25 Cdo 2186/2025-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: N. T., za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně: V. T., proti žalované: Česká republika – Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 186/2016, o dovolání žalobkyně a vedlejší účastnice proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2020, č. j. 22 Co 80/2020-139, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 6. 2020, č. j. 22 Co 80/2020-139, potvrdil rozsudek ze dne 27. 12. 2019, č. j. 15 C 186/2016-44, jímž Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl žalobu na ochranu osobnosti, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok I); rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci žalobkyně doručen dne 3. 7. 2020.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podaly dne 17. 9. 2020 osobně dovolání žalobkyně a vedlejší účastnice na její straně. Nebyly zastoupeny advokátem.
3. Podle § 240 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (čl. II odst. 1 zákona č. 286/2021 Sb., dále jen „o. s. ř.“), účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k dovolání nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).
4. Žalobkyně, která byla dovoláním napadeným rozhodnutím řádně poučena o lhůtě k podání dovolání, podala dovolání osobně u soudu prvního stupně dne 17. 9. 2020, tedy opožděně, neboť zákonná dvouměsíční lhůta k jeho podání uplynula marně dne 3. 9. 2020 (čtvrtek). S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 3 věty první a § 218a o. s. ř. odmítl, neboť tak podle § 241b odst.1 a § 208 odst.1 o. s. ř. neučinil soud prvního stupně.
5. Dovolání vedlejší účastnice na straně žalobkyně Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 3 věty první o. s. ř., ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř., protože vedlejší účastník není k podání dovolání oprávněn (subjektivně legitimován). Oprávnění vedlejšího účastníka podat opravné prostředky je upraveno příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, který však neobsahuje ustanovení, že vedlejší účastník je oprávněn podat dovolání. Proto vedlejší účastník není (podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001) oprávněn k podání dovolání ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2004). Byť dřívější judikatura dovodila, že vedlejší účastník je oprávněn podat dovolání pouze proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 162/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1664/2005, či ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3532/2021), není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání vedlejší účastnice přípustné ani proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2337/2020).
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 9. 2025
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu