25 Cdo 3501/2018-95
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudkyň JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně: R.
H., zastoupené Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava,
proti žalované: AXA pojišťovna a. s., se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, IČO
28195604, zastoupena Mgr. Radkem Kocourkem, advokátem se sídlem Havlíčkova
1043/11, Praha 1, o 95.178,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Karviné – pobočce v Havířově pod sp. zn. 110 C 148/2016, o dovolání žalované
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2018, č. j. 11 Co
19/2018-73, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2018, č. j. 11 Co
19/2018-73, se mění takto:
1/ Rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 31. 10.
2017, č. j. 110 C 248/2016-54 se mění tak, že žaloba o zaplacení částky
95.178,60 Kč se zamítá.
2/ Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy
prvního a druhého stupně částku 19.021 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k
rukám Mgr. Radka Kocourka, advokáta, se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 6.340,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Radka
Kocourka, advokáta, se sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1.
1. Žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok na zaplacení 95.178,60 Kč s
příslušenstvím, jež představují náhradu nákladů právního zastoupení v adhezním
řízení proti pojištěnci žalované, jenž zavinil dopravní nehodu, při níž byl
usmrcen bratr žalobkyně, a pro případ odpovědnosti z provozu vozidla byl
pojištěn u žalované.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 31.
10. 2017, č. j. 110 C 248/2016-54, byla žalované uložena povinnost zaplatit
žalobkyni částku 95.178,60 Kč a nahradit náklady řízení. O skutkovém stavu
nebylo mezi stranami sporu, okresní soud uzavřel po právní stránce, že
poškozený z dopravní nehody může svůj nárok na náhradu újmy uplatnit proti
škůdci nebo proti pojistiteli. Je-li nárok uplatněn vůči škůdci, má pojištěný
právo, aby za něj pojistitel újmu hradil v rozsahu § 6 odst. 2 zákona č.
168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o
změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o pojištění odpovědnosti z
provozu vozidla) včetně nákladů účelného zastoupení, mezi něž lze řadit i
náklady nespojené s pojistným plněním.
3. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 5. 2018, č. j. 11 Co
19/2018-73, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že
bylo legitimním očekávání škůdce i poškozené, že uplatní-li žalobkyně svůj
nárok v trestním řízení vůči pojištěnému, budou náklady jejího účelného
zastoupení uhrazeny pojistitelem.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť má za
to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
při řešení otázky účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením
při uplatňování nároku na pojistné plnění dle § 6 odst. 2 zákona o pojištění
odpovědnosti z provozu vozidla. Za takovéto účelně vynaložené náklady lze
považovat jen náklady, které poškozený vynaložil při uplatnění nároků vůči
pojistiteli, nikoliv vůči třetí osobě. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací
soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá v celém rozsahu a
přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.
5. Ve vyjádření k dovolání uvedla žalobkyně, že je jí známo, že se
závěry odvolacího soudu odchýlily od judikatury dovolacího soudu, má však za
to, že odvolací soud věc posoudil věcně správně a dovolací soud by měl svou
judikaturu přehodnotit, odložit rozhodnutí do doby rozhodnutí o ústavní
stížnosti švagrové žalobkyně v obdobné věci rozhodované dovolacím soudem pod
sp. zn. 25 Cdo 5644/2017, či postoupit věc velkému senátu Nejvyššího soudu.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalované bylo podáno včas,
oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího
advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné pro řešení
otázky účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při
uplatňování nároku na pojistné plnění, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a v tomto směru je
dovolání důvodné. Pro postoupení věci velkému senátu Nejvyššího soudu či
přerušení dovolacího řízení nebyly shledány důvody.
7. Podle § 6 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla,
nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj
uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou
újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady
spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou
poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci,
pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně
vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle
písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v
případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí
anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený
svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma
vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění
odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.
8. Podle § 9 odst. 1 tohoto zákona poškozený má právo uplatnit svůj
nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u České kanceláře
pojistitelů, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při
uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-
li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle
zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 citovaného
ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil
šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel
obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.
9. Nejvyšší soud již ve své rozhodovací praxi (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4112/2017, rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5644/2017) vyložil, že podle již ustálené
judikatury je třeba důsledně rozlišovat mezi právem poškozeného na náhradu
vzniklé škody vůči škůdci a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za
pojištěného škůdce (§ 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.). Plnění pojistitele
poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť
osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný; toto plnění má
charakter pojistného plnění (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.
10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2902/2012, rozsudek ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 32
Cdo 4765/2010).
10. Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, pojistitel hradí
poškozenému tam vyjmenované nároky, které poškozený uplatnil a prokázal.
Dovolací soud ve svém rozhodnutí vyslovil závěr, že uplatněním nároků nutno
rozumět jejich uplatnění vůči pojistiteli, neboť to je jednou z podmínek
následného plnění pojistitele. Pro plnění pojistitele je naopak zcela bez
významu, zda poškozený uplatnil své nároky v soudním řízení též proti samotnému
škůdci. Rozhodnutí v takovém soudním řízení žádnou povinnost pojistiteli plnit
poškozenému nezakládá, nejedná se o rozhodnutí ve smyslu § 9 odst. 2 zákona, od
něhož by se odvíjela splatnost pojistného plnění. Charakter nákladů ve smyslu §
6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. je tudíž třeba vyložit jako účelně
vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků na
pojistné plnění vůči pojistiteli, nikoli náklady vynaložené v adhezním řízení
při uplatnění nároku na náhradu škody proti škůdci. Uvedené plyne i z výslovné
úpravy náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při
uplatňování nároků na náhradu škody na věci nebo ušlém zisku, která je
podmíněna marným uplynutím tříměsíční lhůty pro plnění pojistitele (§ 9 odst.
3) nebo neoprávněným odmítnutím anebo neoprávněným krácením pojistného plnění
pojistitelem. Tyto náklady, na jejichž úhradu má poškozený právo, mohou tedy
vzniknout až ve fázi, kdy pojistitel neplní v souladu se zákonem a poškozený,
resp. jeho právní zástupce, musí ve vztahu k pojistiteli činit další úkony, jež
zvyšují náklady poškozeného na uplatnění jeho nároků a jsou důvodem k navýšení
pojistného plnění.
11. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí poukazuje na novou právní
úpravu náhrady újmy v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nová
občanskoprávní úprava však na shora uvedeném výkladu zákona č. 168/1999 Sb. nic
nemění. Odvolací soud akcentoval ve svém rozhodnutí preferenci rozhodnout o
náhradě újmy již v rámci trestního řízení, aby se poškození domohli svých práv
v bližším časovém horizontu. K této argumentaci dovolací soud uvádí, že smyslem
právní úpravy pojištění odpovědnosti z provozu vozidla provedené zákonem č.
168/1999 Sb. je vytvořit předpoklady k úhradě škod způsobených provozem vozidel
třetím osobám a zabezpečit oprávněné nároky těchto osob. Proto uvedená právní
úprava zakotvuje v § 9 možnost uplatnění nároku poškozeného na plnění přímo u
pojistitele, aby se tak poškozený vůbec nemusel domáhat svého nároku v soudním
řízení proti škůdci. Pojistitel pak sám provede příslušná šetření k rozsahu
jeho povinnosti plnit bez ohledu na případnou nesoučinnost pojištěného škůdce.
12. K argumentaci odvolacího soudu o právu škůdce na pojistnou ochranu a
jeho očekávání, že za něj pojistitel podle § 6 odst. 2 písm. d) citovaného
zákona uhradí účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením
poškozeného, pokud uplatňoval své nároky v rámci trestního řízení, dovolací
soud uvádí, že z citovaných ustanovení § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb.
vyplývá, že pojistné plnění poskytované z pojištění odpovědnosti z provozu
vozidla není neomezené a nehradí se z něj veškeré újmy, které poškozenému v
důsledku škodní události vznikly, ale pouze nároky taxativně vypočtené v § 6
odst. 2 tohoto zákona, a to nejvýše do limitu pojistného plnění stanoveného v
pojistné smlouvě. Je tudíž v zájmu pojištěného škůdce, aby v souladu s § 8
tohoto zákona bez zbytečného odkladu oznámil pojistiteli škodní událost a aby
sdělil neprodleně, že proti němu bylo uplatněno právo na náhradu újmy či bylo
zahájeno správní nebo trestní řízení, tak aby již v této fázi umožnil
pojistiteli vyřešit věc výplatou pojistného plnění a aby rozsah újmy
poškozeného nebyl zbytečně navyšován, např. právě o náklady vynaložené
poškozeným v adhezním řízení.
13. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá,
tudíž není správné a dovolání je důvodné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí změnil [ve
shodě s ustanovením § 243d písm. b) o. s. ř., když dosavadní výsledky řízení
ukazují, že je možné o věci rozhodnout] tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně
změnil tak, že se žaloba zamítá.
14. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím
soudem rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 2 a §
142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, která byla ve věci plně úspěšná, má právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů, které se skládají z odměny za zastupování
advokátem ve výši 14.820 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3
úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., z
paušální náhrady hotových výdajů 900 Kč za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč, a z
21% náhrady DPH ve výši 3.301 Kč, celkem tedy 19.021 Kč.
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c
odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na
náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 4.940 Kč podle § 1
odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon právní služby,
spočívající v podání dovolání, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle
§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu
za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.100 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.,
celkem tedy 6.340 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu