25 Cdo 1666/2022-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: B. V., narozený XY, bytem XY, o nejasném podání, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 0 Nc 132/2015, k dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021, č. j. 22 Co 227/2021-83, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 22 Co 227/2021-83, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 5. 2021, č. j. 0 Nc 132/2015-73, kterým bylo zastaveno řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 30. 3. 2015, č. j. 0 Nc 1183/2011-69, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2015, č. j. 20 Co 220/2015-81, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Žalobce není v dovolacím řízení právně zastoupen, vlastní právnické vzdělání nedoložil. Z uvedeného je zřejmé, že nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Této podmínky si přitom musí být vědom, neboť byl již mnohokrát v různých řízeních poučen o následcích neodstranění takové vady, a to ostatně i v tomto řízení (srov. usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 21.
2. 2020, č. j. 0 Nc 132/2015-56). Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil. Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III.
ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud (ve věci téhož dovolatele) v usnesení ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3482/2022, dále v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo v usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němuž podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil, proto již nerozhodoval samostatným rozhodnutím o návrhu na odklad vykonatelnosti, neboť vzhledem k výsledku řízení se stal bezpředmětným. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.