USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: T. H.,
zastoupený Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2,
Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovaným: 1) Nordex CZ, a. s., IČO 25388916,
se sídlem Stará 377/2,
Havířov-Prostřední Suchá, zastoupená JUDr. Markem Jakubíkem, advokátem se
sídlem Havlíčkova 190/12, Český Těšín, 2) O. Š., zastoupený JUDr. Zdeňkem
Klimešem, advokátem se sídlem Horní 1433/2a, Havířov-Město, o 1.575.400 Kč,
vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 108 C
1/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.
1. 2018, č. j. 57 Co 550/2016-337,
Dovolání se zamítá.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 1. 2018, č. j. 57 Co 550/2016-337,
zamítl návrh žalobce na vstup společnosti NATENA servis s. r. o. do řízení na
jeho místo. Uzavřel, že v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu žalobce na
vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. bylo zneužití procesní úpravy za tím
účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení z rozsudku Okresního
soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 27. 3. 2015, č. j. 108 C
1/2012-216, stala vůči němu nedobytnou. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podal žalobce dovolání z důvodu
nesprávného právního posouzení zákonných podmínek procesního nástupnictví na
straně žalobce a postupu podle § 107a o. s. ř. Poukazuje na konstantní
judikaturu, podle které prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů
řízení se v budoucnu stane nedobytnou, nepostačuje k tomu, aby byl návrh podle
§ 107a o. s. ř. zamítnut prostřednictvím § 2 o. s. ř. Dle něj založil krajský
soud své rozhodnutí na skutečnostech, jež mohou založit maximálně prostou obavu
o nedobytnosti případné pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení, nikoliv
však jistotu. Žádná ze zjištěných skutečností sama o sobě ani ve vzájemném
kontextu nemůže dle dovolatele založit požadovanou jistotu zneužití práva. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení, případně jej změnil tak, že navržené procesní
nástupnictví připustí. Žalovaný 1) ve vyjádření k dovolání uvedl, že je plně ztotožněn se závěry
odvolacího soudu. S odkazem na konstantní judikaturu dovolacího soudu navrhl,
aby dovolání žalobce bylo zamítnuto. Podle § 238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu,
kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním
nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§
107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§
92 odst. 2). Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1
o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce je přípustné podle § 238a o. s. ř., není
však důvodné. Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě
ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde,
vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech
uvedených v § 107. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví,
jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v
odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce;
souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje.
Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány. Soud v občanském soudním řízení může ve výjimečných případech založit důvod k
zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených
předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím
ustanovení § 2 o. s. ř. Takový postup je namístě například tehdy, bylo-li by
možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu žalobce na
vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím
účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči němu
nedobytnou (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, publikované pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, příp. usnesení téhož soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo
2650/2012, nebo ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013). V ústavní rovině přijal obdobný závěr také Ústavní soud, jenž zdůraznil ve svém
nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, že obecné soudy nemohou
přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí též posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití
procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda nedošlo k
účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy). Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu
stane nedobytnou, k takovému kroku ovšem nepostačuje, neboť nejistota soudu o
poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané
pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže. Proto je
vždy zapotřebí, aby si soud pro posouzení poctivosti pohnutek žalobce
shromáždil dostatečný podklad a na jeho základě poté učinil jednoznačný závěr,
zda cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je či není zneužití
procesní úpravy motivované tím, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů
řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3399/2015, publikované pod C 15569 v
Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck). V posuzovaném případě odvolací soud vyšel ze zjištění, že dovolatel byl v
řízení před soudem prvního stupně neúspěšný a rozsudkem ze dne 27. 3. 2015 mu
byla uložena povinnost nahradit žalovaným náklady řízení v celkové výši 474.937
Kč. Pohledávka, kterou dovolatel v tomto řízení uplatnil, byla na společnost
NATENA servis s. r. o. postoupena 10. 7. 2017, přičemž návrh na vstup této
společnosti do řízení na místo dosavadního žalobce byl odvolacímu soudu doručen
dne 17. 7. 2017. Všechny úkony směřující k převodu práva tedy dovolatel učinil
těsně před jednáním odvolacího soudu, nařízeným na 19. 7. 2017. Předchozí
jednání odvolacího soudu nařízené na 7. 6. 2017, kdy měl být dovolatel ještě
vlastníkem uplatněné pohledávky, bylo odvoláno a nově nařízeno z důvodu nemoci
zástupce dovolatele.
V dané věci se jedná o skutkově i právně složitý a
dlouhotrvající (od zahájení řízení uplynulo více než pět let) spor o náhradu
škody na vozidle, které bylo odcizeno z areálu žalovaného 1) a následně výrazně
poškozeno jeho zapálením. K postoupení pohledávky, která je předmětem řízení,
dovolatel přistoupil až v době, kdy mu byly známy výsledky rozsáhlého
dokazování provedeného před soudem prvního stupně. Dovolatel se oproti době
zahájení řízení, kdy se zdržoval ve Spojených státech amerických, nachází v
České republice, kde je zaměstnán a má stálý zdroj příjmů, přičemž mu opakovaně
nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Naproti tomu jeho pohledávka
za žalovanými, která je předmětem řízení, byla postoupena společnosti NATENA
servis s. r. o., která byla založena teprve dne 30. 3. 2017 a jejíž základní
kapitál činí pouze 5.000 Kč. Ve sbírce listin nejsou založeny žádné účetní a
finanční výkazy, společnost na výzvy odvolacího soudu k doložení svých
majetkových poměrů reagovala tak, že není ochotna sdělit požadované
skutečnosti. Samotná výše základního kapitálu nezaručuje, že případná
pohledávka na náhradu nákladů řízení bude touto společností uspokojena. Jediným
společníkem a zároveň jednatelem společnosti je M. C., který se nachází v
exekuci a jehož podíl ve společnosti je postižen exekučním příkazem k
uspokojení pohledávky ve výši 1.527.969 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud na tomto skutkovém základě dospěl k závěru, že v daném případě
došlo k účelovému postoupení pohledávky a cílem návrhu na vydání rozhodnutí
podle § 107a o. s. ř. bylo, aby se možná pohledávka na úhradu nákladů řízení
stala vůči případně neúspěšné žalobkyni nedobytnou. U takovéto pohledávky je
její postoupení dle odvolacího soudu v obchodní praxi neobvyklé. Osoba
společníka a jednatele společnosti je sice osobou odlišnou od obchodní
korporace, avšak vedení korporace osobou, která se sama nachází v exekuci,
nijak nenasvědčuje tomu, že výkon funkce statutárního orgánu bude řádně
zastáván. Dovolatel sice ve svém vyjádření uvedl, že postoupením pohledávky na
společnost NATENA servis s. r. o. realizoval své vlastnické právo s tím, že pro
něj byla nabídka této společnosti zajímavá, avšak ve smlouvách o postoupení
pohledávky zcela absentuje údaj o protihodnotě poskytnuté postupníkem za
postoupení pohledávky. Odvolací soud pro své rozhodnutí vzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti,
které v řízení vyšly najevo, žádnou nepominul a jeho úvaha neobsahuje žádný
logický rozpor. Dospěl-li tak k jednoznačnému závěru o účelovosti postoupení
pohledávky a zmíněné motivaci návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř., nelze mu v tomto směru vytknout žádné pochybení a jeho právní závěry jsou v
souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Kromě uplatněné námitky rozporu napadeného rozhodnutí s ustálenou judikaturou
dovolatel dále namítá, že v řízení nebylo prokázáno (postaveno najisto), že
cílem jeho návrhu je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná
pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči ní nedobytnou.
Tyto námitky
však postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud
řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti otázce hmotného nebo
procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, tedy proti
právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému
stavu, který není předmětem dovolacího přezkumu. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu správné. Protože nebyla zjištěna vada, která by mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §
243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude o náhradě
nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního
stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Poučení:Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 6. 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu