25 Cdo 1199/2025-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: D. M., zastoupený Mgr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem Na Perštýně 362/2, 110 00 Praha 1, proti žalované: KLINIK, s. r. o., IČO 27207650, se sídlem N. A. Někrasova 649/2, 160 00 Praha 6, zastoupená JUDr. Janem Röslerem, advokátem se sídlem Revoluční 1044/23, 110 00 Praha 1, o ochranu osobnosti před pomluvou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 171/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2024, č. j. 29 Co 300/2024-188, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2024, č. j. 29 Co 300/2024-188, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“, neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
2. Podle odvolacího soudu nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce do té míry, aby mu vznikl nárok na zadostiučinění. Odvolací soud tento svůj závěr odůvodnil tím, že je to právě žalobce, kdo svým chováním vyvolává cíleně konflikty a překračuje běžné normy slušného chování mezi lidmi. Skutečnost, že v posuzovaném případě zaměstnanci žalované na vzniklou situaci reagovali přivoláním policie, svědčí o intenzitě jednání žalobce, který svým chováním, nahráváním, vyhrůžkami o podání žaloby, osobními invektivami a odmítnutím odchodu z čekárny, konflikt vyvolal i eskaloval.
3. Dovolatel v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bărbulescu v. Romania (stížnost č. 61496/08) při řešení otázky rovného zacházení, pokud nepřihlédl ke skutečnosti, že personál žalované obvinil dovolatele z vyhrožování zbraní, zatímco osoba, která ho napadla, zůstala bez postihu. Může-li přípustnost dovolání založit námitka odchýlení se od judikatury Ústavního soudu (srovnej kupř. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 1594/16, bod 17, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 751/2014), tím spíše by ji mohla založit námitka odchýlení se od judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Přesto z obsahu dovolání dovozená otázka nemůže přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., založit, neboť vychází ze skutkového stavu odlišného od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a převzatého soudem odvolacím. V řízení se totiž neprokázalo, že by personál žalované obvinil dovolatele z vyhrožování zbraní, ani že by osoba, která
dovolatele napadla, zůstala zcela bez postihu.
4. Dále dovolatel namítá, že soudy ignorovaly důkazy, které byly součástí spisu, že nesprávně vyhodnotily situaci tak, že konflikt vyvolal on, a že si nevyžádaly spis od Policie ČR nebo městské části Praha XY, který se má týkat vyšetřování a předvolání dovolatele na základě lživého sdělení. Avšak ani tyto dovolatelovy námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť jimi zpochybňuje zjištěný skutkový stav nebo namítá vady řízení, které přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemohou.
5. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že soud prvního stupně v bodě 8 svého rozhodnutí uvedl, že se navrhované důkazy netýkaly projednávané věci, a proto je pro nadbytečnost zamítl. Totéž platí i o návrhu na provedení důkazu nahrávkou telefonátu na Policii ČR ze strany žalované, neboť žalovaná tuto skutečnost nesporovala. Soud prvního stupně a v návaznosti na něj i odvolací soud, který rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, tak dostál požadavkům, které na odůvodnění neprovedení navrhovaných důkazů klade judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2319/2018).
6. Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
7. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
8. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 28. 5. 2025
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu