U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce MUDr. J. F., zastoupeného Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem v
Českých Budějovicích, Lannova tř. 14/9, proti žalovaným 1) L. F., 2) A. F., 3)
J. F., a 4) E. F., všem zastoupeným JUDr. Lenkou Smolíkovou, LL.M., advokátkou
se sídlem v Praze 6, Bachmačské nám. 334/6, o 66 200 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 299/2009, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
27. února 2014, č. j. 8 Co 1524/2011-596, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 15 000 Kč k rukám JUDr. Lenky Smolíkové, LL.M., advokátky se sídlem v
Praze 6, Bachmačské nám. 334/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
27. února 2014, č. j. 8 Co 1524/2011-596, není podle ustanovení § 237 o. s. ř.
přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení
uvedené. Dovolání je podáno z důvodu nesprávného právního posouzení otázky
nároku na náhradu škody, spočívající v nákladech řízení vynaložených v jiném
řízení s jiným účastníkem, když do uvedeného řízení žalobce vstoupil v důsledku
protiprávního jednání žalovaných, s tím, že na řešení této otázky spočívá
rozhodnutí odvolacího soudu, a dovolatel namítá, že tato otázka je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, neboť Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 6. 9. 2013,
č. j. 25 Cdo 272/2012, tuto možnost výslovně vyloučil, avšak v rozhodnutích ze
dne 19. 9. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1488/2012, a ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 25 Cdo
4563/2009, tuto možnost připustil.
Právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tj. otázka, zda v
rámci náhrady škody má žalobce nárok na náhradu nákladů vynaložených na smluvní
odměnu advokáta, který ho zastupoval v jiném soudním řízení, v němž mu nebyla
náhrada nákladů řízení vůči protistraně přiznána, byla odvolacím soudem v
napadeném rozhodnutí vyřešena nejen v souladu se závazným právním názorem
vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu v této věci
(rozsudek ze dne 6. 9. 2013, č. j. 25 Cdo 272/2012), ale i v souladu s
ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 16. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3178/2009). Právní názor konstantně
zastávaný v rozhodovací praxi dovolacího soudu na danou otázku není dotčen
rozhodnutími, na něž dovolatel poukazuje, neboť ve věci pod sp. zn. 25 Cdo
1488/2012 bylo dovoláním napadeno usnesení, jímž bylo zastaveno řízení o
náhradu škody pro nedostatek podmínky řízení, a dovolacím soudem byla řešena
tato procesní otázka se závěrem, že předchozí rozhodnutí v exekučním řízení o
náhradě nákladů exekučního řízení nebrání projednání posléze uplatněného nároku
na náhradu (tvrzené) škody, neboť nejde o totožný nárok, a neexistuje tedy
překážka věci rozsouzené. Rozhodnutí pod sp. zn. 25 Cdo 4563/2009 se pak dané
právní otázky netýká, neboť v něm byla řešena otázka důvodnosti nároku na
náhradu ušlého zisku - ztráty úroků z vkladu zbytečně vybraného z banky a na
náhradu za zbytečně zaplacenou daň z převodu nemovitosti, což je zcela jiný
nárok, než je v tomto řízení požadovaná náhrada za odměnu zaplacenou advokátovi
ve výši mezi nimi smluvené.
Jak vyplývá z uvedeného, odvolací soud se při řešení právní otázky, na niž
spočívá jeho rozhodnutí, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu, nejde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být posouzena
jinak. Dovolání tedy není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu