U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně E. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Doležalem, advokátem se sídlem Brno,
Musorgského 332/1, proti žalovanému JUDr. K. H., správci konkursní podstaty
úpadce Zemědělské družstvo Pístov – v likvidaci, se sídlem Pístov 21, IČO
47904950, advokátu se sídlem Třebíč, Nerudova 1190/3, zastoupenému JUDr.
Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova tř. 770/52, o
1.720.070,- Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 28/2011, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2013,
č. j. 17 Co 128/2012-113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1.720.070,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného
právního posouzení jejího nároku na náhradu škody proti žalovanému, který jako
správce konkursní podstaty bez zbytečného odkladu neoznámil katastrálnímu
úřadu, že do konkursní podstaty sepsal nemovitost, kterou žalobkyně sice
koupila, avšak nenabyla ji do vlastnictví z důvodu neplatnosti kupní smlouvy.
Popisuje průběh celé kauzy a namítá, že odvolací soud věc posoudil v rozporu s
rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2123/2001. Navrhla, aby dovolací
soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. nejsou v dané věci
splněny, neboť právní názor odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace
žalobkyně k uplatnění nároku na náhradu skutečné škody, na němž spočívá jeho
rozhodnutí, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov.
např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1331/2001,
popř. ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2464/2000, a ze dne 30. 10. 2010, sp.
zn. 25 Cdo 4419/2010) a není důvod, aby v této věci byly rozhodné právní otázky
posouzeny jinak. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl uplatněný nárok na
náhradu škody spočívající v hodnotě nemovitosti, kterou žalobkyně nenabyla do
vlastnictví, nemá význam pro rozhodnutí v této věci poukaz dovolatelky na to,
že do zvelebení nemovitosti vložila své finanční prostředky. Pokud dovolatelka
z provedených důkazů dovozuje určité skutkové okolnosti se současným
zpochybněním skutkových závěrů, z nichž vycházel odvolací soud, nesměřují tyto
námitky proti právnímu posouzení věci, nýbrž se týkají skutkových zjištění, na
nichž je založen závěr o nedůvodnosti uplatňovaného nároku, a nejsou tedy podle
§ 241a odst. 1 o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem. Srovnání s rozhodnutím
Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 2123/2001, které řeší otázku porušení
povinností správce konkursní podstaty a nikoliv otázku majetkové újmy
poškozeného, nedokládá rozpor napadeného rozhodnutí s judikaturou.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle
§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na to, že
žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu