25 Cdo 2086/2022-111 USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy, IČO 70889660, se sídlem Kundratka 1951/19, 180 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Š. K., narozený XY, bytem XY, o zaplacení 6 850 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C 44/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. 91 Co 22/2022-60, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2022, č. j. 91 Co 22/2022-60, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 11. 2021, č. j. 14 C 256/2021-47, jímž tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Příbrami jako soudu místně příslušnému. Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobkyně domáhá vůči žalovanému náhrady nákladů na odtah vozidla a neuhrazeného parkovného podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“).
Uzavřely, že v předmětné věci se nejedná o příslušnost výlučnou ve smyslu § 88 o. s. ř. a nelze aplikovat ani ustanovení o místní příslušnosti dané na výběr podle § 87 písm. b) o. s. ř., neboť nejde o náhradu škody, ale o nárok sui generis plynoucí ze závazkového vztahu vzniklého na základě zákona ve smyslu § 1723 odst. 1 o. z. ve spojení s § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu. Proto je místně příslušným obecný soud žalovaného (§ 84 o. s. ř.), kterým je Okresní soud v Příbrami. Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním.
Jeho přípustnost spatřuje v rozhodování dovolacího soudu o dosud nevyřešené otázce, zda nárok na úhradu částek za nucený odtah a umístění vozidla na odtahovém parkovišti je nárokem na náhradu škody, který zakládá právo zvolit si při podání žaloby místní příslušnost soudu podle § 87 písm. b) o. s. ř. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Závěry odvolacího soudu považuje za rozporné s nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, který uzavřel, že závazkový vztah podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu je založen způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla.
Náklady na provozování odtahových parkovišť a zaměstnance podle žalobkyně představují újmu spočívající ve zmenšení jejího majetku. Ke vzniku škody pak dochází v místě, kde vozidlo stojí v rozporu s právními předpisy, neboť na tomto místě dochází k jeho naložení na odtahový vůz. Zdůrazňuje, že svou činnost neprovozuje za účelem zisku. O odstranění vozidla rozhoduje policista nebo strážník obecní policie, a dovolatelka tak nemá v této otázce na výběr a nemůže se rozhodnout, že vozidlo na základě své úvahy neodstraní.
Nesouhlasí s odvolacím soudem, který její nárok na jednu stranu nepovažuje za nárok na náhradu škody, na druhou stranu však připouští jeho moderaci. Navrhuje zrušení věci a její vrácení odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.
s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Žalobkyně se v projednávané věci domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 850 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z této částky.
Je zjevné, že tato částka [k příslušenství se při posouzení přípustnosti dovolání z hlediska peněžního limitu podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží] nepřevyšuje limit stanovený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. I když se dovoláním napadené rozhodnutí samotného plnění netýká, je podstatné, že rozhodnutí odvolacího soudu o místní příslušnosti bylo vydáno v řízení, které se vede o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, neboť celé řízení může skončit jen rozhodnutím o podlimitní částce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, a ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2877/2018). Nejde přitom o spor z pracovněprávního vztahu ani ze spotřebitelské smlouvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3180/2014, publikované pod C 14283 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), u nichž se uvedené omezení (tzv. majetkový census) neuplatní. Z těchto důvodů není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Na uvedeném nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy (bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo) o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. jako nepřípustné odmítl. Tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.