25 Cdo 1876/2025-624
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně: J. N., zastoupená Mgr. Michalem Koziełem, Ph.D., advokátem se sídlem Masarykova třída 1325, Orlová, proti žalované: Nemocnice Karviná – Ráj, příspěvková organizace, IČO 00844853, se sídlem Vydmuchov 399/5, Ráj, Karviná, zastoupená Mgr. MUDr. Karlem Adamusem, Ph.D., advokátem se sídlem Kirovova 1430/11, Karviná, za účasti: Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 49272956, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o zaplacení 3.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 271/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2024, č. j. 71 Co 203/2024-505, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 4.150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. MUDr. Karla Adamuse, Ph.D., advokáta.
o náhradě nákladů řízení. Na základě obsáhlého dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně dne 6. 10. 2016 spadla ze žebříku. Do žalované nemocnice se dostavila až dne 11. 10. 2016, byl proveden rentgen lebky a páteře, oční a neurologické vyšetření, z nichž vyplynulo zhmoždění krční páteře, žádné zlomeniny nebyly zjištěny ani prokázány. Léčba žalobkyně dále pokračovala ambulantně a žalobkyně opakovaně čerpala rehabilitační péči. U žalobkyně nebyly zjištěny žádné tvrzené zlomeniny, naopak bylo prokázáno, že záznamy o zlomeninách po pádu v roce 2016 byly převzaty do dokumentace z jiných dokumentů vystavených dříve jinými lékaři a nebyly již znovu zkoumány a ověřovány (výpovědi ošetřujícího neurologa MUDr.
Borise Milbergera a lékařů LDN Klokočov). Z uvedených důvodů okresní soud nevyhověl dalším důkazním návrhům žalobkyně, neboť byla její tvrzení vyvrácena doposud provedenými důkazy. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala vznik újmy, žalovaná při ošetření žalobkyně postupovala řádně a není dána příčinná souvislost mezi tvrzeným pochybením žalované a obtížemi žalobkyně. Operace páteře v roce 2020 je důsledkem jiného dlouhodobého degenerativního onemocnění páteře žalobkyně, nikoli tvrzeného zanedbání léčby ze strany žalované.
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 11. 2024, č. j. 71 Co 203/2024-505, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a přiznal žalované i vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odmítl doplnit dokazování a zcela se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Skutková tvrzení o utrpěných zlomeninách byla vyvrácena jak provedeným dokazování, tak je odvolacímu soudu známo z úřední činnosti, že žalobkyně podstoupila různá vyšetření i v jiných nemocnicích, které žádné „staré“ zlomeniny jako nálezy z těchto vyšetření nikdy neuvádí.
Odvolací soud tedy nemá důvodu pochybovat o pravosti rentgenových snímků provedených žalobkyni dne 11. 10. 2016 a zprávy o výsledcích vyšetření jen proto, že se na nich žádné zlomeniny nenachází. Potvrdil proto jako správné skutkový závěr, že žalobkyně pádem dne 6. 10. 2016 zlomeniny neutrpěla, i na něj navazující právní závěr, že žalovaná nemohla nesprávně léčit neexistující následek zranění. Není- li dáno pochybení žalované při poskytování zdravotní péče, není žaloba důvodná.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně obsáhlé dovolání, které sepsala sama, a zpochybňovala jednotlivé skutkové závěry ohledně vyšetření a svého zdravotního stavu. Následně v dovolání doplněném advokátem se dovolatelka pokusila vymezit přípustnost dovolání tak, že podmínky přípustnosti dovolání byly naplněny, když v její věci byla jednak řešena otázka, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jednak se jedná o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, aniž by však řešenou otázku konkretizovala, či vymezila konkrétní rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit.
Dovolatelka namítá neprovedení svých důkazních návrhů a nedostatečné odůvodnění tohoto postupu, konkrétně napadá neprovedení důkazu výpovědí MUDr. Milbergera, ale pouhým přečtením protokolu o jeho výpovědi v jiném řízení. Dovolatelka tvrdí, že jí navržené důkazy nejsou nadbytečnými a pomohly by prokázat, že doposud provedené důkazy nejsou skutečným popisem jejího zdravotního stavu. Závěrem dovolatelka tvrdí, že pokud by byly provedeny jí navržené zásadní důkazy, které by potvrdily její
verzi skutečného zdravotního stavu, mělo by to význam i pro správné právní posouzení věci a její úspěch v řízení. Ve zbytku odkázala na své vlastní předchozí podání. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně jej změnil, dospěje- li k závěru, že Krajský soud v Ostravě rozhodl nesprávně a že dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout. 4. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání nejprve uvedla, že napadená rozhodnutí považuje za věcně správná, vydaná na základě korektního dokazování a bez zatížení řízení vadami. Poté podrobně rozvedla, proč považuje dovolání za vadné, neboť neobsahuje náležitost dovolání – vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, proto navrhuje dovolání odmítnout a přiznat jí náhradu nákladů dovolacího řízení. 5. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 6. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části, anebo pouhý odkaz na toto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, (dále jen „Sb. rozh. obč.“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013). 7. Výše uvedený požadavek však dovolatelka nesplnila, neboť z obsahu dovolání není zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uplatňuje. V obecné rovině uvádí všechny alternativy přípustnosti dovolání uvedené v § 237 o. s. ř., žádnou z nich pak nekonkretizuje ve vztahu k projednávané věci. Nevymezuje konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž namítá neprovedení znaleckého posudku k prokázání jejího skutečného zdravotního stavu, tedy zpochybňuje proces dokazování a hodnocení důkazů, na jejichž základě dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně neutrpěla žádné tvrzené zlomeniny. V podstatě se tedy domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí, přičemž nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z mylné aplikace práva, ale z toho, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž nesouhlasí. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.). Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku tak přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají. Zcela pak chybí údaj o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. 8. Jelikož dovolání – ani při posouzení z obsahového hlediska – neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka konkrétně spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, ani rozsah dovolání, a uvedené nedostatky nebyly v zákonné dovolací lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení § 243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele (povinně zastoupeného advokátem) k odstranění vad dovolání nevyzývá. 9. Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení. 10. Podle § 241a odst. 5 o. s. ř. k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž byla splněna podmínka stanovená v § 241, se nepřihlíží. 11. Poslední dvě citovaná ustanovení zajišťují naplnění účelu § 241 o. s. ř. o povinném zastoupení dovolatele kvalifikovaným právním zástupcem. 12. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 13. O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaná vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jsou představovány odměnou advokáta za jeden úkon právní služby 3.700 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a jednou paušální náhradou hotových výdajů advokáta 450 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, celkem 4.150 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 11. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu