33 Cdo 1830/2014
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve
věci žalobců a) Ing. I. B., a b) L. T., zastoupených Mgr. Pavlem Strnadem,
Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 730/35, proti žalovanému J. P.,
zastoupenému Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Žižkova
1934/12, o 1.910.000,- Kč s příslušenstvím oproti vyklizení bytu, vedené u
Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 470/2009, o dovolání žalobců proti
rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. 11. 2013, č.j. 54
Co 193/2013-344, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. 11. 2013,
č.j. 54 Co 193/2013-344, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Ve výroku označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek ze dne 1. 11. 2012, č.j. 5 C 470/2009-303, kterým Okresní soud v Jihlavě uložil
žalovanému zaplatit každému z žalobců 955.000,- Kč „se zákonným úrokem z
prodlení ve výši 9,25% ročně od 3. 4. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5% ročně
od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8% ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010,
ve výši 7,75% ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 a dále od 1. 7. 2012 s ročním
úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, platné k
prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž potrvá prodlení žalovaného, zvýšené o
sedm procentních bodů, až do zaplacení, oproti vyklizení bytové jednotky č. 2106/2 v domě v J. včetně spoluvlastnického podílu v rozsahu 7608/108220 ke
společným částem domu a spoluvlastnického podílu v rozsahu 7608/108220 k
pozemku p.č. 4450 (zastavěná plocha a nádvoří),“ tak, že žalobu zamítl. Na
základě zjištění, že dopisem z 18. 11. 2008 žalobci vytkli žalovanému vady
bytové jednotky a současně uplatnili právo na bezplatné odstranění vad (tj. právo, které jim zákon nepřiznává), zatímco od kupní smlouvy odstoupili až v
březnu 2009, odvolací soud uzavřel, že právo žalobců domáhat se u soudu práva z
odpovědnosti za vady zaniklo (§ 583, § 599 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Aby se mohli domáhat u soudu práv z
odpovědnosti za vady předmětu koupě, museli by v prekluzivní lhůtě šesti měsíců
prodávajícímu nejen vytknout vady, ale i uvést, jaké konkrétní právo z
existence vad vyvozují; vybrat si pochopitelně směli jen takový nárok, který
jim zákon umožňuje využít. Žalobci, kteří v šestiměsíční lhůtě sice vytkli vady
bytu, ale od smlouvy neodstoupili (neuplatnili v úvahu přicházející nárok z
odpovědnosti za vady), se již podle odvolacího soudu nemohou úspěšně domáhat
práv ze zrušené smlouvy. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jímž v rámci
dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení [§ 241a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.,
dále jen „o.s.ř.“)] prosazují, že z obecné úpravy odpovědnosti za vady (§ 504
obč. zák.) a z obecných ustanovení o kupní smlouvě (§ 599 odst. 1 obč. zák.)
vyplývá rozlišení mezi „vytknutím vady“ a „domáháním se práva z odpovědnosti za
vadu“. Kupující si zajistí možnost domáhat se u soudu konkrétního práva z
odpovědnosti za vady koupené věci (zamezí zániku tohoto práva) tím, že vytkne
vady věci u prodávajícího nejpozději ve lhůtách uvedených v § 599 odst. 1, větě
druhé, obč. zák. V prekluzivní šestiměsíční lhůtě tedy byli žalobci povinni
žalovanému toliko vytknout vadu věci (tj. sdělit v čem vada spočívá, jak se
projevuje apod.), nikoliv rovněž uplatnit konkrétní právo z odpovědnosti za
vadu. Odvolací soud ustanovení § 599 odst. 1 obč. zák. vyložil tak, jako by se
jednalo o prodej zboží v obchodě (§ 626 obč. zák.), ačkoliv žalovaný
(prodávající) nebyl podnikatelem.
Stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. Cpj 40/82, na které odvolací soud odkázal, není na projednávanou věc podle
dovolatelů použitelné. Závěrem navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího
soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. Žalovaný se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil a navrhl dovolání
odmítnout, případně zamítnout.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§ 237, § 239 o.s.ř.). Na
otázku, zda právo kupujícího domáhat se u soudu práva z odpovědnosti za vadu
zanikne prekluzí, jestliže ve lhůtách uvedených v § 599 odst. 1, věty druhé,
obč. zák. neuplatnil u prodávajícího konkrétní nárok odpovídající vytčené vadě,
Nejvyšší soud nedal v poměrech občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1.
1992 jasnou odpověď.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 583 obč. zák. dochází k zániku práva proto, že
nebylo ve stanovené době uplatněno, jen v případech v zákoně uvedených. K
zániku soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne.
Podle ustanovení § 599 odst. 1 obč. zák. musí kupující uplatnit u
prodávajícího vady bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může
kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců,
jde-li o vady krmiv, do tří týdnů a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů po
převzetí věci.
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem
prvního stupně a vyšel – zejména – z toho, že kupní smlouvou z 19. 5. 2008
žalovaný prodal žalobcům za 1.910.000,- Kč bytovou jednotku č. 2106/2 v domě,
postaveném na pozemku parc. č. 4450 (zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním
území J. se spoluvlastnickými podíly v rozsahu 7608/108220 na společných
částech domu a pozemku. Žalovaný byt předal a žalobci jej převzali 22. 5. 2008.
Dopisem z 18. 11. 2008, který žalovaný obdržel 20. 11. 2008, žalobci vytkli
vady předmětu koupě; uvedli, že spočívají v nedostatečně provedené izolaci
budovy proti zemní vlhkosti a že se projevují rozpadáním struktury zdiva,
opadáváním omítky, tmavými a nevzhlednými mapami na povrchu stěn, výrazně
zhoršenými mikroklimatickými podmínkami (různorodý výkvět solí a plísní),
doprovodnými kondenzačními jevy (vysoká vlhkost vzduchu, zápach, ztráta tepla a
energie) a diskomfortem bydlení. Žalobci současně žalovaného vyzvali, aby na
své náklady vytčené vady nejpozději do 31. 1. 2009 odstranil. Dopisem z 11. 3.
2009, který žalovaný obdržel 12. 3. 2009, žalobci odstoupili od kupní smlouvy.
Občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12 2013
upravoval v souvislosti s kupní smlouvou v části osmé („Závazkové právo“)
institut odpovědnosti za vady jednak obecnými ustanoveními (§ 499 až § 510),
jednak ustanoveními hlavy druhé („Kupní a směnná smlouva“). Jestliže fyzická
nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské
činnosti, použijí se na právní vztahy založené kupními smlouvami – kromě
obecných ustanovení o kupní smlouvě – i ustanovení § 613 až § 627 (srov. § 612
odst. 1 obč. zák.). O poměru těchto úprav Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení
týkající se prodeje zboží v obchodě jsou ve vztahu k obecným ustanovením o
kupní smlouvě (§ 588 až § 600 obč. zák.) nejen doplňující, ale i speciální;
upravují-li některé otázky proti obecným ustanovením o kupní smlouvě odlišně,
má přednost tato zvláštní úprava (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7.
2006, sp. zn. 33 Odo 1314/2005, a ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 171/2008).
Z uvedeného vyplývá, že právní vztah založený kupní smlouvou z 19. 5. 2008,
jehož účastníkem na straně prodávajícího není podnikatel, nelze posuzovat podle
zvláštních ustanovení o prodeji zboží v obchodě; ustanovení § 625 až § 627 obč.
zák. týkající se uplatňování práv z odpovědnosti za vady nejsou v dané věci
aplikovatelná.
Ustanovení § 599 odst. 1 obč. zák., které má vůči § 504 obč. zák.
povahu speciálního předpisu, spojuje – na rozdíl od § 626 obč. zák. – zánik
práva žalovat u soudu expresis verbis pouze s absencí notifikace vad
(reklamace) u prodávajícího v prekluzivních lhůtách, které běží od převzetí
věci kupujícím. Odpovědnost za vady uplatňuje kupující u prodávajícího
jednostranným právním úkonem, jehož účinky nastávají dojitím projevu vůle
prodávajícímu. Jestliže kupující vady předmětu koupě včas nevytknul, jeho práva
z odpovědnosti za vady zanikají (§ 583 obč. zák.). Kupující může uplatnit
nároky z odpovědnosti jen pro ty vady, které prodávajícímu včas vytknul (srov.
§ 597 odst. 1, 2 obč. zák.), přičemž od vytknutí vad mu běží tříletá promlčecí
doba, v níž může své právo žalobou u soudu uplatnit (§ 101, § 508 obč. zák.).
Dovolací soud souhlasí s žalobci, že odkaz na stanovisko bývalého
Nejvyššího soudu ČSR z 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/82, o průzkumu a zhodnocení
rozhodování soudů ve věcech týkajících se nároků z prodeje v obchodě a z
obstaravatelských služeb, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod č. 22/1983, je nepřípadný, protože závěry uvedené v části A.4.e/ na
projednávanou věc nedopadají. Do 31. 12. 1991 upravoval občanský zákoník v
části páté („Práva a povinnosti z jiných právních úkonů“) právní vztahy,
jejichž subjekty mohly být jen občané (nepodnikající fyzické osoby). V rámci
těchto vztahů byla upravena v ustanoveních § 399 a násl. i kupní smlouva (§ 599
odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 1992 je téměř identické s
textem ustanovení § 403 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12.
1991). Judikatura již tehdy dovodila, že kupující může žalobou u soudu uplatnit
jen práva z odpovědnosti za ty konkrétní dodatečně najevo vyšlé vady koupené
věci, které prodávajícímu vytkl ve lhůtě uvedené v § 403 odst. 1 obč. zák.,
aniž by k zachování práv z odpovědnosti za vady vyžadovala, aby kupující také
uplatnil v prekluzivní lhůtě konkrétní právo (srov. rozsudek Městského soudu v
Praze z 8. 3. 1973, sp. zn. 12 Co 6/73, rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu
ČSR z 21. 10. 1975, sp. zn. Cpj 57/75, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod č. 17/76). Část stanoviska, jímž odvolací soud podepřel závěr
o prekluzi práva žalobců, se týkala výkladu ustanovení hlavy druhé („Prodej v
obchodě“), konkrétně § 254 odst. 1 obč. zák. („Práva z odpovědnosti za vady
věci, pro které platí záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční
době.“). Jen pro tyto případy platilo, že k tomu, aby nedošlo k zániku práv z
odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě, nestačí, že kupující v záruční
době vytkl obchodní organizaci vady věci (reklamoval), nýbrž je nutné, aby v
této lhůtě konkrétně uvedl, jaké právo z tohoto důvodu u obchodní organizace
uplatňuje (srov. shodnou úpravu v § 626 občanského zákoníku ve znění účinném od
1. 1. 1992).
Lze uzavřít, že žalobci zamezili zániku práva domáhat se u soudu nároku
z odpovědnosti za vady tím, že v šestiměsíční lhůtě, jejímž posledním dnem bylo
pondělí 24. 11. 2008 (§ 122 odst. 2, 3 obč. zák.), žalovanému vytkli vady
bytové jednotky; šlo-li o vady, které činí věc neupotřebitelnou, odstoupili od
kupní smlouvy důvodně (§ 48, § 597 odst. 1 obč. zák.) a mají právo domáhat se
žalobou odpovídajících nároků (§ 48, § 597 odst. 1, § 457 obč. zák.).
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v
rozporu s tím, co je uvedeno výše, a protože nejsou podmínky pro jeho změnu,
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a
věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§
243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém (konečném) rozhodnutí (§ 243g
odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. srpna 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu