Právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, tj. otázka, zda v rámci náhrady škody má žalobce nárok na náhradu nákladů vynaložených na smluvní odměnu advokáta, který ho zastupoval v jiném soudním řízení, v němž mu nebyla náhrada nákladů řízení vůči protistraně přiznána, byla odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí vyřešena nejen v souladu se závazným právním názorem vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu v této věci (rozsudek ze dne 6. 9. 2013, č. j. 25 Cdo 272/2012), ale i v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3178/2009). Právní názor konstantně zastávaný v rozhodovací praxi dovolacího soudu na danou otázku není dotčen rozhodnutími, na něž dovolatel poukazuje, neboť ve věci pod sp. zn. 25 Cdo 1488/2012 bylo dovoláním napadeno usnesení, jímž bylo zastaveno řízení o náhradu škody pro nedostatek podmínky řízení, a dovolacím soudem byla řešena tato procesní otázka se závěrem, že předchozí rozhodnutí v exekučním řízení o náhradě nákladů exekučního řízení nebrání projednání posléze uplatněného nároku na náhradu (tvrzené) škody, neboť nejde o totožný nárok, a neexistuje tedy překážka věci rozsouzené. Rozhodnutí pod sp. zn. 25 Cdo 4563/2009 se pak dané právní otázky netýká, neboť v něm byla řešena otázka důvodnosti nároku na náhradu ušlého zisku - ztráty úroků z vkladu zbytečně vybraného z banky a na náhradu za zbytečně zaplacenou daň z převodu nemovitosti, což je zcela jiný nárok, než je v tomto řízení požadovaná náhrada za odměnu zaplacenou advokátovi ve výši mezi nimi smluvené.
Jak vyplývá z uvedeného, odvolací soud se při řešení právní otázky, na niž spočívá jeho rozhodnutí, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nejde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Dovolání tedy není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu