25 Cdo 181/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce P. P., proti žalované J. K., o náhradu škody, vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 17 C 386/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2007, č.j. 53 Co 512/2006-404, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2007, č.j. 53 Co 512/2006-404, potvrdil usnesení ze dne 12. 10. 2006, č.j. 17 C 386/2000-396, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku téhož soudu ze dne 11. 3. 2003, č.j. 17 C 386/2000-171, pro nesplnění poplatkové povinnosti žalobce spojené s podáním odvolání, a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce dovolání, v němž (nemístně hrubým způsobem) žádá o ustanovení „advokáta ex offo“ a obecně zdůvodňuje podání dovolání tvrzením o „protizákonné a protiústavní činnosti“ soudců. Přípustností dovolání se dovolatel nezabývá a neuplatňuje ani žádné konkrétní dovolací důvody podřaditelné ustanovení § 241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a „aby byla žaloba v plném znění a v celém obsahu potvrzena“.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 7. 5. 2007, č.j. 17 C 386/2000-419 (potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2007, č.j. 53 Co 272/2007-428), zamítl návrh žalobce na ustanovení advokáta pro dovolací řízení podle § 30 odst. 2 o.s.ř., neboť u žalobce neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Dovolání není přípustné, jak byl ostatně dovolatel v napadeném usnesení odvolacího soudu správně poučen.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu nelze založit podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není rozhodnutím ve věci samé, je totiž rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou.
Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není přípustné (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 21 Cdo 933/2006, nebo obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod poř. č. 102).
Okolnost, že dovolatel není zastoupen advokátem, ač nemá právnické vzdělání, je vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. (jež odstranění nedostatku povinného právního zastoupení dovolatele v případě nepřípustnosti dovolání nevyžaduje) pro rozhodnutí dovolacího soudu bez významu.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
Žalobce podáním nepřípustného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, žalované však náklady řízení prokazatelně nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu