25 Cdo 1271/2024-801
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: A. H., zastoupená Mgr. Daliborem Šamanem, advokátem se sídlem Fibichova 218, Mělník, proti žalované: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, IČO 00064165, se sídlem U Nemocnice 499/2, Praha 2, zastoupená JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem Vodičkova 699/28, Praha 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 210/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2024, č. j. 72 Co 300/2023-781, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 12. 2022, č. j. 18 C 210/2009-739, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 12. 2022, č. j. 18 C 210/2009-739, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2024, č. j. 72 Co 300/2023-781, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2. K odvolání žalobkyně a žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2024, č. j. 72 Co 300/2023-781, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10.452,60 Kč, jinak jej co do 31.547,40 Kč potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení vůči státu (výroky III a IV), mezi účastníky (výrok V) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok VI).
3. Rozsudek soudu prvního stupně a rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadená rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která částečně nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena a částečně má být posouzena jinak.
4. Žalovaná ani vedlejší účastnice se k dovolání nevyjádřily.
5. Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně však svým dovoláním výslovně napadá nejen rozsudek odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
6. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
7. V rozsahu, ve kterém dovolatelka napadá výrok I rozsudku odvolacího soudu a výrok II odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10.452,60 Kč, není dovolání subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání je (subjektivně) oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší nebo změní. Jinak řečeno dovolání může podat jen účastník, jehož žalobě nebylo zcela vyhověno (do zamítavého výroku) nebo jemuž byla naopak soudem uložena povinnost (do žalobě vyhovujícího výroku) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Odo 2357/2000.
8. Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu v části, jíž odvolací soud potvrdil výrok II rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byla žaloba zamítnuta co do 31.547,40 Kč, není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy nebo o vztah pracovněprávní a napadeným výrokem bylo v této části rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč. Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba považovat sice výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3261/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. III. ÚS 2386/2019, ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2195/2019, či ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 435/2020). Jinými slovy, dovolání nelze v tomto případě úspěšně podat proti části výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně ve výši 31.547,40 Kč (v této části byla žaloba částečně zamítnuta), neboť se dovolatelka domáhá přezkumu nepřiznání částky nižší než 50.000 Kč.
9. V rozsahu výroků o nákladech řízení není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
10. Nejvyšší soud tedy dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 3. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu