Judikát 25 Cdo 1807/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11.03.2026
Spisová značka:25 Cdo 1807/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1807.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Náklady léčení
Nemajetková újma (o. z.)
Dotčené předpisy:§ 449 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D
25 Cdo 1807/2025-278
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: S. K., zastoupená Mgr. Robertem Sedláčkem, advokátem se sídlem Trnitá 500/9, Brno, proti žalované: Úrazová nemocnice v Brně, se sídlem Ponávka 139/6, Brno, IČO 00209813, zastoupená Mgr. Bc. Hanou Mimochodkovou, advokátkou se sídlem Topolky 1354/13, Brno, o zaplacení 449.056 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 73/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2025, č. j. 17 Co 180/2023-254, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 12.040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Roberta Sedláčka. Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 5. 2023, č. j. 31 C 73/2022-187, uložil výrokem I žalované povinnost zaplatit žalobkyni 377.381 Kč s příslušenstvím, výrokem II co do částky 71.675 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a výroky III a IV rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl prvostupňový soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 18. 7. 2002 žalobkyně utrpěla újmu na zdraví při operačním zákroku ve zdravotnickém zařízení žalované, když došlo k pochybení operatéra, v jehož důsledku je žalobkyně jako paraplegik upoutána na invalidní vozík a má problémy s močovým ústrojím. Žalobkyni byl v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 105/2004 přiznán nárok na náhradu škody na zdraví představující odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ztrátu na výdělku a náhradu účelných nákladů spojených s léčením. Předmětem současného řízení jsou náklady na udržení současného zdravotního stavu představované náklady na potravinové doplňky, inkontinenční pomůcky a prostředky k vyprazdňování (inkontinenční vložky, podložky a čípky Dulcolax k vyprazdňování), kompresní punčochy, příslušenství k invalidnímu vozíku, náklady rehabilitace, fyzioterapie a ergoterapie v ParaCENTRUM Fenix, z. s., jež všechny nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a náklady na zakoupení osobního vozidla Škoda Kodiaq včetně úprav pro handicapované po odečtení příspěvků a slev, a to vše v celkové částce 449.056 Kč. O skutkovém stavu nebyl v zásadě mezi stranami spor, spornou však zůstala otázka účelnosti, nezbytnosti a potřebnosti některých žalobkyní nárokovaných položek, jež nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, nepodání žádosti o jejich proplacení pojišťovnou a nezbytnosti pořízení automobilu pro přepravu žalobkyně. Vzhledem k datu škodní události městský soud posuzoval věc v souladu s § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 449 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“).
spornou však zůstala otázka účelnosti, nezbytnosti a potřebnosti některých žalobkyní nárokovaných položek, jež nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, nepodání žádosti o jejich proplacení pojišťovnou a nezbytnosti pořízení automobilu pro přepravu žalobkyně. Vzhledem k datu škodní události městský soud posuzoval věc v souladu s § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 449 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“). Následně rozvedl své závěry o důvodnosti žaloby jednotlivě po uplatněných nárocích, z nichž odmítl přiznat náklady na pořízení batohu k invalidnímu vozíku, ostatním požadavkům vyhověl, neboť je shledal důvodně uplatněnými, nehrazenými ze zdravotního pojištění a nezbytnými pro udržení stabilizovaného zdravotního stavu žalobkyně (náklady na zdravotní pomůcky k inkontinenci, vyprazdňování, kompresní punčochy, pláště k invalidnímu vozíku, doplňky stravy a náklady na fyzioterapie v ParaCENTRUM Fenix, z. s.). Podrobně se vyjádřil k otázce pořízení nového vozidla s pohonem na všechna 4 kola a úpravám pro osobu pohybující se na invalidním vozíku, přičemž náklady částečně krátil z důvodu volby žalobkyně postavit si dům na příkrém kopci s nezbytností vozidla s pohonem všech 4 kol již po úrazu. V závěru se obsáhle vyjádřil k nevyhovění návrhům žalované na doplnění dokazování dotazy na čerpání péče hrazené ze zdravotního pojištění. 2. Rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 17 Co 180/2023-254, Krajský soud v Brně k odvolání žalované výrokem I rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že zamítl žalobu co do částky 84.836 K s příslušenstvím, co do částky 292.545 Kč s příslušenstvím rozsudek potvrdil a výroky II až IV rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem městského soudu, že v projednávané věci jde o nároky na náhradu nákladů vynaložených žalobkyní v souvislosti s jejím léčením a udržením zdravotního stavu podřazené pod § 449 obč. zák., které nebyly vypořádány v předchozím řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně však shledal odvolací soud důvodným pouze nárok žalobkyně na náhradu nákladů vynaložených na zakoupení plášťů na invalidní vozík a částečně nárok na úhradu nákladů vynaložených na pořízení nového osobního automobilu. Pláště na invalidní vozík sice dražší, nicméně kvalitnější a trvanlivější, shledal odvolací soud nepostradatelnou součástí života žalobkyně na invalidním vozíku. Neshledal však účelně vynaloženými náklady na pomůcky spojené s inkontinencí, doplňky stravy, pomůcky k vyprazdňování (čípky Dulcolax, rukavice, Sonogel), jakož i kompresní punčochy a náklady vynaložené na placené služby v ParaCENTRU Fenix, neboť na úhradu všech těchto požadavků by měla žalobkyně nárok pouze tehdy, pokud by doložila, že tyto prostředky nezbytně potřebuje, že nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, že o jejich úhradu požádala příslušnou zdravotní pojišťovnu a že její žádosti nebylo vyhověno. Aniž by odvolací soud zpochybňoval, že žalobkyně tyto prostředky potřebuje ke svému životu, měla možnost je buď plně čerpat ze zdravotního pojištění, nebo o jejich úhradu ze zdravotního pojištění požádat. Jelikož sama žalobkyně v rámci odvolacího řízení připustila, že o poskytnutí jí požadovaných prostředků zdravotní pojišťovnu nad rámec toho, co jí bylo poskytnuto, nežádala, odvolací soud shledal v těchto nárocích žalobu nedůvodnou. Obdobné shrnul odvolací soud ohledně nákladů na rehabilitaci v ParaCENTRU Fenix.
žalobkyně tyto prostředky potřebuje ke svému životu, měla možnost je buď plně čerpat ze zdravotního pojištění, nebo o jejich úhradu ze zdravotního pojištění požádat. Jelikož sama žalobkyně v rámci odvolacího řízení připustila, že o poskytnutí jí požadovaných prostředků zdravotní pojišťovnu nad rámec toho, co jí bylo poskytnuto, nežádala, odvolací soud shledal v těchto nárocích žalobu nedůvodnou. Obdobné shrnul odvolací soud ohledně nákladů na rehabilitaci v ParaCENTRU Fenix. Naopak v případě nákladů na pořízení osobního automobilu se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že co do základu je tento nárok důvodný, jedná se o nezbytný prostředek pro udržení stabilizovaného zdravotního stavu žalobkyně, umožňující běžný život, a tedy jde o náklad související s jejím léčením, neboť jí pomáhá alespoň částečně kompenzovat její postižení. Výběr vozidla žalobkyně logicky a srozumitelně zdůvodnila. Odvolací soud však již neshledal nezbytným výběr motoristického vybavení a další výbavy, jelikož pro potřeby žalobkyně by postačoval výběr motoru o nižší kubatuře s nižšími pořizovacími náklady, nezbytnou výbavou shledal automatickou převodovku a elektrické ovládání sedadla řidiče, neúčelnými shledal nákup zimních pneumatik a tažného zařízení. Po odečtení slev, již poskytnutých příspěvků na pořízení vozidla, ceny utržené za staré auto a vratky daně z přidané hodnoty soud označil za účelně vynaložený náklad na zakoupení vozidla částku 287.320 Kč, k níž přičetl 3.489 Kč za náklady na zakrytí pedálů a mechanické ovládání brzdy a plynu a 1.736 Kč za pláště na invalidní vozík. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v potvrzujícím výroku o věci samé dovoláním, jehož přípustnost odůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena, a to otázky zda lze náklady na pořízení nových kvalitnějších pneumatik na invalidní vozík a nového osobního automobilu považovat za náklady sloužící k udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu, případně se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem sp. zn. 31 Cdo 1778/2014, který však řešil náklady za poskytování péče poškozené třetí osobou o sebe a domácnost, a z něhož nevyplývá, že by tyto náklady měly být hrazeny opakovaně či doživotně, ačkoli nedošlo ke změně či zhoršení zdravotního stavu. Podle právního názoru žalované byly veškeré nároky žalobkyně související s léčením již vypořádány v rámci předchozího řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 105/2004, nyní požadované náklady soudy považovaly za náklady na udržení zdravotního stavu, podle žalované však pořízení nových plášťů na invalidní vozík a nového automobilu není nezbytným nákladem k udržení stabilizovaného zdravotního stavu. Dle dovolatelky se jedná o náklady související se životem paraplegika, a tedy je lze podřadit pod již vyplacené odškodnění za ztížení společenského uplatnění. I pokud by dovolatelka akceptovala, že se jedná o zdravotní pomůcky, je třeba se zabývat jejich pořizovací hodnotou, a přezkoumat, zda se jedná o základní úroveň a nikoli nadstandardní, komfortní úroveň, na niž nemá poškozený nárok. Připomenula rovněž rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 314/2010, podle něhož finanční výdaje poškozeného spojené s nákupem nového osobního automobilu po prodeji dosavadního ojetého, leč funkčního vozu, nelze považovat za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve smyslu § 449 odst. 1 obč. zák. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v potvrzující části výroku I a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4.
dstandardní, komfortní úroveň, na niž nemá poškozený nárok. Připomenula rovněž rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 314/2010, podle něhož finanční výdaje poškozeného spojené s nákupem nového osobního automobilu po prodeji dosavadního ojetého, leč funkčního vozu, nelze považovat za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve smyslu § 449 odst. 1 obč. zák. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v potvrzující části výroku I a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že argumentaci dovolatelky považuje za účelovou, částečně zapříčiněnou nepochopením životní situace žalobkyně, která není pacientkou dovolatelky, jež rozhoduje o nárocích na jednotlivé zdravotní pomůcky dle tabulek. Žalobkyně žádala o náhradu nákladů, které vynaložila v souvislosti se zajištěním svého důstojného, produktivního, aktivního a rodinného života, přičemž obě položky (pláště k invalidnímu vozíku a automobil) jsou nezbytné a nenahraditelné. Automobil je zvláštní pomůckou i podle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Judikatura dovolacího soudu se zásadně změnila po vydání usnesení sp. zn. 25 Cdo 314/2010, které poměřovalo účelně vynaložené náklady pouze optikou obnovení či zlepšení zdravotního stavu poškozeného. Následně došlo k rozšíření účelnosti nákladů i na udržení více či méně stabilizovaného stavu. Dále žalobkyně odmítla podřazení nároků pod náhradu za ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně rovněž poukázala na omezení vyplývající z použití hromadné dopravy a sanitních vozů. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání v celém rozsahu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení. 5. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., a shledal, že dovolání žalované není přípustné. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Zákon zakládá osobám poškozeným na zdraví celou řadu nároků různé povahy. Některé mají nemajetkovou povahu a sledují satisfakci (odčinění) zásahů do osobnostní sféry (bolestné, náhrada za ztížení společenského uplatnění), jiné mají kompenzovat nepříznivé dopady do majetkového stavu poškozených (náhrada za ztrátu na výdělku, náhrada za ztrátu na důchodu). K právu osoby poškozené na zdraví pak náleží i náhrada nákladů léčení, pokud není kryta veřejným zdravotním pojištěním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1416/2020). Zatímco náhrada za ztížení společenského uplatnění je náhradou nemajetkové újmy, a dle výslovného znění § 444 odst. 1 obč. zák. jde o náhradu jednorázovou, náhrada nákladů léčení je náhradou majetkové újmy, kterou soudní praxe přiznává ve smyslu ustanovení § 449 odst. 1 obč. zák. poté, co byly tyto náklady vynaloženy, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 25 Cdo 682/2005). Z toho plyne, že náhrada nákladů není zahrnuta v náhradě za ztížení společenského uplatnění, ani není jednorázově vypořádána jednou provždy, jak se domnívá dovolatelka. 8. V nálezu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV.
o náhradu jednorázovou, náhrada nákladů léčení je náhradou majetkové újmy, kterou soudní praxe přiznává ve smyslu ustanovení § 449 odst. 1 obč. zák. poté, co byly tyto náklady vynaloženy, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 25 Cdo 682/2005). Z toho plyne, že náhrada nákladů není zahrnuta v náhradě za ztížení společenského uplatnění, ani není jednorázově vypořádána jednou provždy, jak se domnívá dovolatelka. 8. V nálezu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11, Ústavní soud konstatoval, že princip plného odškodnění za škodu na zdraví zakládá nárok na náhradu nákladů spojených s péčí o nesoběstačnou poškozenou osobu a její domácnost po ukončení léčby. Odškodněním je totiž chápána škála opatření s cílem napravit způsobenou újmu a uvést oběť do postavení, ve kterém se nacházela před protiprávním jednáním, a to v rozsahu, v jakém je to možné. Je-li tedy účelem institutu odpovědnosti za škodu a z něho vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody vytvoření stavu, který existoval před vznikem škody, může jej být dosaženo toliko reparací veškeré vzniklé škody. Té však není dosaženo pouze přiznáním náhrady za ztížení společenského uplatnění. V souladu s judikaturou ESLP Ústavní soud konstatoval, že závazek státu zajistit ochranu zdraví jedince se projevuje nejen v oblasti veřejnoprávní, tj. zakotvením trestněprávní úpravy, která sankcionuje protiprávní jednání třetích osob, ale i v soukromoprávní oblasti, a to zakotvením povinnosti škůdce nahradit poškozenému utrpěnou škodu na zdraví tak, aby poškozený disponoval dostatečnými finančními prostředky k podniknutí všech potřebných kroků za účelem obnovení zdraví, případně k vytvoření podmínek pro svou důstojnou existenci, není-li plné obnovení zdraví možné. 9. Na tento nález dále navázal Ústavní soud v nálezu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 46/12, v němž dále rozvinul svou argumentaci k principu plného odškodnění utrpěného při zásahu do tělesné integrity, a současně v závěru apeloval na to, aby soudy – zvláště rozhodují-li případy týkající se poškození zdraví – nebyly vedeny toliko snahou umožnit poškozenému důstojně dožít, ale i když je to obtížné, aby se pokusily svým rozhodnutím vytvářet takové prostředí, aby ti, jejichž zdraví bylo poškozeno, skutečně žít také chtěli. 10. Výklad nákladů léčení podle § 449 obč. zák. předložený dovolatelkou a podepřený odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 314/2010, jako nákladů sloužících pouze k obnovení zdraví poškozeného nebo alespoň zlepšení jeho zdravotního stavu, velmi úzce vymezených a posuzovaných pouze optikou účelnosti, byl následně přehodnocen dovolacím soudem právě v odkazovaném rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014, uveřejněném pod číslem 44/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, (dále jen „Sb. rozh. obč.“). Nyní již tedy ustanovení § 449 odst. 1 obč. zák. je třeba vyložit poněkud šířeji tak, že zakládá nárok na náhradu nákladů léčení, jejichž účelem je nejen obnovení zdraví nebo alespoň zlepšení zdravotního stavu poškozeného po škodní události, ale též udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu i v situaci, kdy se další zlepšení nepředpokládá. 11. K této koncepci se následně při výkladu § 2960 o. z. přihlásil dovolací soud i v rozsudku ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3838/2018, uveřejněném pod číslem 15/2021 Sb. rozh. obč.
ložit poněkud šířeji tak, že zakládá nárok na náhradu nákladů léčení, jejichž účelem je nejen obnovení zdraví nebo alespoň zlepšení zdravotního stavu poškozeného po škodní události, ale též udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu i v situaci, kdy se další zlepšení nepředpokládá. 11. K této koncepci se následně při výkladu § 2960 o. z. přihlásil dovolací soud i v rozsudku ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3838/2018, uveřejněném pod číslem 15/2021 Sb. rozh. obč. Podle tohoto rozhodnutí zahrnují náklady spojené s péčí o zdraví vedle výdajů na léčebnou péči poškozeného, která není hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění, též výdaje na účelně vynaloženou osobní péči, která nemá jen lékařský charakter (např. úkony osobní hygieny, přípravy stravy a jejího přijímání, vyměšování, oblékání, jichž není poškozený zcela či zčásti sám schopen), a výdaje na péči o jeho domácnost (např. obstarávání nákupů, úklid, praní i vyřizování potřebných záležitostí na poště, na úřadech apod.). Náhrada se týká nákladů k pořízení potřebných pomůcek i k zabezpečení činností, které poškozený nezvládá, prostřednictvím jiných osob. Účelnost nákladů spojených s péčí o zdraví poškozeného je třeba měřit nejen hlediskem ekonomickým, nýbrž i širším pohledem, který zohledňuje snahu společnosti o začlenění zdravotně hendikepovaných osob do společenského života ve smyslu Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, publikované pod č. 10/2010 Sb. m. s. I ohledně nákladů na pořízení osobního automobilu se speciální úpravou je obecně vzato takový nárok opodstatněný, za předpokladu, že automobil skutečně funguje jako zvláštní pomůcka k zajištění potřebné péče o poškozeného. 12. Aplikací uvedených východisek na projednávanou věc je zřejmé, že výklad nákladů na léčení podle § 449 obč. zák. prezentovaný dovolatelkou je překonaný novější judikaturou jak dovolacího soudu, tak Ústavního soudu. Nejedná se o dovolacím soudem dosud neřešenou otázku, nýbrž odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. 13. V projednávané věci konkrétně jde o pořízení nových plášťů na invalidní vozík, sice dražších, ale kvalitnějších, trvanlivějších, a především odolnějších vůči defektu, o základní a nezbytnou kompenzační pomůcku žalobkyně k zapojení do alespoň běžných činností, umožňující základní sebeobsluhu, pohyb a fungování v prostoru. Optikou poškozené si lze snadno představit, jak nepříjemná, zatěžující a komplikující situace musí být defekt pláště či kola u základní kompenzační pomůcky v běžném životě, a je-li ze zdravotního pojištění hrazena pouze levnější varianta plášťů na invalidní vozík, náchylnější k defektům, nepředstavuje výběr kvalitnějších a trvanlivějších plášťů pouhé zvýšení komfortu žalobkyně, nýbrž logickou a srozumitelnou úvahu o účelně a přiměřeně vynaložených prostředcích na základní a důstojný pohyb poškozené. 14. Obdobné platí i pro pořízení osobního automobilu umožňujícího žalobkyni, ač upoutané na invalidní vozík, relativně běžné zapojení do společnosti včetně výkonu zaměstnání, obstarání nákupů a pochůzek či volnočasového využití, ale také k samostatnému čerpání pravidelných rehabilitací a návštěvám lékařů, jež k udržení svého stabilizovaného zdravotního stavu stále potřebuje. Ve své účastnické výpovědi pak žalobkyně uvedla, že právě díky osobnímu automobilu má pocit, že je 100 % začleněná do života. Denně jezdí do práce autem, může zajistit základní péči o svou rodinu. Invalidní vozík jí stačí v bezbariérových budovách, ale co se týká opuštění domu a možnosti dostat se ven na kterékoli místo ve městě, všude jsou kočičí hlavy a žalobkyně vozíkem neprojede.
cí a návštěvám lékařů, jež k udržení svého stabilizovaného zdravotního stavu stále potřebuje. Ve své účastnické výpovědi pak žalobkyně uvedla, že právě díky osobnímu automobilu má pocit, že je 100 % začleněná do života. Denně jezdí do práce autem, může zajistit základní péči o svou rodinu. Invalidní vozík jí stačí v bezbariérových budovách, ale co se týká opuštění domu a možnosti dostat se ven na kterékoli místo ve městě, všude jsou kočičí hlavy a žalobkyně vozíkem neprojede. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v případě žalobkyně se jedná o základní a nezbytnou kompenzační pomůcku sloužící k uspokojování základních a běžných potřeb, a to po prodeji předchozího (sice stále funkčního) vozidla avšak starého 20 let. Otázkou účelnosti a přiměřenosti nákladů na pořízení nového osobního automobilu se odvolací soud zjevně zabýval, když nárok žalobkyně snížil z důvodu zbytečně vyšší kubatury motoru zakoupeného vozidla a vycházel z pořizovací ceny vozidla v základní variantě, a bez příslušenství, jež žalobkyně nepotřebuje pro své postižení, nýbrž tvoří zbytnou součást vozidla. 15. Dovolatelkou předložené úvahy o nadstandardním vybavení či zvýšeném komfortu a návrhy na život žalobkyně závislý na dopravě sanitním vozem či bezbariérové hromadné dopravě jsou dle dovolacího soudu v rozporu s výše citovaným požadavkem Ústavního soudu na plnou náhradu újmy a zajištění důstojného způsobu života. 16. Jelikož dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 17. O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalobkyně vůči žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jsou představovány odměnou advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) 9.500 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jednou paušální náhradou hotových výdajů advokáta 450 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, a 21% náhradou daně z přidané hodnoty 2.090 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení 12.040 Kč. Náhrada nákladů dovolacího řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 11. 3. 2026
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu