33 Cdo 4540/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců
a/ J. Č., b/ R. K., c/ M. Š., d/ P. D., e/ P. J., f/ R. J., g/ Z. B., h/ P. M.,
i/ P. V., j/ Š. H., k/ K. H. D., l/ Z. K., m/ R. Š., n/ D. Š., o/ I. V., p/ M.
B., q/ L. S., r/ M. S., s/ M. N., t/ P. Š.a u/ P. S., zastoupených JUDr.
Kateřinou Koberovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, proti
žalované RED Fourteen s.r.o., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Opletalova
1535/4 (identifikační číslo osoby 25627694), zastoupené JUDr. Karlem Šturmem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 813/57, za účasti Metrostavu
a.s., se sídlem v Praze 8, Libeň, Koželužská 2450/4 (identifikační číslo osoby
00014915), vedlejší účastnice na straně žalované, o odstranění vad předmětu
koupě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 343/2012, o
dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2015,
č.j. 68 Co 49, 50/2015-434, takto:
Dovolání proti části rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5.
2015, č.j. 68 Co 49, 50/2015-434, kterou byl ve věci samé potvrzen rozsudek ze
dne 24. 10. 2014, č.j. 30 C 343/2012-359 (ve spojení s usnesením ze dne 18. 11.
2014, č.j. 30 C 343/2012-367), jímž Obvodní soud pro Prahu 4 vyhověl žalobě
žalobců a/, b/, c/, d/ a uložil žalované „bezplatně odstranit vady
kanalizačního potrubí ve vchodě H. a kanalizačního potrubí ve vchodě M. K.,
budovy č.p. , katastrální území Č., obec P., část obce Č., nacházející se na
parcele č. 1280/27, zapsané na listu vlastnictví 1645 , Katastrálního úřadu pro
hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, spočívající v protispádu
svodného potrubí v úsecích vnitřní kanalizace objektu v šachtě Š0 ulice H. a v
šachtě Š1 ulice M. K.“, se zamítá.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2015, č.j. 68 Co 49,
50/2015-434, v části, jíž byl ve věci samé potvrzen rozsudek ze dne 24. 10.
2014, č.j. 30 C 343/2012-359 (ve spojení s usnesením ze dne 18. 11. 2014, č.j.
30 C 343/2012-367), kterým Obvodní soud pro Prahu 4 vyhověl žalobě žalobců g/,
i/, k/, p/, q/, s/, t/, u/ a uložil žalované „bezplatně odstranit vady
kanalizačního potrubí ve vchodě H. a kanalizačního potrubí ve vchodě M. K.2,
budovy č.p. , katastrální území Č., obec P., část obce Č., nacházející se na
parcele č. 1280/27, zapsané na listu vlastnictví 1645 , Katastrálního úřadu pro
hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, spočívající v protispádu
svodného potrubí v úsecích vnitřní kanalizace objektu v šachtě Š0 ulice H. a v
šachtě Š1 ulice M. K.“, a v akcesorických výrocích o nákladech řízení před
soudy obou stupňů (vyjma potvrzujícího výroku o náhradě nákladů řízení státu),
a rozsudek ze dne 24. 10. 2014, č.j. 30 C 343/2012-359 (ve spojení s usnesením
ze dne 18. 11. 2014, č.j. 30 C 343/2012-367), v části, jíž Obvodní soud pro
Prahu 4 vyhověl žalobě žalobců g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/, u/ a uložil žalované
„bezplatně odstranit vady kanalizačního potrubí ve vchodě H. a kanalizačního
potrubí ve vchodě M. K., budovy č.p. , katastrální území Č., obec P., část obce
Č., nacházející se na parcele č. 1280/27, zapsané na listu vlastnictví 1645,
Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha,
spočívající v protispádu svodného potrubí v úsecích vnitřní kanalizace objektu
v šachtě Š0 ulice H. a v šachtě Š1 ulice M. K.“, se ruší a věc se v tomto
rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 24. 10. 2014, č.j. 30 C
343/2012-359, ve spojení s usnesením ze dne 18. 11. 2014, č.j. 30 C
343/2012-367, vyhověl žalobě žalobců a/, b/, c/, d/, g/, h/, i/, j/, k/, l/,
o/, p/, q/, s/, t/, u/ [žalovanou zavázal „bezplatně odstranit vady
kanalizačního potrubí ve vchodě H. a kanalizačního potrubí ve vchodě M. K.,
budovy č.p. , katastrální území Č., obec P., část obce Č., nacházející se na
parcele č. 1280/27, zapsané na listu vlastnictví 1645, Katastrálního úřadu pro
hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, spočívající v protispádu
svodného potrubí v úsecích vnitřní kanalizace objektu v šachtě Š0 ulice H. a v
šachtě Š1 ulice M. K.“] a žalobu žalobců e/, f/, m/, n/ a r/, kteří se domáhali
téhož, zamítl. Žalované a vedlejší účastnici uložil společně a nerozdílně
zaplatit na náhradě nákladů řízení úspěšným žalobcům 142.235,- Kč a ve vztahu
mezi neúspěšnými žalobci na straně jedné a žalovanou s vedlejší účastnicí na
straně druhé rozhodl, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení“; žalované a vedlejší účastnici uložil zaplatit státu na nákladech
řízení 20.285,80 Kč. Rozhodnutí soudu prvního stupně – vyjma meritorního výroku, jímž byla
zamítnuta žaloba žalobců e/, f/, m/, n/ a r/, ohledně nichž soud dovodil, že
jako kupující nebyli ve smluvním vztahu s žalovanou – napadli žalovaná a
vedlejší účastnice odvoláními. Rozsudkem ze dne 25. 5. 2015, č.j. 68 Co 49, 50/2015-434, Městský soud
v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalobu
žalobců h/, j/, l/ a o/ zamítl a v části týkající se žalobců a/, b/, c/, d/,
g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ je potvrdil. Žalované a vedlejší účastnici
uložil zaplatit žalobcům a/, b/, c/, d/, g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ na
náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 92.988,- Kč, žalované a
vedlejší účastnici nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem
prvního stupně vůči žalobcům h/, j/, l/ a o/ a ani vůči žalobcům e/, f/, m/, n/
a r/, žalované a vedlejší účastnici uložil zaplatit žalobcům a/, b/, c/, d/,
g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ na náhradě nákladů odvolacího řízení 43.560,-
Kč, žalované a vedlejší účastnici nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení vůči žalobcům h/, j/, l/, o/ a ve vztahu mezi žalovanou s vedlejší
účastnicí na straně jedné a žalobci e/, f/, m/, n/ a r/ na straně druhé
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení;
výrok, kterým soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení státu, potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že (ve věci úspěšní)
žalobci jsou (aktivně) věcně legitimováni, neboť každý kupující, který nabyl
jednotku do vlastnictví, je – jako podílový spoluvlastník společných částí
budovy, tedy i kanalizace – oprávněn v souladu se smluvními podmínkami
reklamovat vadu zatěžující předmět spoluvlastnictví. Vady kanalizace vymezili
žalobci „jasně a určitě“ a práva z odpovědnosti za ně uplatnili včas, tj.
v
záruční době, alternativním způsobem („oprava/kompenzace“) s tím, že „učinili
volbu spočívající v … právu na odstranění vady a na provedené volbě setrvali.“
Závady kanalizace jsou odstranitelnými vadami, které existovaly v době
dokončení stavby (červen 2007) a rovněž v době, kdy žalobci vady reklamovali
(květen 2010). Námitku promlčení práva žalobců g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/
odvolací soud neshledal důvodnou; pro počátek běhu promlčecí doby je
nerozhodné, kdy pravomocně přistoupili tito žalobci do řízení, nýbrž kdy u
soudu uplatnili právo. Rozhodnutí odvolacího soudu – vyjma měnícího výroku, jímž byla žaloba
žalobců h/, j/, l/ a o/ zamítnuta, a potvrzujícího výroku o nákladech řízení
státu – napadla žalovaná dovoláním. Záruky sjednané účastníky ve smlouvách, na
jejichž základě žalobci nabyli vlastnické právo jednotek včetně
spoluvlastnictví společných částí domu, se vztahovaly k předmětu koupě, tj. k
jednotce samotné a k ideálnímu spoluvlastnickému podílu na společných částech
budovy, tedy i „potrubí“ (kanalizaci). Žalobci nemohou mít právo na bezplatné
odstranění vady celé kanalizace, ale jen na opravu ideálního spoluvlastnického
podílu na věci, což – fakticky ani právně – není možné (ideální spoluvlastnický
podíl nelze opravit). V úvahu proto přichází „zejména“ právo na přiměřenou
slevu z kupní ceny. Podle žalované měl odvolací soud aplikovat § 622 odst. 1,
větu třetí, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“); nelze-li
vadu odstranit, mají žalobci právo na slevu z kupní ceny, popř. mohou od
smlouvy odstoupit. Reklamace (vytčení vad kanalizačního potrubí) a uplatnění
práva z odpovědnosti za vady je podle žalované neplatným právním úkonem pro
neurčitost a pro rozpor se zákonem. Kupující nemůže mít právo na bezplatnou
opravu věci a současně právo na slevu z ceny, protože ustanovení § 622 odst. 1
obč. zák. žádnou volbu mezi nimi nepřipouští. Dovolatelka s odkazem na
judikaturu zdůrazňuje, že pouze ustanovení § 622 odst. 2 obč. zák. zakládá při
neodstranitelných vadách, které brání řádnému užívání věci, alternativně práva
kupujícího (na výměnu věci, na odstoupení od smlouvy); jen v těchto případech
si kupující mohl vybrat, které právo uplatní, neboť obě mu příslušela. Otázku,
zda závady kanalizace jsou odstranitelnými vadami ve smyslu § 622 odst. 1 obč. zák., posoudil odvolací soud po právní stránce neúplně. Zpracovatel znaleckého
posudku pouze „načrtl“ možné – technické – odstranění protispádu kanalizace „v
hrubých obrysech“, aniž by se zabýval tím, zda je odstranění vady ekonomicky
účelné a efektivní, resp. jaké náklady by bylo třeba na opravu vynaložit. Podle
názoru dovolatelky žalobci, kteří přistoupili do řízení, uplatnili právo z
odpovědnosti za vady po uplynutí promlčecí doby, takže její námitka je
opodstatněná. Pro stavení promlčecí doby podle § 112 obč. zák.
není rozhodné,
kdy právní zástupkyně žalobců a/, b/, c/ a d/ navrhla přistoupení dalších
účastníků do řízení na stranu žalující, nýbrž kdy byl soudu doručen řádný
souhlas těchto „nových“ žalobců se vstupem do řízení (§ 92 odst. 1, věta druhá,
občanského soudního řádu, dále též jen „o.s.ř.“). Za vadný postup, kterým
odvolací soud porušil právo na spravedlivý proces a který – v konečném důsledku
– způsobil nepřezkoumatelnost rozhodnutí, označila žalovaná to, že se odvolací
soud nevypořádal s výhradou nedostatku reklamačních protokolů, které
nevyhovovaly sjednaným podmínkám. Z článku 4 reklamačního řádu vyplývá, že
„reklamace musí být uplatněna na přiloženém reklamačním protokolu a musí
obsahovat … přesnou identifikaci vady, její rozsah …“ a pro každou vadu měl být
použit samostatný reklamační protokol. Ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů
řízení účastníků před soudy obou stupňů žalovaná zpochybnila užití ustanovení §
150 o.s.ř. s tím, že odvolací soud opomněl zohlednit kritéria požadovaná
ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Vedlejší účastnice ve vyjádření odkázala na argumentaci žalované v
dovolání a žalobci se ztotožnili s napadeným rozhodnutím.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona
č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení § 237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak –
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239
o.s.ř.).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v
rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena (právo podílového
spoluvlastníka na odstranění vady předmětu podílového spoluvlastnictví), a
otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (promlčení práva z odpovědnosti za vady
prodané věci).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Odvolací soud – poté, co opakoval důkaz listinou (plnou mocí z 30. 5.
2010 udělenou V. J. ve věci reklamace vad) – vyšel z následujícího skutkového
stavu.
Žalobci a/, b/, c/, d/, g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ (dále jde jen o
tyto žalobce) se na základě smluv o převodech vlastnictví jednotek uzavřených s
právní předchůdkyní žalované (ING Zámecký park s.r.o.) stali vlastníky
specifikovaných jednotek v budově č.p. v katastrálním území Č.; s převodem
jednotek nabyli ideální (ve smlouvách vyčíslený) spoluvlastnický podíl budovy,
stavební parcely č. 1280/27 a přilehlého pozemku parc. č. 1280/26 zapsaných na
listu vlastnictví č. 1645 pro katastrální území Č., obec P. Žalovaná
(prodávající) poskytla žalobcům záruční dobu v délce 36 měsíců, která začala
běžet právní mocí kolaudačního rozhodnutí (4. 6. 2007). Žalobci udělili
písemnou plnou moc V. J., místopředsedovi výboru společenství vlastníků
jednotek, k vyřízení reklamace vad společných částí budovy. Dopisem z 31. 5. 2010 („Reklamace společných částí budovy“), který se do dispozice prodávající
dostal 1. 6. 2010, zmocněnec žalobců vytknul právní předchůdkyni žalované
(kromě jiných vad): „Proleželé kanalizační potrubí ve vchodu H.. Po tlakovém
čistění provedena kamerová kontrola a nalezeno proleželé potrubí v délce cca
6-8 metrů pod podlahou 1. PP. V potrubí stojí voda do výšky cca 1/3 až ? profilu“ (bod 15) a „Proleželé kanalizační potrubí ve vchodu M. K. 2. Kanalizace je proleželá v délce cca 10 m od dveří mezi výtahem a garážovým
prostorem až k ústí do revizní šachty před domem“ (bod 16). V obou případech
navrhl „opravu/kompenzaci“. Ze znaleckého posudku č. 1639/2013, vypracovaného
PROFI-TEN a.s., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 20/682, z vyjádření zpracovatele
Ing. J. Š. a z jeho výpovědi, odvolací soud zjistil, že kanalizační potrubí
(svodné) ve vchodě H. a kanalizační potrubí ve vchodě M. K. – společné části
budovy č.p. – byly zhotoveny v rozporu s projektovou dokumentací [použití
kolene 90° (87°) na trase je podle ČSN nepřípustné a nedodržení sklonu
zapříčinilo protispád]. Protispád vznikl špatně připraveným podložím nebo tím,
že podloží bylo nestabilní, tj. nebylo dostatečně zhutněno. Protispády svodného
potrubí v úsecích vnitřní kanalizace objektu k šachtě Š0-ul. H. a k šachtě Š1-
ul. M. K. způsobují havarijní stav, jehož následky se projevují ucpáním a
následnou nefunkčností kanalizačního potrubí (protispád způsobuje nízkou
samoprůtočnost a tím znemožňuje samočištění kanalizace). Co se nápravy
týče, navrhl zpracovatel posudku úpravu kanalizace spočívající ve změně trasy a
provedení (položení) nové vnitřní kanalizace tak, aby byla v souladu s normami
a předpisy, anebo odkrytí stávající kanalizace a její opravu v úsecích, kde
jsou protispády. 1) K otázkám uplatnění práv z odpovědnosti za vady. Podle ustanovení § 619 odst. 1 obč. zák. odpovídá prodávající –
nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité – za vady, které se
projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka). Podle ustanovení § 622 odst. 1 obč. zák., jde-li o vadu, kterou lze
odstranit, má kupující právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna, a
prodávající je povinen vadu bez zbytečného odkladu odstranit.
Není-li to
vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující požadovat výměnu věci, nebo týká-
li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový postup možný,
může kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. Podle ustanovení § 625, věty první, obč. zák. se práva z odpovědnosti za vady
uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. Podle ustanovení § 626 odst. 1 obč. zák. práva z odpovědnosti za vady věci, pro
které platí záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době.
Občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12 2013 upravoval v
souvislosti s kupní smlouvou v části osmé („Závazkové právo“) institut
odpovědnosti za vady jednak obecnými ustanoveními (§ 499 až § 510), jednak
ustanoveními hlavy druhé („Kupní a směnná smlouva“). Jestliže fyzická nebo
právnická osoba prodává zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské
činnosti, použijí se na právní vztahy založené kupními smlouvami – kromě
obecných ustanovení o kupní smlouvě – i ustanovení § 613 až § 627 (srov. § 612
odst. 1 obč. zák.). O poměru těchto úprav Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení
týkající se prodeje zboží v obchodě jsou ve vztahu k obecným ustanovením o
kupní smlouvě (§ 588 až § 600 obč. zák.) nejen doplňující, ale i speciální;
upravují-li některé otázky proti obecným ustanovením o kupní smlouvě odlišně,
má přednost tato zvláštní úprava (srov. rozsudky ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33
Odo 1314/2005, a ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008). Na rozdíl od
úpravy obecné, která spojuje zánik práva žalovat u soudu pouze s absencí
notifikace vad (reklamace) u prodávajícího v prekluzivních lhůtách, které běží
od převzetí věci kupujícím (§ 599 odst. 1 obč. zák.), v právních vztazích z
kupní smlouvy uzavřené s podnikatelem nestačí, že kupující v záruční době vytkl
prodávajícímu vady věci (reklamoval); z ustanovení § 625 a § 626 obč. zák. vyplývá, že zániku práv z odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě kupující
zamezí, uvede-li v záruční době konkrétní právo, které z titulu reklamovaných
vad uplatňuje (srov. Ze stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu
ČSR z 21. 10. 1975, Cpj 57/75, bod III., uveřejněného ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/1976, Ze zhodnocení rozhodování soudů
Slovenské socialistické republiky o službách, projednaného a schváleného
občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu SSR z 21. 12. 1977, Cpj 42/77,
uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/1978, rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1830/2014, a ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4367/2013). Shora uvedené platí i pro smlouvy o převodu vlastnictví jednotek uzavřené podle
zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k
budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují
některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění zákona č. 273/1994 Sb.,
nálezu Ústavního soudu č. 280/1996 Sb., zákonů č. 97/1999 Sb., č. 103/2000 Sb.,
č. 229/2001 Sb., č. 451/2001 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 437/2003 Sb., č. 171/2005
Sb. a č. 179/2005 Sb. (dále jen „zákon č.72/1994 Sb.“). Reklamace je jednostranný právní úkon kupujícího adresovaný prodávajícímu, jímž
kupující vytýká určité závady prodané věci; sama o sobě nemá v daných poměrech
(právní předchůdkyně žalované vystupovala jako podnikatelka v rámci své
podnikatelské činnosti) přímé právní účinky. Teprve uplatněním práva z
odpovědnosti za vady, tj.
(opět) jednostranným právním úkonem kupujícího
adresovaným prodávajícímu, kterým kupující dává prodávajícímu na vědomí, jaké
právo v souvislosti s reklamovanou vadou zvolil, vznikne prodávajícímu v rámci
odpovědnostního vztahu konkrétní povinnost odpovídající uplatněnému právu; že
oba právní úkony mohou být uplatněny současně, je nasnadě. Ustanovení § 34 a
násl. obč. zák., týkající se právních úkonů, dopadají samozřejmě i na shora
uvedené jednostranné právní úkony kupujícího. Prodávající odpovídá nejen za to, že předmět koupě je ve shodě s kupní smlouvou
v době převzetí kupujícím (§ 616 odst. 1 obč. zák.), ale i za to, že po určitou
dobu po převzetí bude bez vad, jež představují rozpor s kupní smlouvou. Právo z
odpovědnosti za vady prodané věci uplatní kupující u prodávajícího důvodně
tehdy, jestliže reklamovaná závada je vadou v právním smyslu, jestliže se na
předmětu koupě vyskytla v době uplatnění práva z odpovědnosti za vady v záruce
a jestliže povaha vady odpovídá právu zvolenému kupujícím. Kupující si může
vybrat některé z více práv z odpovědnosti za vady tam, kde takovou možnost
zákon připouští (např. § 622 odst. 2 obč. zák. spojuje s vadou, kterou nelze
odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez
vady, právo na výměnu věci nebo právo odstoupit od smlouvy, stejné platí v
případě odstranitelných vad opětovně se vyskytujících po opravě, anebo
vyskytujících se ve větším počtu, které brání řádnému užívání věci; § 622 odst. 3 obč. zák. u jiných neodstranitelných vad přiznává kupujícímu právo na slevu z
ceny věci nebo právo odstoupit od smlouvy). Vykoná-li volbu a uplatní jedno z
více možných práv, je projevem vůle vázán a nemůže jednostranně volbu práva z
odpovědnosti za vady měnit. Ustanovení § 622 odst. 1, první věta, obč. zák. nedává kupujícímu výběr nároků z titulu odpovědnosti za vadu, kterou lze
odstranit; v takovém případě má jen právo na odstranění vady. Možnost žádat
přiměřenou slevu z ceny věci nebo odstoupit od smlouvy připadá v úvahu pouze
tehdy, je-li – vzhledem k povaze vady – neúměrné požadovat výměnu věci nebo
její součásti (srov. § 622 odst. 1, věty druhou a třetí, obč. zák.). Podle
ustálené soudní praxe lze jiné než již v zákonné lhůtě u prodávajícího
uplatněné právo z odpovědnosti za tutéž vadu požadovat, pokud by původně
uplatněné právo zaniklo pro nemožnost plnění (§ 575 a násl. obč. zák.) anebo
kdyby vada, pro kterou bylo uplatněné, nabyla nového charakteru, např. odstranitelná vada by se stala – objektivně nebo subjektivně (tj. tím, že
prodávající neodstranil vadu „včas“, viz § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o
ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2013) – neodstranitelnou
(srov. Ze zhodnocení rozhodování soudů ve věcech týkajících se nároků z prodeje
v obchodě a z obstaravatelských služeb, projednaného a schváleného
občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR z 30. 12. 1982, Cpj 40/82,
uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/1983,
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4513/2015).
S přihlédnutím k výše řečenému, dovolací soud uzavírá, že písemný jednostranný
právní úkon, jímž žalobci reklamovali vady kanalizace a uplatnili u prodávající
právo na její opravu, je v označení konkrétního práva z odpovědnosti za vady
určitý a neodporuje ustanovení § 622 odst. 1 obč. zák. (§ 37 odst. 1, § 39 obč. zák.). Z obsahu písemnosti („Reklamace společných částí budovy“ z 31. 5. 2010)
a z dalších skutečností (následné korespondence žalobců s prodávající) lze
dovodit, že kupující požadovali odstranění vad kanalizace; uplatnění práva s
odkládací podmínkou (§ 36 odst. 1 obč. zák.), případně uplatnění práv
eventuálním nebo alternativním způsobem nelze dovozovat jen z toho, že jako
řešení při odstranění zjištěných závad žádali „kompenzaci“ (srov. stanovisko
Nejvyššího soudu ČSR z 21. 12. 1979, Cpj 100/79, k některým dalším otázkám
výkladu ustanovení § 251 odst. 1 obč. zák., uveřejněné ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/1980). Přestože odvolací soud v řešení této
(dílčí) otázky pochybil, dovodil-li alternativní uplatnění požadavku na
odstranění vady a kompenzace, v konečném výsledku je jeho posouzení správné. Závěry, že při převzetí věci (jednotek a společných částí budovy) předmět
převodu nebyl ve shodě s kupní smlouvou, tj. že kanalizace byla vadná (§ 616
odst. 1 obč. zák.), a že jde o vady odstranitelné ve smyslu § 622 odst. 1, věty
první, obč. zák., odpovídají odbornému znaleckému nálezu. Již v rozsudku ze dne
17. 8. 2009, sp. zn. 33 Cdo 420/2008, Nejvyšší soud vysvětlil, že důkaz
znaleckým posudkem se od jiných důkazních prostředků liší potud, že jeho
hodnocení podle § 132 o.s.ř. nepodléhají znalecké závěry (nálezy) ve smyslu
jejich odborné správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho
úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad
s ostatními provedenými důkazy. To, že soud nemůže přezkoumávat věcnou
správnost odborných závěrů znalce, samozřejmě neznamená, že je znaleckým
posudkem vázán. Má-li o odborném nálezu pochybnosti – což není případ v souzené
věci – může uložit znalci (popř. tomu, kdo posudek připravoval, viz § 22 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších
předpisů), aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho
nedostatky, případně aby vypracoval nový posudek; může rovněž ustanovit jiného
znalce k posouzení téže věci nebo znalecký posudek přezkoumat ve smyslu § 127
odst. 2 o.s.ř. Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2009, sp. zn. 33 Cdo 420/2008, je nepřípadný, neboť jeho závěry se vztahují k výkladu
pojmu vady, „která činí věc neupotřebitelnou“ (§ 597 odst. 1 obč. zák.). Za
neupotřebitelnou věc je třeba považovat i takovou, u níž vyšla najevo vada,
která je sice odstranitelná, avšak náklady na opravu jsou neúměrné ceně věci,
takže oprava by byla ekonomicky neúčelným nákladem v poměru ke kupní ceně, což
způsobuje, že zjištěná vada je vadou neodstranitelnou. Ustanovení § 597 odst. 1
obč. zák. však nelze použít v případech prodeje věci podnikatelem.
Není tedy
pochyb o tom, že žalobci jako kupující zvolili právo odpovídající vytčeným
vadám kanalizace, tj. právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna. Prodávající se může s kupujícím dohodnout o poskytnutí záruky
přesahující rozsah záruky stanovené zákonem (§ 502 odst. 1, 2, § 620 odst. 5
obč. zák.); zákonné záruční doby nemohou být dohodou účastníků zkráceny (lze je
jen prodloužit). Pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady prodané věci není
předepsána zvláštní forma. Práva z odpovědnosti za vady mohou být proto
uplatněna i ústně (srov. § 40 a násl. obč. zák.). Jestliže žalobci jako
spotřebitelé (řádně a včas) reklamovali vady kanalizace a uplatnili z toho
plynoucí právo z odpovědnosti za vady písemnou formou („Reklamace společných
částí budovy“ z 31. 5. 2010), není takový právní úkon neplatný (neúčinný) pro
nedostatek smluvené formy jen proto, že tak neučinili v samostatných
reklamačních protokolech (srov. § 56 odst. 1, 3 písm. b/ obč. zák.). 2) K právu podílového spoluvlastníka na odstranění vady předmětu podílového
spoluvlastnictví. Podle ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák. vyjadřuje podíl míru, jakou se
spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze
spoluvlastnictví ke společné věci. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. jsou společné části domu v
podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek. S převodem nebo přechodem
vlastnictví jednotky přechází spoluvlastnické právo ke společným částem domu
(srov. i § 30 cit. zákona). Co se rozumí společnými částmi domu, stanoví § 2
písm. g/ zákona č. 72/1994 Sb.; jsou jimi části domu určené pro společné
užívání, zejména základy, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce,
vchody, schodiště, chodby, balkóny, terasy, prádelny, sušárny, kočárkárny,
kotelny, komíny, výměníky tepla, rozvody tepla, rozvody teplé a studené vody,
kanalizace, plynu, elektřiny, vzduchotechniky, výtahy, hromosvody, společné
antény, a to i když jsou umístěny mimo dům; dále se za společné části domu
považují příslušenství domu (například drobné stavby) a společná zařízení domu
(například vybavení společné prádelny). Dovolatelka nezpochybnila věcnou legitimaci žalobců z hlediska ustanovení § 91
odst. 2 o.s.ř., ale dovozuje neexistenci práva na odstranění vad celé věci
proto, že společné části budovy jsou v podílovém spoluvlastnictví vlastníků
jednotek. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí uzavřel a zdůvodnil, že vlastnickou –
vindikační nebo zápůrčí – žalobu (§ 126 odst. 1 obč. zák.) může podat
kterýkoliv z podílových spoluvlastníků vůči každému, kdo neoprávněně zasahuje
do jeho spoluvlastnického práva, případně i jen jeden z podílových
spoluvlastníků věci, o jejíž ochranu jde (srov. rozsudky ze dne 3. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1794/96, ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2496/2006, ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2243/2006, ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo
800/2014). Pro uplatňování práv z odpovědnosti za vady předmětu převodu, kterým
je (bytová nebo nebytová) jednotka a spoluvlastnický podíl společných částí
domu, platí stejná východiska (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 27. 7. 2006, sp.
zn. 33 Odo 1314/2005). Právo z odpovědnosti za vady může u
prodávajícího uplatnit kterýkoliv podílový spoluvlastník společných částí
budovy a jeho právu na bezplatné, včasné a řádné odstranění vady odpovídá
povinnost prodávajícího vadu bez zbytečného odkladu odstranit, a to bez ohledu
na velikost spoluvlastnického podílu spoluvlastníka, který právo podle § 625
obč. zák. včas a řádně uplatnil. Žalovaná se tedy mýlí, dovozuje-li, že vada je
neodstranitelná jen proto, že kanalizace, která jí trpí, je předmětem
podílového spoluvlastnictví, a právo z odpovědnosti za vady neuplatnili u
prodávajícího všichni spoluvlastníci. Použití ustanovení § 622 odst. 1, věty
třetí, obč. zák. nepřipadá v úvahu, neboť – jak se podává již z výkladu výše –
právo na slevu z ceny věci nebo právo odstoupit od smlouvy se váží jen na
situace, kdy požadavek na výměnu věci či její součásti je neúměrné. V souzené
věci je výměna předmětu převodu (společných částí domu) pojmově vyloučena a
výměna jeho součásti (kanalizace) představuje opravu, jíž odpovědný subjekt
odstraní vady. 3) K promlčení práva žalobců g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ z odpovědnosti za
vady prodané věci. Podle ustanovení § 100 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v
době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k
námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo
věřiteli přiznat (odstavec 1). Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou
práva vlastnického (odstavec 2, věta první). Podle § 101 obč. zák. je – pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak –
promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle ustanovení § 102 obč. zák. u práv, která musí být uplatněna nejprve u
fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo
právo takto uplatněno. Podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby
do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení
vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Práva z odpovědnosti za vady prodané věci, pro které platí (zákonná nebo
smluvená) záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době (§ 583, §
625, § 626 odst. 1 obč. zák.). Jestliže prodávající neuspokojí právo, které
bylo uplatněno v záruční době, může se kupující domáhat ochrany u soudu;
promlčení tohoto práva nastane uplynutím tří let ode dne, kdy bylo uplatněno u
prodávajícího. Z obsahu spisu se podává, že podání (datované 30. 5. 2013), kterým původní
žalobci a/, b/, c/ a d/ navrhli, aby do řízení na jejich stranu přistoupili
žalobci g/, i/, k/, p/, q/, s/ a t/, došlo soudu prvního stupně 31. 5. 2013. Právní zástupkyně původních žalobců doručila 11. 9. 2013 soudu prvního stupně
listiny prokazující souhlas žalobců g/, i/, p/ a t/ se vstupem do řízení a po
výzvě soudu z 18. 12. 2013 listinu prokazující souhlas žalobkyně k/ se vstupem
do řízení; návrh na vstup žalobce u/ do řízení byl obsažen až v odvolání z 10. 2. 2014, kterým původní žalobci napadli usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 2. 2014, č.j. 30 C 343/2012-238.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 2. 2014, č.j. 30 C 343/2012-238, připustil vstup žalobců g/, i/ a k/ do řízení,
usnesením ze dne ze 17. 3. 2014, č.j. 30 C 343/2012-261 (postupem podle § 374
odst. 3 o.s.ř.) připustil vstup žalobců p/, q/, s/, t/ a u/ do řízení.
Pro přistoupení dalšího účastníka do řízení (§ 92 odst. 1 o.s.ř.) platí, že
ten, jehož přístup do řízení je navržen, se stane účastníkem řízení až právní
mocí usnesení, jímž soud takové přistoupení připouští. Stejně jako v případě
žaloby (řízení je zahájeno dnem, kdy soudu došla žaloba), jejíž podání má –
vedle procesních – také hmotněprávní účinky (zahájení řízení má za následek
stavení běhu promlčecích a prekluzivních lhůt, nestanoví-li zákon jinak),
platí, že své právo u soudu uplatnil přistoupivší účastník na straně žalující
(z hlediska běhu promlčecích a prekluzivních lhůt) dnem, kdy soudu došel jeho
souhlas s tímto opatřením nebo kdy projevil svůj souhlas do protokolu; uvedené
platí samozřejmě jen za předpokladu, že soud návrhu na přistoupení dalšího
účastníka pravomocně vyhověl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 32 Odo 1387/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 57/2008). Právo z odpovědnosti za vady (současně s reklamací) žalobci uplatnili u
žalované 1. 6. 2010, tříletá promlčecí doba, v níž mělo být právo vykonáno,
uběhla 3. 6. 2013 (1. 6. připadl na sobotu, viz § 122 odst. 2, 3 obč. zák.);
jestliže souhlasy žalobců g/, i/, p/, t/, u/ byly soudu prvního stupně doručeny
11. 9. 2013, souhlas žalobkyně k/ 13. 1. 2014, souhlasy žalobců q/, s/ 10. 2. 2014 a souhlas žalobce u/ rovněž 11. 9. 2013 s tím, že jeho vstup do řízení byl
navržen až 10. 2. 2014, platí, že práva žalobců g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/
z titulu odpovědnosti za vady společných částí budovy (kanalizace) jsou
promlčena. Jelikož se žalovaná (dlužnice) promlčení dovolala, nelze žalobcům
právo přiznat. Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno (právo podílových
spoluvlastníků – žalobců a/, b/, c/, d/ – na odstranění vady předmětu
podílového spoluvlastnictví), vyřešil odvolací soud ve shodě s tím, co je
uvedeno shora pod bodem 2); Nejvyšší soud proto dovolání žalované v tomto
rozsahu zamítl (§ 243d písm. a/ o.s.ř.). Jelikož v řešení rovněž dovoláním otevřené otázky promlčení práva žalobců g/,
i/, k/, p/ q/, s/, t/ a u/ z odpovědnosti za vady předmětu koupě (bod 3/) je
napadené rozhodnutí v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod
podle § 241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí
odvolacího soudu v této části podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; zrušeno bylo
rozhodnutí soudu prvního stupně v tomu odpovídajícím rozsahu, neboť kasační
důvody se vztahují i na něj (§ 243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.). Ke zrušení nákladových výroků – vyjma toho, kterým odvolací soud potvrdil výrok
o náhradě nákladů řízení státu – přistoupil dovolací soud proto, že jde z
procesního hlediska o výroky závislé na meritorním rozhodnutí (§ 242 odst. 2
písm. b/ o.s.ř.). Současně je třeba zdůraznit, že soudy obou stupňů pochybily v
hodnocení důvodů pro výjimečné použití moderace podle § 150 o.s.ř.
Za důvody
hodné zvláštního zřetele nelze bez dalšího považovat skutečnosti, že vady
kanalizace se dotýkají všech spoluvlastníků, tedy i těch, kteří jako kupující
nebyli ve smluvním vztahu s žalovanou a právo z titulu odpovědnosti za vady
předmětu koupě jim vůči ní nevzniklo (žalobci e/, f/, m/, n/ r/), a těch,
kterým právo z odpovědnosti za vady sice vzniklo, ale zaniklo prekluzí (žalobci
h/, j/, l/, o/). Okolnost, že právo žalobců g/, i/, k/, p/, q/, s/, t/ a u/ z
odpovědnosti za vady prodané věci pozbylo nárokovou složku, tj. vznesením
námitky promlčení se stalo nevynutitelným, rovněž není sama o sobě důvodem
uvedeným v § 150 o.s.ř. V dalším řízení bude proto soud vycházet z ustálené
judikatury Nejvyššího soudu týkající se výkladu § 150 o.s.ř. (např. rozsudek ze
dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2015, a usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2014, ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1270/2015, ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3617/2015, ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4275/2013, a ze dne
21. 1. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4601/2014). Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§
243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.). O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1,
věta druhá, o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.