25 Cdo 2549/2024-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a Mgr. Radka Kopsy v právní věci žalobkyně: V. Z., zastoupená Mgr. Pavlem Prokopem, advokátem se sídlem Česká 141/31, 602 00 Brno, proti žalované: T-Mobile Czech Republic, a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, 148 00 Praha 4, zastoupená Mgr. Ing. Karlem Anderle, advokátem se sídlem Na Poříčí 1040/10, 110 00 Praha 1, o 391 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 192/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024, č. j. 53 Co 41/2024-97, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 12 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Ing. Karla Anderle.
jinak jej potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že na základě účastnické smlouvy č. 19344172 poskytovala žalovaná žalobkyni služby elektronických komunikací a související služby. Dne 13. 9. 2022 byla žalobkyně telefonicky kontaktována z překrytých telefonních čísel České národní banky a Policie ČR (tzv. „spoofing“ – u příchozího hovoru je viditelné telefonní číslo údajně volajícího, ve skutečnosti ale volá někdo cizí), kdy pod legendou zneužití jejích osobních informací ze strany neznámé osoby při založení úvěru u České spořitelny a pod záminkou odhalení osoby pachatele, byla přesvědčena k výběru finančních hotovostí z jejích dvou bankovních účtů prostřednictvím ATM bankomatu v OD Letmo v Brně ve výši 390 800 Kč a k jejich následnému vložení do bankomatu bitcoinmat v OD Letmo v Brně, přičemž jí bylo slibováno založení nového účtu na její jméno a vrácení odeslaných finančních prostředků.
Žalobkyně se podle pokynů volajícího řídila, avšak žádný účet jí založen nebyl a peníze vložené do bitcoinmatu jí nebyly vráceny. Na základě trestního oznámení žalobkyně věc šetřila Policie ČR se závěrem, že uvedené hovory byly tzv. spoofingové. Jednalo se o vishingový útok (typ kybernetického útoku, při kterém útočník využívá telefonní hovory k podvodnému vylákání citlivých informací nebo peněz od oběti) s legendou falešného bankéře, navíc doprovázený spoofingovým ID volajícího, kdy pomocí internetové telefonní služby mohlo být napodobeno kterékoliv telefonní číslo.
Jelikož pachatelé nebyli zjištěni, věc byla odložena podle § 159a odst. 5 trestního řádu. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně věc posoudil podle § 2894 odst. 1, § 2913 odst. 1 a § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že mezi jednáním žalované a vznikem škody není dána příčinná souvislost, neboť ke škodě nedošlo v důsledku jednání žalované nebo v důsledku toho, že zprostředkovala telefonní hovory, ale proto, že žalobkyně jednala na základě pokynů neznámých pachatelů.
Obchodní činností žalované je poskytování elektronické komunikace (v tomto případě žalovaná zprostředkovala telefonické hovory mezi neznámými pachateli a žalobkyní) a při ní, i když telefonní čísla byla překrytá (jednalo se o spoofing), ke škodě žalobkyně nedošlo. K té došlo až v důsledku rozhodnutí žalobkyně, která vybrala finanční prostředky ze svých účtů a vložila je do bitcoinmatu. Aplikace § 2924 o. z. proto není na místě, neboť ke škodě došlo nikoli z provozní činnosti žalované, ale v důsledku spoofingu.
2. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tak, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly doposud řešeny. K řešení předkládá otázku výkladu § 2924 o. z.
ve vztahu k posouzení povinností podnikatele vůči informovanému spotřebiteli, a to v jaké míře má spotřebiteli poskytovat informace o možné podvodné činnosti třetích subjektů, kterou prostřednictvím služeb, jež podnikatel poskytuje, páchají vůči spotřebitelům. V této souvislosti je podle dovolatelky nutno posoudit otázku, jakou míru technického zabezpečení musí podnikatelé vynaložit, aby bylo riziko takového podvodného jednání třetích stran vůči spotřebitelům (koncovým zákazníkům) co nejvíce eliminováno. Odvolacímu soudu vytýká rovněž
nesprávné právní posouzení otázky příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalované (která měla zajistit dostatečné technické zabezpečení k eliminaci spoofingu a dostatečně své zákazníky o možnosti spoofingu informovat např. sms) a vznikem škody. Soudy vůbec nezjišťovaly, jakým konkrétním způsobem žalovaná vyvíjela snahu k zamezení podvodného jednání, jaká měla zavedena technická opatření, ani jejími tvrzeními, že laickou veřejnost na možná podvodná jednání upozornila. Namítá, že kdyby byla alespoň elementárně informována ze strany žalované o hrozbě a parametrech spoofingu, pak by samozřejmě ani po ověření těchto čísel volajícím nedůvěřovala.
Žalovaná však nijak neprokázala, že dostatečně své zákazníky o riziku spoofingu informovala, přičemž toto učinit měla a mohla také poskytnout nástroje pro hlášení podezřelých volání. Žalobkyně tak vzhledem ke zcela nedostatečným informacím ze strany žalované, a i vzhledem k nedostatečnému technickému zabezpečení na straně žalované učinila k zabránění škody vše, co po ní bylo spravedlivé požadovat, tedy před tím, než začala činit jakékoliv kroky dle pokynů podvodného telefonátu, si předem a dostatečně ověřila, že se jedná o skutečná a pravá čísla státních institucí, a tedy že může pokynům z těchto telefonních čísel plně důvěřovat.
Nesprávnost rozhodnutí pak spatřovala i v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že bude její žalobě vyhověno.
3. Žalovaná se ve vyjádření zcela ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla odmítnutí nepřípustného dovolání, neboť dovolatelkou předložené otázky posoudil soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, anebo na nich rozhodnutí není založeno.
4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
7. Dovolatelka zpochybňuje správnost posouzení vztahu příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a jednáním žalované spočívajícím zejména v tom, že nezajistila dostatečné technické zabezpečení k eliminaci spoofingu a nedostatečně své zákazníky o možnosti spoofingu informovala.
8. Zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, nebo rozsudek ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, nebo ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou.
9. V řadě souvisejících příčin nejsou všechny příčiny stejně významné a je třeba odlišit právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných a aplikovat je na konkrétní případ. Je přitom nutno odlišit tzv. faktickou (přirozenou) kauzalitu od kauzality právní, neboť ne všechny faktické příčiny jsou významné z hlediska právního pojetí příčinné souvislosti. Právní kauzalita (někdy nazývaná též přičitatelnost) není neomezená a je užší než kauzalita faktická (Tichý, L., Hrádek, J.: Deliktní právo, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2017, s. 140, bod 245). Řešení je třeba hledat v teorii adekvátnosti kauzálního nexu. Škůdci nelze přičítat následky, se kterými objektivně nebylo možno počítat. Adekvátnost kauzality je třeba posoudit ex ante z hlediska škůdce – jaké okolnosti bylo možno z hlediska optimálního pozorovatele v postavení škůdce rozpoznat.
10. V posuzované věci bylo prvotní příčinou vzniku škody protizákonné jednání neznámých osob, vishingový útok doprovázený spoofingovým ID volajícího, kdy pomocí internetové telefonní služby lze napodobit kterékoli telefonní číslo. Jde o trestné jednání (podvod), k jehož realizaci je zneužívána služba mobilních operátorů, která umožňuje u některých telefonních přístrojů zobrazit telefonní číslo volajícího, aniž by se operátor jakkoli na protiprávním jednání škůdců podílel. Popsaná trestná činnost probíhá bez vědomí operátora, který pouze umožňuje spojení, čímž plní smlouvu se zákazníkem. Pro daný případ z toho vyplývá, že skutečnost, že se žalobkyni na telefonu zobrazila telefonní čísla státních institucí (a nikoli skutečně volajících neznámých pachatelů), byla důsledkem podvodného jednání neznámých pachatelů, kteří zneužili služeb žalovaného operátora. Zobrazení podvržených telefonních čísel tedy není důsledkem jednání žalovaného, ale neznámých pachatelů. Jinak řečeno, činnost operátora spočívající v realizaci spojení není příčinou zobrazení podvrženého telefonního čísla ani vzniku újmy. Příčinou újmy žalobkyně bylo její jednání, které bylo ovlivněno podvodným jednáním třetích osob. Ke vzniku škody totiž došlo až tím, že žalobkyně své vybrané peněžní prostředky vložila do bitcoinmatu. Při stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, tedy odvolací soud v právním posouzení nepochybil. Napadené rozhodnutí je tak v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody vyžaduje kumulativní naplnění všech zákonem stanovených předpokladů, mezi něž patří jak vznik škody samotné, tak porušení právní povinnosti škůdcem a vztah příčinné souvislosti mezi nimi (k tomu srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, či ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1921/2012).
11. Na posouzení otázek, v jaké míře a rozsahu má podnikatel spotřebiteli poskytnout informace o možné podvodné činnosti třetích subjektů a jakou míru technického zabezpečení musí podnikatelé vynaložit, aby bylo riziko takového podvodného jednání třetích stran vůči spotřebitelům co nejvíce eliminováno, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Pro úplnost lze poznamenat, že předejít podvodům při elektronické komunikaci je obtížné, a proto by měl běžný informovaný spotřebitel být zvlášť obezřetný. Poukazuje-li žalobkyně na to, že naplnila hledisko obezřetného spotřebitele (tím, že si ověřila, že jde o telefonní čísla uvedených institucí), nelze s ní souhlasit. Jestliže byla (podvodníky) varována před útokem na její majetek, mohla své peníze vybrat (tím jí škoda nevznikla), avšak pokud si je poté nenechala a vložila je do bitcoinmatu pouze na základě příslibu založení nového účtu, nelze toto její jednání považovat za obezřetné; právě jím totiž došlo ke vzniku škody, byť bylo vyvoláno podvodem. Před obdobnými podvody pak byla veřejnost varována policií již od roku 2021.
12. Jestliže obstál jeden z důvodů, pro něž odvolací soud nároku žalobkyně nevyhověl (neexistence příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody), žádný další dovolací důvod nemůže naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit. To činí dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
13. Napadá-li dovolatelka výslovně i výroky o náhradě nákladů řízení, je přípustnost dovolání proti těmto výrokům vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
14. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
15. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2024
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu