25 Cdo 1229/2023-187
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: K. K., zastoupená Mgr. Tomášem Maxou, advokátem se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o zaplacení 141.306 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 139/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, č. j. 23 Co 263/2022-159, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, č. j. 23 Co 263/2022-159, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 3. 2022, č. j. 29 C 139/2020-136, v rozsahu výroků II, III a IV, a opravné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 5. 2022, č. j. 29 C 139/2020-140, ve výroku II se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
1. Žalobkyně se domáhala doplatku pojistného plnění v rozsahu žalované částky z titulu náhrady nemajetkové újmy v podobě bolestného. Dne 13. 6. 2017 byla účastnicí dopravní nehody způsobené D. T., přičemž vozidlo, které řídil, bylo pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou svým provozem pojištěno u žalované. V důsledku uvedené nehody žalobkyně utrpěla podvrtnutí pravého ramenního kloubu, jež vedlo ke vzniku aseptického poúrazového zánětu a k rozvinutí tzv. syndromu zamrzlého ramene. Žalovaná poskytla žalobkyni pojistné plnění podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen „Metodika“) podle položky S434 (podvrtnutí a natažení ramenního kloubu) v rozsahu 20 bodů, tedy 5.518 Kč (při hodnotě bodu 275,89 Kč), a bolestné navýšila o 10 %, tedy o 552 Kč, neboť Metodika neobsahuje položku pro syndrom zamrzlého ramene.
Částka 6.070 Kč však podle názoru žalobkyně nemůže plně vyvažovat vytrpěné bolesti. Požadovala proto po žalované doplatek bolestného za zdravotní obtíže spojené se syndromem zamrzlého ramene ve výši 100.000 Kč. V důsledku přetrvávajících zdravotních problémů podstoupila žalobkyně dne 6. 4. 2018 operaci, po níž následovala bolestivá rehabilitace. Za uvedenou operaci poskytla žalovaná odškodnění opět podle položky S434 ve výši 20 bodů, tedy částky 5.901 Kč (při hodnotě bodu 295,04 Kč), avšak žalobkyně požaduje doplatek ve výši 11.802 Kč, neboť měla být analogicky aplikována položka otřes mozku lehký (položka S0600) s ohledem na celkovou anestezii, položka poranění povrchní žíly předloktí (položka S552) vzhledem k infuzi a položka cizí těleso v hltanu (T171) s ohledem na použití laryngeální masky.
Dále žalobkyně požadovala bolestné za 10 rehabilitací ve výši 29.504 Kč analogicky dle položky zhmoždění ramene a paže v poloviční výši (S400).
2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, č. j. 29 C 139/2020-136, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 5. 2022, č. j. 29 C 139/2020-140, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 16.914 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do 124.392 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně (výrok III) a státu (výrok IV). Soud prvního stupně odkázal na § 6 odst. 2 písm a) a § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), § 2927 odst. 1 a § 2958 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Ze znaleckého posudku MUDr. Luďka Žmolíka soud zjistil, že bolestné za rok 2017 znalec ohodnotil položkami S400 zhmoždění ramene (20 bodů), S434 podvrtnutí a natažení ramenního kloubu (20 bodů), navýšeno o 10 % (4 body), celkem tedy 44 bodů. Bolestné za rok 2018 (redres ramene) znalec ohodnotil položkou S4111 rána ramene ke kosti (10 bodů). Stav žalobkyně znalec připodobnil k tzv. whiplash injury, jehož bodové ohodnocení stanovil odhadem na 40-50 bodů. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že za rok 2017 žalobkyni náleží bolestné ve výši 94 bodů, za rok 2018 pak 10 bodů. Znalec v řízení uvedl, že podle Metodiky nelze hodnotit bolestným bolestivé stavy, které nejsou úrazového původu, tedy anestezii, infuzi či laryngeální masku, neboť tyto jednotlivé úkony jsou již součástí ohodnocení operačních výkonů. Bolestné taktéž nelze přiznat za rehabilitační úkony, neboť při správném provedení rehabilitace ke vzniku bolestí nedochází. Ač Metodika nezohledňuje bolestivé stavy v podobě tzv. syndromu zamrzlého ramene, soud prvního stupně s ohledem na její nezávazný charakter dospěl k závěru, že žalobkyni v tomto rozsahu náhrada nemajetkové újmy v podobě bolestného náleží. Analogicky proto ohodnotil syndrom zamrzlého ramene bodovým ohodnocením pro whiplash injury v rozsahu 50 bodů. Celkem tedy finanční ohodnocení bolestného činí 28.885 Kč. Žalovaná již žalobkyni vyplatila 11.971 Kč, a proto soud prvního stupně žalobě v rozsahu 16.914 Kč vyhověl a ve zbytku ji zamítl.
3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2022, č. j. 23 Co 263/2022-159, rozsudek soudu prvního stupně ve znění
opravného usnesení ve výrocích II, III a IV potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud zdůraznil, že nárokem na odškodnění bolesti se rozumí odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání; běžné obtíže spojené s ublížením na zdraví určitého typu jsou zahrnuty již v ohodnocení bolesti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, či část A bod V Metodiky). Konstatoval, že znalec MUDr.
Žmolík v řízení poskytl dostatečně podrobný a pochopitelný skutkový podklad obsahující odborný lékařský závěr o bodovém ohodnocení vytrpěných bolestí žalobkyně a řádně zdůvodnil, proč není možné požadovat bolestné za rehabilitace prováděné po operačním zákroku či za stavy, které nejsou úrazového původu, tedy anestezii, infuzi či laryngeální masku. Z tohoto důvodu tedy nárok žalobkyně na doplatek bolestného za operační výkon v roce 2018 ve výši 11.802 Kč a za absolvování 10 rehabilitací ve výši 29.504 Kč není důvodný.
Syndrom zamrzlého ramene by podle Metodiky bylo možné posoudit pouze jako středně závažnou komplikaci, což by však neodpovídalo vytrpěným bolestem, což potvrdil i MUDr. Žmolík, a soud prvního stupně proto svou úvahou v souladu se zásadou slušnosti podle § 2957 o. z. navýšil bolestné o 50 bodů, tedy o 13.795 Kč, což odvolací soud považoval za přiměřené. Výše odškodnění za obdobnou intenzitu vytrpěných bolestí by měla být shodná s odškodněním za jiné poškození zdraví se stejnou či obdobnou intenzitou bolestí.
Znalec ve své výpovědi uvedl určité rozpětí bodového ohodnocení žalobkyní vytrpěných bolestí odpovídající konkrétní situaci žalobkyně, přičemž konečnou výši odškodnění v rámci znalcem uváděného rozpětí určil soud prvního stupně svou úvahou. Námitka žalobkyně, že při stanovení výše odškodnění za vytrpěné bolesti by mělo být vycházeno ze zákona č. 324/2021 Sb., o jednorázovém odškodnění subjektů dotčených mimořádnou událostí v areálu muničních skladů Vlachovice-Vrbětice, považoval odvolací soud za zcela nedůvodnou, neboť se jedná o ad hoc přijatý zákon řešící výši jednorázového odškodnění v souvislosti se zcela odlišnou mimořádnou situací.
Nemajetková újma žalobkyně a obyvatel dotčených vesnic může být podle názoru odvolacího soudu jen těžko porovnatelná, ať již s ohledem na zcela odlišný druh zásahu či co do délky trvání omezení. Předmětem odškodnění podle citovaného zákona navíc nebyla jen náhrada nemajetkové újmy, ale i náhrada újmy materiální.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena. Nejvyšší soud se totiž dosud nezabýval otázkou odškodnění zranění, která nejsou předmětem Metodiky, či odškodněním invazivních zákroků spojených s léčením. Nevyjádřil se podle jejího názoru ani k odškodnění léčebných úkonů, které nejsou standardní součástí primárního zranění. Dovolatelka uvedla, že Metodika je při stanovování výše bolestného pouze nezávazným vodítkem, a soud by měl proto posoudit, zda jí předpokládané bodové ohodnocení je přiměřené. Žalobkyně pak zrekapitulovala skutkové okolnosti věci a sdělila, že bolestné za syndrom zamrzlého ramene soudy stanovily toliko částkou 13.795 Kč, což ona považuje za zcela nepřiměřené a nedostatečné.
Dále dovolatelka zpochybnila, že její zranění bylo možné připodobnit k tzv. whiplash injury. Mělo dojít ke stanovení bodového ohodnocení v určitém rozpětí a neměl to být znalec ale soud, kdo má rozhodovat o výši bolestného. Znalec odkázal na pohmoždění krční páteře, které je však Metodikou ohodnoceno na 30 bodů, avšak on odhadl v daném případě ohodnocení 40–50 bodů, přičemž variabilita 10 bodů se dovolatelce jeví jako nevyhovující. V případě ramene a krční páteře se jedná o zcela odlišné tělesné struktury, takže analogie je zde zcela nepřípadná.
Výše přiměřeného zadostiučinění je v případě průtahů v řízení podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, 15.000–20.000 Kč za rok, což odpovídá celoročním zdravotním obtížím žalobkyně, ač je zřejmé, že její nemajetková újma je daleko závažnější. Dovolatelka dále rozvedla svou argumentaci prostřednictvím zákona č. 324/2021 Sb. a dovodila, že bolestné jí bylo přiznáno v nepřiměřeně nízké výši, neboť s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 22.
12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14, je třeba v případě zásahu do nemajetkových práv porovnávat částky přiznávané v jiných případech zásahu do osobnostních práv. Znalec MUDr. Žmolík pak uvedl, že u podvrtnutí nebo zhmoždění ramene není rehabilitace standardní součástí léčení, a nemůže tedy obstát argumentace, že bodové ohodnocení tohoto zranění automaticky počítá i s následnou rehabilitací. Dovolatelka rovněž rozporovala závěr odvolacího soudu, že úkony spočívající v použití laryngeální masky, narkózy a aplikaci infuze, jsou již zahrnuty v odškodnění za samotnou operaci, neboť v součtu za ně požaduje 40 bodů (tedy v rozsahu jedné poloviny s ohledem na provádění úkonů pod lékařským dohledem), zatímco za samotnou operaci v rámci položky S4111 Metodiky je stanoveno pouhých
5. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že soud prvního stupně provedl zcela dostatečné dokazování, které vedlo ke zjištění všech skutkově významných okolností dané věci. Jeho právní závěry stejně jako závěry soudu odvolacího považuje žalovaná za souladné s aktuální judikaturou. S ohledem na to navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.
6. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a proto se zabýval jeho přípustností.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Jelikož se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu při řešení otázky stanovení výše odškodnění za vytrpěné bolesti a dále otázky, zda je možné odškodnit prodělané rehabilitace a bolestivé invazivní zákroky či léčebné úkony významně zasahující do integrity lidského organismu a měnící jeho aktuální stav, pocity a biochemickou rovnováhu, je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř.
9. Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř. a shledal, že dovolání je ve vztahu k dané otázce důvodné.
10. V nálezu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, Ústavní soud dovodil, že jakýkoliv zásah do zdraví člověka je zásahem do jeho tělesné a duševní integrity, a tedy do sféry chráněné čl. 7 odst. 1 Listiny. Dojde-li k takovému zásahu, obvykle není možné zajistit nápravu uvedením do původního stavu. Kromě toho, že taková náprava nemusí být s ohledem na tělesné a duševní dispozice lidí obecně možná, jsou zásahy do zdraví člověka typicky spojeny s bolestí či jiným duševním strádáním, u nichž není uvedení do původního stavu ani teoreticky představitelné.
Navzdory tomu musí být právu na ochranu tělesné a duševní integrity poskytována ze strany soudní moci ochrana dle čl. 4 Ústavy. To lze zajistit tak, že poškozenému se přizná nárok na náhradu újmy proti jejímu původci. Aby byla ochrana, kterou soudní moc poskytuje právu na tělesnou a duševní integritu podle čl. 7 odst. 1 Listiny, skutečná a účinná, je třeba vycházet z toho, že původce újmy je povinen tuto újmu plně nahradit. Z práva na ochranu tělesné a duševní integrity podle čl. 7 odst. 1 Listiny tedy plyne princip úplné náhrady újmy, majetkové i nemajetkové, tomu, kdo utrpěl újmu na zdraví.
11. /Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020, uveřejněném pod číslem 7/2023 Sb. rozh. obč., vyložil, že soud k objektivizaci bolestného zpravidla na základě posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, zjistí bodové hodnocení bolesti stanovené podle části B Metodiky. Pro určení výše náhrady výsledný bodový součet vynásobí částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu, která činí jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok (vznikla bolest).
Tím soud vyčíslí základní náhradu, kterou do výsledné podoby zpravidla upraví zvýšením či snížením (modifikací) podle konkrétních okolností případu s využitím zákonem stanovených (§ 2957 o. z.) a soudní praxí dovozených hledisek. Obdobně Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněném pod číslem 7/2019 Sb. rozh. obč., konstatoval, že bodové hodnocení lékaře (znalce) je při stanovení výše bolestného pouze východiskem, na jehož základě soud určuje konečnou výši náhrady s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu, jejichž demonstrativní (příkladmý) výčet je obsažen v § 2957 o.
z. Dovolací soud dále judikoval, že mechanické převzetí závěrů znalce o částce náhrady za ztížení společenského uplatnění (a stejně tak bolesti) podle Metodiky je nesprávným použitím této Metodiky soudem a vede k nesprávné aplikaci § 2958 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2843/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 455/2022). Rovněž tak Ústavní soud v usnesení ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. II. ÚS 290/24, připomněl, že určení přiměřené výše náhrady nemajetkové újmy je zásadně výlučnou odpovědností soudce a je jeho povinností podrobit znalecké zkoumání svému kritickému hodnocení.
12. Dospěl-li znalec MUDr. Žmolík k závěru, že tzv. syndrom zamrzlého ramene, jímž byla žalobkyně postižena a který Metodika nezná, lze připodobnit k tzv. whiplash injury, a soud uvedený závěr převzal, bylo úkolem soudu přesvědčivě odůvodnit, proč právě toto zranění svou bolestivostí odpovídá situaci žalobkyně, a z jakého důvodu je namístě jeho ohodnocení v rozsahu 40–50 bodů, když toto z Metodiky samotné nevyplývá, obzvláště v situaci, kdy se jedná o postižení zcela odlišné části těla. I s ohledem na nezávaznost Metodiky je nutné vyložit, z jakých skutečností soud při posuzování výše bolestného v tomto směru vycházel, neboť v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je v bodu 11 pouze uvedeno, že soud prvního stupně navýšil bolestné svou úvahou o 50 bodů, avšak tato úvaha se zjevně opírá toliko o závěr znalce, který analogicky použil jinou položku Metodiky (z odůvodnění rozsudku však nevyplývá kterou), aniž by byla připojena hlubší analýza toho, proč je výsledná částka adekvátní náhradou nemajetkové újmy žalobkyně, která dle svých tvrzení v důsledku bolestí dočasně pociťovala značná omezení ve svém životě a aktivitách (bolesti ovlivňující spánek, péči o dceru či domácnost, cvičení).
13. Odvolací soud dále nepostupoval správně, pokud konstatoval, že nelze požadovat bolestné za prodělané rehabilitace. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3625/2022, byla připuštěna existence bolestivých stavů souvisejících s rehabilitačními procedurami (byť v kontextu otázky promlčení) a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1226/2023, pak bylo dovozeno, že delší než obvyklá rehabilitace v důsledku zhoršené rozcvičitelnosti kloubu odůvodňuje zvýšení náhrady. Odvolací soud se však žádnými takovými úvahami nezabýval, ačkoliv z výslechu znalce MUDr. Žmolíka (viz č. l. 129 a násl. spisu) vyplynulo, že rehabilitace není vždy součástí léčby zhmoždění nebo podvrtnutí ramene. K argumentu, že náhrada za bolest nepřísluší, protože při správném provedení rehabilitace ke vzniku bolestí nedochází, lze uvést, že dle Metodiky se odškodňuje tzv. bolest v širším smyslu, tedy i nepohodlí, stres či obtíže spojené s utrpěnou zdravotní újmou, a navíc určitou míru bolestivosti nelze při provádění rehabilitace vyloučit.
14. Stejně tak uzavřel-li odvolací soud, že nelze zvlášť odškodnit použití laryngeální masky, narkózy a aplikaci infuze, je takový závěr v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 455/2022, uveřejněným pod číslem 9/2024 Sb. rozh. obč. V něm dovolací soud vyložil, že bolestivé invazivní zákroky i léčebné úkony významně zasahující do integrity lidského organismu a měnící jeho aktuální stav, pocity a biochemickou rovnováhu by měly být, zásadně samostatně ohodnoceny a odškodněny.
Je nepochybné, že určitá zranění se zhojí bez použití invazivních zákroků, zatímco u jiných jsou invazivní zákroky nutné, a je tedy na místě mezi těmito případy rozlišovat. Je obecně známo, že celková anestezie představuje aplikaci toxických látek do organismu, po probuzení z anestezie pacienti často mají bolesti hlavy, závratě a zvrací, umělá dýchací trubice způsobuje otlak sliznice hlasivek, hrtanu a průdušnice, což se projevuje bolestí v krku, chrapotem a dráždivým kašlem. Jsou známy i případy srdeční zástavy či dalších komplikací vlivem anestetika.
Tyto fyziologické reakce pak představují i nemalou psychickou zátěž pacienta prožívajícího obavy z možných následků anestezie na zdraví. Vzhledem k tomu, že totéž původní zranění může být léčeno s využitím různých metod a prostředků (s různými typy anestezie, s intubací i bez intubace apod.), je na místě tam, kde byly významné invazivní zákroky použity, aby s tím spojené bolesti v širším smyslu byly též odčiněny. Položky Metodiky zahrnující cizí předmět v lidském těle byly bezpochyby bodově nastaveny na bolest, kterou způsobí cizí předmět, který je při nehodovém ději vražen násilím do lidského těla (prorazí tepnu, uvízne v dýchacím ústrojí nebo v břišní dutině), obvykle za plného vědomí poškozeného.
Je třeba připustit, že je nepochybně rozdíl mezi primárním poraněním (např. násilným proniknutím cizího tělesa do lidského organismu při původním úrazu) a šetrnou aplikací medicínských nástrojů pod lékařskou kontrolou, ve sterilním prostředí a s využitím analgetik, sedativ či jiných prostředků zmírňujících bolestivost. V úvahu připadá (analogické) použití položek pro jednotlivé léčebné zákroky. Problém nepřiměřenosti užití položek pro léčebné zákroky se jeví řešitelný některými znalci uplatňovaným postupem, jímž jsou tyto léčebné zákroky ohodnocovány jen určitým podílem počtu bodů dle příslušných položek (např. jednou polovinou), a z tohoto důvodu dovolací soud též pokládá za přiléhavější označit takovéto použití položek Metodiky za analogické a nikoli přímé.
Otázka, do jaké míry je bolest primárního zranění srovnatelná s bolestí způsobenou léčebnými zákroky, je ovšem otázkou v základu skutkovou (odbornou), k jejímuž zodpovězení by měl mít soud podklady v odborném posouzení lékaře; nepokládá-li soud za dostatečně přesvědčivé posouzení znalce z odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví (stanovení nemateriální újmy na zdraví), měl by doplnit dokazování znaleckým posudkem (odborným vyjádřením) lékaře vhodné specializace (znalce nebo konzultanta), tedy v případě anestezie a laryngeální masky nejspíše anesteziologa.
15. Za nepřiléhavé považuje dovolací soud výtky dovolatelky, podle kterých má nepřiměřenost bolestného v posuzovaném případě vyplývat z porovnání s výší náhrad poskytovaných za rok průtahů v řízení (15.000–20.000 Kč za rok) nebo s odškodněním podle zákona č. 324/2021 Sb. Obecně lze souhlasit, že judikatura Ústavního soudu vyžaduje srovnatelnost náhrad za různé újmy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14, body 56 a 57). Vzhledem k rozdílné povaze újem a mnohosti faktorů ovlivňujících výši náhrady směřující k jejich odčinění je sice žádoucí orientační zařazení dotčeného práva do hierarchie chráněných hodnot, avšak nelze z něj vyvodit zjednodušující závěr, že by náhrada přiznaná v konkrétním případě byla bez dalšího, jen s ohledem na to, že je vyšší nebo nižší než náhrada přiznaná ve skutkově zcela odlišných případech jiných nemajetkových újem, nepřiměřená. Srovnání s odškodněním za nepřiměřeně dlouhé řízení nelze považovat v projednávané věci za vhodné. V těchto případech se odškodňuje zcela jiná nemajetková újma než bolest, jde o zásah do jiného druhu osobnostních práv (dlouhodobá nejistota spojená s výsledkem řízení). Zároveň se k jejímu stanovení využívají jiné mechanismy a zohledňují se i jiné okolnosti. Srovnání s odškodněním v případě obyvatel žijících v okolí skladů Vlachovice-Vrbětice není možné už z toho důvodu, že se jedná o náhradu paušální, zatímco bolestné poskytované podle § 2958 o. z. musí zohledňovat okolnosti jednotlivého případu, a rovněž odškodnění podle zákona č. 324/2021 Sb. nerozlišuje mezi újmou majetkovou a nemajetkovou.
16. Pro úplnost lze konstatovat, že zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka je ani nenamítá.
17. Z výše vyložených důvodů je rozsudek odvolacího soudu nesprávný, a proto jej dovolací soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. (včetně závislého výroku o nákladech řízení) zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243e odst. 2 o. s. ř. také tento rozsudek, vyjma odvoláním nenapadeného výroku I, a v příslušném rozsahu také na něm závislé opravné usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
18. V dané věci bude nutné posoudit, zda je bodové ohodnocení v rozsahu 50 bodů adekvátní za bolest vytrpěnou žalobkyní v souvislosti se syndromem zamrzlého ramene, a tento závěr řádně odůvodnit s ohledem na to, že je to soud, kdo stanovuje konečnou výši bolestného. Bude rovněž nutné zohlednit míru bolestí, které žalobkyně pociťovala v souvislosti s absolvovanými rehabilitacemi, a dále to, v jakém rozsahu by mělo být žalobkyni přiznáno odškodnění za narkózu, použití laryngeální masky a případně infuzi.
19. Soudy obou stupňů jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. v dalším řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
20. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Robert Waltr předseda senátu