25 Cdo 2215/2025-367
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) P. Š., b) J. Š., oba zastoupení Mgr. et Mgr. Markétou Piškulovou, advokátkou se sídlem Zemkova 1538/20, Brno, proti žalované: J. N., zastoupená JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem Zábrdovická 15/16, Brno, o uložení povinnosti odstranit poškození nemovitosti, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 173/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2025, č. j. 17 Co 8/2024-340, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 3. 2025, č. j. 17 Co 8/2024-340, potvrdil rozsudek ze dne 28. 8. 2023, č. j. 5 C 173/2019-300, jímž Okresní soud Brno-venkov zamítl žalobu, v níž se žalobci domáhali, aby žalovaná byla povinna odstranit poškození rodinného domu č. p. XY na adrese XY v Brně, který je součástí pozemku parc. č. XY o výměře 242 m2 zapsaného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, na LV č. XY v katastrálním území XY, a to poškození spočívající v odkrytí boční strany základu severozápadní štítové zdi domu žalobců, přístupné v severní části za rodinným domem žalované, uvedením do předešlého stavu opatřením, které zabrání promrzání základu domu žalobců, a to nejpozději do 14 dní od právní moci
rozsudku, změnil jej pouze ve výrocích o náhradě nákladů řízení, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a pokud jde o povinnost nahradit České republice náklady státu v částce 79 364,10 Kč, je žalovaná povinna nahradit je z jedné poloviny, tedy v částce 39 682,05 Kč, stejně tak jako žalobci. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody uvedením do předešlého stavu nemovitosti žalobců opatřením, které zabrání promrzání jejich domu, jenž měl být poškozen obnažením základů jeho boční strany při stavbě sousedního rodinného domu žalované.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná provedla opatření k zabezpečení odkrytých základů domu žalobců, při místním šetření se neprokázalo prakticky žádné znehodnocení domu žalobců a nebylo zaznamenáno negativní působení vod na rodinné domy. Žalobci dávali zvýšenou vlhkost v ložnici svého domu, výskyt plísní a skvrn na zdi do souvislosti s obnažením základů jejich nemovitosti, avšak znalec doc. Ing. Matějka, CSc., Ph. D., MBA, zvýšenou vlhkost zdi, žádné prostupování vlhkosti dovnitř domu s tvorbou plísní na vnitřních stěnách domu ani v náznacích nezjistil a technicky ji označil za neobhajitelnou.
Nebyl tak prokázán vznik škody na nemovitosti žalobců, který by byl v příčinné souvislosti se stavební činností žalované. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě úspěšné žalované odepřít právo na náhradu nákladů řízení, když prokazatelně při stavbě svého domu základy domu žalobců obnažila a žalobci se mohli důvodně domnívat, že pokud se u nich na zdi objevily vlhké skvrny, může se jednat o důsledek odkopání a obnažení základů. Byla to tedy žalovaná, kdo významným způsobem přispěl k tomu, že se žalobci v této věci museli obrátit na soud, a je tedy namístě, aby si každý z účastníků nesl náklady řízení ze svého.
2. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podali žalobci dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky, které jednotlivé konkrétní skutkové okolnosti mají být soudem zjišťovány a posuzovány za účelem určení vzniku protiprávního jednání škůdce, vzniku škody a existence příčinné souvislosti, a to ve vztahu k rozsahu vymezení petitu žalobci, a s ohledem na tu skutečnost, že žalobci jsou ve vztahu k předmětu soudního sporu neodborníky, a také vzhledem k tomu, že rozhodnutí ve věci závisí na znaleckém posudku, jehož budoucí obsah a závěr nemohou žalobci při formulaci žalobního petitu dopředu předvídat. Dovolatelé trvají na tom, že se soudy dopustily vážného pochybení, když se vůbec nezabývaly dalšími skutkovými argumenty a námitkami dovolatelů, a to s odůvodněním, že tyto okolnosti nejsou uvedeny v žalobním petitu, a proto nejsou předmětem soudního sporu. V době podání žaloby bez znalosti obsahu znaleckých posudků nemohli dovolatelé jako neodborníci tyto konkrétní skutečnosti předvídat. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., není však přípustné podle § 237 o. s. ř.
4. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná způsobila žalobcům škodu na jejich nemovitosti při obnažení části základů jejich domu. Podstatná část dovolací argumentace je založena na nesouhlasu se zjištěným skutkovým stavem (zejména na základě znaleckého dokazování). Dovolatelé na odlišném skutkovém základu (že dům žalované je postaven v rozporu s projektovou dokumentací) dospívají k právnímu posouzení, že žalovaná nese odpovědnost za vlhnutí zdi v ložnici jejich domu, a odpovídá tak za škodu, neboť při její stavební činnosti vznikla mezi domy spára, do které proniká dešťová voda způsobující vzlínání vlhkosti do jejich domu.
Dovolatelé tak uplatňují jiný než přípustný dovolací důvod podle § 241a o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2037/17). Postrádají totiž charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o.
s. ř.). Jinak řečeno nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatelé odvozují od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se dovolatelé domáhají přezkumu dokazování a skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozují nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž oni nesouhlasí. Dovolatelé zpochybňují skutkový závěr o důvodu vlhnutí jejich zdi a v rozporu se závěry plynoucími ze znaleckého posudku, dovozují odpovědnost žalované za škodu.
6. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nestojí na otázce vymezené v dovolání, žalobci jí zpochybňují nalézacími soudy zjištěný skutkový stav, který – jak shora uvedeno – nemůže být v dovolacím řízení přezkoumáván. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Účelem dovolacího řízení není řešit dovolateli předestřené teoretické (či hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, a ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020). O pouhé hypotetičnosti předestřené otázky lze uvažovat i tehdy, formuluje-li dovolatel své vlastní skutkové závěry či předkládá-li svou vlastní verzi hodnocení důkazů, z čehož pak vyvozuje závěry právní (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5887/2016, či ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3880/2019). Ostatně i Ústavní soud pokládá za nepřijatelné, aby dovolatel usiloval o založení přípustnosti dovolání prostřednictvím tzv. zastřené skutkové otázky, tedy vymezením právní otázky na základě vlastní skutkové verze, na což lze nahlížet jako na obcházení smyslu a účelu § 241a o. s. ř. (srov. usnesení ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1171/20).
7. Způsobilým dovolacím důvodem není ani poukaz na vady řízení (uplatněné výtkami týkajícími se nevyhodnocení námitek dovolatelů s odůvodněním, že namítané skutečnosti nebyly uvedeny v petitu žaloby). Takovou námitkou se dovolací soud nemůže samostatně zabývat, neboť k vadám řízení lze přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání; samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 248/2015).
8. Protože námitky uplatněné v dovolání nepředstavují důvod způsobilý založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu