25 Cdo 206/2019-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobců: a) M. V.,
narozený XY a b) K. V., narozená XY, oba bytem XY, proti žalovaným: 1) T. Š.,
soudce Okresního soudu v XY, se sídlem XY, 2) R. L., 3) F. H., 4) K. H.,
všichni soudci Krajského soudu v XY, se sídlem XY, o nejasné podání, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 7512/2018, o dovolání žalobců
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018, č. j. 20 Co
321/2018-94, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání, v němž požádali o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního
stupně věc dovolacímu soudu předložil, aniž by o této žádosti žalobců rozhodl,
zabýval se poplatkovou povinností či vyzval žalobce k zajištění právního
zastoupení.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho
vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.),
dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 238 odst. 1 písm. i) a písm. j) o. s. ř. není dovolání přípustné proti
usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku
nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek a proti usnesením, kterými bylo
rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
S ohledem na jednoznačnou dikci citovaných ustanovení, která s účinností od 30.
9. 2017 vylučují přípustnost dovolání proti poplatkovým rozhodnutím i proti
rozhodnutím o žádosti o ustanovení zástupce, je dovolání žalobců objektivně
nepřípustné, proto je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Soud prvního stupně nepochybil, předložil-li spis dovolacímu soudu, aniž se
zabýval poplatkovou povinností a rozhodl o žádosti žalobců o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, neboť o ustanovení
zástupce pro dovolací řízení není třeba rozhodovat, vzhledem k § 241b odst. 2
věta za středníkem o. s. ř.
směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není podle § 238 o. s. ř.
přípustné.
Jde-li o poplatkovou povinnost, soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí,
jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §
138 o. s. ř. se neplatí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4.
2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod č. 73/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo
5784/2017), je proto nadbytečné, aby bylo rozhodováno o žádosti dovolatelů o
osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Navíc by taková žádost
nemohla být úspěšná z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva (§ 138 odst.
1 o. s. ř. i § 11a zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném
znění).
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto
dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151
odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu