ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci
žalobkyně: A. N., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Reném Gemmelem,
advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti žalované: AXA pojišťovna, a.
s., IČO 28195604, sídlem Lazarská 13/8, Praha 2 zastoupená Mgr. Radkem
Kocourkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1, o 95.178,60 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp.
zn. 106 C 247/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 27. 2. 2018, č. j. 57 Co 46/2018-112, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 27. 2. 2018, č. j. 57 Co
46/2018-112, se mění takto:
Rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 11. 2017, č.
j. 106 C 247/2016-94, se mění tak, že žaloba o zaplacení částky 95.178,60 Kč se
zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před
soudy prvního a druhého stupně částku 19.021 Kč do tří dnů od právní moci
rozsudku k rukám Mgr. Radka Kocourka, advokáta se sídlem Havlíčkova 1043/11,
Praha 1.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 6.340,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Radka
Kocourka, advokáta se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1.
a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že K. B. byl rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2016, č. j. 6 To 51/2016-394, uznán
vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2
trestního zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274
odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že při
řízení osobního automobilu usmrtil bratra žalobkyně. Dále bylo odsouzenému
usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 26. 5. 2016, č.
j. 102 T 217/2015-432, uloženo zaplatit žalobkyni částku 95.178,60 Kč jako
náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v uvedeném
trestním řízení proti K. B., včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Tuto
částku žalovaná odmítla žalobkyni uhradit. Vzhledem k tomu, že se poškozená
prostřednictvím svého zmocněnce připojila k trestnímu řízení s nárokem na
náhradu nemajetkové újmy dle § 43 odst. 3 trestního řádu, měla právo zmocněnce
si zvolit podle § 50 odst. 1 trestního řádu. Ustanovení § 154 odst. 1 trestního
řádu pak přiznává poškozenému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému
uplatnění tohoto nároku v trestním řízení proti škůdci. Soud prvního stupně
uzavřel, že se jedná o náklady účelně vynaložené spojené s právním zastupováním
při uplatňování nároku na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 6 odst. 2 písm.
d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 2. 2018, č. j.
57 Co 46/2018-112, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Pokud žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové
újmy jedním ze způsobů stanovených zákonem, tedy v rámci trestního řízení a
škůdci byla v rámci trestního řízení uložena povinnost uhradit žalobkyni
náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu újmy, bylo třeba tyto
náklady uspokojit, a to s ohledem na ustanovení § 6 odst. 2 písm. d) zákona č.
168/1999 Sb., podle kterého má pojištěný škůdce právo, aby za něj pojistitel
uhradil účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování
nároku podle § 6 odst. 2 písm. a) až c) tohoto zákona. Žalobkyně tak měla
legitimní očekávání, že uplatní-li tento nárok vůči pojistiteli podle § 9 odst.
1 zákona č. 168/1999 Sb., budou její náklady uspokojeny právě s ohledem na
znění § 6 odst. 2 písm. d) zákona. Stejně tak bylo možné shledat legitimní
očekávání na straně škůdce, že za něj pojistitel uhradí účelně vynaložené
náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování uvedeného nároku.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.
Jedná se o otázku, zda náklady vynaložené na zastoupení zmocněncem v adhezním
řízení lze považovat za účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením
při uplatňování nároku na náhradu újmy ve smyslu § 6 odst. 2 písm. d) zákona č.
168/1999 Sb. Podle dovolatelky je za takové náklady možno považovat jen ty,
které poškozený vynaložil při uplatnění nároků vůči pojistiteli (žalované),
nikoliv vůči třetí osobě (škůdci). Žalovaná přitom odkazuje na publikaci
Jandová, L., Vojtek, P.: Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.
Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, ve kterém se uvádí, že musí jít o
náklady zastoupení spojené s uplatňováním nároku na pojistné plnění, nikoliv
již např. o náklady poškozeného na zastoupení v trestním řízení proti škůdci.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání žalované není
přípustné pro absenci vymezení právní otázky, kterou se má dovolací soud
zabývat. Po věcné stránce pak uvádí, že dovolání pouze znovu opakuje text
odkazovaného komentáře, který ovšem není opřen o žádnou právní argumentaci.
Naopak podle gramatického a logického výkladu lze dospět k závěru, že náklady
poškozeného na zastoupení v adhezním řízení jsou nárokem poškozeného na plnění
vůči pojistiteli podle § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. Konečně je
třeba vzít v potaz teleologický výklad spolu s principem spravedlnosti, kdy
smyslem a účelem zákonného pojištění odpovědnosti za provoz motorového vozidla
je, aby veškeré důvodné nároky, které směřují proti škůdci, sanovala pojišťovna
v rámci pojistného plnění.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s.
ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237
o. s. ř., k řešení otázky, zda náklady vynaložené poškozeným na zastoupení
zmocněncem v adhezním řízení lze považovat za účelně vynaložené náklady spojené
s právním zastoupením při uplatňování nároku na náhradu újmy ve smyslu § 6
odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom,
že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že
správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný
skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle § 6 odst. 2 zákona zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak,
má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle
občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví
nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného
zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci,
jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji
opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním
zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se
škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle
§ 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného
plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke
škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen
nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho
přerušení.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok
na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o
nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen
předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu
nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz
na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 citovaného ustanovení plnění
pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k
zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel
pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že pojistné plnění poskytované z pojištění
odpovědnosti z provozu vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy,
které poškozenému v důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky
taxativně vypočtené v § 6 odst. 2 zákona č. 168/199 Sb. To je opodstatněno
rozdílem mezi povahou nároku na náhradu újmy (a to jak majetkové tak i
nemajetkové) a nároku na pojistné plnění. Plnění pojistitele poskytnuté
poškozenému totiž není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť
osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný (srov. např.
rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 113/2006, a ze
dne 18. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3925/2013, publikované pod č. 93/2008 a č.
71/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení § 6 odst. 2 zákona
č. 168/1999 Sb. pak stanoví jednotlivé nároky, od kterých se odvíjí pojistné
plnění a jeho výše. Tyto nároky je třeba u pojistitele uplatnit a prokázat.
Přitom se tak děje přímo u něj a je nerozhodné, zda poškozený nárok uplatnil v
soudním řízení či nikoliv. Z toho již dříve Nejvyšší soud dovodil, že pojem
nákladů účelně vynaložených na zastoupení ve smyslu § 6 odst. 2 písm. d) zákona
č. 168/1999 Sb. je nutné vyložit jako účelně vynaložené náklady spojené s
právním zastoupením při uplatňování nároků na pojistné plnění vůči pojistiteli,
nikoliv náklady vynaložené v adhezním řízení při uplatnění nároku na náhradu
škody proti škůdci (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 25
Cdo 4112/2017, ze dne 16. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5644/2017, a ze dne 31. 10.
2018, sp. zn. 25 Cdo 3501/2018). Tento závěr lze dovodit i gramatickým výkladem
§ 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., části věty za středníkem, z nějž
vyplývá, že se jedná o náklady, které vznikly při uplatňování nároku na úhradu
pojistného plnění u pojistitele odpovědnosti, a to bez ohledu na okolnost, zda
poškozený případně uplatnil nárok na náhradu i proti škůdci. Uvedený názor
zastává i právnická literatura, např. Kazda, P., Kazdová, K.: Zákon o pojištění
odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, nikoliv
jen účastníky zmiňovaný komentář nakladatelství C. H. Beck.
K možným úvahám o právu škůdce na pojistnou ochranu a o jeho legitimním
očekávání, že za něj pojistitel uhradí účelně vynaložené náklady spojené s
právním zastoupením poškozeného, pokud uplatňoval své nároky v rámci trestního
řízení, je třeba znovu zdůraznit, že podle § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb.
pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není
neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v důsledku škodní
události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v § 6 odst. 2 tohoto
zákona, a to nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné
smlouvě. Je tudíž i v zájmu pojištěného škůdce, aby v souladu s § 8 tohoto
zákona bez zbytečného odkladu oznámil pojistiteli škodní událost a sdělil
neprodleně, že proti němu bylo uplatněno právo na náhradu újmy či bylo zahájeno
správní nebo trestní řízení, tak aby již v této fázi umožnil pojistiteli
vyřešit věc výplatou pojistného plnění a aby rozsah újmy poškozeného nebyl
zbytečně navyšován, například právě o náklady vynaložené poškozeným v adhezním
řízení (srov. citovaný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 3501/2018). Nelze přitom
přehlédnout, že i právní úprava náhrady nákladů právního zastoupení proti
pojistiteli je vnitřně strukturovaná, neboť u náhrady újmy vzniklé na zdraví
nebo usmrcením náleží poškozenému náhrada nákladů od počátku uplatňování nároku
na pojistné plnění bez ohledu na postup pojistitele, zatímco při náhradě
skutečné škody a ušlého zisku mu náleží pouze za situace, že pojistitel
neprošetřil pojistnou událost řádně a včas, např. nedodržel zákonnou tříměsíční
lhůtu pro dokončení šetření, nesdělil poškozenému výši pojistného plnění,
způsob jeho výpočtu, důvody krácení nebo odmítnutí plnění, provedl šetření
chybně atd. (srov. již zmíněný komentář nakladatelství Wolters Kluwer). I z
toho je zřejmá logika této specifické úpravy a úmysl zákonodárce vztáhnout
nárok na pojistné plnění zahrnující náhradu nákladů právního zastoupení jen k
postupu pojistitele odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb., nikoliv k
případům, kdy poškozený uplatňuje nárok na náhradu újmy proti škůdci.
V projednávaném případě tak soud prvního stupně a následně odvolací soud
posoudil věc po právní stránce nesprávně a v rozporu s rozhodovací praxí
dovolacího soudu, pokud bylo žalobnímu návrhu vyhověno a náklady vynaložené na
zastoupení zmocněncem v adhezním řízení byly podřazeny pod náklady účelně
vynaložené spojené s právním zastoupením ve smyslu § 6 odst. 2 písm. d) zákona
č. 168/1999 Sb.
Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tudíž není
správné a dovolání je důvodné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí změnil [ve shodě s
ustanovením § 243d písm. b) o. s. ř., když dosavadní výsledky řízení ukazují,
že je možné o věci rozhodnout] tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně změnil
tak, že se žaloba zamítá.
O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem
rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 2 a § 142
odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, která byla ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu
účelně vynaložených nákladů, které se skládají z odměny za zastupování
advokátem ve výši 14.820 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3
úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., z
paušální náhrady hotových výdajů 900 Kč za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč, a z
21% náhrady DPH ve výši 3.301 Kč, celkem tedy 19.021 Kč.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty
první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu
nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 4.940 Kč podle § 1 odst.
2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č.
177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby,
spočívající v podání dovolání, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle
§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu
za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.100 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.,
celkem tedy 6.340 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 13. 12. 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu