USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobkyně: AKTOR ANONYMI TECHNIKI ETAIREIA, reg. č. 6556101000, se sídlem Kifisia Ermou 25, Athény, Řecko, zastoupená Mgr. Bc. Pavlou Veselkovou, advokátkou se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalované: VÍTKOVICE STEEL, a. s., IČO 27801454, se sídlem Českobratrská 3321/46, Moravská Ostrava, Ostrava, zastoupená JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1, o 253.374 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 158 C 17/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2022, č. j. 8 Co 25/2022-166, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.665 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Roberta Němce, LL.M.
příslušenstvím v celém rozsahu, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Z prokázaného skutkového stavu vyplynulo, že u Okresního soudu v Ostravě probíhá pod sp. zn. 130 C 16/2020 řízení, ve kterém účastníci vystupují v opačném postavení. V něm podala žalovaná návrh na předběžné opatření spočívající v uložení povinnosti žalobkyni zdržet se výběru hotovosti z účtů nebo provádění převodů peněžních prostředků ze specifikovaných bankovních účtů. Proti usnesení o nařízení předběžného opatření podala žalobkyně odvolání a krajský soud předmětné usnesení změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.
Žalobkyně pak vůči žalované uplatnila nárok na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů řízení, které vynaložila v souvislosti s vydáním předběžného opatření. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popř. již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, konkrétně se jedná o otázku, zda představují náklady na právní zastoupení vzniklé v souvislosti s předběžným opatřením, které je následně zrušeno, nahraditelnou škodu podle § 77a o.
s. ř. Dále rozvádí, že judikatura, na kterou v řízení soudy odkázaly, není pro skutkové odlišnosti v projednávané věci přiléhavá, neboť se domáhala náhrady pouze ve výši mimosmluvní odměny vyčíslené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V předešlých případech, kterými se Nejvyšší soud zabýval, se přitom žalobci dožadovali náhrady ve výši skutečně vynaložených nákladů nad rámec přiznané paušální náhrady. Nárok žalobkyně má přitom základ v hmotném právu a vznikl již okamžikem, kdy byly naplněny předpoklady ustanovení § 77a o.
s. ř. Předmětné ustanovení přitom žádnou výjimku z povinnosti nahradit škodu nepřipouští. Žalovaná uvedla, že v části žalobkyni náklady na zastoupení vůbec nevznikly. Dále odkazuje na rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle které nemohou náklady řízení představovat škodu a se kterou je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu. Vedle toho žalobkyni byla již (zatím nepravomocným) rozhodnutím v původním řízení náhrada nákladů přiznána. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o.
s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že vzniknou-li účastníku řízení, v jehož rámci bylo nařízeno předběžné opatření (které následně zaniklo či bylo zrušeno z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno), náklady řízení v souvislosti s obranou proti nařízenému předběžnému opatření, může se jejich náhrady domáhat toliko postupem podle § 145 o.
s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2014, sp. zn.
29 Cdo 3403/2012, uveřejněný pod C 14416 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“; později tento závěr Nejvyšší soud zopakoval v usnesení ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2320/2020). Podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení jsou upraveny v § 140 a násl. o. s. ř. a povinnost je hradit vzniká pouze rozhodnutím soudu, aniž by bylo možno se vedle toho náhrady domáhat z titulu odpovědnosti za škodu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3178/2009, Soubor C 10410).
Napadené rozhodnutí je s těmito závěry v souladu a Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k tomu, aby se od uvedených závěrů odchýlil. Pokud žalobkyně namítá, že by se jí náhrady těchto nákladů nedostalo, pokud by v řízení ve věci samé nebyla úspěšná, nelze tento její názor považovat za správný. V případě, že v průběhu řízení žalobce neuspěl s návrhem na předběžné opatření, ačkoliv ve věci samé následně uspěl, nelze vycházet z toho, že by měl mít právo i na náhradu nákladů ve vztahu k takovému předběžnému opatření (shodně Hrnčiřík, V.
Předběžná opatření v civilním řízení. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 224). Nelze totiž v takovém případě automaticky vycházet ze zásady úspěchu ve věci, ale náklady vynaložené na obranu proti takovému neúspěšnému návrhu na předběžné opatření je nutno posuzovat relativně samostatně od ostatních nákladů vynaložených v průběhu řízení. To mimo jiné vyplývá z určité míry samostatnosti řízení o předběžném opatření, jehož předmět (procesní nárok na zajištění) je odlišný od předmětu řízení ve věci samé, a z toho, že při řízení o předběžném opatření se uplatňují partikulárně odlišná pravidla.
Napadá-li žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu i ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, je v této části dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné. Dovolatelkou pokládané otázky tedy neumožnily dospět k závěru o přípustnosti podaného dovolání, Nejvyšší soud proto v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Robert Waltr předseda senátu