25 Cdo 2038/2018-217
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) F. V.,
narozený XY, b) R. V., narozená XY, oba bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Viktorem
Pavlíkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: O.
Ch., advokát se sídlem XY, zastoupený JUDr. Jaroslavem Novotným, advokátem se
sídlem Jugoslávská 481/12, Praha 2, o 153.831 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 168/2015, o dovolání žalobců proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2018, č. j. 68 Co 475/2017-175,
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2018, č. j. 68 Co 475/2017-175,
se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
I), zamítl žalobu o 76.501 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výrok III). Vyšel ze zjištění, že žalovaný jako advokát
zastupoval žalobce v řízení proti společnosti Starter Homes s. r. o., vedeném u
Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 109/2012, jejich žaloba ze dne
20. 6. 2012, kterou se domáhali slevy z kupní ceny rodinného domu, byla
zamítnuta se závěrem, že ačkoliv jim toto právo z titulu neodstranitelnosti vad
zakoupeného rodinného domu svědčilo, svoji volbu vůči prodávajícímu nezměnili a
právo na slevu z kupní ceny nezvolili, ale setrvali na svém původním požadavku
odstranění vad. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 byl potvrzen odvolacím
soudem, přičemž žalobcům bylo uloženo nahradit společnosti Starter Homes s. r.
o. náklady řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím v celkové výši
153.831 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 uzavřel, že žalovaný jako osoba znalá
práva měl vědět, že již jednou učiněnou volbou nároku z odpovědnosti za vady je
oprávněný vázán a nemůže úspěšně tuto volbu v pozdějším soudním řízení změnit.
Žalovaný tak odpovídá za škodu ve smyslu § 16 a § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996
Sb., o advokacii, (dále jen „zákon o advokacii“), kterou žalobcům svým (nikoliv
řádným) výkonem advokacie způsobil, spočívající v nákladech řízení, které
museli žalobci společnosti Starter Homes s. r. o. nahradit. Obvodní soud pro
Prahu 2 dále shledal oprávněným zápočet žalovaného co do částky 76.501 Kč,
jakožto odměny advokáta v řízení vedeném Okresním soudem Praha – východ pod sp.
zn. 8 EC 235/2011, v němž žalovaný rovněž jako advokát zastupoval žalobce,
kteří mu odměnu neuhradili.
K odvolání žalobců i žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 1.
2018, č. j. 68 Co 475/2017-175, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku
I tak, že žaloba o 77.330 Kč s příslušenstvím se zamítá, ve výroku II jej
potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací
soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že
odpovědnost advokáta není odpovědností za výsledek řízení a pochybení
žalovaného nedosáhlo takové intenzity, aby bylo možno uvažovat o zjevném
pochybení právním či faktickém. K porušení právní povinnosti žalovaného ve
smyslu § 24 odst. 1 a § 16 zákona o advokacii tak dle odvolacího soudu nedošlo,
a není proto povinen k náhradě škody.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost dovozují
z ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Namítají, že ačkoliv odvolací soud v napadeném
rozhodnutí správně citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo
1084/2011, dle kterého nesprávný výkon advokacie spočívající např. v nesprávném
nebo nevhodně zvoleném způsobu uplatňování práv klienta v soudním řízení je
třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru
pochybení, vůbec se jím neřídil. Mají za to, že pokud žalovaný v právním
zastoupení dovolatelů podal žalobu o zaplacení slevy z kupní ceny, ačkoliv
dovolatelům tento nárok nesvědčil, měl si toho být žalovaný jako advokát vědom
a v zájmu ochrany zájmů svých klientů neměl zmíněnou žalobu podávat. Svým
postupem tak dovolatele vystavil následkům procesního neúspěchu, čímž porušil
svou povinnost advokáta účinně hájit zájmy klienta. Odvolací soud dále vycházel
z rozsudků Nejvyššího soudu, které však dle dovolatelů řešily jinou skutkovou
situaci. V posuzovaném případě se ze strany žalovaného nejednalo o „riskantní
procesní strategii“, ale neznalost právní úpravy, odborné literatury a
relevantní judikatury, která již byla v posuzované otázce nemožnosti změny
učiněné volby práva ustálena. Zmíněnou otázkou se žalovaný navíc začal zabývat
až v reakci na vydaný rozsudek soudu prvního stupně, tedy nepředložil již v
žalobě relevantně vyargumentovaný právní názor, proč za dovolatele uplatnil
nárok na slevu z kupní ceny, ačkoliv před podáním žaloby dovolatelé vyzývali
prodávajícího k odstranění vad zakoupeného domu. Dovolatelé dále uvádějí, že
jelikož je odvolací soud neseznámil se svým odlišným právním názorem, který
navíc dostatečně neodůvodnil, považují napadené rozhodnutí za vydané v rozporu
s jejich legitimním očekáváním a principem spravedlnosti, neboť soud musí nejen
respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku
spravedlivému. Navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelé v dovolání dostatečně
nevymezili jeho přípustnost ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., a dále se
zabýval obecnými předpoklady odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou v
souvislosti s výkonem advokacie. Především uvedl, že se nedopustil zjevného
pochybení při právním zastupování dovolatelů (např. zmeškání lhůty k podání
odvolání, uplatnění zjevně promlčeného nároku, atd.), jak to vyžaduje ustálená
judikatura, a že odpovědnost advokáta nelze chápat jako odpovědnost za výsledek
řízení ani za nesprávný právní názor na řešení určité otázky. Dále dle něj nemá
odvolací soud povinnost seznamovat účastníky řízení s každým právním názorem,
pokud se jeho právní názor liší od právního názoru soudu prvního stupně,
případně od právního názoru účastníků řízení. Navrhl, aby Nejvyšší soud
dovolání odmítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání, vzhledem k datu napadeného rozhodnutí, podle
občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona
č. 296/2017 Sb. – dále též jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s.
ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými
(účastníky řízení), zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a je
přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, jímž se odvolací řízení končí a jež závisí na vyřešení otázky
odpovědnosti advokáta za škodu v souvislosti s výkonem advokacie, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu. Dovolání je důvodné.
Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů,
tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.
12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť k jednání, v němž je spatřováno porušení
povinnosti stanovené právními předpisy, jež zakládá právo na náhradu škody
uplatněné v tomto řízení, došlo před 1. 1. 2014, a dále podle zákona č. 85/1996
Sb., o advokacii, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o
advokacii“).
Podle § 16 zákona o advokacii je advokát je povinen chránit a prosazovat práva
a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není
vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát
povinen klienta přiměřeně poučit. (odst. 1). Při výkonu advokacie je advokát
povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné
prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého
přesvědčení pokládá za prospěšné (odst. 2).
Podle § 24 odst. 1 věty první zákona o advokacii odpovídá advokát klientovi za
škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Podle odst. 3
tohoto ustanovení se advokát odpovědnosti podle odst. 1 zprostí, prokáže-li, že
škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na
něm požadovat.
Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem
advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (objektivní
odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon
advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem
škody. Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba
posuzovat z hlediska ustanovení § 16 zákona o advokacii (rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, publikovaný v Souboru
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ – pod C 1743).
Nesprávný výkon advokacie spočívající např. v nesprávném nebo nevhodně zvoleném
způsobu uplatňování práv klienta v soudním řízení je přitom třeba posuzovat
vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru pochybení; je
rozdíl mezi tím, kdy advokát zastává určitý relevantně vyargumentovaný právní
názor (který je později soudy odmítnut) a kdy například podá za svého klienta
opravný prostředek opožděně, s formálními (technickými) nedostatky, apod.
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1084/2011,
Soubor C 12274). Na advokáta nelze však klást nepřiměřené požadavky, např. aby
v situaci, kdy určitá právní otázka je v právní teorii i praxi sporná,
předjímal budoucí vyřešení takové otázky judikaturou vyšších soudů (srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 121/2010, Soubor C
10101).
V řízení, v němž žalovaný jako advokát zastupoval dovolatele proti společnosti
Starter Homes s. r. o., vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C
109/2012, byla žaloba, kterou se dovolatelé domáhali slevy z kupní ceny
rodinného domu, zamítnuta se závěrem, že ačkoliv jim svědčilo právo z titulu
neodstranitelnosti vad zakoupeného rodinného domu, svoji volbu nezměnili a
právo na slevu z kupní ceny vůči prodávajícímu nezvolili, ale setrvali na svém
původním požadavku odstranění vad.
Řešení otázky volby nároku z odpovědnosti za vady a její změny, resp. vázanosti
oprávněné osoby touto volbou, bylo v době podání žaloby (20. 6. 2012) vůči
společnosti Starter Homes s. r. o. na slevu z kupní ceny rodinného domu
konstantní judikaturou dovolacího soudu ustáleno v závěru, že kupující si může
vybrat některé z více práv z odpovědnosti za vady tam, kde takovou možnost
zákon připouští (např. § 622 odst. 2 obč. zák. spojuje s vadou, kterou nelze
odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez
vady, právo na výměnu věci nebo právo odstoupit od smlouvy, stejné platí v
případě odstranitelných vad opětovně se vyskytujících po opravě, anebo
vyskytujících se ve větším počtu, které brání řádnému užívání věci; § 622 odst.
3 obč. zák. u jiných neodstranitelných vad přiznává kupujícímu právo na slevu z
ceny věci nebo právo odstoupit od smlouvy). Vykoná-li kupující volbu a uplatní
jedno z více možných práv, je projevem vůle vázán a nemůže jednostranně volbu
práva z odpovědnosti za vady měnit (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze
dne 30. 12. 1982, Cpj 40/82, uveřejněné pod č. 22/1983 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, s. 130, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3.
2003, sp. zn. 33 Odo 357/2002, uveřejněný pod č. 89/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, týkající se obdobné problematiky v poměrech smlouvy o
dílo). Na zmíněné judikatorní závěry odkazovala i komentářová literatura (srov.
např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník
II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1777; Selucká, M. in Fiala, J.,
Kindl, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer,
2009, s. 1186, dostupný v systému ASPI; Elischer, D. in Eliáš, K. a kol.
Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 2. svazek. Praha: Linde, 2008, s.
1851-1852) a novější judikatura (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2016,
sp. zn. 33 Cdo 4540/2015, Soubor C 15886).
Žalovaný přitom v jím podané žalobě nijak nezdůvodnil, proč se za dovolatele
domáhal slevy z kupní ceny rodinného domu, ačkoliv předtím vůči prodávajícímu
uplatnili nárok z odpovědnosti za vady v podobě odstranění vad.
Z uvedeného vyplývá, že výkon advokacie žalovaného v souvislosti se
zastupováním dovolatelů nebyl činěn řádně. Žalovaný se za dovolatele domáhal
nároku, který jim dle zákonných ustanovení a ustálené rozhodovací praxe
nenáležel, přičemž v žalobě nepředložil žádný relevantně vyargumentovaný právní
názor, kterým by zdůvodnil, proč by mělo být rozhodnuto v rozporu s konstantní
judikaturou dovolacího soudu. Postup žalovaného nebyl jedním z možných, běžnými
výkladovými metodami obhajitelných názorů, odporoval publikované judikatuře i
komentářové literatuře, a lze proto na něm spravedlivě požadovat, že měl jako
advokát předjímat výsledek řízení a za dovolatele se nároku na slevu z kupní
ceny rodinného domu nedomáhat. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný neporušil
svoji právní povinnost advokáta v souvislosti s výkonem advokacie, neboť jeho
pochybení nemělo intenzitu zjevného pochybení právního či faktického, tak není
správný a odvolací soud se jím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu.
Nejvyšší soud z důvodů shora uvedených rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e
odst. 1 o. s. ř.) a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Podle § 243g odst. 1 o. s. ř. je odvolací
soud vázán právním názorem dovolacího soudu.
V novém rozhodnutí rozhodne odvolací soud o náhradě nákladů řízení včetně
nákladů dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu