25 Cdo 2248/2024-478
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: M. V., zastoupený Mgr. Danielou Rybkovou, advokátkou se sídlem Jana Želivského 2385/11, Praha 3, proti žalované: Allianz pojišťovna, a. s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 2385/11, Praha 8, o 1 910 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 72/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2024, č. j. 14 Co 415/2023-451,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 3. 2022, č. j. 14 Co 416/2021-253, odmítl odvolání žalobce proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně, rozsudek zrušil ve zbývajících výrocích a v tomto rozsahu věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 21. 9. 2023, č. j. 9 C 72/2019-408, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 40 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 910 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV).
4. Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 22. 3. 2024, č. j. 14 Co 415/2023-451, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY (tj. budova na adrese XY, Praha XY), pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, obec Praha. Pozemky i budova jsou v památkové rezervaci, jedná se o nemovitou kulturní památku.
Žalobce uzavřel se žalovanou dne 3. 5. 2013 pojistnou smlouvu s počátkem pojištění 4. 5. 2013, dále Dodatek č. 1 účinný od 27. 7. 2013 a Dodatek č. 2 účinný od 1. 1. 2016, to vše s tím, že smlouva se řídí Všeobecnými pojistnými podmínkami Pojištění průmyslu – pojištění věci a jiného majetku Allianz pojišťovny a. s. PMP-03 (dále jen „VPP“) a dále i SU 03 - Smluvními ujednáními pro pojištění věci a jiného majetku a přerušení provozu v důsledku věcné škody (dále jen „SU 03“). Místem pojištění sjednali XY, Praha XY, XY, Praha XY a XY, Praha XY a předmětem pojištění byly a) soubor vlastních věcí nemovitých (budovy a stavby včetně stavebních součástí) s pojistnou částkou v nové ceně 225 500 000 Kč, b) soubor vlastních věcí movitých s pojistnou částkou v nové ceně 10 000 000 Kč, c) peníze a jiné cennosti v trezoru s pojistnou částkou na pojištění na první riziko – 1 000 000 Kč, d) umělecká díla, starožitnosti a věci zvláštní hodnoty podle interní evidence s pojistnou částkou v obvyklé ceně 10 000 000 Kč, e) stavební součásti budov a staveb včetně umělecko-řemeslných úprav na pojištění s pojistnou částkou na pojištění na první riziko – 5 000 000 Kč. V pojistné smlouvě, ve znění Dodatku č. 1, bylo sjednáno pojištění pro prostý vandalský čin za podmínek stanovených v oddílu III SU 03 a pojištění pro případ odcizení pojištěného souboru movitých věcí, uměleckých děl, starožitností a věcí zvláštní hodnoty podle interní evidence pojištěného krádeží vloupáním anebo poškození či zničení pojištěných věcí vandalským činem po provedení vloupání s tím, že pojistitel poskytne pojistné plnění do limitu ve výši 2 000 000 Kč, jsou-li věci chráněné mechanickým zabezpečením (oba paláce – vstupní prosklené dveře opatřené mříží a zámkem).
Smluvní strany se dohodly, že se pojištění sjednává rovněž pro prostý vandalský čin za podmínek stanovených v oddílu III SU 03 i pro případ odcizení pojištěného souboru movitých věcí, uměleckých děl, starožitností a věcí zvláštní hodnoty krádeží vloupáním anebo k poškození či zničení věcí vandalským činem po provedeném vloupání. Pojistné plnění bylo v tomto případě dohodnuto do limitu 2 000 000 Kč, jsou-li tyto věci chráněné mechanickým zabezpečením (oba paláce – vstupní prosklené dveře opatřené mříží a zámkem, popř. magnetickým vstupem).
Pro krádež vloupáním včetně loupeže a vandalský čin po vloupání (ovšem toliko pro soubor vlastních movitých věcí a vlastních zásob) byl sjednán limit plnění pro jedno pojistné období 1 000 000 Kč. Podle článku 2 odst. 9 SU 03 se odchylně od čl.
7
VPP ujednává, že se pojištění vztahuje i na věci, které nelze pro jejich značnou hmotnost, objem nebo z provozních důvodů umístit do uzamčeného prostoru, a jsou proto uloženy na volném prostranství, pokud dojde k jejich krádeži vloupáním anebo k jejich poškození vandalským činem po provedeném vloupání. Škody na cennostech, starožitnostech a malé mechanizaci do hmotnosti 750 kg však pojistitel nehradí. Za všechny ostatní pojištěné věci poskytne pojistitel pojistné plnění do výše sjednané pojistné částky, resp. limitu pojistného plnění, maximálně však 50 000 Kč za jedno pojistné období, pokud není v pojistné smlouvě ujednáno jinak, a to v případě, že je prostranství zabezpečeno funkčním oplocením celého pozemku s minimální výší 180 cm a uzamčenými vraty.
Podle článku 4 SU 03 pokud je tak v pojistné smlouvě dohodnuto, pojistitel poskytne pojistné plnění také tehdy, byla-li pojištěná věc poškozena, zničena nebo ztracena v souvislosti s pojistnou událostí, jejíž příčinou byl prostý vandalský čin. Prostým vandalským činem se rozumí jakékoliv úmyslné poškození nebo zničení pojištěné věci zjištěným i nezjištěným pachatelem. Pokud není v pojistné smlouvě ujednáno jinak, sjednává se limit pojistného plnění pro pojištění podle tohoto článku ve výši 50 000 Kč pro jednu a všechny pojistné události během pojistného období.
Spoluúčast pojištěného činí 10 % z pojistného plnění. Podle článku 6 SU 03 pokud je v pojistné smlouvě sjednáno pojištění stavebních součástí proti krádeži vloupáním a/nebo loupeži, ujednává se odchylně od článku 7 VPP, že pojistitel poskytne pojistné plnění, pokud tyto stavební součásti jsou zabudovány nebo konstrukčně upevněny k budově nebo stavbě a nemohou být odděleny, aniž se tím budova nebo stavba poškodí nebo znehodnotí. Stavebními součástmi se rozumí věci, které k budově nebo stavbě podle své povahy patří a jsou určeny k tomu, aby byly s budovou nebo stavbou trvale užívány.
Jedná se zejména o okna, dveře, příčky, vnitřní instalace, obklady, podlahy, malby, antény, EZS, EPS, dešťové svody, pletivo atd. Toto odchylné ujednání se sjednává na 1. riziko na pojistnou částku 100 000 Kč pro jedno pojistné období se spoluúčastí pojištěného 5 000 Kč, pokud není v pojistné smlouvě stanoveno jinak.
5. Žalobce uplatnil vůči žalované nárok na pojistné plnění poté, co v přesně nezjištěné době mezi 11. 4. 2015, 0:00 hodin do 12. 4. 2015, 24:00 hodin zmizely tři barokní sochy Amorků ze zahrady paláce a busta Panoše. Jedna socha Amorka byla umístěna na fontáně na zahradě a další dvě sochy Amorků byly umístěny na zídce na zahradě, busta Panoše byla umístěna v přízemí budovy. Sochy Amorků vážily okolo 50 až 60 kg jedna, byly pevně spojeny s podstavcem a při krádeži byly poškozeny. Jeden z odcizených Amorků byl na vrcholu sousoší fontány na betonovém podstavci, umístěné ve výklenku zdi, kterou je zahrada paláce obestavěna; další dva byli na nevysoké zídce, každý na jednom rohu výklenku zídky nedaleko zdi, kterou je zahrada paláce obestavěna.
Na jednom rohu zídky zůstal podstavec s nohami Amorka. Před prosklenými dveřmi jedné z budov paláce, které ústí na zahradu, leží podstavec druhého Amorka s částí jeho nohou. Ze soupisu prvků zdokumentovaných K. a O. v červenci 2006 lze zjistit, že nika se sousoším 5 Amorků je na zahradě objektu paláce, byla restaurována a instalována v 80. letech 20. století, že dvě sochy umístěné na zahradě paláce byly restaurovány a umístěny ve stejné době, kdy byla provedena i zídka, na které sochy stojí. Odvolací soud dále z údajů v památkovém katalogu Národního památkového ústavu zjistil, že areál paláce tvoří vlastní palác a zahrada, která se k němu připojuje v úrovni druhého patra, že je západní zeď zahrady zvýrazněna nikou s kašnou a barokním sousoším, že vpravo od niky je dvojice barokních putti, a že součástí objektu je samotný palác, zahrada, kašny, studna a ohradní zeď zahrady.
6. Odvolací soud při právním posouzení věci konstatoval, že žalobce nejprve v žalobě tvrdil naplnění podmínek pojistného plnění podle čl. 2 odst. 9 SU 03 s tím, že sochy Amorků byly pro svou velikost umístěny na zahradě, pevně spojeny s podstavcem a zahrada byla obehnána zdí. Teprve po upozornění na limit pojistného plnění podle tohoto článku začal uplatňovat nárok z čl. 6 SU 03 s tvrzením, že sochy jsou stavební součástí. Podle čl. 7 odst. 4 VPP je vloupání definováno jako vniknutí do uzamčené budovy nebo místnosti, přičemž toto ujednání se vztahuje jen na věci uvnitř budov. Odchylná ujednání obsažená v čl. 2 odst. 9 a čl. 6 SU 03 pak upravují krádež či vandalismus u věcí na volném prostranství a stavebních součástí. Žalobce tvrdil, že sochy byly stavební součástí pojištěnou podle čl. 6 SU 03, žalovaná naopak poukazovala na aplikaci čl. 2 odst. 9 SU 03. Odvolací soud uzavřel, že sochy nejsou stavební součástí, neboť nejsou pevně spojeny s palácem tak, aby bez nich byla stavba znehodnocena. Nešlo ani o umělecko-řemeslné zpracování stavby, ale o samostatná volně stojící díla. Zapsání zahrady a soch jako součásti památkového areálu na tom nic nemění, protože se jedná o definici chráněné kulturní památky, nikoliv o definici předmětu pojištění. Pojištěny byly jen budovy a jejich stavební součásti, nikoli součásti pozemku, mezi něž podle § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), patří i zahradní úpravy a fontány. Na odcizené sochy se proto vztahuje čl. 2 odst. 9 SU 03 jako odchylné ujednání pro věci na volném prostranství. Žalobce mylně tvrdil, že tato úprava nedopadá na volná sochařská díla. Bylo zjištěno, že sochy byly restaurovány a znovu umístěny na zahradu, mohly však být umístěny i v interiéru. Již z žaloby vyplývá, že žalobce původně sám považoval sochy za pojištěné podle čl. 2 odst. 9 SU 03. Tento článek podmiňuje pojistné plnění oplocením s výškou minimálně 180 cm a uzamčenými vraty, přičemž byl sjednán limit 50 000 Kč. Stejný limit platí i pro prostý vandalský čin podle čl. 4 SU 03. Vzhledem k tomu, že žalobci již byla přiznána částka 50 000 Kč, bylo nadbytečné zkoumat splnění podmínek čl. 2 odst. 9 SU 03, neboť nárok ve stejné výši by mu náležel i z titulu vandalismu.
7. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že v dané věci je podstatné, zda lze na sochy Amorků pohlížet jako na stavební součásti a aplikovat tak ustanovení článku 6 SU 03, kterážto otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi
dovolacího soudu řešena. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že z dikce čl. 2 odst. 9 SU 03 plyne, že se vztahuje na věci movité, které jsou přenosné a jejichž uložení na volném prostranství je nouzovým řešením. Sochy Amorků této definici neodpovídají. Odvolací soud sochy vymezuje jako „volná trojrozměrná umělecká díla“, toto vymezení však není správné, neboť sochy byly pevně spojeny s fontánou, respektive se zídkou. Nešlo tedy o volné dílo, které bylo možné libovolně přemisťovat.
Rovněž není správná argumentace odvolacího soudu, že sochy nebyly konstrukčně spojeny se samotným palácem, ale pouze umístěny na zahradě, neboť konstrukční spojení s palácem není podmínkou pojištění v případě ostatních staveb nacházejících se na dané adrese. Dovolatel se ztotožňuje s tím, že při výkladu smluvních ujednání je třeba vycházet z toho, že strany jednaly racionálně, nesouhlasí však s tím, jak racionální jednání vykládá odvolací soud. Záměrem dovolatele bylo pojistit soubor budov a staveb na stejné adrese, včetně všech jejích součástí a vybavení, jako celek, a to právě proto, aby nemohly vznikat pochybnosti, co vše pojištěno je a co již ne.
Pojistné podle uzavřené smlouvy činilo téměř 250 000 Kč ročně. Takto vysoké bylo pojistné právě proto, že cílem dovolatele bylo mít pojištěním kryto vše, co se v paláci a přilehlém areálu nachází. Pokud odvolací soud odkazuje na výčet stavebních součástí, zdůrazňuje dovolatel, že právě jde pouze o výčet příkladmý. Z absence soch ve výčtu nelze dovozovat, že sochy stavebními součástmi nejsou. Sochy byly součástí paláce a jejich následné odstranění palác znehodnotilo. Předmět pojištění byl vymezen jako „stavební součásti budov a staveb vč. umělecko-řemeslných úprav“.
Sochy lze zařadit mezi
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Pro závěr, zda je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., jsou relevantní jen ty právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (tj. právní otázky, které měly pro rozhodnutí ve věci určující význam) a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 33 Odo 1187/2005, ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3297/2011, ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSCR 53/2013, a ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Dovolatelem vymezená otázka, zda lze ve smyslu uzavřené pojistné smlouvy na sochy Amorků pohlížet jako na stavební součásti, není způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť řešení této otázky je výsledkem výkladu pojistné smlouvy. Nejvyšší soud vychází ve své rozhodovací praxi z toho, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva ve smyslu § 237 o. s. ř., jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury se však odvolací soud může odchýlit v postupu, jímž k takovému výsledku, tj. k závěru o obsahu právního úkonu dospěl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 563/2019).
11. Soudní praxe k výkladu právních úkonů podle zákona č. 40/1964 Sb., jímž se nároky z pojistné smlouvy uzavřené před 1. 1. 2014 řídí, byla ustálena na tom (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7/1999, s. 386), že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu).
Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Ústavní soud pak v této souvislosti vyložil (z hlediska ústavně garantovaných základních práv), že „text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran.
Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Vůli je nutno dovozovat z vnějších okolností spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy“ (srov. např. nález ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, uveřejněný pod číslem 84 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 37/2005).
Ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. zahrnuje požadavek, aby se výklad projevu vůle (tam, kde není výslovně projevena vůle jiná) řídil logikou věci; při zkoumání projevené vůle účastníků smlouvy je třeba vycházet z toho, že smluvní strany se při uzavření smlouvy nechovaly nelogicky (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2608/98, a ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 710/2013). Výklad projevu vůle nemůže vést k takovým důsledkům, které jsou z hlediska pravidel logiky zjevně absurdní.
Výkladem pak lze zjišťovat pouze obsah právního úkonu, nelze jím projev vůle doplňovat (rozsudek ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 1033/2004).
12. Dovolatel odklon od uvedených výkladových metod nenamítá a ani dovolací soud neshledal, že by se odvolací soud při výkladu pojistné smlouvy odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Odvolací soud při zjišťování skutečné vůle stran správně přihlédl též k následnému jednání samotného žalobce, jenž původně nárok na pojistné plnění ve vztahu k sochám Amorků též dovozoval z čl. 2 odst. 9 SU 03, a až v reakci na obranu žalované poukazující na sjednanou limitaci pojistného plnění začal tvrdit, že šlo o stavební součásti paláce. Rovněž z pohledu objektivního výkladu nelze závěr odvolacího soudu, že sochy nejsou stavební součástí paláce, považovat za nelogický, neboť se opírá o výčet stavebních součástí v čl. 6 SU 03. Byť dovolatel namítá, že výčet je pouze příkladmý, sochy Amorků umístěné na zahradě se ani neblíží jakémukoliv z vyjmenovaných případů stavebních součástí budovy či stavby (okna, dveře, příčky, vnitřní instalace, obklady, podlahy, malby, antény, EZS, EPS, dešťové svody, pletivo). Shledává-li dovolatel závěr odvolacího soudu neracionálním s poukazem na zřejmý záměr dovolatele mít pojištěním kryto vše, co se v paláci a přilehlém areálu nachází, je třeba uvést, že pro každý dvoustranný (či vícestranný) právní úkon (od 1. 1. 2014 právní jednání) je typické, že se zde střetávají protichůdné zájmy smluvních partnerů. Při výkladu právního úkonu však nelze zohledňovat zájmy pouze jedné strany, nýbrž je třeba zjistit společnou vůli smluvních stran. Ostatně závěr, že nejde o stavební součásti paláce, není v rozporu ani s dovolatelem deklarovaným zájmem mít pojištěno vše, neboť odvolací soud nedospěl k závěru, že by sochy Amorků nebyly pojištěny vůbec. Naopak uzavřel, že i na ně se pojištění vztahovalo, avšak jako na věci uložené na volném prostranství podle čl. 2 odst. 9 SU 03, na něž se vztahovala smluvní limitace pojistného plnění. Ani tento závěr s ohledem na vyšší míru rizika odcizení či poničení těchto věcí nelze považovat za nelogický.
13. Dovolací soud tedy dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl, a z toho důvodu se nemohl zabývat tvrzenými vadami řízení (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu