4. 2024
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu
To stejné platí o výrocích, že divadlo GoJa Music Hall nepatří žalobci a je placeno z daní, neboť z vyjádření moderátora v předmětných pořadech nelze jakkoliv dovodit, že hovoří o divadlu jako budově, a nikoliv jako o kulturní instituci, která je v dané budově v nájmu. Postup nalézacího soudu, který žalobci poskytl zadostiučinění v penězích ve výši 100 000 Kč a řekl, že výroky moderátora žalované ve svém množství (nikoliv jednotlivě) jsou způsobilé zásahu do osobnostních práv, zároveň ale žalované neuložil, aby se zdržela jejich sdělování, nedává smysl, protože pokud jsou výroky ve svém souhrnu způsobilé žalobci uškodit, pak je žalovaná povinna zdržet se jejich šíření na veřejnosti.
Jestliže soud prvního stupně poskytl peněžitou satisfakci, tím spíše měl poskytnout satisfakci morální, jak plyne z § 2951 odst. 2 o. z. (satisfakce morální je nižší stupeň zadostiučinění, k němuž je peněžní satisfakce doplňková). Odvolací soud se neztotožnil ani se závěrem nalézacího soudu, pokud jde o výroky žalované týkající se žalobcova spojení s představiteli komunistického režimu. Podle odvolacího soudu neobstojí závěr, že vzhledem k již dlouhé době, po níž jsou na internetu zveřejněny různé zpravodajské články o neetických praktikách žalobce, lze je považovat za pravdivé, pokud se proti nim žalobce dosud nebránil.
Existence zpravodajství z minulosti je totiž jen jedním z důkazů, přičemž jiné důkazy mohou být mnohem pádnější. Ohledně dalšího výroku žalované, že žalobce platně nevystudoval obor právo s doktorským titulem, vytkl odvolací soud nalézacímu soudu nepřezkoumatelnost, neboť není zřejmé, co přesně bylo ohledně toho řečeno a v jakém kontextu. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo pouze uvedeno, že se jedná o chybnou parafrázi, kdy měl moderátor uvést, že žalobce obor sice vystudoval, ale že svoje vzdělání nikdy neaplikoval v praxi.
Je proto třeba, aby nalézací soud žalobce vyzval k uvedení, co a kdy bylo ohledně tohoto žalovanou řečeno a v jakém kontextu. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že ze strany žalobce došlo ke kumulaci odstraňovacího a negatorního nároku s již požadovaným negatorním nárokem ve vztahu k jednotlivým výrokům žalované uvedeným ve výroku I napadeného rozsudku. Žalobce při jednání odvolacího soudu výslovně uvedl, že výrokem II a III rozsudku soud/u prvního stupně žádá fakticky to samé, co žádá již výrokem I, proto odvolací soud tyto výroky zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.
Pokud jde o výši přiznané náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci, odvolací soud obvodnímu soudu vytkl, že nikterak neodůvodnil, jak k částce 100 000 Kč dospěl, za jaké všechny výroky je částka poskytována, v jakém rozsahu a kde jednotlivé výroky zazněly.
3. Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná
dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. dovozuje pro řešení jak otázky hmotného, tak otázky procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázkách: a) změny hodnocení důkazů odvolacím soudem v neprospěch původně úspěšného účastníka bez provedení dokazování, b) vydání překvapivého rozhodnutí a c) posouzení (ne)přiměřenosti omluvy. Namítá odklon od rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 627/2014, 32 Cdo 137/2014, 21 Cdo 1472/2017 či 30 Cdo 483/2022), podle níž odvolací soud dosud provedené důkazy vždy zopakuje, má- li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění.
Podle žalované došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu, když vydání překvapivého rozhodnutí neumožnilo, aby se vyjádřila ke všem otázkám a mohla účinně uplatnit své argumenty (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 233/17 nebo sp. zn. IV. ÚS 650/23). Kromě výše uvedeného se dovolatelka domnívá, že napadený rozsudek je v rozporu s ustálenou judikaturou týkající se omluvy, neboť soud při uložení této povinnosti nerespektoval kritéria stanovená v judikatuře dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1638/2020) a vůbec se jimi nezabýval, když z napadeného rozsudku nijak nevyplývá, jak konkrétně odvolací soud hodnotil např. charakter a rozsah zasažené hodnoty nebo třeba šíři ohlasu.
Žalované byla uložena povinnost, aby se žalobci omlouvala po dobu dvou týdnů v každém vysílání několika televizních pořadů a konstantně v online společenském magazínu, za to, že o něm v jednom dílu televizního pořadu uvedla něco, co odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) považoval za nepravdivé, resp. za nedostatečnou omluvu. Dovolatelka dále namítá nevykonatelnost výroků V a VI napadeného rozsudku, neboť žalovaná není provozovatelkou daného webu (tím je společnost EMPRESA MEDIA, a.s., která vůbec není účastníkem řízení).
Navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku a poté napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2024, č. j. 25 Cdo 1092/2024-376, byla odložena vykonatelnost výroků III, IV a), V a) a VI a byl zamítnut návrh na odklad vykonatelnosti výroku II a) rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2024, č. j. 22 Co 183/2023-352.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a zabýval se nejprve jeho přípustností.
6. Dovolání není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, tedy konkrétně proti výrokům II b), IV b), V b) a VII rozsudku odvolacího soudu. Proti výroku I, jímž odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu ve výrocích II a III a řízení v tomto rozsahu zastavil, dovolatelka nesnáší žádnou právní argumentaci, a neuplatňuje tak žádný způsobilý dovolací důvod, proto ani v tomto rozsahu není dovolání přípustné.
7. Dovolání není přípustné proti části výroku II a), proti výroku III a proti části výroku IV a) rozsudku odvolacího soudu, jimiž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o povinnosti žalované zdržet se sdělování veřejnosti v rámci výkonu její mediální podnikatelské činnosti ve výroku uvedených tvrzení, o povinnosti uveřejnit omluvu žalobci v pořadu Týden podle Jaromíra Soukupa způsobem ve výroku uvedeným a o povinnosti žalované uveřejnit omluvu žalobci v pořadu žalované VIP svět a VIP svět speciál tam uvedeným způsobem a v tam uvedeném znění. Dovolatel sice uvádí, že napadený rozsudek je v rozporu s ustálenou judikaturou, neboť nerespektuje judikatorní kritéria při stanovení rozsahu omluvy, ovšem úvaha odvolacího soudu, že žalovaná zasáhla do osobnostních práv žalobce a jakým způsobem se tak stalo, je podložená zjištěním o opakované dlouhodobé dehonestaci žalobce a je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Podle ní (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3904/2020, ke kritériím rozhodným pro přiznání spravedlivého zadostiučinění) uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení cti nebo vážnosti postižené fyzické osoby ve společnosti půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za níž k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její cti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007, publikovaný pod č. 98/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 965/2015, publikovaný pod C 15003 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Odvolací soud dostatečně jasně odůvodnil, proč nepovažuje „omluvu“ zveřejněnou moderátorem žalované za dostatečné zadostiučinění, přičemž se zabýval jak konkrétními okolnostmi, za kterých k újmě došlo, zvážil postavení žalobce jakožto osoby mediálně známé, tak i následky, které byly žalobci způsobeny uveřejněním reportáží žalovanou.
8. V dovolání vznesené námitky ke změně hodnocení důkazů přípustnost dovolání nezakládají, neboť vytýkají odvolacímu soudu procesní vadu řízení, k níž by bylo možno přihlédnout jen v případě jinak přípustného dovolání (§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Navíc je zřejmé, že jsou postaveny na odlišném právním posouzení, nikoliv skutkovém stavu o povaze předmětných výroků.
9. Ze všech těchto důvodů bylo dovolání žalované proti výrokům I, II, III, IV, V b) a VII rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
10. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu pouze ohledně výroků V a) a VI, jimiž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o povinnosti žalované k omluvě žalobci na webových stránkách www.vip-svet.cz. Rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto rozsahu v rozporu s ustálenou judikaturou v otázce uložení povinnosti zajistit uveřejnění omluvy ve sdělovacím prostředku, jehož provozovatel není účastníkem řízení. Lze v obecné rovině přisvědčit dovolatelce, že se odvolací soud nezabýval tím, že provozovatelkou webových stránek, na němž má být uveřejněna omluva, není žalovaná, nýbrž společnost EMPRESA MEDIA, a. s., jež není účastnicí řízení. Není ovšem důvodná výhrada, že v takovém případě nelze žalované ukládat povinnost k omluvě touto formou. Samotná okolnost, že žalovaná není provozovatelkou média, kam má umístit omluvu, totiž nezakládá nemožnost veřejné omluvy, není-li zjištěna jednoznačná překážka, která by tomu bránila. Jestliže taková námitka byla v odvolacím řízení vznesena, měl se jí odvolací soud zabývat, což neučinil. 11. Smyslem omluvy je kromě obsahového vymezení (sdělení) použít i odpovídající formu a sdělovací prostředek, v němž byla dehonestující informace uvedena, neboť je opodstatněné, aby se působení omluvy přiblížilo svým dosahem neoprávněnému zásahu do osobnosti dotčené osoby. Lze proto ukládat žalovanému, aby zajistil na vlastní náklady uveřejnění omluvy i v mediálním prostoru, který neovládá. Současně je ovšem třeba ověřit, zda žalobcem vymezené médium existuje, resp. zda je možné jej k uveřejnění omluvy použít navrženým způsobem, je-li žalobní požadavek natolik podrobný, že uvádí konkrétní rubriku či umístění. V opačném případě může hrozit vydání nevykonatelného rozhodnutí ukládajícího veřejnou omluvu, jestliže by žalovaný nemohl uložené povinnosti objektivně dostát z technických důvodů či jiných okolností (např. zjevná neochota či nesoučinnost) na straně provozovatele sdělovacího prostředku (srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 70 Co 23/2022, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 3/2023, s. 87). V tomto směru není napadené rozhodnutí odůvodněno a závěr o způsobilosti omluvy dosáhnout požadovaného výsledku je předčasný, a tedy věcně nesprávný. 12. Nejvyšší soud proto podle § 243e o. s. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v části výroku V a) a ve výroku VI, jimiž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o povinnosti žalované k omluvě žalobci na webových stránkách www.vip-svet.cz. Vzhledem k tomu, že řízení je dále vedeno též ohledně nároku na peněžité zadostiučinění za tytéž neoprávněné zásahy do osobnosti žalobce, zrušil dovolací soud v odpovídajícím rozsahu i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 14. V novém rozhodnutí o věci přihlédne soud prvního stupně k tomu, zda je požadovaná omluva zmíněnou formou realizovatelná, a též tuto okolnost případně promítne do závěru o výši peněžité náhrady. Rozhodne pak nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 3. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu