USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň
JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: Spolek Svébyt
Brtnice z. s., IČO 05244854, se sídlem Zámek 1, Brtnice, zastoupený JUDr.
Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem Telečská 1720/7, Jihlava, proti
žalovaným: 1) ARCHEON Stavby s.r.o., IČO 60753013, se sídlem Mladých Běchovic
2, Běchovice, Praha 9, zastoupená JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se
sídlem L. Pokorného 48/37, Třebíč, a 2) ARCHA 66 a.s., IČO 26236885, se sídlem
Krkoškova 502/27, Brno, zastoupená Mgr. Petrem Martinů, advokátem se sídlem
Sadová 348/15, Ostopovice, o 563 871,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči
pod sp. zn. 7 C 210/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 37 Co 158/2023-601, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení
žalované 1) 13 165 Kč a žalované 2) rovněž 13 165 Kč, a to do tří dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí k rukám jejich právních zástupců.
2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovanou
1) [původně pod názvem ARCHATT PAMÁTKY, s.r.o.; žalovaná 2) vstoupila do řízení
na základě smlouvy o koupi části obchodního závodu s původní žalovanou], resp.
mezi statutárními zástupci těchto právnických osob, probíhala minimálně od roku
2017 neformální spolupráce ohledně rekonstrukce zámku Brtnice. Žalobce měl
zájem o opravu části zámku, jeho částečné zpřístupnění veřejnosti a o získání
dotace na tento projekt. Na jaře roku 2018 žalovaná 1) zaslala žalobci vlastní
návrh (datovaný dnem 9. 3. 2018) smlouvy o dílo, jehož předmětem měla být
projektová dokumentace. V červnu téhož roku podal žalobce žádost o dotaci,
jejíž součástí byla též projektová dokumentace vypracovaná žalovanou 1). Již
dne 25. 4. 2018 však žalobce vyhlásil výzvu k podávání nabídek k veřejné
zakázce na služby podle § 27 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání
veřejných zakázek (dále jen „zákon o zakázkách“). Předmětem zakázky byla
projektová dokumentace potřebná pro stavební povolení a jednání s příslušným
státním orgánem památkové péče, stavebním úřadem a ostatními příslušnými
správními orgány tak, aby dokumentace byla způsobilá pro vydání kladných
územních a stavebních rozhodnutí. Výzva spolu se všemi přílohami byla právním
zástupcem žalobce již v den vyhlášení výzvy zaslána do datové schránky žalované
1), která se do výběrového řízení přihlásila jako jediný účastník a stala se
vítězem tohoto řízení, což jí bylo oznámeno do datové schránky dne 18. 5. 2023
právním zástupcem žalobce. Smlouva o dílo (odpovídající textu přílohy k výzvě k
podání nabídek) byla jednatelem žalované 1) podepsána dne 4. 5. 2018, tj. před
podáním přihlášky do veřejné soutěže, jednatelem žalobce byla podepsána dne 17.
5. 2018. Žalobce neuhradil žalované 1) fakturu splatnou dne 13. 7. 2018 na cenu
díla v částce 221 430 Kč, naopak přípisem ze dne 16. 4. 2021 vyzval právní
zástupce žalobce žalovanou 1) k úhradě smluvní pokuty ve výši 563 871,50 Kč.
3. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o
dílo o obsahu tvrzeném žalobcem nebyla vůbec uzavřena. Návrh smlouvy podepsaný
dne 4. 5. 2018 jednatelem žalované 1) byl zaslán spolu s přihláškou do
výběrového řízení vypsaného podle zákona o zakázkách, a nebylo tedy možné jej
pouze spolupodepsat žalobcem. Soud prvního stupně odkázal na rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 25 Cdo 3063/2018-199, podle nějž
postup podle zákona o veřejných zakázkách jakožto normy speciální má přednost
před úpravou obecnou, a tedy i občanským zákoníkem. Občanskoprávní regulace se
pak uplatní, není-li v zákoně o veřejných zakázkách přednostně aplikovatelné
zvláštní pravidlo. Jde o svébytný způsob tvorby dvoustranného právního jednání,
neboť ke zrušení nabídky může dojít i ze strany uchazeče. Rovněž odkázal na
komentářovou literaturu, podle níž výběr dodavatele nelze zaměňovat s uzavřením
smlouvy. Obecně je třeba k uzavření smlouvy mezi oběma stranami určitá míra
součinnosti poskytnuté bez zbytečného odkladu. Pokud vybraný uchazeč
neposkytuje řádnou součinnost potřebnou k uzavření smlouvy, je zadavatel
oprávněn jej vyloučit. V tom případě proto bylo třeba dodržet postup
vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
v obdobných případech, a sice že zadavatel veřejné zakázky předloží smlouvu k
podpisu zhotoviteli a ten je povinen poskytnout součinnost v podobě podpisu
konečného znění smlouvy, které však musí být prakticky shodné se smlouvou
(jejím návrhem) podanou zhotovitelem do výběrového řízení. Představa žalobce o
spolupodpisu návrhu smlouvy zaslané do výběrového řízení je mylná. Pokud
žalobce tvrdí, že při uzavírání předmětné smlouvy nevystupoval jako veřejný
zadavatel a smlouva byla uzavřena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a nikoli podle
zákona o zakázkách, pak uvedl žalovanou 1) v omyl tím, že vypsal výběrové
řízení na veřejnou zakázku. Žalovaná 1) se pak důvodně domnívala, že se účastní
výběrového řízení na veřejnou zakázku a že žalobce jako její zadavatel bude
postupovat podle zákona o zakázkách, tj. výše naznačeným způsobem. Z výpovědi
samotného statutárního zástupce žalobce pak vyplynulo, že skutečně podepsal
smlouvu, jejíž jedno vyhotovení bylo připojeno k přihlášce do výběrového řízení
na veřejnou zakázku. Z toho lze logicky dovodit, že žádné další písemné
vyhotovení smlouvy, které údajně měla obdržet žalovaná 1), neexistuje. Jelikož
smluvní pokuta, jíž se žalobce v řízení domáhá, nebyla platně sjednána, soud
žalobu zamítl.
4. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které
nebyly odvoláním zpochybněny, a ztotožnil se též s právním závěrem, že žalobcem
tvrzená smlouva nebyla z důvodů uvedených soudem prvního stupně mezi žalobcem a
žalovanou 1) uzavřena, neboť nebyl dodržen postup plynoucí ze zákona o
zakázkách. Povinnost k vyplacení smluvní pokuty tak nevznikla.
5. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce
dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozsudek závisí na vyřešení
otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyly vyřešeny, a to 1) zda mohlo dojít k uzavření platné a účinné
smlouvy o dílo, pokud podle této smlouvy strany fakticky plnily (zhotovitel
plnil a fakturoval) v situaci, kdy návrh této smlouvy podepsaný jednatelem
zhotovitele byl zaslán spolu s přihláškou do zadávacího řízení vypsaného podle
zákona o zakázkách, a smlouva byla spolupodepsaná objednatelem; 2) zda jsou
neplatná (v důsledku předchozího formálního pochybení v rámci kontraktační
činnosti) smluvní ujednání sjednaná v režimu občanského zákoníku potvrzená
faktickou akceptací znění smlouvy poté, co smluvní strany s tímto zněním
vyjádřily svůj souhlas podpisem statutárních orgánů obou smluvních stran. Jako
dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že
soudy nižších stupňů zřejmě vycházely z domněnky, že žalobce byl veřejným
zadavatelem a předmětná zakázka veřejnou zakázkou. Oprávněnost této domněnky
však soudy neodůvodnily a tato skutečnost nebyla předmětem dokazování.
Dovolatel tak považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné.
Dovolatel vytýká soudům nižších stupňů, že se nezabývaly otázkou, jaký by byl
vztah sporných stran v případě, že by kontraktační proces předcházející písemné
smlouvě podléhal zákonu o zakázkách, tento kontraktační proces nebyl dodržen,
ale přesto strany podle dané písemné smlouvy plnily a jednaly. Podle dovolatele
za této situace mezi stranami vznikl klasický občanskoprávní vztah. Jelikož
strany podle smlouvy jednaly (zhotovitel vystavil fakturu), došlo k faktické
akceptaci podle § 1744 o. z. Žalovaná 1) požadovala po žalobci fakturou částku
221 430 Kč, což odpovídá částce v písemné smlouvě o dílo ze dne 17. 5. 2018.
Žalovaná 1) tak musela z předmětné smlouvy vycházet. Existence jiné smlouvy
nebyla v řízení tvrzena ani prokazována. Žalovaná 1) tak akceptovala danou
písemnou smlouvu a považovala ji za řádně uzavřenou, takže sporuje-li nyní
uzavření smlouvy, jde z její strany o zjevné zneužití práva, které nepožívá
právní ochrany, k čemuž měly soudy přihlédnout z úřední povinnosti. Soudy též
porušily zásadu in favorem negotii. Dovolatel nesouhlasí se závěrem soudu
prvního stupně, že by měl uvést žalovanou 1) v omyl tím, že vypsal výběrové
řízení. Dovolatel transparentně podal výzvu k podávání nabídek. Nadto pokud by
uvedl dovolatel žalovanou 1) v omyl, založila by tato skutečnost pouze
relativní neplatnost uzavřené smlouvy, již však žalovaná 1) nenamítla, nýbrž
podle smlouvy plnila. Soud je oprávněn z úřední povinnosti rozhodovat pouze o
absolutní neplatnosti. Soud prvního stupně tak překročil své oprávnění a
odvolací soud tuto chybu nenapravil. Dále dovolatel polemizuje s dalšími v
řízení uváděnými tvrzeními žalovaných, přičemž namítá, že v těchto tvrzeních
nejsou konzistentní. Uvádí, že na věc je třeba nahlížet též jednoduchým
způsobem, tzv. selským rozumem. Existuje listina podepsaná dvěma stranami.
Podle tohoto dokumentu žalovaná 1) zcela zjevně postupovala, když podle něj
žádala uhradit odměnu. O tom, že podle tohoto dokumentu postupoval též žalobce,
nebylo v řízení sporu. Je-li z jednání obou stran zřejmé, že se smlouvou o dílo
ze dne 17. 5. 2018 cítí být vázány a obě strany z ní uplatňují své nároky,
nemůže obstát závěr, že tato smlouva vůbec nevznikla, nebo že by byla zdánlivým
právním jednáním. Mezi stranami tudíž vznikl občanskoprávní vztah. Dále žalobce
namítá vadu řízení spočívající v tom, že nebyl řádně poučen podle § 118a odst.
3 o. s. ř. Dospěly-li soudy k závěru, že žalobce nenabídl důkazy k prokázání
skutečnosti, že smlouva o dílo ze dne 17. 5. 2018 byla uzavřena, měly jej řádně
poučit a k tomuto vyzvat. Dovolatel spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku
odvolacího soudu též v tom, že se nevypořádal s výše uvedenými argumenty
dovolatele, které uváděl již v odvolání. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud
napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. Žalovaná 1) ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není
přípustné, neboť dovolatel v něm polemizuje se skutkovými závěry soudů nižších
stupňů. Dovolatelem předestřené otázky nevycházejí ze skutkového stavu, jenž
byl v řízení zjištěn. V řízení bylo zjištěno, že žalobce byl veřejným
zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 5 zákona o zakázkách, neboť jako jiná osoba
zahájil zadávací řízení. Pravidla zákona o zakázkách v kontraktačním procesu
nebyla dodržena, a tudíž nedošlo k uzavření dovolatelem tvrzené smlouvy o dílo
ze dne 17. 5. 2018. Existenci jiné smlouvy dovolatel v řízení netvrdil.
Žalovaná 1) se ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně, na něž
odvolací soud odkázal. Úvahy žalobce ohledně toho, jaký by byl vztah smluvních
stran v případě, že by kontraktační proces podléhal zákonu o zakázkách, tento
kontraktační proces nebyl dodržen, ale přesto strany podle dané písemné smlouvy
plnily a jednaly, jsou nepatřičné, neboť nic takového nebylo v řízení žalobcem
tvrzeno ani prokázáno. Soudy dospěly k závěru, že žalobcem tvrzená smlouva
nebyla uzavřena, tudíž nemohly vzniknout ani nároky ze smluvních pokut.
Vzhledem k tomuto závěru nejsou na místě ani námitky dovolatele vztahující se k
zásadě in favorem negotii či relativní neplatnosti. Žalovaná 1) navrhla, aby
dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
7. Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalovaná 1) dne 4. 5.
2018 podepsala pouze jednoduchý smluvní návrh určený jako základ pro vyhotovení
konečné smlouvy o dílo. Tento návrh byl zaslán jako součást přihlášky do
výběrového řízení vypsaného žalobcem podle zákona o zakázkách. Žalovaná 1) se
tak účastnila řádně vypsaného výběrového řízení a spoléhala na to, že bude
dodržen postup podle tohoto zákona. To, že v rámci obchodních vztahů strany
nějakým způsobem jednaly a vystupovaly, nezakládá přednost uzavření smlouvy
podle občanského zákoníku před postupem podle zákona o zakázkách, jenž je v
tomto případě speciální normou. Následně žalovaná 2) popisuje postup podle
zákona o zakázkách, jenž nebyl dodržen. Smlouva o dílo spolupodepsaná žalobcem
dne 17. 5. 2018 je tak nicotným, případně neplatným právním jednáním. Žalovaná
2) navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) v dovolacím řízení
postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č.
286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu
oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není však podle §
237 o. s. ř. přípustné.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Z této úpravy vyplývá, že jedním z předpokladů přípustnosti dovolání
je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho
rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí
určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen.
zn. 29 NSČR 53/2013), naopak pokud na dané otázce napadené rozhodnutí nezávisí,
nemůže tedy přípustnost dovolání založit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne
11. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 276/2020). Dovolací soud je vázán tzv.
kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám
formulovaným v dovolání, srov. § 242 odst. 3 věta první v návaznosti na § 241a
odst. 3 o. s. ř. Dovolacímu soudu pak jakožto instanci toliko přezkumné a
nikoliv nalézací, jejíž přezkum se podle zákona týká jen otázek právních,
případně za podmínky § 241b odst. 2 o. s. ř. procesních vad, nepřísluší
přezkoumávat správnost skutkových zjištění odvolacího soudu. I v rámci úvahy,
je-li dovoláním pokládaná otázka způsobilá založit přípustnost dovolání, tak
Nejvyšší soud vychází právě ze skutkových závěrů nalézacích soudů.
11. Námitka dovolatele, že odvolací soud vycházel z pouhé domněnky, že
dovolatel byl v postavení veřejného zadavatele a předmětná zakázka byla
veřejnou zakázkou, aniž by tyto skutečnosti byly předmětem dokazování, je ve
zjevném rozporu s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Soud se
kontraktačním procesem podrobně zabýval a závěr, že kontraktační proces
probíhal podle zákona o zakázkách, postavil na provedeném dokazování, zejména
na protokolu o hodnocení nabídek ze dne 9. 5. 2018, oznámení o výsledku
hodnocení nabídek k veřejné zakázce, e-mailových komunikacích, svědeckých
výpovědích a na výzvě k podání nabídek k veřejné zakázce, u níž byl zadavatelem
žalobce a řízení bylo vyhlášeno dne 25. 4. 2018; právě v této výzvě je výslovně
odkazováno na zákon o zakázkách. Otázka, zda dovolatel byl povinen postupovat
podle zákona o zakázkách, nebyla pro nynější řízení relevantní, neboť § 4 odst.
5 zákona o zakázkách připouští, aby se kontraktačnímu procesu podle tohoto
zákona podřídil i takový zadavatel, který k tomu není povinen. Stejný závěr se
podává též z § 1770 o. z., jenž připouští, aby strany ujednaly pro uzavření
smlouvy jiný postup než upravený občanským zákoníkem.
12. Námitka dovolatele, že dospěly-li soudy nižších stupňů k závěru, že
smlouva nebyla uzavřena podle zákona o zakázkách, měly se dále zabývat otázkou,
zda nedošlo k uzavření smlouvy faktickou akceptací podle § 1744 o. z., plyne z
nepochopení principů subsidiarity občanského zákoníku a dispozitivity právní
úpravy, které dávají účastníkům určitou volnost v uspořádání vzájemných vztahů
dohodou (autonomie vůle a smluvní svoboda). Pokud smluvní strany podřídily
kontraktační proces zákonu o zakázkách, pak ve smyslu výše uvedeného § 1770 o.
z. zvolily zvláštní postup pro uzavření smlouvy, který se prosadí nejen pro
případ, že smlouva v souladu s tímto postupem uzavřena bude, ale též pro
případ, že smlouva uzavřena nebude, neboť zvolený zvláštní postup nebyl plně
dodržen. Závěr o specialitě právní úpravy zákona o zakázkách plyne již ze
soudem prvního stupně odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6.
2012, sp. zn. 23 Cdo 448/2012. Odvolací soud tudíž postupoval v souladu s
ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, pokud otázku, zda mezi kontrahenty
došlo k uzavření smlouvy, posuzoval podle zvláštní úpravy, již kontrahenti pro
kontraktační proces zvolili. Dovoláním předestřené otázky tak přípustnost
dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají.
13. Dovolatelem tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí ani tvrzená vada
řízení nepředstavují zákonné dovolací důvody, neboť dovolání lze podat pouze z
důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a dovolací soud se jimi může zabývat jen v
případě, že dovolání je přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což není
tento případ. Dovolací soud proto z těchto důvodů dovolání podle § 243c odst. 1
o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
14. Nákladový výrok se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.
V Brně dne 14. 4. 2025
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu