25 Cdo 1552/2021-431
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: H. Ch., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Barborou Bretlovou, advokátkou se sídlem Vratislavská 1012/0, Liberec, proti žalované: Liberec Property s.r.o., IČO 04607295, se sídlem Rybná 682/14, Praha 1, o zaplacení 966 805 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 113/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č. j. 62 Co 285, 286/2020-370, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 19. 6. 2020, č. j. 30 C 113/2017-336, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. 7. 2020, č. j. 30 C 113/2017-340, uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila náhradu za bolest 131 718 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění 835 087 Kč (výrok I), žalobu o zaplacení bolestného 118 282 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění 171 332 Kč zamítl (výrok II), co do 20 000 Kč řízení zastavil pro zpětvzetí žaloby (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení a poplatkové povinnosti.
Rozhodl tak o žalobě na náhradu nákladů spojených s péčí o žalobkyni po dobu léčení ve výši 20 000 Kč a o zaplacení bolestného 250 000 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále též jen „ZSU“) 1 006 419 Kč, které měly žalobkyni vzniknout v souvislosti s úrazem, jejž utrpěla v nákupním centru Forum Liberec, provozovaném žalovanou. Obvodní soud vzal za prokázané, že dne 1. 5. 2015 žalobkyně v prostoru nákupního centra upadla a utrpěla vážné vícečetné zlomeniny obou horních končetin, jež si vyžádaly dlouhodobé léčení a zanechaly na zdraví žalobkyně trvalé následky.
Žalobkyně uvedla, že uklouzla na vlhké podlaze, podle zjištění soudu bylo daného dne deštivé počasí a žalovaná neprokázala, že na danou situaci reagovala odpovídajícím úklidem, byť bylo zjištěno, že dlažba v místě pádu žalobkyně splňuje legislativní normy protiskluzné funkce dlažby a žalovaná zajišťovala úklid chodeb obchodního centra firmou ATALIAN CZ s. r. o., avšak nebylo prokázáno, jaký úklid a kdy byl konkrétně daného dne proveden. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.
z.“). Uzavřel, že žalovaná provozuje podnikatelskou činnost – pronájem nebytových prostor v obchodním centru, jehož provozem je návštěvníkům centra umožněno přijímat obchodní služby jím nabízené. Škoda na zdraví žalobkyně tedy vznikla v rámci provozu žalované a žalovaná neprokázala, že vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Obvodní soud proto žalobě částečně vyhověl, když při úvaze o odpovídající výši náhrad za bolest a ZSU vyšel z posudku znalce doc. MUDr.
Petra Korbeláře, CSc., a žalobu zamítl v částkách převyšujících náhrady znalcem navržené. Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 14. 10. 2020, č. j. 62 Co 285, 286/2020-370, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I a žalobu o zaplacení náhrady za bolest 131 718 Kč a náhrady za ZSU 835 087 Kč zamítl, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a znovu i o poplatkové povinnosti. Na rozdíl od soudu prvního stupně měl zato, že na danou věc nedopadá § 2924 o.
z. Pronájem nebytových prostor není provozní činností ve smyslu odpovědnosti za škodu podle citovaného ustanovení. Tento názor podpořil odkazy na judikaturu převážně k § 420a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), která je podle jeho názoru nadále použitelná i v podmínkách nové právní úpravy od 1. 1. 2014 [např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2429/2007, publikovaný pod č.
101/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), či ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3113/2006]. Odkázal však také na rozsudek ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2595/2019, v němž Nejvyšší soud vyložil pojem provozní činnosti podle § 2924 o. z. obdobným způsobem. Uplatněný nárok proto posoudil podle ustanovení o obecné odpovědnosti za škodu vzniklou porušením prevenční povinnosti, tedy podle § 2900 a násl. o. z. Vzhledem k tomuto právnímu názoru vyšel ze skutkových zjištění obvodního soudu, nad jejichž rámec po doplnění dokazování podle § 213 odst. 4 o.
s. ř. vzal za prokázané, že se dne 1. 5. 2015 v Liberci vyskytovaly dešťové přeháňky nejdéle do 11:05 hodin. Nebylo prokázáno, že by se na podlaze nákupního centra v 15:00 hodin, kdy došlo k pádu žalobkyně, vyskytovala voda nanesená z ulice na obuvi zákazníků. Vyšel ze zjištění, že firma ATALIAN CZ, s. r. o., prováděla pravidelný úklid prostor obchodního centra podle podrobného rozpisu, včetně kontrol a odstraňování nečistot vzniklých při mimořádných událostech, o čemž byla pořizována denní hlášení.
Podle těchto hlášení bylo v místě pádu žalobkyně dne 1. 5. 2015 mezi 14:15 a 14:45 hodin provedeno strojové mytí podlahy a při běžné kontrole ve 14:32 hodin byly podlahy shledány bez závad. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že k úrazu došlo „pádem na kluzké podlaze“, podle záznamu v protokolu o mimořádné události dne 1. 5. 2015 v obchodním centru však měla žalobkyně bezprostředně po pádu oznámit, že je diabetička a udělalo se jí nevolno, a v záznamu přivolané záchranné služby je zmíněn „stav po kolapsu“ a vyjádření žalobkyně, že „se jí zvrtnul podpatek“ a upadla vpřed na obě ruce.
Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by upadla na znečištěné či poškozené dlažbě v nákupním centru, zatímco žalovaná prokázala, že její opatření k řádné péči o čistotu a bezpečnost podlah byla dostatečná, a neshledal tak u žalované žádné porušení právní povinnosti, které je základní podmínkou odpovědnosti za škodu podle § 2910 o. z. Žalobkyně ani nevymezila, v čem by mělo porušení povinnosti žalované spočívat. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodňuje dovolacím soudem dosud neřešenou otázkou povahy odpovědnosti provozovatele nákupního centra za škodu vzniklou v jeho prostorách, kterou odvolací soud vyřešil podle nesprávného zákonného ustanovení (§ 2900 a § 2910 o.
z.). Žalobkyně je přesvědčena, že provozovatel obchodního centra odpovídá za každou škodu vzniklou v jeho prostorách objektivně, podle § 2924 o. z. o odpovědnosti za škodu z provozní činnosti. Žalovaná provozuje obchodní centrum ve vlastní budově, trvale, kontinuálně, za použití technologií (automatické dveře, eskalátory, klimatizace, protipožární systém apod.), za účelem dosažení zisku a uspokojení potřeb zákazníků, její podnikání tedy vykazuje znaky provozní činnosti. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., avšak není přípustné. Podle § 2924 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí.
Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Žalobkyně založila své dovolání na tvrzení, že případ újmy způsobené provozní činností podle § 2924 o. z. nebyl dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu na obdobném skutkovém základu řešen. Dovolací soud se však již otázkou výkladu pojmu „škody vzniklé z provozu“ pro účely posouzení nároku na náhradu škody podle § 2924 o. z. zabýval a uzavřel, že pro posouzení, zda jde o škodu z provozní činnosti, je klíčové, jak k újmě došlo, zda v souvislosti s technickou složitostí či náročností provozní činnosti, nebo nikoli.
O škodu způsobenou provozní činností nejde, jestliže škoda nemá původ v povaze činnosti žalovaného nebo věci při této činnosti použité, ale např. došlo-li ke škodě v důsledku porušení právní povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2595/2019, odkazující na dosavadní judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2429/2007, publikovaný pod číslem 101/2010 Sb. rozh. obč.). Tak dovolací soud již v minulosti konstatoval, že za provozní činnost ve smyslu § 420a obč. zák. nelze pokládat organizaci sportovní činnosti [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.
5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2600/2007, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále jen „Soubor“) pod C 6089] či kulturní akce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 776/2012) nebo provoz banky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1408/2005, Soubor C 5248). Argumentuje-li žalobkyně, že provozní činnost žalované vyplývá z vybavení nákupního centra technologiemi, přehlíží, že podle jejích tvrzení vedl ke vzniku škody nedostatečný úklid podlah nákupního centra a nikoli technická povaha provozní činnosti žalované nebo věci či technologií při jejím provozu použité, jak tomu bylo např. ve věci, v níž byla škoda způsobena nesprávným nastavením automatického zavírání dveří, tedy okolnosti vyplývající z technické povahy a vlastností věci použité při provozní činnosti obchodu, v níž Nejvyšší soud dovodil objektivní odpovědnost provozovatele podle § 2924 o.
z. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1802/2020). Navíc rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového závěru, že pád nebyl vyvolán nedostatečným úklidem, který není dovoláním napaden a dovolacímu přezkumu ani nepodléhá. V rozsudku ze dne 24. 6. 2021, sp. zn.
25 Cdo 2387/2020, pak Nejvyšší soud posuzoval odpovědnost provozovatele nákupní galerie za újmu vzniklou na zdraví zákaznice pádem na nerovnosti podlahy galerie a uzavřel, že koná-li vlastník při správě věci a při nakládání s ní způsobem, jenž vyvolá újmu třetí osoby, dopustí se porušení § 2900 o. z. a za škodu tím vzniklou odpovídá podle § 2910 o. z. V nyní posuzované věci jde o obdobnou situaci, rozdílnou jen v tom, že příčinou pádu žalobkyně podle jejích tvrzení neměla být nerovnost, ale nečistota na podlaze nákupního centra. Posoudil-li proto odvolací soud uplatněný nárok podle obecných ustanovení § 2900 a násl. o. z., postupoval v souladu se shora uvedenou judikaturou dovolacího soudu. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2022
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu