25 Cdo 113/2022-450 25 Cdo 421/2022 25 Cdo 422/2022 25 Cdo 423/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: M. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Vítem Kubalcem, advokátem se sídlem Hlinky 57/142a, Brno, proti žalovanému: P. Č., narozený XY, bytem XY, o 76.600 Kč s příslušenstvím, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 169/2012, o dovolání žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze a) ze dne 28. 5. 2020, č. j. 51 Co 172/2020-366, b) ze dne 11. 11. 2020, č. j. 51 Co 339/2020-392, c) ze dne 11. 11. 2020, č. j. 51 Co 340/2020-394, a d) ze dne 11. 11. 2020, č. j. 51 Co 341/2020-396, takto:
I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 51 Co 172/2020-366, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 3. 2020, č. j. 21 C 169/2012-358, jímž žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro řízení o obnovu řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 21 C 169/2012, jelikož podaná žaloba představuje zjevně bezúspěšné bránění práva, a nejsou tak splněny podmínky podle § 138 o. s. ř. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2020, č. j. 51 Co 172/2020-366, podal žalobce (aniž by byl právně zastoupen) dovolání [dále též jen „dovolání a)“], jímž se domáhal zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů, a současně požádal o prominutí soudních poplatků z podaného dovolání a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o něm.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2020, č. j. 51 Co 339/2020-392, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 7. 2020, č. j. 21 C 169/2012-372, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů ve věci obnovy řízení sp. zn. 21 C 169/2012, s ohledem na to, že žalobci nebylo pravomocně přiznáno osvobození od soudních poplatků, a nebyly tak naplněny předpoklady pro ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 11. 2020, č. j.
51 Co 340/2020-394, potvrdil usnesení ze dne 19. 8. 2020, č. j. 21 C 169/2012-381, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce pro řízení o dovolání a). Usnesením ze dne 11. 11. 2020, č. j. 51 Co 341/2020-396, Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního sodu pro Prahu 10 ze dne 19. 8. 2020, č. j. 21 C 169/2012-382, jímž bylo podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastaveno řízení o žalobě na obnovu řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podanou žalobu.
Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, č. j. 51 Co 339/2020-392, podal žalobce dovolání [dále též jen „dovolání b)“] a navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, č. j. 51 Co 340/2020-394, podal žalobce dovolání [dále též jen „dovolání c)“], jímž navrhl, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena. Proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, č. j. 51 Co 341/2020-396, podal žalobce dovolání [dále též jen „dovolání d)“] a požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 15. 10. 2021, č. j. 21 Co 169/2012-437, přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání d). V následném doplnění dovolání d) žalobce dovozuje jeho přípustnost podle § 237 o. s. ř. s ohledem na otázku doposud neřešenou dovolacím soudem, zda je možné za zjevně bezúspěšné uplatňování práva pokládat situaci, v níž žalobce v žalobě na obnovu řízení neoznačí důkazy ke svým tvrzením, aniž by byl přitom soudem řádně poučen, že pokud tak neučiní, bude jeho žádost o osvobození od soudních poplatků zamítnuta jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
Dovolatel má za to, že neobsahovala-li žaloba na obnovu řízení potřebné náležitosti, měl být vyzván k odstranění nedostatků postupem podle § 43 o. s. ř. a současně poučen o následku v podobě zamítnutí jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro bezúspěšné uplatňování práva. Na podporu svých závěrů dovolatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 218/2005 a sp. zn. 30 Cdo 2629/2006 a navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.
s. ř.) a zabýval se dalšími podmínkami dovolacího řízení. Shledal, že dovolání a), c), b), směřují proti rozhodnutím, vůči nimž není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. i) a písm. j) o. s. ř. přípustné, navíc dovolání c), b) jsou opožděná, neboť byla podána po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. (napadená rozhodnutí byla doručena žalobci dne 1. 12. 2020, dovolání byla podána 1. 3. 2021). Tato dovolání tudíž Nejvyšší soud, aniž by se zabýval podmínkou advokátního zastoupení (viz § 241b odst. 2 část věty za středníkem o.
s. ř.), podle § 243c o. s. ř. odmítl. Dovolání d) bylo podáno včas, za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 o. s. ř.), není však přípustné podle § 237 o. s. ř. Je ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, že soudy jsou vázány (§ 170 odst. 1 o. s. ř.) pravomocnými rozhodnutími, kterými byla zamítnuta žádost účastníka o osvobození od soudních poplatků (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Je-li pak opravným prostředkem zpochybněno následné rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, nelze již přezkoumávat, zda tato rozhodnutí byla věcně správná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2818/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1924/2014). Upíná-li dovolatel svou argumentaci k otázce zřejmě bezúspěšného uplatňování práva, nejde tak o otázku, na níž by napadené rozhodnutí záviselo, a jež by byla způsobilá založit přípustnost dovolání b); k tomu viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013. Nejvyšší soud tedy i toto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Nad rámec uvedeného lze podotknout, že dovolateli nic nebránilo doplnit své podání způsobem naznačeným v usneseních, jimiž bylo rozhodnuto o neosvobození od soudních poplatků, a v návaznosti na to pak uplatňovat své návrhy a hájit svá práva. Není tak důvodu spatřovat v postupu soudu zásah do práva na spravedlivý proces, neboť žalobce si svých procesních povinností v tomto směru musí být vědom i z dalších řízení, která vede (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
2. 2020, sp. zn. 33 Cdo 185/2020).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 3. 2022
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu