25 Cdo 2549/2024-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců
JUDr. Roberta Waltra a Mgr. Radka Kopsy v právní věci žalobkyně: V. Z.,
zastoupená Mgr. Pavlem Prokopem, advokátem se sídlem Česká 141/31, 602 00 Brno,
proti žalované: T-Mobile Czech Republic, a.s., IČO 64949681, se sídlem
Tomíčkova 2144/1, 148 00 Praha 4, zastoupená Mgr. Ing. Karlem Anderle,
advokátem se sídlem Na Poříčí 1040/10, 110 00 Praha 1, o 391 000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 192/2023,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2024,
č. j. 53 Co 41/2024-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího
řízení 12 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta
Mgr. Ing. Karla Anderle.
jinak jej potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení
(výrok III). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že na základě
účastnické smlouvy č. 19344172 poskytovala žalovaná žalobkyni služby
elektronických komunikací a související služby. Dne 13. 9. 2022 byla žalobkyně
telefonicky kontaktována z překrytých telefonních čísel České národní banky a
Policie ČR (tzv. „spoofing“ – u příchozího hovoru je viditelné telefonní číslo
údajně volajícího, ve skutečnosti ale volá někdo cizí), kdy pod legendou
zneužití jejích osobních informací ze strany neznámé osoby při založení úvěru u
České spořitelny a pod záminkou odhalení osoby pachatele, byla přesvědčena k
výběru finančních hotovostí z jejích dvou bankovních účtů prostřednictvím ATM
bankomatu v OD Letmo v Brně ve výši 390 800 Kč a k jejich následnému vložení do
bankomatu bitcoinmat v OD Letmo v Brně, přičemž jí bylo slibováno založení
nového účtu na její jméno a vrácení odeslaných finančních prostředků. Žalobkyně
se podle pokynů volajícího řídila, avšak žádný účet jí založen nebyl a peníze
vložené do bitcoinmatu jí nebyly vráceny. Na základě trestního oznámení
žalobkyně věc šetřila Policie ČR se závěrem, že uvedené hovory byly tzv. spoofingové. Jednalo se o vishingový útok (typ kybernetického útoku, při kterém
útočník využívá telefonní hovory k podvodnému vylákání citlivých informací nebo
peněz od oběti) s legendou falešného bankéře, navíc doprovázený spoofingovým ID
volajícího, kdy pomocí internetové telefonní služby mohlo být napodobeno
kterékoliv telefonní číslo. Jelikož pachatelé nebyli zjištěni, věc byla
odložena podle § 159a odst. 5 trestního řádu. Odvolací soud ve shodě se soudem
prvního stupně věc posoudil podle § 2894 odst. 1, § 2913 odst. 1 a § 2924
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že
mezi jednáním žalované a vznikem škody není dána příčinná souvislost, neboť ke
škodě nedošlo v důsledku jednání žalované nebo v důsledku toho, že
zprostředkovala telefonní hovory, ale proto, že žalobkyně jednala na základě
pokynů neznámých pachatelů. Obchodní činností žalované je poskytování
elektronické komunikace (v tomto případě žalovaná zprostředkovala telefonické
hovory mezi neznámými pachateli a žalobkyní) a při ní, i když telefonní čísla
byla překrytá (jednalo se o spoofing), ke škodě žalobkyně nedošlo. K té došlo
až v důsledku rozhodnutí žalobkyně, která vybrala finanční prostředky ze svých
účtů a vložila je do bitcoinmatu. Aplikace § 2924 o. z. proto není na místě,
neboť ke škodě došlo nikoli z provozní činnosti žalované, ale v důsledku
spoofingu. 2. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně
dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tak, že rozhodnutí odvolacího soudu
závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího
soudu nebyly doposud řešeny. K řešení předkládá otázku výkladu § 2924 o. z.
ve
vztahu k posouzení povinností podnikatele vůči informovanému spotřebiteli, a to
v jaké míře má spotřebiteli poskytovat informace o možné podvodné činnosti
třetích subjektů, kterou prostřednictvím služeb, jež podnikatel poskytuje,
páchají vůči spotřebitelům. V této souvislosti je podle dovolatelky nutno
posoudit otázku, jakou míru technického zabezpečení musí podnikatelé vynaložit,
aby bylo riziko takového podvodného jednání třetích stran vůči spotřebitelům
(koncovým zákazníkům) co nejvíce eliminováno. Odvolacímu soudu vytýká rovněž
nesprávné právní posouzení otázky příčinné souvislosti mezi porušením
povinnosti žalované (která měla zajistit dostatečné technické zabezpečení k
eliminaci spoofingu a dostatečně své zákazníky o možnosti spoofingu informovat
např. sms) a vznikem škody. Soudy vůbec nezjišťovaly, jakým konkrétním způsobem
žalovaná vyvíjela snahu k zamezení podvodného jednání, jaká měla zavedena
technická opatření, ani jejími tvrzeními, že laickou veřejnost na možná
podvodná jednání upozornila. Namítá, že kdyby byla alespoň elementárně
informována ze strany žalované o hrozbě a parametrech spoofingu, pak by
samozřejmě ani po ověření těchto čísel volajícím nedůvěřovala. Žalovaná však
nijak neprokázala, že dostatečně své zákazníky o riziku spoofingu informovala,
přičemž toto učinit měla a mohla také poskytnout nástroje pro hlášení
podezřelých volání. Žalobkyně tak vzhledem ke zcela nedostatečným informacím ze
strany žalované, a i vzhledem k nedostatečnému technickému zabezpečení na
straně žalované učinila k zabránění škody vše, co po ní bylo spravedlivé
požadovat, tedy před tím, než začala činit jakékoliv kroky dle pokynů
podvodného telefonátu, si předem a dostatečně ověřila, že se jedná o skutečná a
pravá čísla státních institucí, a tedy že může pokynům z těchto telefonních
čísel plně důvěřovat. Nesprávnost rozhodnutí pak spatřovala i v rozhodnutí o
náhradě nákladů řízení. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení
věci tomuto soudu k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že bude její
žalobě vyhověno.
3. Žalovaná se ve vyjádření zcela ztotožnila s rozhodnutím odvolacího
soudu a navrhla odmítnutí nepřípustného dovolání, neboť dovolatelkou předložené
otázky posoudil soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu,
anebo na nich rozhodnutí není založeno.
4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“)
a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno
včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),
zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně
není přípustné.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
7. Dovolatelka zpochybňuje správnost posouzení vztahu příčinné
souvislosti mezi tvrzenou škodou a jednáním žalované spočívajícím zejména v
tom, že nezajistila dostatečné technické zabezpečení k eliminaci spoofingu a
nedostatečně své zákazníky o možnosti spoofingu informovala.
8. Zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce,
případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného
jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné
souvislosti otázkou skutkovou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2.
2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, nebo rozsudek ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo
915/2005). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v
tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné
souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být
existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti
jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, nebo ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25
Cdo 3334/2006). O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda
následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve
vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt
protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li
příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou
škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek
nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z
příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o
příčinu podstatnou.
9. V řadě souvisejících příčin nejsou všechny příčiny stejně významné a
je třeba odlišit právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných a
aplikovat je na konkrétní případ. Je přitom nutno odlišit tzv. faktickou
(přirozenou) kauzalitu od kauzality právní, neboť ne všechny faktické příčiny
jsou významné z hlediska právního pojetí příčinné souvislosti. Právní kauzalita
(někdy nazývaná též přičitatelnost) není neomezená a je užší než kauzalita
faktická (Tichý, L., Hrádek, J.: Deliktní právo, 1. vydání, Praha: C. H. Beck,
2017, s. 140, bod 245). Řešení je třeba hledat v teorii adekvátnosti kauzálního
nexu. Škůdci nelze přičítat následky, se kterými objektivně nebylo možno
počítat. Adekvátnost kauzality je třeba posoudit ex ante z hlediska škůdce –
jaké okolnosti bylo možno z hlediska optimálního pozorovatele v postavení
škůdce rozpoznat.
10. V posuzované věci bylo prvotní příčinou vzniku škody protizákonné
jednání neznámých osob, vishingový útok doprovázený spoofingovým ID volajícího,
kdy pomocí internetové telefonní služby lze napodobit kterékoli telefonní
číslo. Jde o trestné jednání (podvod), k jehož realizaci je zneužívána služba
mobilních operátorů, která umožňuje u některých telefonních přístrojů zobrazit
telefonní číslo volajícího, aniž by se operátor jakkoli na protiprávním jednání
škůdců podílel. Popsaná trestná činnost probíhá bez vědomí operátora, který
pouze umožňuje spojení, čímž plní smlouvu se zákazníkem. Pro daný případ z toho
vyplývá, že skutečnost, že se žalobkyni na telefonu zobrazila telefonní čísla
státních institucí (a nikoli skutečně volajících neznámých pachatelů), byla
důsledkem podvodného jednání neznámých pachatelů, kteří zneužili služeb
žalovaného operátora. Zobrazení podvržených telefonních čísel tedy není
důsledkem jednání žalovaného, ale neznámých pachatelů. Jinak řečeno, činnost
operátora spočívající v realizaci spojení není příčinou zobrazení podvrženého
telefonního čísla ani vzniku újmy. Příčinou újmy žalobkyně bylo její jednání,
které bylo ovlivněno podvodným jednáním třetích osob. Ke vzniku škody totiž
došlo až tím, že žalobkyně své vybrané peněžní prostředky vložila do
bitcoinmatu. Při stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu
příčiny a následku zjišťována, tedy odvolací soud v právním posouzení
nepochybil. Napadené rozhodnutí je tak v souladu s rozhodovací praxí dovolacího
soudu, podle níž úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody vyžaduje kumulativní
naplnění všech zákonem stanovených předpokladů, mezi něž patří jak vznik škody
samotné, tak porušení právní povinnosti škůdcem a vztah příčinné souvislosti
mezi nimi (k tomu srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1.
2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, či ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 25 Cdo
1921/2012).
11. Na posouzení otázek, v jaké míře a rozsahu má podnikatel
spotřebiteli poskytnout informace o možné podvodné činnosti třetích subjektů a
jakou míru technického zabezpečení musí podnikatelé vynaložit, aby bylo riziko
takového podvodného jednání třetích stran vůči spotřebitelům co nejvíce
eliminováno, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Pro úplnost lze poznamenat,
že předejít podvodům při elektronické komunikaci je obtížné, a proto by měl
běžný informovaný spotřebitel být zvlášť obezřetný. Poukazuje-li žalobkyně na
to, že naplnila hledisko obezřetného spotřebitele (tím, že si ověřila, že jde o
telefonní čísla uvedených institucí), nelze s ní souhlasit. Jestliže byla
(podvodníky) varována před útokem na její majetek, mohla své peníze vybrat (tím
jí škoda nevznikla), avšak pokud si je poté nenechala a vložila je do
bitcoinmatu pouze na základě příslibu založení nového účtu, nelze toto její
jednání považovat za obezřetné; právě jím totiž došlo ke vzniku škody, byť bylo
vyvoláno podvodem. Před obdobnými podvody pak byla veřejnost varována policií
již od roku 2021.
12. Jestliže obstál jeden z důvodů, pro něž odvolací soud nároku
žalobkyně nevyhověl (neexistence příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného
a vznikem škody), žádný další dovolací důvod nemůže naplnit podmínky
přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto
vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak
projevit. To činí dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod
č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
13. Napadá-li dovolatelka výslovně i výroky o náhradě nákladů řízení, je
přípustnost dovolání proti těmto výrokům vyloučena ustanovením § 238 odst. 1
písm. h) o. s. ř.
14. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
jako nepřípustné odmítl.
15. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s.
ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2024
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu